HerrPilot
přečtené 243
Deník malého poseroutky
2009,
Jeff Kinney (p)
Nějak nevím. Na jednu stranu celkem čtivá, občas zábavná a stylově ilustrovaná záležitost, na stranu druhou je to dílko se strašně přežvýkaným obsahem (a to i na oddechovou literaturu), nemá to nic nového, nic co by bylo pamětihodné, charaktery tak nějak mdlé,... Jeden by řekl, že za úspěchem tohoto titulu stojí marketingová oddělení jednotlivých vydavatelství. Za sebe můžu říct, že pokud budu mít dítě, budu se snažit nabídnout mu kvalitní dětskou literaturu (např. Děti z Bullerbynu, Mary Poppins, Annu ze Zeleného Domu, něco od Verna, Hobita, apod.), toto je spíš takový „vkusokaz“. Pokud to ale nějaké dítě přivede ke knihám, tak proč ne (koneckonců i Čapek nehanil pokleslou četbu, hlavně když se čte, tak co bych nadával já :).... celý text
Pán vzduchu (převyprávění)
2014,
Ondřej Neff
Tahle kniha splnila má dorostenecká přání. Od jisté doby jsem snil o knize/filmu, které by se odehrávaly v poslední dekádě 19. století, jejími hrdiny by byli gentlemanští agenti, vyskytoval by se v nich velký počet různých (ne)podivných vynálezů, proti hrdinům by stál arcilotr s vybraným vystupováním a celé by to navazovalo k filmům typu Adéla ještě nevečeřela nebo Tajemství hradu v Karpatech, přičemž svou roli by hrála i tehdejší, k první světové spějící, mezinárodní politika. Tahle kniha to měla. Jako bonus můžeme uvést hromadu dobrodružných situací a atmosférický, lehce hororový začátek. Kapitolou samou pro sebe je technické zpracování. Knihu zdobí 3 skvostné dvoustránkové ilustrace od Milana Fibigera (škoda, že jich je tak málo), na předsádce je mapa, zobrazující cestu hlavních postav světem a vzadu je možné nalézt úžasný schématický nákres Leviathanu, čili dopravního prostředku páně Virgila Adriana. Příběh je čtivý (velký rozdíl oproti Verneovi), dobře gradovaný a napínavý, vyskytují se zde popisy vynálezů a míst, nicméně příběh v nich není utopený (opět oproti verneovkám), postavy nejsou nijak charakterově zázračné (možná s vyjímkou Virgila Adriana), ale jedná se o dobrodružnou literaturu pro mládež, takže je to omluvitelné. Co ovšem není omluvitelné je velký počet náhod a šťastných úniků a za tohle strhávám jednu*. Celkově ale knihu chválím a doporučuji velkým i malým. P.S. Znalost verneovských knih a hrdinů velkou výhodou, nikoli nutností.... celý text
Dobrodružství Toma Sawyera
2011,
Mark Twain (p)
Jako malý jsem nebyl vůbec žádný rebel a místo různých kousků jsem ležel v knihách, připravuje se na kariéru nejprve chirurga, poté hradního kastelána (ani jedno mi dodnes už nezůstalo). Mou prakticky největší výstředností byla stavba malé kamenné hráze, díky které jsme s kamarádem lehce vychýlili tok místní řeky. Avšak tímto byla dětská rebelie vyčerpána a v době, kdy jiná děcka chtěla náš monument rozbít, zmohli jsme se jen na demonstrativní házení žabek, kterými jsme chtěli útočníky zastrašit (což samozřejmě nepomohlo). Knihu Dobrodružství Toma Sawyera jsem přečetl až po „dvacítce“ a upřímně řečeno, bylo mi trochu líto, že jsem v dětskejch letech nebyl větší lump. Hrozně jsem Tomově partě záviděl ta jejich dobrodružství (např. to pirátské) a přál jsem si je zažít. Jenže dospělák, hopsající na voru a křičící „Jsem pirát, navalte peníze, bídníci!“, by vypadal kapku divně... Přesto knize dám 5*, jelikož díky výtečnému umění vyprávěče, střídmosti a údernosti popisů a samotnému ději jsem fakticky ta dobrodružství prožil a knížku si díky tomu užil. P.S. Pokud budete mít možnost, doporučuji sáhnout po vydání od Toužimského a Moravce, které disponuje skvělým překladem Františka Gela, jakož i padnoucími černobílými ilustracemi Kamila Lhotáka.... celý text
