Pine Pine přečtené 134

☰ menu

Syn

Syn 2015, Jo Nesbø
5 z 5

Já, závislačka na HH, jsem si rvala vlasy – Nesbø, proč se sakra zdržuješ vymýšlením dalšího příběhu, místo toho abys psal další řádky o detektivovi, bojujícím s vrahy i alkoholem? Bála jsem se, že Nesbø nedostojí svých kvalit a budu zklamaná. To však bylo úplně zbytečné. Syn je boží. Jeho autor mě fakt dostal, když mi naservíroval tuhle lahůdku. Supr příběh, bezvadně vystavěné charaktery postav, napětí, správně dávkované zvraty, žádná vata okolo… prostě se to četlo samo. A navíc Sonny – antihrdina, kterému jsem tolik fandila!  Zjistila jsem, že pro život nepotřebuju Harryho, ale Nesbøho.... celý text


Vražedné léto

Vražedné léto 1984, Sébastien Japrisot (p)
5 z 5

Je to už víc než 15 let, kdy jsem jako puberťačka vřískala před knihovnou: „Vyber mi něco ke čtení!“. Moje maminka sáhla po Vražedném létě. A já se zamilovala. Ta kniha je báječná, od té doby jsem ji četla nespočetněkrát. Na první pohled se příběh může zdát obyčejný, ale zdání klame. Obdivuji Japrisota, jak pomocí slov dokázal navodit takovou zvláštní atmosféru a vykreslit kompletní charakter postav… moje fantazie pracovala na maximum. Znovu během okamžiku před sebou vidím Elianu, v horkém dni tlačí rozbité kolo do dílny za Pin-Ponem… Jak Eliana působí na muže, tak knížka působí na mě – jako magnet. Díky mami.... celý text


Lovec králíků

Lovec králíků 2017, Lars Kepler
4 z 5

Joona a Saga opět na scéně. Když k tomu připočítám svižné a krátké kapitoly, slušnou dávku napětí a nutkavou potřebu číst dál, vychází mi z toho vcelku atraktivní balíček. Navíc mám ráda vraždy (rozumějte: jako čtenář), tak mi jejich množství a brutalita snad i udělaly radost. Na druhou stranu se nemůžu ubránit pocitu, že Kepler až příliš nakukoval k J. Adler-Olsenovi a A. Christie… navíc mě trochu potrápil pomalým rozjezdem. I přes určitá negativa se tato kniha stala mojí druhou nejoblíbenější ze série. Hned po Písečňákovi.... celý text


Co jsi to za matku?

Co jsi to za matku? 2017, Paula Daly
4 z 5

Prvních pár kapitol jsem se nemohla začíst, pak si však kniha získala mou pozornost. Autorčin debut nepostrádá napětí a touhu číst dál, každou chvíli vyplují na povrch nové informace. Popis jednotlivých aktérů je tak povedený, že ta obyčejná, unavená a věčně uštvaná Lisa může být klidně vaše sousedka. Jen vysetřovatelka Joanne hraje trochu přebytečnou roli... I když tajemství skrýváte ze všech sil, ty křivárny vás stejně doženou.... celý text


Poslední paní Parrishová

Poslední paní Parrishová 2018, Liv Constantine
5 z 5

Wow, to bylo něco! S nečekaným zvratem jsem díky zdejším komentářům počítala a přesto můj čtenářský zážitek neutrpěl. Žádná hluchá místa, příběh postupně gradoval. Amber ve mně sympatie nevzbuzovala, ale nutně jsem musela vědět, kam až je ochotna zajít. A část s Daphne? Ani jsem netušila, kde se ve mně ta škodolibost bere :) Knížka, která nenechá vaše emoce spát. Vyhraďte si 2 nebo 3 večery, tenhle příjemný psychothriller za přečtení rozhodně stojí.... celý text


Noční lov

Noční lov 2017, Robert Bryndza
2 z 5

Tak já nevím, mně to přišlo takové neslané nemastné. Chtěla bych se zařadit k Bryndzovým příznivcům a mít Eriku ráda, ale to nepůjde. Myšlenka dobrá, jenže autor ji nedokázal správně uchopit a převést na papír poutavě. Kdo už má něco načteno, musel trpět tím, jak bylo všechno předvídatelné. Totální absence napětí. U detektivky netrvám na stylu A. Christie - odhalit vraha v poslední kapitole, kdy se deset lidí sejde u jednoho stolu. Ale udělat to uprostřed knížky? To ať Bryndza přenechá zkušenějším, třeba Nesbømu.... celý text


