Sali88
přečtené 600
Nelituju ničeho
2020,
Colleen Hoover
Nelituju ničeho je mojí čtvrtou knihou od @colleenhoover a mezi nejlepší patřit nebude. Četla jsem ji ve společném čtení a díky tomu jsem si čtení užila mnohem víc, než kdybych četla sama. Všechny ty teorie a názory, které jsme probíraly, mě bavily. Morgan otěhotněla hodně mladá a celý její život se od té doby točí jen kolem rodiny. Vztah Morgan a její dcery je hlavním tématem, které čtenáře provází celou knihou, není to však to jediné, co je v knize důležité. Rodinné vztahy, láska, zrada, nevěra, sny(i ty nesplněné), neporozumění, tajemství a lži. To všechno a ještě víc je tu rozebírané. Námět Coleen vybrala jako vždy důležitý, jen to zpracování v případě Nelituju ničeho poněkud pokulhává. Vztah mezi matkou a dcerou je znázorněný reálně, jen je zpracovaný tak, že jsem se do postav nedokázala vžít. Některé dialogy mi vůbec neseděly a celkově mi příběh přišel takový nedotažený, osekaný. Jako by se Coleen teprve rozepisovala. Chtěla jsem vědět víc, čekala jsem alespoň nějaký zvrat na konci, něco, co mě dostane. Toho jsem se ale nedočkala. Čtivost a nápaditost se Coleen upřít nedá, i Nelituju ničeho je čtivá kniha. Jen si myslím, že by se dala zpracovat i lépe. Celkově knihu hodnotím jako průměrnou.... celý text
Zelená míle
2014,
Stephen King
Chtěla bych vám tu sepsat hromadu důvodů, proč dát Zelené míli šanci. Ať už knize nebo filmu, ale pro mě navždy asi bude mít větší význam právě film. Ale ať už se snažím jak chci(a není to první den, kdy se snažím dát dohromady tuhle recenzi), nevím, jak vyjádřit všechno to, co tenhle příběh má a co vám dá. I přesto, kolikrát už jsem se s ním setkala. Je to příběh naděje v zoufalství a zoufalství v naději. Plný emocí, prezentující odlišnosti lidské povahy. Ukázka toho, jak lidé, kteří by měli být na té správné straně mohou být zlí a jak ti, kteří se zdají být těmi nejhoršími, mohou být ve skutečnosti úplně jiní. V Zelené míli se setkáte se smrtí, vinou, trestem, nespravedlností, ale i jakousi nadějí. Ke konci nikdy nedokážu udržet slzy, pokaždé mě to dostane a v tu chvíli ničí to, že takováhle nespravedlnost může být tak reálná. Možná vám tenhle příspěvek něco dá, možná ne. Ale budu ráda, pokud dáte Zelené míli šanci.... celý text
Dárek
2020,
Sebastian Fitzek
Milan, hlavní protagonista thrilleru Dárek, je analfabet. Písmena a čísla jsou pro něj španělská vesnice, a protože je pro něj těžké sehnat práci, živí se do určité chvíle promyšlenými krádežemi. A když jednou uvidí v autě dítě, tisknoucí na okno papír se vzkazem, zjistí, že to nejhorší má teprve přijít. Dárek je mojí první knihou od Sebastiana Fitzeka. Autor tu poodkrývá mnohé události z minulosti, postupně tak odhaluje zápletku a to mám na knihách ráda. Pomalé rozuzlování životů postav, kdy můžu teoretizovat o tom, co se ve skutečnosti stalo a kdo se ukrývá za jednotlivými činy. Styl psaní pro mě nebyl z nejčtivějších, ale děj vyvolával další a další otázky a to mě nutilo číst dál. Autor má příběh dobře propracovaný, jen některé části pro mě byly poněkud neuvěřitelné a zmatenější. Do dalších knih autora se rozhodně pustím, a i když Dárek není ten nejlepší thriller, který jsem četla, doporučit vám ho můžu. Ještě jednu věc musím vyzdvihnout a tou je naprosto skvěle provedené grafické zpracování.... celý text
Navždycky
2020,
Nofreeusernames (p)
Navždycky je kniha, u které je dobré vědět, do čeho jdete, aby se vám líbila. Je přesně tím, čím @nofreeusernames říkala, že bude. Romanťárna ze střední, plná klišé, lásky ke kamarádovi, lásky z nenávisti... Přesně ten typ knihy, kterou potřebujete, když si chcete u čtení jen tak odpočinout, vypnout, nemuset nad knihou moc přemýšlet. Olu znám v podstatě jen z Instagramu, ale ta kniha je hlavně Ola sama. Promítla do knihy věci, které má ráda, které ji baví. Miluju v knihách narážky na jiné knihy, filmy a další známé věci a Navždycky je jich plná. A na to jsem se těšila nejvíc. Nečekala jsem, že mi kniha změní život nebo mě výrazněji zasáhne. Představovala jsem si pohodovou knihu, u které se zasměju, u které si odpočinu a možná budu kroutit hlavou nad její naivitou a klišé, které mě čekají. A přesně to jsem dostala. Je pravda, že nenávist Mei a Liama mi nepřišla příliš skutečná. Jako by ji hráli, aby mohli předstírat, že se nenávidí. Nevěřila jsem jim to, že se nesnáší. Navždycky není dokonalá kniha, ale pro mě splnila očekávání a s tím, co Ola napsala, jsem spokojená. A ty fotky? To chci v knihách časteji.... celý text
Strážci brány
2014,
Jan Urban
Pragokalypsa od nakladatelství Fantom print otevírá téma apokalypsy a konce světa. Tajný řád řeholníků, sestávající z lidí ovládajících nadlidské schopnosti se konci snaží zabránit. Znají přesné datum, hlídají centrum magických siločar, nacházejících se v Praze, ale jejich snahu jim komplikují cizáci z jiných zemí. Strážci brány je první knihou z pětidílné série a rozhodně to není kniha pro každého. Jan Urban má svůj styl, který nemusí sednout každému, i pro mě tu byly některé části, které se mi příliš nelíbily. Autor hojně využívá sarkasmu, slovních přestřelek mezi postavami a vtipu, ty ovšem v některých chvílích působí přehnaně, o vtip se snaží, ale vtipné nejsou. Naštěstí je kompenzují jiné pasáže, u kterých se čtenář skutečně zasměje. Obzvlášť povedené jsou časté narážky na různé knihy, filmy a další, které si v knihách neskutečně užívám. Střídá se tu ich a er forma vyprávění. Vyvyan, z jehož pohledu je příběh vyprávěn, je právě ten, který se někdy snaží být tak vtipný, až vtipný není. A beru, každý má občas myšlenky ohledně toho, co se mu líbí na někom jiném, ale jeho neustále omílání o částech těla ženského pohlaví byly chvílemi až moc. Co se děje týče, Strážcům brány rozhodně nechybí akce. Celá kniha může působit poněkud zmateně, je zmatená, divoká, sem tam nějaká věta působí, jako že tam nemá co dělat. Když si ale na autorův styl zvyknete, kniha vás chytne a jste stále zvědavější, co bude dál. Do dalších dílů se rozhodně pustím, popravdě mít druhý díl, začetla bych se klidně hned.... celý text
