Petrvs
přečtené 225
Danny, mistr světa
1990,
Roald Dahl
Ne tak skvělé jako Matylda, přesto perfektní dětská kniha, která mi v dětství bohužel utekla. Přesto je bez rozpaků dobře čitelná i v pozdějším věku - jest to dílko veselé, hravé, vtipné, láskyplné a snad i poučné, kdyby to neznělo tak nudně školometsky ;-) Četl jsem i povídku "Mistr světa", které vyšla ve sbírce "Jednadvacet polibků" - ta má sice větší spád a správně vybroušenou dahlovskou pointu, ale nepohladí tak jako tahle milá knížečka. PS: Když už nic jiného, všem doporučuji přečíst si alespoň "PS" na poslední stránce ;-)... celý text
Američtí bohové
2001,
Neil Gaiman
Jaké to je, dělat osobního poskoka bossovi severského panteonu? Opravdu si cestou po světě sebou taháme své bohy? Jak vypadá bůh internetu? Už vám někdy vyhrožovala televize tak, že jste vyklopili večeři? Je možné viset devět dní a přežít? Nebo dokonce přežít vyražení mozku z lebky masivní dubovou palicí? Kolik se mezi námi vyskytuje takových pánů Kamenů, Měst a Světů? Kolikrát se podaří proklouznout za kulisy a vrátit se v pořádku zpět? Jedním slovem: žrádlo. Mistrně ukuchtěná zábavná, napínavá, imaginativní a několikavrstevná bujabéza s fantasy základem, ovšem s notnými porcemi mystiky, thrilleru, dramatu, horroru a s trochou konspirační paranoie a špetkou typického gaimanovského oneroidního koření značky SandMan(tm). Z toho možná vyplývá, že toto pochutnání není pro každého a pokud máte rádi jednoduché a jasně rozpoznatelné chutě, dejte si raději něco jiného, třeba Larssona, to teď dost frčí. Pokud máte rádi exotickou kuchyni a rádi kulinářsky experimentujete, uvažte si pořádný ubrousek. Hlavní postavák se bude zpočátku zdát odtažitě nestravitelný, nakonec se s ním ztotožníte nejspíš proto, že je stejně jako Vy člověk - a normálích (živých) lidí se v knize vyskytuje minimum. Přesto se děj odehrává v současnosti a před pomlaskávajícím gurmánem se objevují občas zapeklitá sousta... až přijde to poslední a bude vám líto, že už nemáto dost místa na dezert. A ještě něco: kdyby se snad někdy bohů chopil opravdu šikovný vypravěč ze svatého lesa, třeba Ch. Nolan, je v tom potenciál na biják desetiletí...... celý text
Nádraží Perdido
2010,
China Miéville
Nádraží Perdido je chameleon stylů a žánrů a jeho forma do jisté míry odráží jeho obsah. Román se odehrává ve fiktivní metropoli Nový Krobuzon, který připomíná na jednu stranu pratchettovský Ankh-Morpork, na stranu druhou pak viktoriánský Londýn ovšem s kapitalisticko/totalitním politickým uspořádáním. Na ulici můžete spatřit kromě banálních lidských občanů i cheprijky, vaďanoje, kaktusíky a další "xeňany". Setkáme se s párou a děrnými štítky poháněnými analogovými konstrukty, s thaumaturgy a komunikátory, s přetvory, s démonickým Vyslancem a surrealistickým TKÁČem... takový steampunk říznutý Clivem Barkerem. Aby toho nebylo málo, tak nad městem ční jako varovné prsty miliční věže spojené jednokolejkami, po kterých se řítí miliční kapsle. Obyvatelstvo je pod stálým dohledem převážně neuniformovaných milicionářů... Jsem jediný, komu tento aspekt i s vrchní fízlovací věží zvanou Bodec připomíná atmosféru Half-life 2 a City 17? Miévillova síla tkví především v atmosférickém expresivním popisu města a jeho obyvatel. I když dlouhé popisy trpí určitou rozvkleklostí a nedějovostí, jedinečná atmoséra stojí opravdu za to. Trochu mi vadí, že ze slibně se rozjíždějícího konspiračního thrilleru/dramatu se časem stává akční honěná, která nápadně připomíná dobrodružství RPG hry. Děj sice nabere na pořádném tempu, ale na úkor hloubky a zajímavosti - postavy se mění v superhrdiny, na řešení neřešitelného stačí najednou jen pár hodin a když se to hodí, přichází ve správnou