2010: Druhá vesmírná odysea
2003,
Arthur Charles Clarke
Nestává se mi často, abych psal komentář nejprve k pokračování nějakého díla, nicméně u 2010 udělám výjimku. Všichni scifáci (a nejen) vědí, že kniha 2001 vznikala souběžně s legendárním filmem. Kubrick zkrátka chtěl nějaký „netradiční/kvalitní sci-fi film“ a tak s Clarkem prostě přepsali (hlavně) filmové dějiny. A výborný film svou slávou ozářil knihu a opačně. 2010: Druhá vesmírná odysea ale vznikala samostatně, Clarkovi do děje nekecal pedantický filmový režisér a tak si mohl jet po svém. A taky toho náležitě využil. V prvním dílu bylo všechno tak nějak strohé, připadalo mi to skoro jako beletrizované pojednání o možnosti výskytu mimozemšťanů bez fyzických skořápek. Postavy (tedy až na HALa) byly poněkud papundeklové a ačkoliv se mi ta kniha velmi líbila, po přečtení 2010 musím uznat, že co drželo jedničku byl: film, počátek, konec a HAL. Pravda, popis Saturnových prstenců byl vynikající, ale na celou knihu to nebylo zas tak moc. I tak šlo ale o velmi působivý a čtivý počin. Pokračování, čili 2010, bylo dle mého názoru první skutečnou vesmírnou odyseou (první díl měl nést název 2001: První kontakt). Byla provedena v mezinárodním složení 7 Sovětů a 3 Američanů, kteří se dělili o robustní sovětskou loď Leonov. Kromě putování vesmírem konečně vystupují do popředí i osobní problémy jednotlivých postav, jsou zde zmíněny i kosmicko-politické problémy (astronauti jsou obyvateli státu jménem Vesmír, tudíž jsou schopni spolupracovat i s formálními nepřáteli), dostane se nám i víc lyrických popisů planet a jejich měsíců (popis Jupitera a jeho oblaků byl velmi, opravdu velmi podařenou sekvencí), příběh jako takový nikam nespěchá a dostane se i na napětí (to když se posádka Leonova v časové tísni rozhoduje, jak a zda prozkoumat velký monolit). Jsou rozpracovány některé záležitosti ohledně osudu Dave Bowmana z prvního dílu a také způsob fungování a myšlení jeho přetvořitelů/mimozemšťanů (kteří došli k tomu, že Myšlení je tím nejcennějším v celém vesmíru). A na své si přijdou i fanoušci halucinoidních jízd z prvního dílu. Novinkou jsou pak poměrně četné narážky na kulturu (třeba Pána Prstenů). Obecně tento díl není tak mystický jako 2001, nicméně je to celkově lepší sci-fi kniha. Prokreslenější charaktery a prostředí vesmíru spolu s uvážlivým dějem mne nutí k udělení 6* z 5. Tak nějak si představuji hard sci-fi. P.S. Nenechte se odradit faktem, že Clarke touto knihou navázal na film, ne na předchozí knihu. Možná chtěl rozšířit čtenářské pléno nebo usnadnit filmařům adaptaci.... celý text
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
2009,
Mary Ann Shaffer
Knihu jsem si pořídil po přečtení pozitivních recenzí. Forma dopisů? Paráda, nemám s tím problém. Druhá světová? Ještě lepší, sem s tím... Počátek byl velmi dobrý, opravdu se celkem často psalo o autorech, o jejich životech (Charles Lamb, Anna Bronte,...), hlavní hrdinka opravdu připomínala spisovatelku, která je nejen profesionálkou, ale především literární srdcařkou. Věci se začaly pozvolna měnit s nástupem postavy jménem Elizabeth, kterou všichni milovali, byla bez jediné chybičky (tvrdohlavost nemusí nutně být mínusem, že?), všem pomáhala, válka a útrapy na ni takřka nedoléhaly... Vrcholem pro mne bylo, když v koncentráku (a to není žádný spoiler) zmlátila dozorkyni, která bila menstruující dívku. Tady jsem měl chuť knihu odložit, jelikož tak drzé a levné glorifikování postavy bylo na mne příliš. Kdysi jsem viděl