Kniznicerv
přečtené 112
Bůh maličkostí
2001,
Arundhati Roy
Naprosto výjimečná kniha (ale náročná, asi ne pro všechny čtenáře). Dlouho jsem nečetla tak silný lidský příběh. Nejsem ,,brečící typ", ale ano, tentokrát jsem plakala. Překvapí však, že něco tak smutného a drásajícího může být napsáno s humorem - kolikrát jsem se zasmála - a to díky dětským postavám, protože ač, nebožátka, přišly o dětství, dívají se na svět dětským, rozkošným způsobem. Na knize mě krmě samotného příběhu zcela uchvátil jazyk. Každá věta by se dala číst dvakrát, ať už kvůli kráse slov, nebo hloubce myšlenek. Je v ní hodně popisů prostředí, ale knize to naopak přidává, protože taková je Indie - Indie se musí žít všemi smysly, vidět barvy, čichat vůně, slyšet zvuky, a autorce se podařilo, že ač knihu čteme kdekoli, při obracení stránek jsme jedině tam. Po dočtení jsem zhluboka se slzami v očích vydechla a měla jsem sto chutí se znovu nadechnout a přečíst si ji ještě jednou, tentokrát možná klidněji a pozorněji. Rozhodně jsem ji v ruce nedržela naposled.... celý text
Vyšlapaná čára
2018,
Sara Baume
Překvapilo mě, že i když se v knížce vlastně vůbec nic neděje, že mě dokáže vtáhnout. Četla jsem ji v nabitém pracovním období a vždycky jsem se těšila, že se večer useberu do světa hlavní hrdinky. Prožívala jsem s Frankie její smutek a osamělé chvíle na venkově. O to více se teď těším na autorčiny další knihy, protože z ohlasů jsem pochopila, že pro její fanoušky byla Vyšlapaná čára spíše zklamáním V tomto případě ale pomůže kontext: Vyšlapaná čára totiž pochází z deníkových zápisků a vlastních zkušeností, které si autorka psala ještě před napsáním své prvotiny. Opravdu to zní jako deník a spíš jako prvotina než očekávaná druhá kniha.... celý text
Hotýlek
2015,
Alena Mornštajnová
Od Hotýlku jsem čekala víc. Čte se to hezky, příjemně to plyne, sledujeme osudy hlavního hrdiny a jeho rodiny. Něco mi tam ale chybělo, něco, co by knížku udělalo trochu speciálnější. Jako první jsem od Mornštajnové četla její prvotinu Slepá mapa a ta mě potěšila. Říkala jsem si, že je skvělé, že máme na scéně novou super českou autorku a vyhledávala jsem potom i její další knihy. M Moje nejoblíbenější jsou Tiché roky. Hotýlek jsem tedy četla až po mapě, Haně a rocích...a jak říkám, neurazilo, ale ani nenadchlo. Hlavní postava mi navíc šla neuvěřitelně na nervy. Nemastnej neslanej chlap, co nemá koule, z nějakýho důvodu ho ale všichni zbožňujou, ať už jeho rodina, nebo ženy.... celý text
