FemmeFragile přečtené 231

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Frantova práva a jiné kratochvíle 1977, neznámý - neuveden

Justina aneb Prokletí ctnosti 2002, Donatien Alphonse François de Sade

Umění ztrácet 2004, Elizabeth Bishop

Jozova Hanule 2002, Květa Legátová (p)

Jak se dělá e-kniha (Příprava elektronických publikací ve formátech EPUB a MOBI) 2015, Vladimír Pistorius

Za cca 250 Kč si myslím, že čtenář z této knihy načerpá adekvátní množství informací. Profesionálním nakladatelům nejspíš nic moc nového nenabídne, ale například pro lidi, kteří si chtějí svou knihu vydat samonákladem a prožít si veškeré „porodní bolesti“ sami, aby kniha byla jejich dílem od A do Z, je ideálním úvodem do světa e-knih. Většina věcí je vysvětlena víceméně polopaticky, takže kniha funguje jako taková „kuchařka pro začátečníky“. Rozhodně se podle ní dá sestavit celkem použitelný soubor. Ocenila jsem taky teoretický úvod do legislativy, která je s vydáním knihy nutně spojená a která většinou působí pro laika dost komplikovaně. V knize je nicméně vysvětlená velmi jednoduše a pochopitelně. Možná bych jen měla trochu připomínku k jednomu z tvůrců, protože Vladimíra Pistoria znám osobně a viděla jsem ho v kontextu e-knih při práci... Musím bohužel konstatovat, že – na to, jak suverénně jako nakladatel působí – dělal tolik chyb v tagování a syntaxi (a často nemohl přijít na to, kde se vůbec chyba stala), až mám trochu pochybnosti o tom, jestli podobné chyby neobsahuje při bližším zkoumání i tato kniha. Snad ale v tomto smyslu pomáhá fakt, že autoři knihy jsou dva – a jak známo, víc očí víc vidí.... celý text

Má temná Vanessa 2020, Kate Elizabeth Russell

Misery 2019, Stephen King

Osvícení 2019, Stephen King

Když se mi kniha dostala do ruky, měla jsem tou dobou už bohužel odkoukaný film s Jackem Nicholsonem v hlavní roli - kdysi nám to pouštěli ve škole pro "popularizaci angličtiny", ale já z toho tehdy měla dost špatný zážitek, zejména kvůli tomu Nicholsonovi, který mě začal štvát už v Přeletu nad kukaččím hnízdem a tady ve své hitparádě pokračoval... Knihu jsem tedy brala do ruky dost s odporem, zápletka mi podle filmu přišla dost - s prominutím - "debilní" a jediný důvod, proč jsem se k rozečtení odhodlala, byl ten, že jsem tou dobou neměla na čtení co jiného. Když jsem si však odmyslela Jacka jako Jacka Nicholsona, a představila si pod ním někoho, kdo nevypadá už v základu jako úplný šílenec a kdo se tím šílencem teprve stává, otevřel se mi další neuvěřitelný Kingův svět plný neodůvodněné hrůzy, strachu z něčeho, co není vidět, není slyšet a o čem ani nevíme, zda to vůbec existuje... Vzhledem k tomu, že jsem knihu četla na dovolené v hotelu, dovedete si asi představit, jak jsem po čtení "ráda" chodila po tmě do koupelny, kde naštěstí ovšem byla sprcha a ne vana. Stephen King je zkrátka jeden z těch autorů, který vás dvěma slovy přesvědčí úplně o čemkoli, že je to skutečné a může se to stát, a zde tomu bylo nejinak... 4 hvězdičky dávám jen proto, že jsem od Kinga četla několik ještě lepších knih, ale pokud bych měla hodnotit ne v kontextu autora, nýbrž v kontextu všech autorů, byla by tahle kniha někde na vrcholu a klidně bych jí těch 5 hvězd dala. Všem milovníkům filmů však radím, aby si nejprve přečetli knihu, než začnou soudit podle filmu...... celý text

