Kniznicerv
přečtené 115
Pusťte světlo do tmavého večera
2024,
Jan Kholl
Je to dobře napsané a dobře se to čte, obecně jde říct, že jde o kvalitní dílo. Mě osobně ale zklamalo a vlastně naštvalo. Všechny čtyři postavy mi byly vysloveně nesympatické a vztahy mezi nimi nesmyslné, povrchní, bez špetky lásky a lidské blízkosti. Dalo by se říct, že takový je prostě život - a ano, kniha velmi dobře vykresluje typ lidí a typ života, který je pravděpodobně dost častý. K čemu mi je číst o takové lidské marnosti? Poslední věta zní ,,tuhle debatu v životě povedou ještě mockrát" - postavy se nikam neposunou a touží po něčem, co asi ani nevědí, proč vlastně chtějí Svým způsobem mi to připomínalo Špačkovy povídky Čistý, skromný život (též od Hostu), kde postavy vedou také docela obyčejné a ,,bezvýznamné" životy - v tomto případě jsem se ale na ně dokázala naladit, soucítit s nimi, ačkoli šlo jen o krátké povídky, nikoli celý román, prožívat s nimi jejich čisté, skromné životy. Přišlo mi to opravdovější, procítěnější - postavy něco cítily a já to cítila s nimi. A je tam nějaká pointa. V Pusťte světlo... se mi zdálo, že postavy necítí a nežijí, a dostane se nám takové okénko, kterým se díváme, jak přežívají, kniha skončí a oni asi tímhle způsobem přežívají dál... Při čtení jsem si vzpomněla ještě na jeden román, který mi námětem přišel podobný, a oslovil mě víc - U jezera, kde se také na jedné chatě schází na víkend rodina, a je zde hlubší sonda do jejich problémů a vzájemných vztahů Co jsem ale na Pusťte světlo do tmavého večera rozhodně uvítala, bylo, že ji napsal muž. Je to znát a těší mě, že ,,příběhy o vztazích", které čtu úplně nejraději, píší i muži! Díky... celý text
