Isew přečtené 1047

Čarověník 2015, Marie Rejfová

Asi před deseti lety jsem objevila na Kladské strom, kterému se říká čarověník. Moc se mi líbil popis, který u něj byl: "V různých regionech se tradičně čarověníkům přisuzovala magická moc, přinášely jak štěstí, tak smůlu. Věřilo se, že vznikají po zásahu stromu bleskem, což v ojedinělých případech může být částečně pravda." No, takový krásný nejednoznačný popis. Nádhera. A tuhle rozpolcenost jsem cítila i z této knihy. Chvíli mě bavila, chvíli to byla strašná nuda. Příběh, než se hlavní hrdinové dostali do alternativního světa, držel pohromadě. Poté se začal rozpadat a už jsem jen čekala na závěrečný střet, který stále nepřicházel. Nakonec na něj došlo, ale stejně ve mě zůstává nejasný pocit, že se z magického tématu dalo vytěžit víc nebo něco úplně jiného.... celý text

Mrtvý posel 2016, Vlastimil Vondruška

Tak tato kniha se povedla. Postav tam nebylo jak na Orloji, zápletka povedená a vyšetřující trojice sympatická. Velmi pohodová odpočinková četba.

Adelheid 1967, Vladimír Körner

Adelheid je strhující a mnohavestevná novela. Divoké osidlování pohraničí, napjaté vztahy s německými obyvateli v Sudetech, pocit úzkosti a zmaru. Körner zkrátka umí i na malém prostoru rozehrát velké drama, i když se často odehrává v nitru.... celý text

Senzační příběhy Čtyřlístku 2002 2019, Ljuba Štíplová

Jak jsem chválila ročník 1999, tak tento je takový neslaný, nemastný. Neurazí, nenadchne. Není zde žádný zapamatovatelný příběh, kromě jednoho. Ale ne v úplně pozitivním slova smyslu. Jmenuje se Jednorožec. Ve zkratce: Čtyřlístek pomocí videokamery objeví jednorožce, který je ve skutečnosti zakletá víla Albínka. Pánské osazenstvo Čtyřlístku je okouzleno a Fifi jde na vedlejší kolej. Stále se o kamarády stará, ale když zapomenou pro novou krásku i na její narozeniny, rozhodne se opustit Čtyřlístek a stát se jednorožcem. Pánům to ani moc nevadí. To se ale mění ve chvíli, kdy sedí u prázdného stolu a volají na vílu: "Je půl druhé, Albíno! A oběd nikde!" Najednou zjistí, že se nádobí samo neumyje, prádlo samo nevypere a Albínka jim odmítá sloužit. A tu si vzpomenou na Fifi. Vydají se jí hledat. Když ji najdou, Fifi jim odpustí a vrátí se. A hádejte co jako první udělá. Ano ... přináší jim bábovku. A zase se objevují srdíčka... Takže jsme se vlastně dozvěděli, že Piňda, Myšpulín i Bobík se kamarádí s Fifinkou jen proto, že jim vaří a uklízí. Hm, tak jo. Jak psal Jirka9453, až mi téměř stekla slza.... celý text

Vražda pro zlatého muže 1969, Václav Erben

Zatím asi nejlepší kniha ze série o kapitánu Exnerovi. I když neduhy předchozích děl měla také - upovídanost, příliš mnoho postav, které často a rádi mluvili, často úplně o ničem, ale ve výsledku to byla detektivka, která měla překvapivý závěr. Ale cestovat si každý rok do Francie a získávat bez problémů povolení k její návštěvě? V době vlády jedné strany? I v šedesátých letech se mi to zdá trochu podivné.... celý text

Z New Yorku do pekla a zpět 2013, Karel Fořt

Čekala jsem od knihy trochu víc. Námět vůbec nebyl špatný, zasloužil by si lepší zpracování.

