Petrvs přečtené 225

Kryštofův Vzdušný zámek 2010, Ladislav Karpianus

Aj, tohle bude těžké. Vůbec nevím, jak se ke Kryštofovi postavit... Na omak je to příjemná knížka, která se dobře drží, pěkně voní a hezky se v ní čte :-) Tím mám na mysli především slušivý kabátek Uchnárovo ilustrací (moc ho nemusím, Malou princeznu podle mě Uchnár zmrvil, ale to je věc vkusu) a "hezkou čtivost" - čtenář je snadno vtažen dovnitř. První kámen úrazu je ale styl. Připadá mi takový toporný, nevypsaný... na druhou stranu vypráví autor ichformou příběh a pocity tápajícího dvanáctiletého kluka (mimochodem kluka stejného příjmení jako je autorovo - do jaké míry je asi hlavní postava autobiografická?) - z tohoto pohledu je styl jaksi příznačný, působí jako částečně jako autentické vyprávění, částečně jako dětský deník. Jen si nejsem úplně jist, zda se nejedná o kouzlo nechtěného... K formě mám ještě dvě poznámky - jedná se o dětskou knihu, a proto zaráží nadužívání cizích slov jako subtilní, gradující, emoce, intonace, apod. - asi to není nejvhodnější slovník pro desetilé čtenáře, kterým je kniha určena. Často v takových případech přitom nebyl problém použít příslušné české synonymum... Další výtkou jsou občasné chyby v mě/mně jsi/si, apod. Obojí jmenované je ale problémem spíše redaktorské práce.... Naopak oceňuji formální oddělení snového a skutečného světa typem písma a vůbec sazbu. Příběh je fajn... na rozdíl od částečně podobné "Toníkovy jeskyně snů" je zde kladen větší důraz na zodpovědnost - ne pouze na rychlý a snadný zisk. Přitom to nepůsobí nijak mravoučně. Výborně! Skvěle je také naznačen rozpad manželství a nejen to - potěší odkazy na křesťanství, severskou mytologii, základy hermeneutiky. Určitě se nejedná o hloupé počtení, byť si někdy ubližuje ne zcela dokonalým stylem. Ještě mám poznámku k postavám - autor měl buď postavy o pár let omladit nebo změnit reálie. Zkrátka na mě působí nerealisticky prudérně, kdy po uši zamilovaný patnáctiletý mladík poprvé se svou milou leží v posteli (do té doby se ani ani nepolíbili, ani nevzali za ruku), ani se jí nedotkne a pekelně se soustředí, aby byl co nejdřív ve svém snovém světě. Chápu, že je to určeno dětem, ale aspoň cudné objetí by snad bylo namístě... Nepotěší nevyjasněné náznaky dalšího děje, ani byť uzavřený, ale značně překotný konec - obojí dává tušit dalšímu pokračování, které ale autor dosud neoznámil (08/2011). Nic proti, každý se musí nějak živit, ale i kdybych měl pokračování už hotové v šuplíku, neodbyl bych konec jednou dvěma větami. Kryštofův zámek si zasloužil důstojnější závěr. Shrnutí: nadprůměrná knížka pro odrostlejší děti na hranici puberty... která v mnoha ohledech příjemně překvapí a v mnoha ohledech nenaplní svůj potenciál dojmem nedopracovanosti autorské nezralosti. Škoda, ale přesto v záplavě braku určitě stojí za povšimnutí a přečtení.... celý text

Potěšení ze své společnosti 2004, Steve Martin

Ve službách krále Reginalda 1993, Michael Bronec

I když je to po formální stránce knížka, vlastně se za ní považovat nedá. Kdož znají, chápou... ;-) Jako naprostá většina jejích sester sice škvár, ale co dovedla svého času vyčarovat v hlavě a jak dovedla k sobě připoutat. Zlaté světlo prosvítá prach. Nostalgie...... celý text

