Margherita_N přečtené 733
Harry Potter a princ dvojí krve
2005,
J. K. Rowling (p)
Přečetla jsem si po nějaké době znovu Prince dvojí krve a četl se mi zase dost rychle. Je nějak míň těžkej než předchozí Fénixův řád, přestože teď už i v bradavickém hradu zlo nabývá na síle. Tentokrát tu ale aspoň nemáme žádnou Umbridgeovou, největší pizdu v dějinách potterovských postav, a s novým přírůstkem v učitelském sboru je dokonce spíš sranda. Ne pořád, ale jeho nápady typu „Dneska je nás tu málo, tak mě překvapte nějakým veselým lektvarem“ jsou mezi veskrze nevtipnými bradavickými učiteli dost osvěžující. A jak se pak opije s Hagridem, přičemž ho tak rozparádí, že mu pod nosem ukradl jed jeho mrtvého mazlíčka, je jedna z nejvíc vtipných scén knihy. Hned potom následuje ta, jak Ron sní prošlý bonbóny s lektvarem lásky a šokované Levanduli oznámí: „Uhni, Harry mě jde představit Romildě Vaneové.“ Počítám, že Rowlingová už dobře věděla, jakej zmar a horor budou následovat v sedmém díle, takže Harrymu a jeho přátelům dopřála takový poslední povyražení. Princ dvojí krve patří rozhodně k mým nejoblíbenějším dílům z HP série.... celý text
Largo desolato
1984,
Václav Havel
Skvěle vykreslený neustálý strach, obrovská nervozita a děsivé rozpadání identity člověka.
Žert
1969,
Milan Kundera
Ach šovinista Ludvík, jak já jsem ho za chování k ženám nesnášela! A časem se to jen zhoršuje, jak zjišťuju, že chlapec buď předběhl dobu, nebo to bylo vždycky na světě takhle hrozný. Každopádně knížka je napsaná skvěle, a jakkoliv chovám nesympatie k autorovu přebujelému egu probublávajícímu hlavními mužskými postavami v jeho knihách, když jsem před pár dny stála v neapolském knihkupectví a váhala, co si odnést, měla jsem v ruce dva Kundery. Nakonec to vyhrál právě Lo scherzo, Žert. Ačkoli mě štvala snad každá myšlenka hlavního hrdiny. Třeba i to, jak popisoval Jízdu králů jako ubohou "slavnost" pro pár trapných lidí. Ty kráso, doufám, že si ji Moraváci zachovají a že si nedělají nic z toho, jak ji ve světě zpropagoval Kundera.... celý text
Harry Potter a Fénixův řád
2004,
J. K. Rowling (p)
Dolores Umbridgeová, nejnesnesitelnější postava v celém světě Harryho Pottera. Ona prostě tu knížku otrávila, jakkoli byla jinak dějově dobrá. Výtku bych měla ještě k letu na testrálech do Londýna, za prvé si myslím, že je nemožné letět na něčem, co nevidíte, v několikakilometrové výšce nad zemí, prostě by vám pud sebezáchovy nedovolil se na to posadit a dát pokyn ke vzletu, a za druhé by museli letět asi tak rychlostí 400 kilometrů v hodině a to nejde přežít. A ještě k té věštbě, nepochopila jsem, proč o ní mluví jako o zbrani, a proč si pro ni Voldemort prostě nepřišel sám, když mu to tam stejně vyklidili a nikdo by ho neviděl. Možná chtěl na ministerstvu teatrálně zabít Harryho, ale zase proč by tam v tom případě zamířil až potom, co Smrtijedi zase všechno pokazili, jako by to původně vůbec neměl v plánu. Po dočtení, přestože to nebylo moje první, mi prostě zůstávají zásadní otázky. K Harryho výbuchům vzteku, který čtenáři většinou přisuzujou jeho pubertálnímu věku a často kritizujou, chci dodat, že tam se prostě dějou nespravedlnosti a sama jsem cítila, že bych se kolikrát zachovala stejně jako on a nedokázala udržet jazyk za zuby. Nevím, jestli jsem sama znovu v pubertě, protože si pamatuju, že při prvním čtení jsem ho v duchu nabádala, ať je zticha a šoupe nohama, aby ho v tom kouzelném světě vůbec nechali, ale čím jsem starší, tím víc souzním s tím, že si nenechal nespravedlnosti líbit a ozýval se.... celý text