FemmeFragile
přečtené 231
Smrt krásných srnců
2007,
Ota Pavel
Knih z období II. světové války a holocaustu mám přečtených opravdu hodně, ale žádná není jako Smrt krásných srnců. Po celou dobu četby se smějete a na konci zjistíte, že pláčete. Ota Pavel měl nesmírný vypravěčský talent podávat neuvěřitelně smutné skutečnosti s dětsky naivním vtipem. Postavy a postavičky patřící do Pavlova světa jsou vnímány optikou dítěte, které ještě tak docela nerozumí světu, i když tuší, že se kolem něj děje něco zlého, a tak ostrý kontrast, tak přesná drobnokresba postav z téhle knihy dělá možná nejsmutnější dílo poválečné literatury, jaké jsem kdy četla... Ke Smrti krásných srnců se vracím už poněkolikáté a pokaždé v ní objevím něco, co mě přinutí si ji přečíst zase znovu.... celý text
Zlatí úhoři
2013,
Ota Pavel
Knih z období II. světové války a holocaustu mám přečtených opravdu hodně, ale žádná není jako Zlatí úhoři. Po celou dobu četby se smějete a na konci zjistíte, že pláčete. Ota Pavel měl nesmírný vypravěčský talent podávat neuvěřitelně smutné skutečnosti s dětsky naivním vtipem. Postavy a postavičky patřící do Pavlova světa jsou vnímány optikou dítěte, které ještě tak docela nerozumí světu, i když tuší, že se kolem něj děje něco zlého, a tak ostrý kontrast, tak přesná drobnokresba postav z téhle knihy dělá možná nejsmutnější dílo poválečné literatury, jaké jsem kdy četla... Ke Zlatým úhořům se vracím už poněkolikáté a pokaždé v ní objevím něco, co mě přinutí si ji přečíst zase znovu.... celý text
Oba na konci zemřou
2018,
Adam Silvera
Napsat knihu, která vám už svým názvem vyspoileruje konec, musí být docela kumšt. Sice stejně pořád čekáte, že to dopadne třeba jinak, ale ne, Oba na konci zemřou fakt splní, co slibuje. O to těžší mi přijde napsat takovou knihu tak, aby vás i přesto bavila, a to se, myslím, Silverovi povedlo. Je krásným důkazem toho, že někdy není důležitý konec nebo cíl, ale cesta. Tady vůbec nešlo o to, jestli kluci nakonec zemřou nebo ne, ale jestli stihnou své životy ještě naplnit, i když na to dostanou dost šibeniční termín. Ostatně téma blízké smrti je v literatuře víc než rozšířené, ale na téhle knize se mi oproti řadě dalších líbilo to, že hlavní hrdinové pořád zůstávají lidmi - nezačnou dělat zázraky ani velká gesta, aby v posledních 24 hodinách svého života spasili svět. Jsou pořád těmi samými lidmi, jako byli před telefonátem oznamujícím jejich smrt - mají pořád strach, část přísně vymezeného času promrhají, a nejsou zázračně zbaveni všech pozemských starostí. Prostě se jen snaží dát své smrti hodnotu a nalézt v životě alespoň na chvíli něco, pro co stálo žít.... celý text
Příběh služebnice
2008,
Margaret Atwood
Knihu jsem četla dřív, než na její motivy vznikl seriál, a stejně jako řadu dalších mě nenadchla. Nutno ovšem dodat, že mě nenadchl ani seriál - zatímco seriál je k uzoufání natahovaný, kniha naopak končila asi tak o 200 stran dřív, než měla. V seriálu má hlavní hrdinka asi tisíc příležitostí utéct, v knize žádnou, a přesto je najednou děj knihy násilně přervaný a dál pokračuje v tom smyslu, že hrdince se podařilo utéct a o jejím příběhu se dozvídáme až v daleké budoucnosti z jejích zápisků... Celé to na mě působilo tak, že autorka už knihu potřebovala dopsat, měla vymyšlený celkem slušně rozjetý příběh a konec, jak by to mělo dopadnout, ale vymyslela si na sebe tak důkladně sevřený svět, že z něj nebyla schopná hrdinku logickou cestou vysvobodit, "vypsat". Nebo se jí prostě jen nechtělo. Nepatřím k těm čtenářům, kterým by se muselo servírovat každé slovo, výpustky a zkratky v ději mi nevadí, mám ráda i otevřené konce, ale v případě Příběhu služebnice mi připadalo, že Atwoodová na čtenáře přehodila tak asi 75 % zodpovědnosti za děj, a to už se mi zdá dost. Nenabídla žádná vysvětlení, ba dokonce ani vodítka, a k tomu, abych si sama vymýšlela příběh, já bohužel nepotřebuju číst cizí knihu... To si můžu napsat vlastní.... celý text