Parfém: Příběh vraha 2006, Patrick Süskind

Pianista 2006, Władysław Szpilman

Vůbec se nedivím, že Pianista byl kdysi zvolen za jednu z nejlepších knih o holokaustu... Nevypráví žádný silný příběh z koncentračního tábora, nepopisuje hrůzy vyhlazovacích plynových komor, experimentů na lidech... O to silnější však je, knih z prostředí koncentračních táborů je totiž dnes velká spousta a při jejich čtení čtenář tak nějak "otupí". Tohle je zcela nové, nám dosud zcela neznámá forma zla, a jen stěží si dovedeme představit, jak autor knihy mohl přežít tolik let ukrytý, bez jídla, čisté vody, bez léků a uvržen do úplné samoty a zapomnění, ze kterého se nemohl vymanit, neboť byl všude nežádoucím. Žijeme v době, kdy je pro nás nemyslitelné, že by nás náš soused vydal do rukou smrti, jen aby o chvíli oddálil tu svou, a považujeme takové jednání za zavrženíhodné... Avšak ruku na srdce: kdo z nás by se choval jinak? Kdo z nás by byl ochoten autora nebo jakoukoliv jinou jemu podobnou nešťastnou duši, kterých existovalo tolik milionů, ukrýt za cenu ne života vlastního, ale za cenu života celé rodiny, domu, čtvrti, ... ? Při čtení Pianisty se těmto otázkám nakonec nevyhneme, a už jen proto, že díky ní na chvilku zastavíme a podíváme se sami do sebe, je prospěšná. Pokud nebudeme konfrontováni s vlastní povahou a nespatříme-li její špatnosti zobrazené v knihách, jsme odsouzeni k tomu, aby se podobně strašné události opakovaly - dokud nedokážeme reflektovat, co sami děláme špatně.... celý text

Já, Simon 2017, Becky Albertalli

Probuzení Simona Spiera byla asi moje první LGBT young adultovka a při čtení se mi vlastně docela líbila, i když už jsem mimo cílovku. Ale zpětně viděno, po přečtení několika dalších (namátkově třeba Oba na konci zemřou nebo Co když jsme to my) už z ní tak nadšená nejsem, spíš bych ji řadila k lepšímu průměru. Znova bych ji asi nečetla. Na těch dalších se mi líbilo především to, že kromě vztahu hlavních hrdinů bylo rozvíjeno ještě něco jiného, mělo to nějakou další dějovou linku, přidanou hodnotu. Probuzení Simona Spiera se víceméně točí opravdu jen okolo orientace hlavního hrdiny, což mi přijde trochu málo. Na druhou stranu je pravda, že pro někoho, kdo si prochází stejným věkem i životním obdobím, to může být pozvolný, nenásilný vstup do světa LGBT literatury (a třeba i vlastního uvědomění), takže proč ne... Ještě poslední osobní poznámka - trochu mě ve výsledku zklamalo, kdo se vyklubal z Bluea. Měla jsem pár osobních tipů, které by mi přišly na jeho místě asi o něco logičtější, takže pro mě se nedostavila taková ta satisfakce, když to dopadne podle jeho představ, kterou člověk na konci knihy očekává.... celý text

Ranhojič 2014, Noah Gordon

Celkový dojem z Ranhojiče byl víceméně skvělý. Plný počet hvězd nedávám především z toho důvodu, že některé pasáže byly asi rozvleklejší, než by musely být, a jinde se naopak prostoru pro vysvětlení docela zásadních událostí nedostávalo. Tohle je ostatně věc, která mi vadila i ve stejnojmenném filmu - někde je příběh zkrátka trochu přitažený za vlasy a po čtenáři se vyžaduje, aby uvěřil dost neuvěřitelnému. Je pravda, že u filmu jsem ten pocit měla častěji a intenzivnější, Gordon se alespoň většinou snažil vysvětlovat, i tak se mu to ale nepodařilo někde zcela. Rozhodně se však ke knize jednou vrátím, v tomhle směru byla dobrá a čtivá opravdu dostatečně.... celý text

Román Manfreda Macmillena 1996, Jiří Karásek ze Lvovic

Román Manfreda Macmillena je bezpochyby pozoruhodným českým literárním počinem. Pravda, není šálkem kávy každého čtenáře... Četba této knížky je poměrně náročná, je potřeba jí věnovat hodně času a hlavně chuti číst mezi řádky. Nicméně pozornému čtenáři může poskytnout mnoho, hlavně nezapomenutelný estetický dojem, hlubokou sondu do složitosti lidské duše a bytí. Příběh sám o sobě je jen vedlejší. Můžu na tomto místě slíbit, že vydržíte-li číst až do konce, bude vás polovinu času mrazit v zádech, nikoli kvůli příběhu, nýbrž díky mistrnému stylu, kterým Karásek ze Lvovic vládne. Máte-li rádi literaturu vysoké úrovně, homotextuální motivy, dekadentní styl i způsob života a hlavně zbytek Karáskova díla, pak račte býti vítáni v temném světě Manfredově!... celý text

