Simuše
přečtené 88
Na Větrné hůrce
1993,
Emily Brontë
Na Větrné hůrce je jedna z těch knížek, která šlape na paty genialitě. Postavy sou obdivuhodně vykreslené, příběh rafinovaný. V době romantismu byla "akční" ženská postava, jakou bezesporu Kateřina je, něčím naprosto novým a troufalým. O to víc si Emily Brönte zaslouží náš obdiv, její kniha byla v časech svého vzniku revoluční. Těm, kdo se jako já ztrácel v labirintu postav, doporučuji udělat si rodokmen. Tak můžete naplno proniknout do spletitosti vztahů a ocenit jak mistrně je Emily dokázala propojit. Živě vylíčená krajina Anglie pohroužená do pochmurné atmosféry tak typických vřesovišť a bažin udává tón celému dílu. Knížka ve vás dokáže při čtení doslova rozehrát orchestr citů: láska, strach, flustrace, nenávist, obdiv, sympatie, lítost, radost, smutek i naděje.... celý text
Na cestě
1997,
Jack Kerouac
Asi už holt nepatřím do té generace, která dokáže tuhle knížku správně ocenit. Očekávání bylo veliké, vždyť je to jedna z knížek, která dokázala ovlivnit tisíce lidí, kteří si prostě jednoho dne sebrali svých pět švetek a vyrazili "na cestu". Ale po celou dobu mi to jejich cestování přišlo tak nereálný, že sem nad knížku jen pochybovačně kroutila hlavou. Bylo by asi zajímavé ocitnout se alespoň na chvilku v kůži Deana Moriartyho. Jiný nez otevřený konec by se mi v tomhle případě ani nehodil.... celý text
Sophiina volba
2005,
William Styron
Na knížce není ani tak důležitý děj, jako to co si z ní odnesete... A ze Sophiiny volby sem si odnesla mnohé, jako asi každý kdo ji četl a nemá srdce z kamene... Určitě se k ní ještě vrátím.... celý text
Devatenáct set osmdesát čtyři / Nineteen Eighty-Four
2011,
George Orwell (p)
Děsivě pravdivá, nadčasová a stále aktuální.... Postrach a strašák všech totalitních režimů, které tak dokonale odkrývá.
Stepfordské paničky
2010,
Ira Levin
Už jen lituji toho, že sem dopředu znala hlavní pointu a nebylo mi dopřáno vychutnat si tu zvláštní atmosféru "tady není něco v pořádku", která se ukázkově stupňuje až do posledního řádku knihy....... celý text
Řbitov zviřátek
2008,
Stephen King
Podle komentářů co tu čtu sou názory na Řbitov zviřátek dost kontoverzní... To je prostě King. Buď si ho zamilujete, nebo znechutíte. Já patřím do toho prvního táboru. Také sem čekala, že to bude prostě jen klasický masakr bez pořádného děje, název, přebal knížky a hlavně lacinný popis na zadní straně obalu tomu opravdu nahrává. Ale byla sem mile překvapená! Nemůž si stěžovat, že bych se nebála, četla sem ji v noci na chatě když už všichni spali. A když sem potom vypnula lampičku a nastala absolutní tma...úplně sem slyšela šelest plížícího se Churche, cítila sem i ten podivný zápach... King rozvířil moji fantazii a někdy sem se opravdu více bála toho, co by mohlo přijít. Děj je sice opravdu předvídatelný, ale komu to vadí, když vám jej mistr hororů takhle naservíruje...?... celý text
Spalovač mrtvol
2007,
Ladislav Fuks
Zatím jedíná knížka, ve které sem se setkala s touto "metodou opakování slovních spojení" a naprosto mě to nadchlo! Má to neuvěřitelnou sílu a kdo nečetl nemůže pochopit o čem mluvím. Ta slova jako by se mi přímo vrývaly do paměti. Když k tomu připojím ještě obraz naivního lidumila i podivína, slušného zaměstnance pržského krematoria (opravdu mám ta slova pořád vrytá do paměti), pana Kopfrkingla a celou tu pochmurnou a zároveň "děsivě primitivní" atmosféru... Proměnu pana Kopfrkingla do chladnokrevného vraha své manželky a dětí vám dokáže knížka podat tak, že vám to najednou přijde samozřejmé.... A přitom tak neuvěřitelné...... celý text
Vejce a já
2009,
Betty MacDonald
Vejce a já sem četla někdy na konci minulého léta, ještě si živě pamatuji, jak se mi zželelo Betty během těch strastiplných a chladných zimních dnů strávených na slepičí farmě. Jedinečnost této knihy je práve v tom, jak trefně dokázala Betty MacDonald přeměnit Bettyin lopotný osud plný vajec a slepic v komedii a vtisknout jí ten neopakovatelný humor.... celý text
Kmotr
2008,
Mario Puzo
Kmotr je bible všech mafiánů a podsvětí.... A taky moje.:) Také sem se k ní dostala díky žebříčku tady na databázi a je to moje nejoblíbenější. Přitom nejsem žádnej fanda mafie, gangsterů a už vůbec ne přestřelek a mordování. Ale tohle je prostě geniální. Je opravdu jisté, že Mario Puzo nebyl mafián...? Pořád se nemůž rozhodnout jestli film nebo knížka, obojí má něco do sebe. Bez knížky bych do toho pořádně neviděla, ale bez filmu by mě to zase tak nechytlo. Doporučuju!!!!... celý text