hrdlickova_61
přečtené 203
Listonoš vítr
2011,
Radek Malý
Tohle milé dílko je z těch, ke kterým se člověk chce často vracet a chce je mít doma, navzdory všem předsevzetím nenechat se knížkami vystěhovat z bytu. Pan Čech i pan Malý tohle zkrátka dokážou, takhle nás očarovat. A tak jejich obrázky a verše máme na dosah, a když je třeba takový den jako dneska, studený a deštivý, najednou si vzpomenete, všeho necháte a řeknete si s úsměvem: „… Čách do kaluže, ať to šplíchá na sochu paní hraběnky! Je jak ty – nikam nepospíchá A oba máte pláštěnky.“ : o)... celý text
Historie klubu Olympik založeného dvojící Šimek a Grossmann ve vzpomínkách a fotografiích kolegů a přátel
2020,
Lubomír Červený
Kdo z mladých lidí by nesnil o dobré partě, o legraci, o úspěchu? Zkrátka o něčem takovém, co se v klubu Olympik nakonec povedlo? Už to samo je krásným námětem na knížku, ty splněné představy, podložené hravostí, vlohami, ale i trpělivostí a spoustou práce. Nelze než obdivovat, na co všechno Š+G i jejich kamarádi pamatovali, co sami zařídili nebo pro to někoho získali, kdo všechno na jejich klub navázal a jaké silné vzpomínky kdo má. Jsem ráda, že tahle knížka vyšla a že má co říci jak pamětníkům, tak i někomu, jako jsem já, příslušník generace o 20 let mladší. Ráda jsem s rodiči a bratrem jako dítě koukala na TV na „Návštěvní dny“ a jiné podobné pořady, vnímala veselou a dobrosrdečnou atmosféru, hledala jsem si po časopisech podrobnosti o jednotlivých osobnostech a vítala všechny ty drobné střípky, z kterých jsem si mohla utvořit mozaiku svých vědomostí o nich. Co se mi líbilo asi nejvíc, to bylo spojení bujnosti s kázní, recese s umírněností, humoru s dojetím, prostě to citlivé vyvažování jednoho s druhým, co je podle mě tím hlavním důvodem, proč se ještě po tak dlouhé době na Š+G a na jejich přátele s láskou vzpomíná.... celý text
Vzpomínky na Šumavu IV (Zapomenuté zápisky)
2018,
Karel Klostermann
Jde o zápisky nalezené porůznu v pramenech dnes už nedostupných, např. z titulu „Kulturní naléhavost“ z roku 1920. Pro mě byla zajímavá zejména poslední kapitola nazvaná "Moje vyznání", která se týká ochrany přírody. Tyto řádky psal K. Klostermann krátce po skončení I. světové války a naléhavě varoval proti zesurovění dospělých i dětí a proti tomu, aby se něco takového bralo na lehkou váhu. Dává za příklad svou rodinu, v níž měl možnost prožívat pěkné vztahy a kde byl důsledně veden k dobrému chování vůči lidem i zvířatům. Volal po mravním i hmotném povznesení jak jedince, tak i společnosti a po tom, že " ... že je třeba buditi v srdci mládeže a lidí vůbec soucit s utrpením všech živoucích tvorů; že kdo cítí s trpícím zvířetem, bude cítiti i s trpícím člověkem..." Pokud by se to dařilo, pak "... tím méně bude třeba boje třídního, poněvadž tento boj se stane zbytečným..." K. Klostermann chápal důvody, proč k třídnímu boji došlo, ale neviděl v něm dobrý způsob, jak by mělo lidstvo jeho cílů (sociální spravedlnosti aj.) dosáhnout. Důrazně proti němu varoval a volal místo něj po boji proti citové otrlosti. Podivoval se, jak mohou lidé opomíjet něco tak zjevného jako skutečnost, že " ... za války se dostalo zvířatům hojného přídělu útrap a muk, bylo by spravedlivo, aby nyní, kdy je po válce, se jim také dostalo přiměřeného přídělu soucitu..." Sám vzorný křesťan, kritizoval mnohé své souvěrce, že žijí nestřídmě a že i u druhých tolerují vykořisťování zvířat pro náš užitek a zábavu. Upozorňoval na to, že v tomto se lépe chovají národy vyznávající jinou víru, například Indové. Všímal si toho, jak se krajina kolem něj proměňuje a jak jí škodí například příklon k pěstování jehličnanů: "... Drobného zpěvavého ptactva, zvlášť nejužitečnějšího hmyzožravého, u nás velmi značně ubylo a to hlavně proto, že ubylo vhodných pro ně míst, kde by mohlo hnízdit. Tito ptáčkové, slavíci, pěnice, sedmihláskové, čermáci, červenky, černohlávkové, drozdi, kosové – černí i zlatí – sýkorky atd. staví svá hnízda buď v korunách košatých listnatých stromů nebo poblíže zemi v nízkých, ale hustých křovinách... Člověk, lakotný a pachtící se za okamžitým ziskem, porušiv rovnováhu, již hledí zachovati příroda, snažíc se zabrániti tomu, aby se nerozmnožovali příliš ti kteří její tvorové na újmu druhých, sám sobě nejvíce uškodil. Kéž budoucí pokolení napraví, co zavinila předešlá... Musilo uplynouti 70-80 let, nežli naše lesní správy si uvědomily, že bylo přece jen věcí povážlivou, když se listnaté stromoví vytlačovalo takřka úplně z lesního hospodářství, a že nezbytno vrátiti se k dříve všude se vyskytujícím smíšeným podrostům..." Je smutné, že ani teď, po uplynutí celého století, by s naším chováním nemohl být K. Kostermann spokojen. Tím spíš bychom měli mít jeho slova na paměti a řídit se jimi, protože nebyla určena jen jeho současníkům, ale i nám, potomkům: "... Ty budeš pozorovat a radost bráti ze všeho, co vypozoruješ, ale vraždit nebudeš, nepozdvihneš ruky, aby bez potřeby ničila život byť i nejmenšího, nejnepatrnějšího živého tvora, jsa si vědom, že i ten má svůj účel ve velké domácnosti matky přírody, že nebyl stvořen zbytečně, třeba že jsi ty ještě nepoznal jeho účelu..."... celý text
