makemake
přečtené 117
Zloději zelených koní
2001,
Jiří Hájíček
Šel jsem na to s nedůvěrou, stejně jako tehdy k Lovu lososů v Jemenu - jak by člověk se zaujetím mohl přečíst knížku o něčem, co je mu neskutečně lhostejný? Kameny? Cože? Příběh geologa? Jako fakt? Hájíčku, ty ses zvencnul? Po Rybí krvi, po Selským baroku, po těch Robinsonech z jihu Čech, se vážně vrhneš na šutromán? Otevřel jsem, dal si první, druhou, třetí...a za dvě hodiny měl hotovo! Krásný! Nostalgický, jak od tebe očekávám, smutnosmutný, odcizený, vášnivý a strašně prázdný, v díře ve dvou nebo sám...ve dne nebo v noci...a ta zima vztahu, sypkost hlíny a tvrdost horniny, nepřeberná pestrost vltavínů a dýchání nosem, to aby nenastydly průdušky...děkuju za pěkný dvě hodiny tam, mezi dalšími Robinsony stvořenými černými znaky na bílým papíře!... celý text
Sto roků samoty
2006,
Gabriel García Márquez
Jedna cesta do Maconda - a člověk se už nikdy na svět nepodívá stejnýma očima. Řadím mezi svých deset nejoblíbenějších knih, počet hvězdiček fitkitvně navyšuji minimálně na osm!... celý text
Čtenář z vlaku v 6.27
2015,
Jean-Paul Didierlaurent
Ráno jsem v 6.27 nasedl do vlaku s předčítačem, aniž bych tušil, že nečte pro mě! Báječná novelka plná skvostných nápadů - nohy jako sebraný spisy, tlusťoch o desáté, tetinčina přikázání Moč a miř! a další a další - knížka pro ty, co ještě nepřestali věřit, že štěstí je někdy blíž, než se zdá, a že se dá najít v maličkostech. Vzpomeňte na to, až budete míjet svou toaletářku! PS: Skvěle přeloženo, nechtěl bych se prát s alexandriny, co nejsou alexandriny :)... celý text
Jablko
2015,
Michel Faber
čekal jsem na Jablko jako na Vánoce....tímžto jsem obé spojil a na Vánoce si ho nadělil. Bylo to stejný jako s Kvítkem - dveře se pootevřely a já zvědavě nahlížel škvírkou do života svých oblíbených postav! Samozřejmě jsem se nejvíc těšil na Sugar, ale mstivě a rád jsem nadzvedl spodničku nepříjemné služky Clary, smutně pokýval nad osudem nevyspalýho Bodleyho a spolu s ním znechuceně zíral na mouchu prdelní, tajně ochutnal jedno čokoládový srdíčko z Emmelínina dopisu, zvedl ze země jablko s mladou slečnou Sugar a konečně (!!!) zjistil, kam zavedl osud malou Sofii! Co mě ale dostalo nejvíc je autorova věta na straně 153 (cituji: Chápu, jak rozčilující je dostat se jen takhle daleko a nevědět, co se stalo pak. To bych vám neudělal!) Tenhle ukrytej vtípek autora, kterej v Kvítku po tisíci stranách napsal - a už toho bylo dost, víc vám neřeknu čau! jsem opravdu ocenil a odpustil mu džihád, kterej jsem mu po Kvítku sliboval! Výbornej Janišův překlad netřeba zmiňovat - Jablko, jež mu bylo hozeno, chytil, nechal dozrát a vložil do něj svoje nepřekonatelný já! Janiš, Hrách a novicka Knapová jsou moje současný the best of překlad! :) Ať vám Jablko chutná tak, jako mně!... celý text
Potopená města
2014,
Paolo Bacigalupi
Tomuhle "konci světa" věřím - to je podle mě přesně to, kam nás to naše žraní, plenění a ničení vede. Svět nepotkají zombie (a jestli jo, prodám mozek na aukru), ale nás doženou naše prasárny tam, kde právě teď žije Myšák a ta Mírotvorka. Zmar, bída a totální úpadek rasy, která sama o sobě hlásala, že zkrotila přírodu. Lidi si nic jinýho podle mě nezaslouží, než takhle dopadnout - ale i tak, ... při čtení mě tu a tam bodla jako špendlík pod nehet ta nostalgie po světě, ve kterým žiju já a kterej tihle dva a poločlověk Toole, nikdy nezažili a ani nazažijou. Čtěte, ... a určitě si nenechte ujít ani Prachožrouty, který vás do stejnýho světa, jen o několik států dál, hodí ještě jednou...a stejně tvrdě, jako Potopená města...... celý text
Prachožrouti
2013,
Paolo Bacigalupi
Sudičky! Svatá rzi! Svatá Marie Khálí! - svět Nailera je světem, kde žít a přežít není jednoduchý. Když náhodou přežije další pracovní den v rezavém potrubí mrtvého tankeru, ještě to neznamená, že přežije vztek svého zfetovaného otce. Každodenní boj o život ve světě, kde by nikdo z nás nevydržel ani půl dne, ale který každý z nás vědomě pomáhal budovat, okořeněný maličkou nadějí, že by jednoho dne mohlo být všechno jinak...dlouhá cesta, útěk a snaha začít jinak - to, a ještě mnohem víc, jsou Prachožrouti. Čtěte - a s každou další zbytečnou vanou plnou vody, s každou cestou v autě, kde sedíte sami a emise vesele jedou, myslete na to, že Nailerův svět jsme vytvořili svojí hloupostí a nenažraností právě my!... celý text