chvíli deus ex machina. Člověk skoro vidí, jak postavám nad hlavičkami naskakují "expy". Konec přichází příliš rychle, jakoby uspěchaně a vnímám zde určitou tendenci poněkud klišoidní zakončovačku říznout šokantním a rádo by nečekaným osudem jedné z postav. Závěrem - dobrá a zajímavá knížka, ne však taková pecka, jak se dočtete vzadu na obálce či nadšených recenzích. Má to jedinečnou a velmi silnou atmosféru a mohl z toho být opravdu kvalitní strhující román hravě balancující na pomezí žánru fantasy, sci-fi, dystopie, hororu - a kdoví čeho všeho. Vzhledem ke slabší druhé polovině beru Perdido jen jako kvalitní zábavu, která jednoznačně stojí za přečtení, ale asi jen za jedno...... celý text
Ráma tajemství zbavený
2010,
Arthur Charles Clarke
Jednoznačně nejhorší z rámanského konglomerátu. Rozvleklé "společenské" a již zcela neclarkovské sci-fi s nedopracovanými vedlejšími liniemi příběhu a hloupým a nevysvětleným deus ex machina v závěru, kdy úplný závěr byl opravdu velmi slabý. Zklamání.... celý text
Zahrada Rámova
2010,
Arthur Charles Clarke
Opět více Leeovské a méně Clarkovské... nicméně pořád ještě přijatelné. I když méně by bylo více.
Návrat Rámy
1994,
Arthur Charles Clarke
Ve srovnání s prvním dílem působí zejména zpočátku jako o třídu horší kniha. Do 30% knihy se pouze čtenáři seznamují s postavami a pasáže, které mají potenciál zaujmout, jsou odbyty pouze několika větami. Místo vzrušujícího průzkumu mimozemského plavidla je čtenář "obtěžován" žabomyšími válkami mezi členy posádky, jejíž chování působí často nevěrohodně. Zhruba od své poloviny se však kniha konečně "rozjede" a skoro ji nejde než nedočíst bez přestávky v kuse. Vzhledem k závěru knihy i dalšímu dílu nakonec čtenář "odpustí" i předlouhý rozjezd - je to i příprava na další knihy rámanské tetralogie. Ač se mi první díl psaný pouze panem Clarkem líbil o poznání více a působil věrohodněji, stále se hlavně díky druhé polovině knihy jedná o dobré sci-fi počtení.... celý text
Nevídaní akademikové
2010,
Terry Pratchett
Fotbal opravdu bytostně nesnáším, takže jsem se trochu obával, jak poslední Zeměplochu budu schopen skousnout. Nakonec tohoto fotbalu zase tolik nebylo (a co bylo, vyvolávalo na tváři spíš úsměv než znechucení tématem) a místo něj překvapily reminiscence na Buch! Příjemně překvapila skutečně komická postava nového člena akademické rady NU, doktora Zďáblíkova. Celkově trochu ukecaná, trochu slabší Zeměplocha, ale především (podle všeho) poslední. I díky tomuto faktu je poněkud dvojsmyslně vyložitelný závěr na zamáčknutí slzy a papírový kapesník...... celý text
Milý pane Henshawe
2008,
Beverly Cleary
Má to být dětská knížka, ale přemýšlím, zda není určena spíš dospělým nebo komu je vlastně určena. Mám pocit, že by mě jako dítě asi příliš neoslovila a nejspíš bych jí ani nepochopil. Knížka je plná melancholie, která na čtenáře chlístá jak fosilní palivo z prasklého ropovodu a nemá příliš silný děj, který vlastně najednou končí bez výraznější pointy či závěru. Přesto pěkné počtení, i když vlastně nevím proč...... celý text
Asyřan a jiné povídky
2004,
William Saroyan
Po saroyanových tygrech mírné zklamání. Kniha obsahuje pouze tři povídky a čtenáře poněkud zamrzí, když zjistí, že ze 179 stran zabírá neskutečných 46 stránek autorův úvod, který jsem ze zásady odmítl číst, protože už jen rozsahem mi připadá spíš jako intelektuální masturbace. Samotné povídky nejsou špatné, zaujmou spíš atmosférou, postřehy a myšlenkami (např. pasáž s úvahou o sebevraždě v povídce Asyřan považuju za geniální), než samotným dějem, kterého je tam jen o fous tolik, než abych řekl, že se nedostavil na scénu... mám pocit, že povídky ocením až budu mít víc prožito...... celý text