Zajícův rok 2004, Arto Paasilinna

Taková finská "Cesta z města". K její (ano, poněkud ujeté sklepácké) atmosféře ale i ke zmiňovanému Svérázu národního lovu má ale knížka daleko. I když působí zpočátku svěžím dojmem, nakonec se z ní nevyklube ani duševní ohřejváček, ani humoristický román. Ani ryba, ani rak - sice občas vyloudí čtenáři úsměv a jindy ho zase pohladí po duši, ale nějak to zaniká v přerývavě překotném tempu vyprávění, kdy jedna bizarní historka překrývá druhou, tempo graduje až do úplného poněkud surrealistického závěru. Chybí prokres postav, ale i prostředí. S odstupem času bohužel zklamání...... celý text

Nespavost 2011, Stephen King

Rozporuplné pocity. Je to nadprůměrná knížka, rozhodně však nebudu tvrdit, že jde o vynikající, neřku-li dokonce nejlepší dílo S. Kinga. Vůbec nerad o něčem či o někom prohlašuji, že je nejlepší, je to dost neúprosná definitiva, ale pokud bych to měl prohlásit o něčem z Kingova repertoáru, bude to jednoznačně Temná Věž. Nespavost je prostě rozporuplná. Z "nevěžových" knih je asi tou "nejvěžovitější" - to vnímám rozhodně kladně. Téma je velmi zajímavé a až do určité části knihy i zajímavě servírované. Výkres postav jako vždy vynikající, o "derryovské" atmosféře ani nemluvě. Povedený konec! - to je u Kinga třeba zdůraznit, neb koncovky se mu až nepříjemně často nedaří. Určitá zde zmíněná rozvleklost mně příliš nevadí, ke Kingovi to patří a není to samoúčelné. Co mně vadilo byla jakási polopatičnost - skoro vše čtenáři až pod nos. Málo prostoru pro vlastní invenci. Otrávily mě nerealistické postavy "doktůrků" - jakkoliv mám často u Kinga pocit, že si nevymýšli, ale popisuje "skutečnost" stejně jak ji vnímám já, tak s doktůrky jsme si až nemile nesedli. Totéž platí o teorii Účelu/Náhody. A zmínky o dlouhověkých. Co je za oponou, má zůstat za oponou. Také bych čekal napojení na "To", častokrát se to přímo nabízelo... a nic. Ale to už je jenom detail. Stejně jako ne úplně dokonalý překlad, kdy je tatáž postava jednou doktorem Harperem a posléze doktorkou Harperovou. Nic, co by se ale nedalo přežít. Možná už jsem moc zmlsaný nebo jsem na mistra moc náročný a za mým brbláním je pouze nesplněné přání, aby dobré bylo ještě lepším a silný potenciál byl využit ještě lépe (mimochodem, přesně totéž si myslím i o Věži).... celý text

Lingvistické pohádky 2006, Petr Nikl

Radost, hravost, láska k jazyku, originalita. Pošušňání. Jistě ne pro všechny (a už vůbec ne pro všechny děti). Ale to už je život... Nebo to zkusím jinak: kdyby Tom Bombadil psal pohádky a miloval češtinu, napsal by právě Lingvistické pohádky. Každopádně: Pro mě nejmilejší a nejpřístupnější Niklova knížka - ač niklovsky oneroidní, ve srovnání s jeho další tvorbou stojí pořád ještě literárně i výtvarně nohama na zemi. Krásná knížka - nemusí sednout, ale sedne-li, je to takový knižní pokládek :-)... celý text

Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli 2010, Pierre Bayard

Přiznám se, že jsem nedočetl do úplného závěru a nevím tedy, zda jsem nebyl ochuzen o nějaké to intelektuálské moudro. Stejně jako recenzent pan Martin Malenovský jsem trochu na pochybách, oč vlastně v knize jde a co se autor pokouší sdělit. Přeci jen jde snad o žert, zvlášť, když knihu autor, který je profesorem literatury, začíná větou "U nás doma se nikdo moc nečetlo a ani mě to nijak zvlášť nebavilo". Na druhou stranu nelze autorovi upřít, že i přes znevažující komičnost textu zazní tu a tam vcelku zajímavá myšlenka; často však poměrně zjevná - např. že má každý jiný vkus, že beztak nelze přečíst všechny knihy světa, apod. Většinu děl, na které se autor odvolává, jsem bohužel opravdu nečetl, což vytváří při čtení právě této knihy opravdu zvláštní "mojo". Píšu to z důvodu, že nepochopení myšlenky či vtipu autorových textů jsem připisoval nedostatku vlastní sečtělosti a nízkou erudicí. Knihu jsem tedy odsoudil jako sice potenciálně zábavnou, ale spíš pro zkušené "sečtělce", vzdělance, filozofy, intelektuály a knihomoly. Z recenze pana Malenovského, který by jako odborný asistent na jazykové katedře snad mohl tvořit cílovou skupinu čtenářů, jsem ale získal dojem, že patrně ani mezi těmito lidmi nemusí tento typ humoru vzbuzovat větší salvy smíchu... Tak nevím. Pokud to myslí vážně, je to nesmysl. Pokud to má být intelektuální humor, příliš nepobavil. Škoda obsahu, knížka je to po formální "fyzické" stránce opravdu pěkná - vazbou, písmem, grafikou. Osobně je mi trochu záhadou její světová popularita...... celý text

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1994, J. R. R. Tolkien

Provařeně překomentovaná provařenost nejprovařenějšího autora fantasy (ano, on sám o téhle škutulce neměl potuchy a určiti by ji pro svá díla nepoužil). K sepsání komentáře mě přiměla o dva posty níže uvedená poznámka o filmu. Je to sice známá pravda, o útoku filmu na čtenářovu fantazii, ale v případě Tolkienových děl snad platí dvojnásob - zvlášť v současné marketingově vyhypované vlně jaksonovské audiovizuální popularity. Když jsem viděl plakát s trpaslíky z připravovaného filmu Hobit, málem jsem vzal druhou o zem a jsem zatím pevně rozhodnut film dobrovolně nikdy nevidět. Co dodat ke knize: věc, která nezanedbatelně ovlivnila mojí osobnost, představivost, literární vkus... apoteóza únikovek a současně jeden z nejmilejších literárních ohřejváčků na zimu. To asi stačí, stejně již bylo vše řečeno... PS: koubíne, ona to JE dětská literatura (je tak autorem zamýšlená a kritiky přijímaná). Ale kvůli tomu, že ji čteš, se nemusíš cítit provinile, ani tvrdit, že se o dětskou literaturu nejedná.. Já si s chutí přečtu i knížky určené 6* mladším čtenářům a nijak mi to nepřipadá nepatřičné ;)... celý text

Dveře do léta 1995, Robert A. Heinlein

Osobně řadím Dveře do léta k tomu lepšímu, co Henlein napsal. Job je v mnoha (ne ve všech) ohledech určitě lepší, ale spousta dalších pozdějších knih z mého pohledu jednoznačně horší - zvlášť mě v nich odpuzují autorovy fašizující postoje, kterých jsou Dveře do léta prosté. Je to prostě pohodové počtení, trochu scifi romantika, jak píše Petroff, trochu toho časoposouvání - mimochodem jeden z těch rozumnějších a střízlivějších popisů cestování časem, na který jsem v rámci žánru narazil. Žádný perverzní podtón jsem nezaznamenal - můj libertinský světonázor snese ladasco a tady jsme se zdaleka ani nepřiblížili hranici dobrého vkusu natož abychom šli za ní (mimochodem, tvrzení o "zabouchnutí", to je překroucená interpretace a smutná ukázka nemilosrdného společenského diktátu "normálnosti") . Ještě bych rád podotkl, že je nefér označovat vykreslení budoucnosti (resp. dnešní současnosti) jako úsměvné. Tak to prostě u scifi chodí, málokdo je tak dokonalý vizionář, aby se trefil (a kdo ví, pár i banálních událostí s vyšším "impact faktorem" se mohlo udát jinak a současná doba mohla být také úplně příslušně jiná a z našeho pohledu "divná"). Naopak by se dalo vyzdvihnout, že koncept vynálezu "univerzální uklízečky" je dnes hotový běžně komerčně dostupný produkt, a za to patří Henleinovi spíš uznání, než velkorysý úsměv. Klišé možná ano, ale z mého pohledu poctivě napsané, uvěřitelné, čtivé a milé scifíčko, které rozhodně nelze považovat za průměrné.... celý text

