FreddieS
přečtené 235
Město z popela
2010,
Cassandra Clare (p)
Potom, co se dozvíme, jak vypadá krev ve tmě (je černá, kdybyste náhodou nevěděli), tak se opět roztáčí kolo osudu Clary a Jace. Ale počkat! To ještě není vše! Do toho všeho se připlétá Simon se svou úžasně rozkošnou žárlivostí. Co víc si přát? Tak třeba děj, který je hrozně předvídatelný i do dalších dílu, a který se v podstatě vůbec neliší od toho v prvním díle (začátek, kde se Clary od všeho distancuje, Jace, neuvěřitelně dlouhý bláboly před samotným závěrečným fightem a pak.... velký kulový, protože to není duologie, že jo) Clary, která vlastně umí jen uvařit kávu, nikdo se ji neobtěžuje trénovat, ale tak ona je ta velká lovkyně stínů. Všechno má na háku, hlavně, když jí Jace nakreslí znamení, aby se jí v boji nic nestalo... Vždyť nic neumí! Proč do nějaký bitvy vůbec leze?! Další věcí, která mi ke konci knihy doslova pila krev, bylo neustále se opakující věty, ve kterých: Jace vypadá jako zlatý lev, oči se lesknou, jako kdyby v nich bylo tekuté zlato, Jace má zlatavé vlasy, něco hází zlaté odlesky apod. A že jich tam bylo požehnaně. A ještě "vlasy barvy soli". Nejhorší na tom je, že mě to ze začátku docela bavilo, ale poslední stránky - to bylo koncentrovaný utrpení. Abych jenom nehatila, tak začátek mě - jak už jsem psala - bavil, některý situace mě vážně pobavily, že jsem se i smála nahlas a oceňuji autorčin vymyšlený svět, který je do jisté míry originální. Nakonec 60 - 70%... celý text
Skleněný trůn
2015,
Sarah J. Maas
Jedna otázka. Co je na tom tak sakra úžasnýho? Na začátku se hlavní hrdinka chová jak největší drsňačka, je tak arogantní, že to přesahuje až do jiných sfér (haha vidíte tu narážku?) a pak se z ní stane rozkošná dámička a knihomolka. Blá, blá, blá. Svět bez magie, kterou tyranský král zakázal. To ji asi budeme muset najít v dalších dílech, co? Klání o post králova bojovníka. Ok. Tuším dvacet čtyři účastníků. Ok. Čtyři se setkají v závěrečném souboji. Jako aby to bylo napínavější jo? Milostný trojúhelník. Sakra proč? A proč tak jasnej od prvních stránek? Když autorce došlo, že asi nebude schopná vymyslet tolik "úžasných zkoušek" vyřešila to hned dvěma způsoby: 1) tajemné vraždění bojovníků 2) ty zkoušky prostě přeskočí. Já jsem od toho vlastně moc neočekávala, jen jsem chtěla zjistit, proč je to sakra tak populární a když už nic fakt jsem čekala nějaký dobrý akční scény, souboje... Vždyť je to nejlepší zabiják v tom světě! A co jsem dostala místo toho? Pocit, že se 90% veškerého příběhu odehrávalo v jejích komnatách. A že tam se toho teda taky moc nestalo. V průběhu čtení mě napadlo, že jedna část je docela dobrá... Bohužel si nemohu vzpomenout, která to byla. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že její falešná identita, kterou jí vytvořili k ní seděla spíš. A kdyby to skončilo přesně naopak, že by celá série byla zajímavější. Víly. Na co si tu hrajeme? Beztak všichni víme, že to jsou elfové. Samhuinn. Yule. Hrozně nenápadný. Ne, ale tak když se rozhodnete vytvořit nový svět, nemůžete ty svátky aspoň upravit? Nebo vytvořit úplně jiný? A ještě ty názvy... asi bych měla být ráda, že se to autorka nesnažila schovávat za úplně vymyšlený jména. Celkově 50% PS: Kulečník. Sakra jak?... celý text
