Elayna
přečtené 12
Malá
2021,
Edward Carey
Malá, Edward Carey Malá je opravdu malá, má asi 150 cm, dlouhý nos a dlouhou bradu, které se téměř dotýkají. Narodila se ve Švýcarsku jako Anne Marie Grosholtzová. Otec umřel po válce a zůstala po něm jen stříbrná protéza. Mandibula, největší kost v lidském obličeji. Matky i dcery se ujal jejich strýc doktor Curtius, kterého nebavilo léčit lidi, ale místo toho dělal voskové části lidského těla. Využil šikovných ručiček Marie, ale protože už nechtěl dělat lékaře, uprchl i s těmi dvěma do Francie. 1789. Tam si našel pronájem u vdovy po krejčím, která Marii nesnášela. Marie byla odsouzena k domácím pracem, ale i tak se dostala na popud sestry Ludvíka XVI do Versaille, kde byla poslední z posledních, mimochodem spala a žila ve skříni. Marie dělala spoustu posmrtvých masek popravených, nejvíc si vydělala na Dantonovi a později se z malé stala Velká Madame Tussaud, která s udělala jméno v Anglii. Knihu jsem dočetla a pak se vrátila na první stránku a četla znovu. Je to šílené , makabrózní, ale stojí to za to.... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Marcus Zusak, Zlodějka knih Liesel, 10, žije za války u svých adoptivních rodičů. Její pravé rodiče jí vzal Führer, ostatně jako mnoho jiného. Neumí moc číst, ale psané slovo ji fascinuje, a proto tu a tam štípne nějakou tu knihu - tu z domu Bürgermeistera, tu z hranice hořících nežádoucích knih. A navíc má rodina Žida ve sklepě. Příběh není banální, ale současně ani nijak jedinečný, co je však na knize podstatné je jazyk. Věty krátké jako šlehnutí bičem. Věty dlouhé jako hlazení. Jejich proplétání vytváří zvláštní synkopický rytmus, který zní v hlavě ještě chvíli po odložení knihy. Slova hořká i sladká, měkká i tvrdá, voňavá i čpící po kouři z náletu, barevná i černobílá - všechny smysly si přijdou na své. Vypravěčkou je Smrt, což je trochu znepokojivé, protože ona, jako správná nadlidská bytost, nemá úplně to "správné" pojetí času, a tu a tam nám prozradí, koho si dřív nebo později vezme. Je to kniha pro děti, a proto tu nenajdete žádné explicitní líčení hrůz, Stačí takto: "...odnášela jsem sežehlou duši nějakého mláděte...ještě mi slabě žhnula v rukou..." Mimochodem, chcete vědět, jak vypadá smrt? Dejme jí tedy slovo: "Nenosím srp ani kosu. Beru si jenom černé roucho s kapucí, když je zima. A nemám ty ostré rysy připomínající lebku, které mi tak rádi nasazujete, když jsem daleko. Chcete vědět, jak vypadám doopravdy? S tím vám můžu pomoct. Najděte si někde zrcadlo, a já budu pokračovat."... celý text