Zelená míle 2008, Stephen King

Krásná kingovka, jejíž přečtení bohužel následovalo až po shlédnutí vynikajícího filmu. Píšu bohužel, protože čtení mi nepřineslo mnoho nového, a to i přesto, že se jedná o velmi nadprůměrného kinga a obecně vzato i velmi nadprůměrné čtení, které má co říct, říká to sylově a zbytečně se neohání žánrovými brikulemi. Na kinga překvapivě nezprasený závěr, všechno funguje jak má. "Bohužel", totéž se dá říci o filmu. Výborná adaptace, kde scénárista na nic nezapomněl a zbytečně si nic nepřilhával, která navíc exceluje po technické i herecké stránce. Nechápejte mě špatně, kniha i film jsou vynikající. Hodně, ale tak nějak stejně.... Tedy pro ty, kteří viděli film, a neřadí se mezi kingofily, zkuste něco jiného... Jinak do toho zázraku jděte...... celý text

Toník a jeskyně snů 2010, Magdaléna Platzová

120 dnů Sodomy 2006, Donatien Alphonse François de Sade

Na rovinu se přiznám - nedočetl jsem to celé; před půlkou jsem to zalomil... ze zvědavosti jsem nakoukl do závěru, z čehož se mi dělalo už poněkud nevolno. Nebudu-li počítat onen nedokončený závěr, mé dojmy poměrně pregnantně shrnula čtenářka Jusa. Velmi špatně napsané, k unudění repetitivní a prvoúčelově nechutné. Je mi celkem jedno, jak byla kniha šokující ve své době a jestli to markýz psal jako formu autoterapie, jestli sepisoval seznam aberací nebo jak to vlastně myslel. Pro mě je to prostě škvár. I rámci daného žánru se dá napsat něco hodnotnějšího - třeba "Příběh O", viz http://www.databazeknih.cz/knihy/pribeh-navrat-do-roissy-45521 PS: Nejsem rozhodně prudérní a ani osobně nemám nic proti sadismu, který bych bych na rozdíl od koubina007 rozhodně nepovažoval za tak hroznou úchylku - samozřejmě mluvím pouze v rovině, kdy se praktikuje na základě konsensu, což se dnes BDSM komunitou bere jako naprosto samozřejmý standard. Ovšem uznávám, že v Sadeho fantaziích to tak nebylo.... celý text

Šílenství lásky 1973, Henri Barbusse

Vůbec netuším, co jsem to vlastně přečetl... snad dámskou sbírku povídek s milostnou tematikou. Když nad tím tak přemýšlím, nikdy jsem nic "pro ženy" nečetl, takže si ani nejsem jist, zda jsem knížku právně klasifikoval a jak ji porovnat s jejími kolegyněmi. Celé mi to připadá trochu jako dobové "emo", pár povídek je hodno určitého zamyšlení, pár jich spíše připomíná komické přeslazené vyprávění tety Kateřiny "Květinka Marta" ze Saturnina. Takže prostě... nevím... :-)... celý text

Hrdý Budžes 2002, Irena Dousková

Stejně jako předchozí přispěvatelé mám trochu s knížkou problém - jako první jsem viděl stejnojmenné vynikající divadelní představení s excelentní Bárou Hrzánovou. (Kdož jste neviděli, doporučuji shlédnout alespoň na Youtube). Tam, kde knížka ve svém někdy poněkud teskném monologu ztrácí poněkud tempo a nadhled, divadelní představení si pomáhá jinými prostředky a drží si divákovu pozornost a dobré rozpoložení nadsázkou, krátkými hudebními a recitačními "vložkami", pohybovou i řečovou komikou Báry Hrzánové (ale i ostatních účinkujících) a promyšlenými režisérskými škrty ve scénáři. Knížka je určitě kvalitní a zajímavá... stylisticky výborně zpracovaná... ale prostě to není taková řachanda jako divadlo a rozhodně ji neřadím do kategorie knih, které čtu na zaplašení chmur. Vyprávění Helenky v sobě byť často náznakem nese příliš frustrace z neporozumění - vzájemnou dětskou krutost (která je mnohdy horší než u dospělých, což ostatně s povzdechem uvádí sama hlavní hrdinka), vzájemné neporozumění mězi dětmi a dospělými a rozčarování z husákovské éry... tohle všechno v knize vnímám mnohem intenzivněji, a proto ji nepovažuji za lehké počtení (jen) k pobavení. PS: Když jsem byl malý pacholíček školkou (bohužel) povinný, sice mi jako hlavní postavě Helence nikdo nevyhrožoval zajetím tatínkovo náklaďákem, ale jeden chlapeček mně vyhrožoval udáním, za to, že jsem tehdejšího prezidenta nazval "Gustav Husy" :o) Tahle knížka mi tuhle dávno zapomenutou příhodu oprášila...... celý text

