Okoslav
přečtené 291
Příběh služebnice
2008,
Margaret Atwood
Nejdřív pár výtek. Kdybych se na Příběh služebnice dívala jako na ryzí dystopii, byla bych zklamaná. O tom, jak ke změně režimu došlo, se toho moc nedozvídáme, a rozhodně pro mě nemá onen "mohlo by se stát" moment. Navíc když se nad tím zamyslíte, nové společenské uspořádání, které popisuje Fredova, vlastně nedává smysl ani z radikálně konzervativního pohledu. Ale :-) O tom Příběh služebnice není. A vzhledem ke způsobu vyprávění ani nemůže být. Považuju ho proto hlavně za příběh o tom, co dokážou ženy udělat jiným ženám a že jsou to právě ženy, které vytvářejí mantinely, v nichž se ty ostatní mohou pohybovat. (Koneckonců, až na jedinou výjimku vystupují muži v knize - a vlastně i v Gileadu - jako pasivní objekty.) Vypravěčka je tak uvěřitelná a pochopitelná a její vyprávění tak intenzivní a vlastně šíleně známé, že se mi během čtení několikrát udělalo fyzicky špatně a musela jsem knihu odložit. A asi o ní budu ještě dlouho přemýšlet.... celý text
Odveta
2017,
Joelle Charbonneau
Nejfrekventovanější slova v knize, řazeno sestupně: „a”, „já”, „vůdci”. Jo, to fakt. Trilogie (další z řady velmi špatných variací na Hunger Games) trpí řadou typických „young adult fantasy” problémů. Hlavní hrdinka je těžko uvěřitelná a strojově dokonalá, romance blbá, příběh nefunkční a svět vytažený z ponožky. Zápletka je i v rámci žánru bizarní: lídři typického postapo světa si svoje účty vyřizují skrz no name šestnáctiletou holku, která má to štěstí, že je zatraceně dokonalá ve všem, na co sáhne, a veškeré dění i konání ostatních postav se točí výhradně kolem ní (ano, romance included). Mě osobně tedy ještě trochu trápí, že je i tak trochu blbá (protože zřejmě vůbec nevadí, pokud žijete ve fašistické dystopii, jsou-li vaši fašističtí vůdci „dobří lidé”), ale to už nechávám na posouzení každého soudruha a soudružky. Světlý moment celé trilogie vidím v konceptu „sedmi fází války”. Podle něj se poté, co se lidé vyválčili proti sobě, proti nim rozhodla pozvednout své „zbraně” samotná příroda, což považuju za zajímavý ekologický aspekt.... celý text
Andělé a démoni
2006,
Dan Brown
Trvalo mi dva roky, než jsem se rozečtené Anděle a démony dokopala přečíst, nakonec jsem to sfoukla za necelý den. Protože napsané je to dobře. To je jasný. Ilumináti jsou fajn vždycky, jsou tam nějaké ty nečekané (chacha :-D) twisty a dohromady to celé funguje. Pokud o tom teda moc nepřemýšlíte. (Jo jinak, hlavní záporák je jasnej zhruba od půly knížky. Ale to oni jsou vždycky.)... celý text
Říše bouří
2017,
Sarah J. Maas
**spoiler alert** Kdybych za sebou neměla už čtyři předchozí díly, asi by mi to bylo úplně trapný číst. Ze série, ve které byl zajímavě a slibně rozjetý příběh, se stala plnohodnotná oldschool harlekýnka, kde se zničehonic každý spáruje s každým, a když to přitom zrovna nesedí k příslušnému charakteru nebo dosavadnímu příběhu, neva!, autorka obojí ohne tak, aby žádné romantické oko nezůstalo suché. Příběh tak nedostanete sice veškerej žádnej, zato se dočkáte spousty “smaragdových”, “borovicových” a “tyrkysových” očí. Konec byl překvapivě fajn.... celý text
Sníh nebo popel
2017,
Sara Raasch