Dobrodružství pavouka Čendy
2014,
Pavel Čech
Starý opuštěný dům, zaprášené harampádí, pavouček a dřevěná kukačka žijící v hodinách a jen ve fantazii opouštějící tenhle malý, ohraničený svět… A přece je ta knížečka dobrodružná, jak slibuje název. A krásná, poetická, plná povznášejících motivů – jak slibuje jméno autora : o) Čenda nasedl na kukačku. „No, já nevím,“ nebyla si jistá, „tak dlouho jsem už…“ „Leť! Já vím, že to umíš!“ zavolal Čenda. Kukačka skočila z prkýnka a roztáhla křídla…... celý text
Atlas plastů
2020,
kolektiv autorů
"Člověk týdně zkonzumuje až 5 gramů plastů - přibližně tolik, kolik váží jedna kreditka. Lidé, kteří pijí vodu z plastových lahví, s ní ročně spolykají kolem 130 000 mikroskopických částic plastu. U vody z kohoutku jsou to pouhé 4 000 částic." str. 21 Je sice možné, že spolknuté částice z těla nakonec zase vycházejí, to však není zatím dostatečně prozkoumáno. Co ale už zjištěno je a prokazatelně to škodí jak našemu zdraví, tak prostředí celé naší planety, to samo je alarmující a je dobře o tom vědět. Příjemné čtení na dobrou noc to ovšem není – ať už se podíváte do kterékoliv z kapitol. Například: „… Celosvětově se v zemědělství použije 6,5 milionů plastů ročně… Podle vědeckých odhadů přibližně třetina z každoročně vyrobených 400 milionů tun plastů skončí v nějaké formě v půdě nebo ve vnitrozemských vodách. To znamená, podle konkrétních okolností, 4násobnou až 23násobnou koncentraci znečištění oproti mořské vodě. Mikroplasty mění strukturu půdy i habitat živých organismů, jež jsou zásadní pro udržován í úrodnosti půdy – od mikroorganismů po žížaly. Navíc mikroplasty fungují jako magnet na některé toxické látky (str. 21)…“ Je nepochybné, že umělé hmoty mají řadu výhod. Stávají se z nich ale až příliš často výrobky na jedno použití. Sotva se vyrobí, stávají se odpadem. Přičemž recyklace je sice užitečná, ale jejím výsledkem jsou většinou smíšené materiály nízké kvality. A navíc, „… ani velmi kvalitní recyklace nedokáže snížit množství ropy a plynu pumpovaných do produkce nových plastů. Nejefektivnější cestou, jak zmenšit škody páchané dále nevyužitými plasty, by bylo přiškrtit jejich tok přímo u zdroje (str. 37)…“ Jako dobré řešení se často prezentují „bioplasty“, ale ty ve skutečnosti pouze odsouvají problém jinam a odvádějí pozornost od skutečných řešení. Výrobci plastů investují miliardy dolarů k zaplacení celé armády lobbistů. Ti jim pomáhají získávat dotace, předcházet zavádění regulací a přesunout odpovědnost na spotřebitele a na chudé asijské země. Proti nim se staví globální hnutí BREAK FREE FROM PLASTIC (Osvoboďme se od plastů) a podporuje bezodpadový životní styl. Do hnutí se zapojilo už přes 1500 organizací a tisíce jednotlivců. Kniha „Atlas plastů“, doufejme, přispěje k tomu, abychom brali problémy spojené s užíváním plastů vážně a abychom také sami k jejich bojkotu přispěli. Pět hvězd si zaslouží už jen za toto zaměření – navíc je ale i velmi pěkně a přehledně připravená a myslím, že se výborně hodí jak do školství, tak i pro kohokoliv z nás.... celý text
Budkáčik a Dubkáčik
2008,
Jozef Cíger Hronský
Tak jsem se mohla tak trochu blejsknout, že si ještě po víc než 50 letech pamatuju svoji oblíbenou větu z téhle knížky, ale nemůžu, protože ta samá je i nahoře v anotaci: "Keď bude človek taký múdry ako prasa, bude pod posteľou spávať." Zrovna tohle mi tenkrát připadalo neodolatelně zvukomalebné a vtipné a přispělo to k mojí zálibě ve slovenštině. Bylo mi devět, byli jsme na dovolené v Tatrách a celou tuhle knížku, nalezenou na ubytovně, jsem přelouskla s velkou chutí. Navíc jsem z ní i předčítala rodině a byly to hezké chvíle. Můj starší bratr zase dával k lepšímu úryvky ze slovenského Tarzana. Přičemž nás nejdřív poučil, co znamená slovo konáre. Jsou to větve, takže zrovna v Tarzanovi se o nich mluvilo opravdu hodně často : o)... celý text