Žltá tapeta 2014, Charlotte Perkins Gilman

Na povídku jsem narazila v jednom literárním semináři, kdy ji velmi doporučovala jedna literární teoretička jako dílo v lecčems unikátní a kontroverzní. Čekala jsem od toho "něco", něco převratného... Bohužel jsem se v tomhle smyslu nedočkala. Styl knihy není špatný, nápad skvělý, ale je to zoufale nedotažené. Občas si říkám, že by velkému množství knih, které jsou zbytečně rozvleklé, slušel spíš formát novelky nebo povídky, ale tady jsem měla opačný pocit. Na několika málo stránkách bylo všechno dost uspěchané. Na sympatie s hlavní hrdinkou čtenář moc prostoru nedostane, na to, aby do důsledku pochopil, co se odehrává v její hlavě, už vůbec ne. Z podobné dějové linky asi nikdy nevznikne 800stránková bichle, to bych ani nečekala, ale na nějakou užší knížečku by vydala určitě. Třináct stránek je zkrátka málo. V tomhle smyslu bych to považovala za velmi dobrý koncept, který by zasloužil značné rozpracování - pak by mohlo skutečně jít o ono převratné, unikátní dílo, jaké jsem si od toho slibovala.... celý text

Sophiina volba 2015, William Styron

Kdysi, když jsem viděla poprvé filmovou adaptaci této knihy, podařilo se mi zjistit, že existuje i knižní verze, o které jsem do té doby nevěděla, a od toho momentu jsem dlouhá léta váhala, zda si knihu skutečně chci přečíst. Film mi přišel tak dokonalý, že jsem se bála zklamání z knihy, přestože obvykle mám raději knižní předlohy než filmy. Letos jsem se konečně rozhodla, že si kniha přeci jen zaslouží být přečtena, a pustila jsem se do ní. Nechci říct, že bych byla vyloženě zklamaná. To vůbec ne... Avšak existují určité věci, které knize nemohu zapomenout a odpustit, a kvůli kterým již napořád budu mít raději filmové zpracování a filmovou Sophii, bravurně a nepřekonatelně ztvárněnou Meryl Streep. Každá částečka vašeho těla umírá proti té nespravedlnosti, příkořím, které se v Sophiině životě staly, větším dílem náhodou. Avšak v knize je Sophie líčena jako člověk, jako člověk z masa a kostí, se všemi osudovými, životními chybami, které ji dovedly dovedly až tam, kde skončila svůj život. Proti ní je filmová Sophie pouze loutkou, s níž si krutě pohrál osud, a můžeme se snadněji ztotožnit s jejími (byť špatnými) volbami, kdežto při čtení si někdy (i když provinile), musíme nesměle připustit, že za život, který žije, může Sophie sama. Jde mnohem snadnější soucítit se zářivou Sophií, nositelkou jakéhosi vnitřního světla a nesmírného charisma, Sophií romantickou a přesto cudnou, která svůj osud přijímá, jak jí přijde do cesty, než se Sophií, která má za sebou situace, v nichž ji jako čtenáři zkrátka vidět nechceme, ať už jde o její volby, o její chování a interakce s ostatními, o její "promiskuitu" a tělesnost... Takový je ostatně i knižní Stingo. Zatímco film nám nabízí pohled na vystrašeného mladíčka, ve kterém postupně roste platonická láska nesmírných rozměrů, takových, že by se kvůli lásce k Sophii nechal smést z povrchu světa všemi těmi hrůzami, které prožila, a které mu v pohnutých okamžicích vypráví, v knižní verzi nalezneme pouze Stinga, zoufale toužícího po tělesném kontaktu, Stinga žárlivého a do jisté míry až sobeckého. Jediný, kdo zůstává v nezměněné podobě, je Nathan, ve vší své šílenosti a horečnaté nemocnosti, která ho nutí jednat se Sophií stejně v knize jako ve filmu. Přestože mám ráda realismus a věci popisované tak, jak v životě jsou, byla jsem nakonec hrozně rozčarovaná z toho, že Sophiina volba se červené knihovně neblíží ani náhodou, nedotýká se jí ani tak málo, jako film. Když se dočítáte o válečných hrůzách, doufáte, že svět, který existuje nyní, bude jakýmsi způsobem "měkčí", že jeho hrany budou ohlazené, aby se o ně nikdo nemohl zranit, ale nakonec zjistíte, že ač se tak současnost netváří, je možná horší, než prožitá minulost... A to jako čtenář, který soucítí s hlavní hrdinkou, zkrátka slyšet a číst nechcete. Přes to všechno jsem musela Sophiině volbě dát 5 hvězd, vlastně i přes to, že takové dílo by mělo stát mimo veškerá hodnocení, protože posuzovat tak závažné a tragické dílo je téměř svatokrádeží a žádné pozemské hodnocení vám nepřipadá dostatečné... Každopádně bych knihu doporučila naprosto každému, ba dokonce bych ji možná dala každému přečíst povinně, neboť právě ona od vás, víc než jiné knihy, bude očekávat velkou čtenářskou spolupráci, ať už ve znalostech či emocích. Alespoň jednou za život by tuto knihu měl držet v ruce každý člověk, který má v sobě alespoň kousek citu...... celý text