Vítáme další generickou fantasy hrdinku. Jupí. Ok. Teenage milostný trojúhelník bych asi zvládla (jako dvakrát bych to číst nemusela, ale rozumíme si). Možná bych zvládla i to, že na hlavní postavě je zajímavé zhruba... nic. Problém je příběh. Pokud v kterýkoliv okamžik víte, co se stane následujících 5 stránkách (a ono se to nakonec opravdu stane), o velké originalitě to nesvědčí. Padouši se pochechtávají, hlavní zloun chce “ovládnout totálně všechno” a všichni, jako že opravdu všichni, jsou až nezdravě fixovaní na hlavní hrdinku. Jako ano, už od začátku je jasné, že to nebude jen tak obyčejná holka (protože takhle to v podobných knížkách nechodí). Ale aby hlavní poskok velkého arcipadoucha během důležité bitvy řešil hlavně to, jestli hrdinku náležitě zatahá za vlasy? WTF. Dávám hvězdičku za snahu a jednu taky za to, že kdyby mi bylo 12 let, asi by se mi to líbilo.... celý text
Hustej nářez
2010,
František Kotleta (p)
“Hasta la vista, baby. Sedm kulí. Jako v Sarajevu.” Hlášky, akce, sex. A taky upíři, Rusové, mimozemská invaze, starověká hrobka a zaručeně aspoň jeden naci nemrtvý. Prostě si představte všechno dobrý i špatný z devadesátkových béčkových filmů, přihoďte české reálie a dalšího z výrobní sady “kulhánkovský alfa male hrdina, verze 1.0” a máte prvního Kotletu jak malovanýho. Čímž chci říct, že to fakt není žádná velká literatura. V rámci žánru ale rozhodně must read věc. Protože... hele, vlastně nevím proč, asi mám jen ráda béčkový filmy.... celý text
Mega hustej nářez
2013,
František Kotleta (p)
Mega hustej závěr fakt hustý trilogie. Upřímně: všechny ty hlášky, sex, akce a umírání/zmrtvýchvstání/umírání/zmrtvýchvstání už ve třetím díle nejsou, co bývaly v tom prvním. (Tím chci říct, že už je toho jako trochu moc.) V žámci žánru ale výrazně nadstandardní, takže autorovi odpouštíme jak dějový nelogičnosti, tak poněkud zběsilé tempo třetího dílu (protože akce sice střídá akci, ale pak si uvědomíte, že se celou dobu mění jen lokace - jako byste četli stejný scénář pořád dokola, jen v jiným oblečku) a máme radost, že takovýhle věci nepíšou jen Kulhánek a Kopřiva.... celý text
Fakt hustej nářez
2012,
František Kotleta (p)
Typický druhý díl: méně děje, víc akce a minimálně jeden upíří transvestita. Příběh je ještě ujetější než v prvním díle (jde to, fakt), jinak se ale Kotleta drží všech zajetých pravidel kulhánkovských jízd: nešetří kulkami, sexem (tentokrát ho zařazuje ještě v bizarnějších chvílích než v jedničce) a žene své hrdiny po celém světě. Protože proč nakopávat kartanské prdele doma, když si kvůli tomu můžete udělat řadu menších výletů, žejo? :-)... celý text
Pod tíhou měsíce
2014,
Masaoka Šiki
Pro studenty japonštiny a milovníky Japonska skoro povinnost :-) Všechna haiku jsou nejen v češtině, ale i v kanji a romaji verzi, díky čemuž čtenář ocení jak krásu a úspornost japonštiny, tak neuvěřitelné schopnosti překladatele.... celý text
Trápení
2011,
Richelle Mead
Myslela jsem, že jdu číst young adult... a nakonec z toho byla spíš jen "adult" (což se asi dá očekávat od něčeho, co se jmenuje Sukuba, já vím, já vím) :-) Je tam hodně sexu, hodně různých chlapů a hodně citů a pocitů, takže ve výsledku jsou všichni ti démoni, andělé, skřeti a vampýři spíš jen kulisou pro vztahový román. Vlastně to ale ničemu nevadí. Richelle Mead znovu ukazuje (poprvé ve Věku X), že dospělejší postavy jí literárně svědčí víc než středoškolačky, její Georgina je dobře vykreslená, uvěřitelná postava a nakonec se přistihnete u toho, že téhle sukubě, která smrtelníky odsuzuje k zatracení, vlastně fandíte.... celý text