rozhovor s chlápkem, který v Osvětimi holil komandanta Hosse a ten řekl, že měl chuť mu přejet břitvou po krku a ukončit život toho ober-nácka, ale bál se, kolik vězněných souvěrců by po tom aktu kvůli němu zařvalo... Tahle postava to zkrátka opravdu, ale opravdu kazí. Velmi nemilé pro mne proto bylo, že druhá polovina knihy se nese ve znamení právě Elizabeth. Druhá část knihy se pak mění v takovou nějakou limču-prakticky všecičko na ostrově je po té zlé válce úžasné, zalité sluncem a bez mráčků a dočkáme se i nečekané lovestory. Knihy (o Spolku nemluvě) jsou upozadněny. Knihomolům nemůžu s čistým srdcem doporučit. Jako plusy vidím poutavost textu, postavy jsou (až na jednu zmíněnou výše) plastické a vcelku uvěřitelné, počátek o samotném Spolku pěkný. Věřím, že paní Shaffer se mohla „vypsat“ a v budoucnu nám předat nějakou opravdovou bombovku, jako prvotina to není tak úplně špatné. A dalším plusem je v knihách nepříliš používaný ostrov Guernsey. Nicméně o tématice existují i lepší knihy: Pokud chcete něco o koncentrácích-V pekle plynových komor je knihou faktografickou, ale velmi čtivě udělanou. Maus-komiksové zpracování zážitků autorova otce za pobytu v Osvětimi, opět výborné a čtivé/koukatelné. Pokud chcete hlazení po duši- co třeba Pýcha a předsudek nebo Malý princ? A pokud jde o knihomolství a nevadí vám pohádky, zkuste Dahlovu Matyldu nebo Endeho Nekonečný příběh. Jen tak tak 3*.... celý text
Nikdykde
2006,
Neil Gaiman
Docela jsem se na tuhle knihu těšil, ale za sebe ji víc než 3* dát prostě nemůžu. Zřejmě největší problém jsem měl s prostředím- upřímně řečeno, v něčem tak odporném bych žít nechtěl, to já si raději zůstanu v tom nudném, šedivém nadsvětě, díky za optání. Co ale musím pochválit, je duo vrahounů, pan Croup a pan Vandemar, nemýlím-li se. Ti byli opravdu zabijáky, kteří na onen svět dopravují jen ty, kteří si to mohou dovolit. Zjevně museli studovat v Pratchettově Škole cechu vrahů, protože takovou úroveň mordýř nenabere někde na ulici. Po nějaké době jsem si začal říkat, že kdybych měl nedejbože zemřít násilnou smrtí, tak asi bych chtěl tyhle maníky... Shrnuto a podtrženo: občas pěkné dialogy, nesympatické postavy (tedy kromě C a V, a možná ještě Markýze), nezajímavé a nechutné prostředí (doufal jsem, že si s jeho budováním Gaiman trochu víc vyhraje), a zapomenutelnost (Hvězdný prach jsem četl daleko dřív, a pamatuju si víc, než z tohohle)= horší 3*.... celý text
Tulák po hvězdách
2001,
Jack London
Do téhle knihy jsem šel na základě velmi, opravdu velmi nadšených reakcí. Příběh zločince, který v průběhu mučení „putuje po hvězdách“. Příběh, který poukazuje na zvířeckost vězeňského systému....Zní to skvěle! A vězeňský začátek také skvělý byl. Mučení, osobnosti dozorčích byly na malém prostoru vykresleny skvěle, atd. JENŽE pak se milý pan Stranding naučil číst své předchozí inkarnace... Ne, příběhy jeho bývalých „já“ mne opravdu nechytly. Přišlo mi, jako by London pořádně nevěděl, jestli chce napsat obžalobu vězeňského systému, nebo vyspělejší Volání divočiny. Skončilo to tak v půli cesty a mé negativní pocity prohloubila ta rádoby romantická/vyznavatelská/obdivovatelská předposlední kapitola. To jsem trpěl jako pes.... Navíc hrdina, usvědčený vrah, neustále ovládaný rudým vztekem (a to i v minulých inkarnacích), mi nepřišel moc sympatický. Ale takový Jake Oppenheimer byla jinačí káva. K plusům knihy bych zařadil Londonův styl, protože tenhle chlapík zkrátka psát uměl, dále také fakt, že kniha byla inspirována skutečným (byť nespravedlivě odsouzeným) vrahem, kterému London pomohl domoci se