Krkavec (dvojjazyčná kniha) 2008, Edgar Allan Poe

Kromě velmi zdařilých abstraktních ilustrací Olgy Hankové zde najdeme i původní anglický originál a rozbor básně v češtině. Krásná knížka a velmi, velmi zdařilý moderní překlad Tomáše Jacka klasické básně E. A. Poea. Jedné z mála básní, která mi svojí makabrózní vybroušeností vehnala rosu do očí...... celý text

451 stupňů Fahrenheita: grafický román 2009, Tim Hamilton

Je mi trochu záhadou nedobré přijetí tohoto komiksu čtenáři, o čemž nesvědčí jen místní nízké hodnocení a komentáře, ale i směšně nízká cena, za kterou jsem (novou) knížku koupil. Nejsem zrovna zkušený čtenář komiksu, ale Fahrenheit mně sednul. Souhlasím, že děj mohl být často rozpracován do více okének, ale atmosféru knihy toto komiksové zpracování vystihlo nadmíru dobře....... celý text

Kiko a tajemství papírového motýla 2010, Markéta Pilátová

Velmi zdařilá "moderní pohádka". Na rozdíl od moderního a rovněž zdařilého Šrutova "Pana Kdybycha", který mi připadá přeci jen jako převlečená dospělácká knížka, je Kiko určena opravdu jen dětem. Ač nejsem kocábovským zastáncem multi-kulti, oceňuji, že knížka dovede citlivě vyprávět příběh o japonské holčičce, která začíná chodit do české školy, i když neumí ani slovo česky... Těch výchovných aspektů je tam víc, ovšem žádné morality, které mě obyčejně silně iritují, jsem nenašel. A tolerance není nikdy dost, zvlášť mezi malými dětmi... A ještě bych vyzdvihl autorčinu snahu o kombinaci moderního (rozuměj současného příběhy) a staré české pohádky - navíc ještě s prvky japonské mystiky. Ač to může znít neskutečně, je to citlivě skloubeno a čte se to dobře. Text navíc výborně doplňují výborné ilustrace Dana Michalíka, pěkné a dobře čitelné bezpatkové písmo a kvalitní vazba knížky.... celý text

Cesta kolem světa za osmdesát dní 1963, Jules Verne

Na rozdíl od Dvou roků prázdnin a Ocelového města aj. mně tahle kniha v dětství utekla. Nevím, zda je to tím, že jsem příběh a jeho formu vnímal již staršíma očima nebo tím, že jsem knihu četl na Kindlu jen jako ebook (bez formátování a ilustrací), ale připadala mně navzdory výbornému námětu nějak slabší. Na rozdíl od filmového zpracování na mě postava Fogga svým úporným gentlemanským minimalismem působila mírně karikovaným dojmem, ale asi to byl účel, přeci jen byl Verne Francouz (francouzský sluha, každá cifra v librách je vždy ihned vyjádřena ekvivalentní sumou ve francích, atd.). Nicméně světová klasika (která inspirovala několik filmů, seriálů a dokonce i oblíbenou moderní deskovou hru) a pěkný návrat do dětsví i do století páry, kdy se na dnešní poměry mluvilo málo, spěchalo pomalu a dámy nevnímaly projevovanou úctu jako sexistické obtěžování...... celý text

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

Povídky 2008, Zdeněk Svěrák