Tisíc tváří hrdiny
2000,
Joseph Campbell
Mnohem víc psychoanalýza a antropologie než literární věda a naratologie, napříč knihou se navíc (vcelku pochopitelně :-) promítá vědecký diskurz typický pro začátek 20. století. Knihu ocení hlavně: - freudovci/jungovci - studenti antropologie/etnologie - milovníci bájí a mýtů, kterým už edice „Mýty a legendy” nestačí :-)... celý text
Město schodů
2015,
Robert Jackson Bennett
Představte si kombinaci Malazské knihy padlých, klasické urban fantasy a Chiny Miévilla, přidejte trochu detektivky a (navzdory tomu, že je hlavní postava ženská) zapomeňte na veškerou young adult fantasy. Největší plusy Města schodů: skvělé postavy, minimum klišé, propracovaný svět, bohové a mytologie (!), zaručené ani jedna fantasy teenagerka a její romantický trojúhelník (uf), zajímavá zamyšlení o bozích i lidech. Zařazuju do svých oblíbených a těším se na další díly.... celý text
Císařovna
2016,
Roman Bureš
Objevování světa je za námi, přichází čas upevňování moci. Zatímco v prvním díle se postavy (a čtenář) se světem rozvráceným poruchou v časoprostoru vyděšeně a zmateně seznamují, ve druhém díle už mají první krůčky za sebou. A tak přichází čas na pořádný interdějinný koktejl a znovuvybudování mocné římské říše: tentokrát za pomoci samopalů, penicilinu, moderního hasičského sboru, Beethovenovy hudby a taky nepřemožitelného pětimetrového robota. Druhý díl plyne v poklidnějším tempu než jednička (přestože finále je opět monstrózní) a zdánlivě mění žánr - mnohem více připomíná klasický historický román, ovšem doplněný ingrediencemi napříč dějinnými epochami. Vývojem (k dobrému) prošly i hlavní postavy - ty, které v jedničce připomínaly spíš produkty on-line generátoru fantasy postav, ve dvojce konečně získávají osobitost a vlastní charakter. Třetí díl bude velký :-)... celý text
Impérium
2018,
Roman Bureš
„Měli jsme tu nacisty, měli jsme tu islamisty… tak proč ne, kruci, i Sparťany?” ptá se mladá římská císařovna. A já dodávám: proč ne třeba i Brity z konce 19. století, mongolské nájezdníky, zvrácené diktátory a ještě víc robotů? Impérium je uspokojivé zakončení celé trilogie Propast času. Píšu "uspokojivé" a ne "vynikající". Bohužel. Vinu na tom nese především první půlka knihy, která se táhne v dlouhém představování nových postav a nekonečných popisech diplomatických vyjednávání. A když máte pocit, že to konečně k něčemu směřuje, zjistíte, že celá první půlka byl vlastně jen málo proškrtaný prolog. (Do jisté míry autora chápu - je těžké uvést na scénu nové postavy a opomenout jejich bohatý příběhový background, v zájmu výsledného dojmu by ovšem částečné škrty Impériu určitě prospěly.) Až v půlce knihy se poprvé objeví hlavní padouch celého dílu a kniha konečně dostává pravý spád. I když se to během uplynulých 250 stran nezdá, čekání se nakonec vyplatí. Příběh, ve kterém se nově objevuje třeba i mladý Winston Churchill nebo (přestože s otazníkem) šestiletý Ježíš Kristus, je ve své druhé půlce zábavný, má spád a zakončuje všechny dějové linie, které minulé dva díly rozehrály. Pro čtenáře prvních dvou dílů samozřejmě nutnost, bez ohledu na jakékoliv hodnocení :-)... celý text