spravedlnosti. A doporučení na závěr-pokud si chcete přečíst opravdu výbornou knihu o boji za osobní svobodu za mřížemi, sáhněte po Vyhoďme ho z kola ven od Kena Keseyho (hrdinové se do psychiatrické léčebny dají zavřít prakticky dobrovolně, jelikož nedokážou zapadnout mezi ostatní-to je teprv silné téma). Pokud hledáte něco o síle lidského ducha (a nehledáte nezbytně beletrii), sáhněte třeba po biografiích Einsteina a da Vinciho od Waltera Isaacsona, z (novější) beletrie bych pak nejen pro milovníky sci-fi doporučil boj o přežití na Marsu- Marťana od Andyho Weira.... celý text
2001: Vesmírná odysea
2008,
Arthur C. Clarke (p)
2001 to není sci-fi příběh, to je fascinace tajemnem vesmíru (je třeba mít na paměti, že kniha vyšla asi čtvrt roku před vůbec prvním pilotovaným obletem Měsíce, a v knize popisovaný Saturn byl blíže prozkoumán až o víc jak 10 let později). Tato kniha může sloužit také jako (v jistém smyslu) kronika lidstva, kdy na počátku se naši předkové učili chránit sebe a své blízké, rozvíjet abstraktnější mozkovou činnost, aby o několik tisíc let později oblétli Měsíc (který předtím jejich předkové zvědavě sledovali), přistáli na něm, a vydali se dál. A tady si ten knižní/filmový monolit můžeme i škrtnout. Pokud jde o postavy- až na elektronického HALa je věnován vesměs malý prostor k jejich popisu a rozvoji, neboť jeho většina se obírá technikáliemi, popisy a různými skoro až filozofickými myšlenkami. To vše je ale v pořádku. Lidmi (na úkor vesmíru) se budou zabývat další díly této série, a to třeba vyloženě uškodí třetímu a čtvrtému dílu. Jakožto milovník starých a nadčasových sci-fi tomuhle poetickému Svatému Grálu nemůžu dát méně, než 5 raketově poháněných *. Rovněž doporučuji nejprve přečíst knihu, a teprve pak pustit famózní Kubrickův film, který ovlivnil generace filmařů, některé věci pak budou srozumitelnější (jako třeba finále, které na dlouhou dobu ovlivnilo moje gusto, pokud jde o filmový/knižní „první kontakt“, a které už žádné jiné sci-fi nepřebilo- dívám se na tebe, Mise Saturn). P.S. Pro zájemce jsem do sekce „Zajímavosti“ vložil odkaz na první díl výtečného anglojazyčného dokumentu o natáčení 2001. Vřele doporučuji. P.P.S. To argácké vydání z roku 2016 je opravdu skvostné. Velká pochvala!... celý text
Vyhoďme ho z kola ven
2001,
Ken Kesey
Tuhle knihu jsem četl už před časem, k napsání něčeho ynteligentňýho jsem se ale odhodlal teprve teď. Je asi zbytečné popisovat notoricky známý příběh, odehrávající se v psychiatrické léčebně, proto vypíchnu jen pár pro mne důležitých drobností: -Nejprve jsem viděl Formanův film s geniálním Jackem Nicholsonem v roli McMurphyho, přesto jsem si dokázal beze zbytku užít i knihu. Co mne trochu na knize trápilo byl fakt, že to vypráví Náčelník, který do toho přimíchává i své vize o společnosti a vládě. Kniha byla silná i bez toho, myslím že to tam Kesey dávat nemusel, čas od času to působilo chaoticky. -Přišlo mi velmi smutné, že prakticky všichni pacienti léčebny jsou fakticky zdraví, jenom se nedokáží popasovat se světem kolem, a proto se dají zavřít dobrovolně (jaký to rozdíl oproti opěvovanému Tulákovi po hvězdách, kde obdivovaným hlavním hrdinou je právem odsouzený vrah). -Za nejpamětihodnější scénu považuji tu, ve které se McMurphy snaží sám vytrhnout mramorový blok a prohodit jej oknem. Ani jedno se mu nepodaří, ale „aspoň jsem to kruciprdel zkusil.“ Dávám 5*. Velmi čtivé (až na Náčelníkovy vize) a s -poměrně hutným a smutným- poselstvím. A na závěr pro ty, kteří si stěžují na Formanův film. Film a kniha jsou úplně odlišná média s odlišnými postupy. Umí si tu někdo představit, jak by ten film vypadal, kdyby do něj zakomponovali i ty Náčelníkovy vize? To by teda byl dvouhodinový bordel...... celý text