Vítejte v Pekle 2022, Roman Bureš

Balada o ptácích a hadech 2020, Suzanne Collins

Coriolanus Snow, všemi nenáviděný prezident Panemu. Jaký byl jako mladík? Prospěchář, egoista, nafoukanec, ale určitě ne pouze záporná postava, tak jak je vylíčen v trilogii (a ve většině zdejších recenzích). Sledujeme jeho vývoj. Myslím si, že stejné vlastnosti mají téměř všichni jeho spolužáci, někteří ještě horší, jen se o nich dovídáme pouze v náznacích. Ale protože sledujeme pouze interní zpověď Snowa, nevidíme do motivací jiných. Kdyby to tak bylo, myslím, že by nevypadal až tak hrozně. Měl i pozitivní stránky, i když vždy byly motivovány vlastním prospěchem. Dokázal se zamilovat a i přes případný budoucí trest, porušit pravidla (kapesník u hadů, jed v pudřence). Mnohem zvrácenější v této knize byla doktorka Gaulová, která měla hlavní podíl na tom, co se ze Snowa stalo. Shakespeare v díle Oko za Oko ústy Anglela říká něco jako: "Když jednou svou čest ztratíme, tak snadno, ať chcem či nechcem, klesneme až na dno." A přesně tohle se podařilo doktorce Gaulové se Snowem. První zlý čin byl těžký, další už snadnější a vedlo to k finálovému vyústění. Balada o ptácích a hadech nebyla lepší než Hunger Games, protože se velmi těžko dalo indetifikovat s hlavní postavou a fandit ji, ale za přečtení (či poslech), určitě stojí.... celý text

Nezbytné věci 1993, Stephen King

Dočíst tuto knihu byla obrovská námaha. Těch zbytečných slov, které nebyly vůbec potřebné. Kapitoly, ve kterých vše důležité bylo řečeno ve dvou větách, ale zabraly několik stránek. Námět knihy je zajímavý, proto jsem si knihu vybrala do čtenářské výzvy. Ale množství lidí, kteří navštěvovali obchod pana Gauta a byli požádáni o malý žertík, byl kontraproduktivní. Spletivo vztahů a "nevinných" žertíků byla příliš velké. Čeho je moc, toho je příliš. Po událostech s Nettie bylo jasné, kam celý příběh směřuje. Zpočátku to bylo zajímavé a přehledné. Mohli jste si k postavám vybudovat nějaký vztah, ale s dalšími a dalšími lidmi, kteří byli zatažení do Gautových sítí, se tento klad rozplynul. Ke konci už jsem přeskakovala některé odstavce a čekala, co se z "toho" vyvrbí. A co to jako bylo? Konec byl naprosto přitažený za vlasy. Ne, tohle se ale vůbec nepovedlo. Zkrátit o dvě třetiny, změnit hloupý konec a mohla by z toho být pěkná povídka.... celý text

Vyučil jsem se u Kafků 2003, František Xaver Bašík

To bylo hezké. Kdyby se v názvu neobjevilo jméno rodiny Kafků, asi by si k této knížce moc lidí cestu nenašlo, ale to je jen detail. Mám jen jedinou výtku a to, že kniha byla příliš krátká. Klidně bych pokračovala a sledovala osudy mladého Franze. Bylo to velmi příjemné nahlédnutí do časů, které už dávno minuly.... celý text

Pijan 2011, Hans Fallada (p)

Skvěle napsaná studie člověka, který spadl velmi rychle až na dno. Neseděly mi dvě věci, když se téměř abstinent po první skleničce tvrdého alkoholu stal okamžitě nezřízeným pijanem a poté téměř žádné abstinenční příznaky po zamezení možnosti dostat se k alkoholu. Z osobní zkušenosti posoudit nemohu (alkohol mi nechutná a nevidím smysl v tom, ničit si mozkové buňky něčím tak zbytečným, jako je právě alkohol). Částečně to autor vysvětluje tím, že Ervín Sommer nebyl alkoholikem tak dlouho, a tak se u něj nerozvinuly příznaky tak typické pro alkoholiky. A také, sám Hans Fallada alkoholikem byl, tak kdo jsem já, abych posuzovala, jak se alkoholik má typicky chovat. Román je to jinak veskrze výtečný. Pokud alespoň jednoho potenciálního alkoholika odradil od pití, tak mu tleskám.... celý text

Nonstop 1989, Brian Wilson Aldiss

Kniha byla napsána v roce 1958. Gagarinův let se uskutečnil v roce 1961. V té době se počítalo s tím, že kolem roku 2050 už budou lidé ve vesmíru jako doma. Námět odpovídal tehdejšímu vnímání světa a není náhodou, že vesmírná sci-fi měla největší boom právě v této době. Na tehdejší dobu to asi muselo být přelomové dílo, v dnešní době je jak jazyk, tak zpracování zastaralé. Nebýt čtenářské výzvy, tak bych po této knize asi nesáhla.... celý text