Spřízněné duše

Spřízněné duše 2017, John Marrs
5 z 5

Blíží se konec kapitoly… a prásk. Je to tam! Další šok. Překvapení střídá překvapení. Na těch nečekaných větách se stanete závislými a musíte číst dál. Každý z pěti příběhů byl svým způsobem nereálný, ale není právě tohle ten důvod, proč se noříme do světa knih? Nenáročná četba s originálním nápadem a slušnou dávkou manipulativního chování.... celý text


To nejlepší v nás

To nejlepší v nás 2019, Colleen Hoover
4 z 5

Romány pro ženy obvykle nečtu. Ani nepatřím k těm, kteří dojetím nad Quinn a Grahamem plakali, ale uznávám, že kniha je velmi emotivní. Zvlášť, pokud řešíte problémy s neplodností. Kniha mi silně připomíná můj osobní život. I to, že bez komunikace není vztah. Moc se mi líbilo střídání „teď“ a „tehdy“. .... „Naše manželství není dokonalé. Žádné manželství není dokonalé. Byly časy, kdy to má žena vzdala. A ještě víckrát se stalo, že jsem to vzdal já. Celé tajemství je v tom, že jsme to nikdy nevzdali současně.“... celý text


Muž, který sázel stromy

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono
4 z 5

Jak pár stránek dokáže zasít hlubokou myšlenku. Kéž by si každý ve svém dobrém konání našel smyl. Nadčasový příběh, kdy skutečný význam má dávat, nikoli brát. Také jste po přečtení měli touhu jít a zasadit strom?... celý text


Mráz

Mráz 2015, Bernard Minier
2 z 5

Mráz jsem poprvé otevřela na pláži. Moje blbost. Do mě pralo letní slunce a v knize tančily sněhové vločky – to se fakt nedalo skloubit. K dalšímu setkání došlo až po 5 letech a nic by se nestalo, kdybych čtení odkládala ještě déle. Na prvních 200 stran je třeba obrnit se nekonečnou dávkou trpělivosti, nic se tam totiž neděje. Vata, kterou Minier svou knihu vycpal, brzdí děj. Oproti tomu psychiatrický ústav byl využit minimálně. A to tam prý měli ty nejnebezpečnější týpky…. Něco překombinované, něco nedotažené. Chybělo mi napětí. Čí srdce si získal přecitlivělý detektiv? Moje tedy ne. Dvě hvězdičky za nápad, poslední 4 kapitoly a epilog.... celý text


Horská cesta

Horská cesta 2019, Marianne Dubuc
5 z 5

Krásné čtení a ještě krásnější ilustrace. Těch pár řádků textu umocňují naprosto úchvatné obrázky a celá tvorba paní Dubuc na mě působí dojemně! Hned bych chytla paní Jezevcovou za tlapku a vydala se s ní na výlet. Přestože je knížka určena dětem, tak i dospělák si zde najde hlubší myšlenku a odnese si své vlastní poselství.... celý text


My děti ze stanice ZOO

My děti ze stanice ZOO 2005, Christiane Vera Felscherinow
4 z 5

Sonda do života malé feťačky. Reálný obraz toho, jak snadno lze drogu okusit, jak složité je vymanit se ze spárů závislosti a kam až jde klesnout. Jak velkou roli hraje rodinné zázemí, co pro mladého člověka znamená patřit do party a co je pro to schopen udělat. Memento se mi líbilo víc, ale to je dáno tím, že v době čtení mi bylo 16, v tom věku mě jednoduše šokovala. Ať už jednu nebo druhou knížku by si měl v pubertě přečíst každý.... celý text


Nevítaný host

Nevítaný host 2019, Shari Lapena
4 z 5

Přestože je námět díky Agathě Christie už okoukaný, na rozjezdu to vypadalo jako slibné čtení. Líbil se mi popis osob, vykreslení místa pobytu hostů a navození atmosféry. Postavy se střídaly ve vyprávění, což byl pro mne dobrý způsob, jak se zorientovat v tolika jménech. Snad mi ani nevadilo, že vraha nebylo možné vystopovat na základě indicií. Co však kanadská autorka nezvládla, to byl uspěchaný závěr. Lusknutím prstů jsme přišli o veškeré napětí. Jestli hledáte nenáročnou detektivku na víkend, směle do toho. Pokud toužíte po něčem propracovanějším, poohlédněte se jinde.... celý text