To 2019, Stephen King

První polovina knihy mi přišla skvělá. Zobrazení zla jako klauna je určitě něco, co v případě To vyděsí nejen coulrofobiky. Napětí se dá krájet, chcete číst dál a dál, dozvědět se víc. Zajímají vás nejen osudy hlavní party, ale taky vedlejších postav (například oněch gayů, kteří v Derry dostávají pěkně zabrat). Celou dobu tušíte, že to směřuje k nějakému velkému finále. A ono to od druhé poloviny fakt přijde. Protože finále v podobě nejprovařenějšího lidského strachu, to zkrátka nečekáte. Receptem na úplné klišé je samozřejmě ještě přidání špetky naprosto nelogicky zasazené erotiky... Jak jsem se v první polovině docela i bála, tak na konci už mi zbýval jen smích, protože mi připadalo vtipné, jak někdo může tak dobře rozjetý příběh tak hloupě zakončit a shodit si celou předchozí dějovou linku. Dvakrát tolik mě to překvapilo u Kinga, protože je to můj oblíbený autor. Možná jsem ale přece jen měla dát na svou celoživotní filozofii, že lepší díla jsou vždycky ta méně známá... To mě hodně zklamalo a dvě hvězdy dávám hlavně za první půlku a Kingův autorský styl, který naštěstí celou knihu dost zachraňoval.... celý text

Holka mimo rytmus 2019, Becky Albertalli

Holku mimo rytmus jsem otevřela... a pak zase zavřela. Většinou jsem ochotná dát knize šanci, i když mě nezaujme hned, ale prvních několik stránek pro mě bylo až výjimečně nezáživných. Leah mi povahově nesedla, její vtip vycházel spíš ze zoufalé snahy přetransformovat sebelítost v něco skousnutelnějšího, ale moc to nevyšlo. Probuzení Simona Spiera (nebo Já, Simon) nebyla žádná převratná kniha, ale byl to celkem roztomilý příběh, u kterého mi nevadilo, že si jím tak trochu prokládám náročnější a smysluplnější četbu. Jako oddechovka - proč ne? Ale Holka mimo rytmus byla prostě MIMO i jako oddechovka. Možná jí ještě za nějaký čas dám druhou šanci, jestli mě v jiném rozpoložení třeba nezaujme víc, ale nevím, docela o tom pochybuju.... celý text

Zabiják 2020, Émile Zola

Zelená míle 2014, Stephen King

Zelená míle je klasika, které se nedá absolutně nic vytknout. Kdybych si měla vybrat jednu jedinou knihu, kterou bych si od Kinga mohla do konce života ještě jednou přečíst, dost pravděpodobně bych sáhla právě po Zelené míli. Téma viny, trestu a nespravedlnosti je velmi vděčné, ale tak, že knihy, které ho řeší, často spadají ke klišé. Zelená míle ani na vteřinu... Myslím, že touhle knihou King dokázal, že svůj post krále hororu (a především psychologicky laděného hororu) si zaslouží naprosto beze zbytku, protože se mu podařilo vytvořit dílo, ve kterém nechybí vůbec nic. Jeho četba je smrští emocí - dojetí střídají úsměvy, a úsměvy zase střídá pláč. Máte vztek a toužíte některé postavy holýma rukama zabít, a v těch samých rukách byste nejradši pochovali myšku roztomilou a učenlivou myšku Jingles, která vám přiroste k srdci úplně jako člověk. Paulův příběh je plný utrpení, bolesti a tíhy vlastní povinnosti, ale i radosti a vysvobození a všeho toho, co dělá život krásným. Je to neuvěřitelně silný příběh, který nelze číst jen jednou.... celý text