Znamenité příběhy Čtyřlístku: 1999 2016, Ljuba Štíplová

Tohle byl opravdu znamenitý ročník. Všechny příběhy měly vysokou úroveň a je velmi těžké vybrat ty nejlepší, zmínku si zaslouží všechny. Moc se mi líbil námět příběhu Kouzelný meč. Takový meč by opravdu nebyl marný a často by se hodil.... celý text

Dobrodružné příběhy Čtyřlístku 2001 2018, Ljuba Štíplová

Kvalita příběhů v tomto díle šla bohužel zase dolů. Z banálních a někdy trochu za vlasy přitažených příběhů v této knize vyčnívá snad jen příběh Brýle mámení. Škoda příběhu Perníkové mámení. Námět vůbec nebyl špatný, ale dalo by se to zpracovat zajímavěji. Oceňuji knižní záložku.... celý text

Kouzelné přání 2016, Chris Colfer

Krásná obálka, zajímavý námět, zpracování ale už tak dobré není. Jak získám potřebné artefakty? No, jen si pro ně dojdu a většinou mi hned spadnou do klína. Ne, že by mi byla Červená Karkulka nějak sympatická i v naší pohádce, ale tady je to opravdu velmi iritující postava. Trochu to zachránil konec, který nebyl sice překvapivý (ale uznávám, že pro děti by být mohl), ale alespoň se tam udála nějaká zápletka.... celý text

Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky 2009, Edgar Allan Poe

Když jsem četla tyto povídky poprvé, ještě na střední škole, byla jsem naprosto fascinovaná zejména povídkou Jáma a kyvadlo. Do té doby jsem nic podobného nečetla a byl to velmi silný zážitek. K nejlepším povídkám vedle Jámy a kyvadla řadím Sud vína Amontilliadského a Zánik domu Usherů. Poe dokáže vytvořit velmi hutnou atmosféru strachu na malém prostoru.... celý text

Francesca di Rimini 1860, Jan Neruda

K této divadelní hře jsem přistupovala s obavami. Jana Nerudu znám zejména jako prozaika a básníka. To, že napsal i divadelní hru, byla pro mě novinka. Musím přiznat, že obavy byly zbytečné. Zpracoval téma nešťastné lásky, která vyústí v tragédii. Netušila jsem, že postavy dramatu byly opravdu reálné a Nerudovo drama věrně kopíruje skutečný příběh. Velmi příjemné překvapení.... celý text

Treperendy 1961, Carlo Goldoni

Jedna ze slabších věcí z pera velmi plodného italského dramatika. Goldoni je obdivuhodný v tom, jak jeden námět přetavit v mnoho divadelních her. Upovídané ženské rozšíří drby. Tentokrát si vezmou na paškál dívku a její nejasný původ. Jako vždy následují zmatky a stejně jako vždy i spokojené vyřešení problému a svatba. I když se to z těchto řádků nebude zdát, mám Goldoniho ráda. Za nejpovedenější jeho hry považuji Mirandolínu, Poprask na laguně a Sluhu dvou pánů. Ale i těchto povedenějších kouscích píše podle stejného mustru (snad jen Mirandolína se vymyká), jen k tomu přidává trochu víc děje. Ale pokud po tom byla poptávka, tak proč ne. Treperendy jsou slabým odvarem mnohokrát vyvařeného námětu. Jednoduchoučká jednoaktovka, která nenadchne.... celý text

Café Groll 2016, Jan Štifter

Velmi čtivá a svým způsobem napínavá kniha. V Jihočeském divadle hrají představení podle této knihy. Pokud se vám Café Groll líbilo, doporučuji k návštěvě. Skvěle dokresluje atmosféru doby. Je to mé druhé setkání s autorem. Určitě se poohlédnu i po jiných jeho knihách.... celý text

Naši furianti 2005, Ladislav Stroupežnický

Jak by řekl šikovatel Vogeltanz: "Čím víc nás tady je, tím lépe se nám povídá." Tady bylo postav víc jak na orloji. A povídalo se opravdu zábavně. Vesnice přelomu století, starosta, první radní, další figurky a boj o místo ponocného. Zákulisní čachry a nevraživost. Dva zamilovaní, jejichž budoucí štěstí závisí na jejich otcích (furiantech). Ačkoli tato hra měla premiéru v roce 1887, je stále živá, protože charaktery lidí se příliš nemění. A proto se stále inscenuje. A je to dobře.... celý text