Na cestě
2005,
Jack Kerouac
Zvláštní knížka... Četl jsem ji přes rok, jen ve vlaku po cestě do školy a zpět. Často v ní byly obsaženy opakující se scény, které přinejmenším unavovaly, postava Deana byla hodně zvláštní etc. ALE zase na druhou stranu je to zřejmě asi ta nejenergičtější kniha, jakou jsem kdy četl, esence hyperaktivity (nebo kombinace kávy zalité horkým Red Bullem), která na čtenáře nečeká ani když postavy vyklusávají opici z flámu. Kerouac byl mistr pokud se jedná o popisy krajiny, uměl velice pěkně popsat i noc a také známé jazzové/jamovací sešlosti. Popisoval lidi, které viděl. Svoje myšlenky, které jej napadaly, když je viděl. Ve své době to musela být opravdu bomba a docela protiklad k tomu, čím si prošel nejen autor, ale člověk jako takový ve 40. letech 20. století... Ne, tuhle volnomyšlenkářskou knihu nejde číst souvisle a ani v pokročilém věku. Ideální je ji číst v dopravních prostředcích, jejichž (rychlá) jízda doplňuje a dotváří dynamiku díla, pěkně po kouscích (každý týden třeba 2 stránky) a v rozmezí 15. - 22. roku života. Tehdy totiž vnímáte dílo, později už jen zevlounství postav.... celý text
Karlík a továrna na čokoládu
2006,
Roald Dahl
Tak nějak nevím...je to sice Dahlova asi nejznámější kniha, dvakrát filmově zpracovaná, jednou kresleně a několikrát divadelně, ale osobně si i přesto myslím, že Dahl měl v portfoliu lepší knihy (Čarodějnice, Obr Dobr,...). Oproti dvěma zmíněným titulům (a Matyldě) zde ještě není tak sadistický, nikde nekřupou kostičky dětiček, nikdo nimi nehází jako při olympiádě, poučení bije tvrdě do očí a Karlík je jednou z mých nejneoblíbenějších knižních postav....a toto všechno osobně vnímám jako mínus. Ale aby se jen nemínusovalo-velkým plusem knihy je titulní továrna na čokoládu. Dostat se do ní, asi bych samou radostí začal kadit duhově zabarvené nugátové čokoládky ve tvaru čokoládového vodopádu s precizně zpracovanými vlnkami. Seriózně-čokoládový vodopád (čokopád?) byl jedním z Dahlových nejlepších nápadů (aspoň co se téhle knihy týče). Druhým plusem pak je samotný Willy Wonka, který je bezvadně ujetý, občas lehce sadistický a někdy i melancholický. Pro děti je to dobrá knížka, pro některé dospělé taky, já ale nad 3* nepůjdu, znaje další Dahlovu tvorbu.... celý text
Marťanská kronika
1991,
Ray Bradbury (p)
Chvíli jsem přemýšlel, jak formulovat svůj komentář k této knize... Postavit ho na úžasných vyje*ávacích schopnostech Marťanů, nebo snad vyzdvihnout pitomost a byrokraciemilnost antibyrokratických Pozemšťanů? Ne, napíšu to bez delšího přemýšlení. Tahle kniha je psána mozaikovitě-každý příběh je vlastně takový uzavřený dílek, nicméně spolu tvoří celkový obraz dobývaní Marsu (na tohle pozor, opravdu se nejedná o ucelený román). Bradbury zde servíruje velmi kreativní a poetický popis martských obydlí (ve tvaru průhledných květin, otáčejících se za Sluncem), martských zvyků (jsou tvé telepatické schopnosti předivočelé? Tak to eutanázie. Sorry jako) a martského prostředí (dnes už víme, že tak povrch Marsu nevypadá, ale s Bradburyho vizí nemají problém ani vědci, tak kdo jsem já, abych si na takovou krásu stěžoval...). Povídky oscilují od veselých přes mrazivé až po ukrutne depresivní, každá je ale velmi krásná a čtení všech bez vyjímky mi dělalo opravdovou radost (což zas o tolika knížkách říct nemůžu). Na závěr snad vyzdvihnu povídku Usher II, která ačkoliv údajně mrazivá, mi přišla spíš jako čirá esence černého