Matčina hra

Matčina hra 2019, Sandie Jones
ekniha 2 z 5

Asi jsem četla jinou knihu… Tohle nebylo ani návykové. Ani psychologické. Ani thriller. Ze začátku jsem se nemohla zbavit pocitu, že držím v ruce slaďárnu pro americké pubertální dívky. Na 350 stranách se to nebezpečně hemžilo slovy „ehm“ a „zamlaskal/-a“. Hlavní postava měla neustále knedlík v krku, a co čert nechtěl, ještě jí ob kapitolu „horké slzy štípaly v očích“. Emily – naivní, nedospělá, nezkušená – měli jsme si ji snad pro tu roli trpitelky zamilovat? Na jméno „Pammie“ jsem dostala alergii po pár stránkách. Do toho Adam, se kterým by snad nikdo normální nemarnil svůj čas. A prosím, v čem mělo spočívat to psycho? Intriky budoucí tchýně se nevyznačovaly ničím přehnaným. Milé Em bych nepřála okusit praktiky skutečného manipulátora.... celý text


Čtvrtá opice

Čtvrtá opice 2018, Jonathan Dylan Barker
5 z 5

Troufám si tvrdit, že jsem otrlá čtenářka - při Carterovkách cítím jen lehké šimrání. Ale Čtvrtá opice, to je jiný kafe! Level „joo, to je správně úchylný“ se během čtení několikrát přetavil do „uf, to je sakra zvrácený“. Ale co? Vždyť je to thriller. A pořádnej. Konečně! Pozitivně hodnotím navození atmosféry, sarkasmus a špičkování mezi parťáky. Závěr vůbec nebyl uspěchaný a jako bonus se nám otevřely dveře (ne-li dokonce vrata) k pokračování. Deník mě fakt bavil, každá kapitola s ním končila tak nepředvídatelně!... celý text


Skryté karty

Skryté karty 2019, Angela Marsons
5 z 5

Jestli si myslíte, že s touhle knihou strávíte dlouhé zimní večery, jste na omylu. Od první kapitoly vás k sobě připoutá a dokud nezhltnete poslední slovo poslední kapitoly, nebudete mít klid. Příjemné čtení, které nepostrádá napětí, skvěle vystavěné dialogy a vtipné hlášky. Příběh je propracovaný. Je až s podivem, jak si autorka drží vysoko nastavenou laťku. Těším se, kam se s Kim podíváme příště!... celý text


Nejsem živá

Nejsem živá 2019, Anne Frasier (p)
5 z 5

Autorka má v hlavní hrdince obrovský potenciál. Přes všechny moje milované Kim Stone a Lacey Flint musím uznat, že postava Jude je originální. Líbí se mi, jak se se svou smutnou minulostí vyrovnává po svém, to, jak je „divná“. Svižné čtení, nechybí napětí a krev, jako bonus zajímavý nápad s vraždami. V rozporu s většinou komentářů: první díl se mi líbil víc, ten se mi vyloženě vryl pod kůži. Což ale neznamená, že nevyhlížím finální trojku!... celý text


Podivná holka

Podivná holka 2019, Jenny Blackhurst
4 z 5

Atmosféra chvílemi tak hustá, že by se dala krájet. Autorka mě vodila za nos a furt jsem tápala, jak to tedy celé je. Na závěr jsem vyvalila oči, tohle jsem nečekala! Jednu hvězdičku ubírám, J. B. mohla z tohoto neotřelého nápadu vymáčknou ještě víc.... celý text


Nejsem mrtvá

Nejsem mrtvá 2018, Anne Frasier (p)
5 z 5

Knížka si mě k sobě přitáhla a nepustila. Dobrý příběh, nechybělo napětí, hlavní hrdinka je sympaťanda, vyhovoval mi i jazykový styl. Pro někoho rychlé, pro mě nenafouknuté o zbytečnou vatu. Hned chci další díl!... celý text


Grey

Grey 2016, E. L. James (p)
3 z 5

Pro jednou jsem potřebovala ty svoje krváky vyměnit za nějakou oddychovku. Volba padla na Greye. 50 odstínů mám přečtených, tak to byla kombinace zvědavosti a povinnosti. Vyprávění z pohledu muže mi přišlo o něco zajímavější – asi už jen proto, že jsem žena. A opravdu se mi nestýskalo po oné „vnitřní bohyni“, které bylo v předchozích knížkách víc než dost. Tuto šeď hodnotím průměrně – nic nového nám autorka nepřichystala.... celý text