Kvítek karmínový a bílý
2014,
Michel Faber
Hele, tak vám řeknu, dokáže mě pěkně nasrat, když přečtu tisíc stránek, který miluju od prvního odstavce, protože ta naturalistická atmosféra, smrad, saze, špína a tolik báječných vulgarit, že by se i Bukowski začervenal, děvka Sugar, která si vás podmaní, bláznivá Agnes, se kterou nakonec soucítíte, protože víte, že to, co jí mění, je jen nádor velikosti vlašáku, malá Sophie a její neskutečná samota v paláci s rodiči, kteří se tváří, že se nikdy nenarodila, stejně tak zoufalá a nevyřčená láska Henryho - a Emelína, která kašle krev - bože, těch postav, těch životů a maličkostí, který se slejvaj v jeden celek jako Temže s mořem....vy to žerete, milujete, těšíte se, bojíte se, hnusíte si...a autor v nejvypjatější chvíli jako udělá: Hele, už jsem sakra napsal dost, tak čau - žádnej konec nebude...zahodil jsem knížku a vyhlásil Faberovi džihád, protože to se teď nosí. (Naštěští pro něj jsem zjistil, že vyjde knížka povídek, kde se dozvím, co se s hrdiny, který tak najednou odkopnul, stalo) - tak mu možná (trošičku) odpustím, ale stejně budu pořád připravenej vyhlásit mu svatou válku! Howg.... celý text
Doktor Spánek
2014,
Stephen King
Stejně ho miluju, kluka brejlatýho. A vůbec - mám rád tyhle jeho návraty k hrdinům, které nás už nechal poznat v jiných knížkách. Dana jsem měl rád už jako kluka v hotelu Overlock, jeho dospělejší verzi mám teď snad ještě raději, než originál. Čmuchal jsem knižní páru o sto šest, co mi stačil můj jedinej šedej zub, bál se duchových lidí na Rivingtonové a místy měl mouchy na ksichtě. Ale zhltnul jsem to jako pralinku a teď to ve mně pořád křičí - ještě, ještě, já chci ještě. Jedno, ale milej Mistře říct musím - vsadím se, že kdybyste to napsal deset - patnáct let zpátky, Dan nebo Abra by nepřežili. Nějak nám věkem měknete, ale i tak vás miluju a už teď se těším na nějakou novinku! Dlouhé dny a příjemné noci!... celý text
Žena roku 1900
1979,
Helena Šmahelová
Krásný, prostě krásný. Pohled na dobu přelomu století očima "parchanta Růženy", předurčené k životu na okraji společnosti, ze kterého se snaží vymanit, ale nic naplat, každý má svoje místo - chudá jsi, chudá zemřeš - a ještě ti to pořádně osladí špatné životní rozhodnutí. Epos smutku a bezmoci, malých radostí a velkých zklamání, který tak nějak okrajově míjí rozpad Rakousko-Uherska, válka a vznik republiky - knížka tak uvěřitelná, obyčejná a právě tím tak krásná a čtivá! Držel jsem ti hrozně palce, Růži, a moc jsem chtěl, aby k tobě byla paní Šmahelová hodnější - ale nakonec jsem rád, že to neudělala. Půl hvězdičky navíc za propracované postavy! A druhou půlku za to, že jsem četl a četl a četl a nehodlal nikdy přestat :)... celý text
Mapa a území
2011,
Michel Houellebecq
Ale jo, mělo to svoje kouzlo, táhlo se to jako melasa, vonělo to fotopapírem a barvami, chutnalo to jako chilské víno a uzeniny, místy to bylo krásný jako Olga a místy plný hub a plísní jako tělo pana spisovatele - nakonec to ale mojí myslí probzučelo jako mouchy nad zmasakrovanou mrtvolou Mistra Houellebecqua a ani to nestačilo naklást vajíčka. Kdepak, k tomuhle se už vracet nebudu.... celý text
Trans-Atlantik
2007,
Witold Gombrowicz
než číst ještě jednou tohle, to si rači vypíchnu voko a ďůlkem se budu patnáct hodin dívat na psí porno!!!! Knížka slizká, lepkavá, a smradlavá, jedna z prvních knížek, kterou jsem několikrát odhodil a ječel, že to nebudu dočítat, protože mě to tak hrozně znervózňovalo, štvalo (slušně řečeno) a špinilo na duši! Dočetl jsem, ale jak říkám - nechápu proč je to zásadní dílo, nechápu proč jsem to četl, nechápu, proč to vyšlo....nechápu! Asi jsem k tomu ještě nedospěl. Ps: to psí porno si dám s pudlama! Teď už snesu všechno!!!!... celý text