humoru. Pan Stendhal byl (resp. bude) průkopníkem krvavých žertů/pomst. Bradbury zkrátka naservíroval výbornou hostinu, na které si vybere člověk hluboký i ten....materialističtěji založený :) a mne rozmazlil tak, že od dalších sci-fi knížek, které si vyberu, budu čekat přinejmenším „martský standart“. No...a teď si zajdu koupit tu raketu sportovního střihu, která ve výloze toho RaketMarketu svým nádherně blyštivým povrchem odrážela paprsky Slunce, které se snad ze studu nad svou zářivostí začalo schovávat za vršek kostelní věže na západě. Tak, sbohem na Marsu (nebo někde jinde ve vesmíru) :)... celý text
Den Trifidů
1999,
John Wyndham (p)
No...hrozně jsem se na tu knížku těšil. Parádní premisa, kytky typu Adéla(nebo pro zasvěcené Audrey II)+ nějaký světelný úkaz=parádní nejen-postapo příběh. Ale tak trochu mne to zklamalo...možná, kdybych před nějakým časem nečetl Válku světů, moje hodnocení by bylo daleko lepší. Ale tahle kniha mi zkrátka přišla jako předělávka Wellsova románu, hrdina navštěvuje různé vesničky/města, jsou tu jejich detailní popisy, všude zkáza a zmar, přimíchává filozofii, kterou nakopává lidstvu zadek, zkrátka taková knížka o putování v okolí Londýna, verze 2.0 Je ale pravda, že oproti Válce světů jsou hlavní záporáci podstatně originálnější a také jsou v ději zmíněni víckrát, než Marťani ve VS. Ale přesto mohl ty trifidy využít lépe, zapojit je do příběhu ještě trochu víc, víc zabrnkat na tu notu neuváženého křížení (které třeba v naší době začíná nabírat na aktuálnosti) pro větší zisk. Abych to shrnul-rostlinky dobyly mé sympatie, asi od poloviny knihy jsem jim fandil, myslím, že tvoří tu nejlepší (a zároveň tu proklatě nevyužitou) linku knihy, některé postavy rovněž velmi sympatické (dívám se na tebe Dennisi), atmosféra tísnivá, depresivní a uvěřitelná, ale ty filozofické úvahy....no nemůžu si fakt pomoc, ale reinkarnovaný HGW (jasně, někdo může namítnout, že o tom obecně JE sci-fi, o těch myšlenkách, jenže tady ten pocit duplikace podpořilo i ono prostředí). 3* za výborné rostlinky, bez patosu vylíčené sebevrahy a kulervoucí začátek.... celý text
Frankenstein
2008,
Mary Wollstonecraft Shelley
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl. Svou roli na tom hodnocení hraje i fakt, že byla napsána...no romanticky. Popisy hor, řek, sněhu, vodních pár atd. mohou za nějakou dobu začít nudit, nicméně jsou to právě ony, které příběhu dodávají atmosféru, kterou jsem si alespoň já vychutnal až po dočtení knihy a její zpětné rekapitulaci. Asi nemá cenu psát, že tento román NENÍ hororem (byť oplývá temnými, atmosférickými místy), nýbrž beletrizovanou studií lidství, klade otázku, zda „člověk=polobůh se vším všudy“ a nastoluje myšlenku hodnou Exupéryho, že totiž fyzický vzhled nemusí o daném člověku vypovídat vše. Hrdinové mají vcelku uvěřitelné motivace (zvláště pak Frankensteinova počáteční vášeň byla fascinující). Jako drobný mínus bych uvedl neustálé stěžování Adama (čti: kreatury) na svůj osud, dělání ze sebe ubožátka, nicméně kdyby jste byli opravdu jediní svého druhu a každý by vás posral, asi by i váš optimismus vysublimoval stejně rychle, jako matka titulního hrdiny, proto tohle nereflektuju ve svém hvězdném hodnocení. Shrnuto a podtrženo je to výborná četba, ale je třeba k ní přistupovat jako k 200 let starému počinu jiného myšlení. Navíc si tuhle knihu asi víc užijou lidé, kteří četli knihy zmíněné v tomto počinu. +Srovnávání Draculy (hororu s důrazem na slovo horor) a Frankensteina (kde slovo horor stojí v řadě tak hluboko, že nemá ani sílu předbíhat) je nemístné.... celý text
