Nomia
přečtené 501
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
2016,
Ladislav Zibura
Tak za prvé - Zibura mně baví, má charisma, vtip a adekvátní míru arogance. Tohle vše obsahuje i jeho kniha. Hravé, čtivé. A obálka knihy k tomu pasuje, jako prdel na nočník. Za mě palec nahoru.... celý text
Cizinka
2010,
Diana Gabaldon
Co říci k Cizince... Podle mě je to přesně typ knihy, která by žádného muže nezaujala. Historické reálie, cestování v čase, krásné prostředí Skotska, divoká příroda, to vše zní skvěle, ale samotná kniha je pro mě spíš takový lepší historický harlequin. Nicméně jako oddychové čtení pro ženy, rozhodně lepší než 50 Shades of grey. :) Navíc se nemohu se zbavit pocit, že autorka si trochu přespříliš "újíždí" na erotických scénách. Někdy jsem se ptala sama sebe, jestli je Gabaldonová natolik nadržená, jak stepní koza, nebo se prostě do knihy snaží narvat veškeré nevyplněné fantazie staré panny. Každopádně méně je někdy více. Když odhlédnu od přílišného soustředění na milostnou linku, tak Cizinka stojí za přečtení, tehdejší historie, nádherné prostředí a celkem charismatické postavy, to vše slibuje dobrou zábavu.... celý text
Rezistence
2012,
Veronica Roth
Pro mě je celá trilogie Divergence poměrně průměrnou fantasy, není to špatné, ale k dokonalosti tomu dost chybí. Nicméně čtivost se jí nedá upřít. Jako velké minus vidím fakt, že kniha je neskutečně předvídatelná a postavy jsou bohužel značně černobílé, navíc málo vykreslené. V člověku málokterá z postav vzbudí výraznější sympatie. Pěkný nápad s frakcemi, ale to samotné vše neutáhne, spousta věcí je v knize nedovysvětlených. Autorka se možná až příliš soustředila na teenagerovský pohled, pocity a romanci mezi Tris a Čtyřkou. Ona sci-fi stránka příběhu zůstala bohužel trochu nevyužitá. Velká škoda.... celý text
Cesta
2008,
Cormac McCarthy
Jakmile kniha zavání dystopii ihned zbystřím, postapokalyptický svět je totiž pro mě velké lákadlo. A Cesta byla rozhodně dobrá volba. Nejedná se sice o knihu, která by byla nějak závratně nabitá akcí, ale spíš o hodně působivou komorní lahůdku. Co se McCarthymu nedá upřít je skvělá schopnost vtáhnout čtenáře do ponuré neutěšené atmosféry. Putování otce a syna je spíš takový beznadějný pochod smrti pustinou. Někdy až sterilní mrazivé rozvory otce s dítětem, ponurost, beznaděj, prázdnota - vše na jedničku. Rozhodně stojí za to přečíst.... celý text
