Dudek
přečtené 195
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
Působí to na mě podobně jako knihy Ladislava Zibury. Uvědomuji si, že autor má stylistický talent a daří se mu výborně sestavovat a hlavně pointovat téměř každou větu, ale chybí mi nějaký silný jednotící prvek, který by mě nutil vnímat celou knihu jako jeden celek. Evžen Boček napsal knihu, jejíž velmi pozitivní přijetí naprosto chápu. Aristokratka krásně klouže po povrchu a daří se jí neustále vtipkovat, nejedná se však o knihu, z níž by mi v paměti něco utkvělo nebo bych si v ní oblíbil byť jednu jedinou postavu. Postavy mi tu spíše než živé bytosti připomínají prázdné schránky, které jsou nositelem jediné charakterové vlastnosti, která se neustálým opakováním stává jedním z mnoha zábavných momentů. Humor je jasně patrný, ale není z ranku, který by mi byl blízký.... celý text
Krvavá zima
2018,
Hildur Knútsdóttir
Známé pořekadlo nabádá, abychom nesoudili knihu dle obalu. Já s tím mám odjakživa problém a knihu, která obalem a vnitřním zpracováním neumí pozitivně zaujmout si prostě nekoupím a nepřečtu. Krvavá zima mě zaujala právě svou obálkou a též zemí původu. Nic víc jsem o ní do prvních stránek nevěděl. A to je vlastně dobře, mohl jsem k ději přistoupit bez předsudků. Hildur Knútsdóttir napsala knihu, která je nepochybně čtivá a přelouskat ji je otázkou několika hodin. Dějově se o žádný zázrak nekoná, přesto se však autorce daří dobře vykreslovat pohled na apokalyptický svět skrze dva značně rozdílné dětské hrdiny. Trošku mě zklamalo, že jen pramálo využívá islandských reálií, i když na začátku jsem si vyloženě užíval zimní atmosféru a jemnou vůni skořicových šneků. Co však nefunguje v žádném případě je závěr. Ten je uspěchaný a nepřináší tolik potřebnou katarzi.... celý text
Hotýlek
2015,
Alena Mornštajnová
Alena Mornštajnová dokáže psát knihy, ve kterých sleduje rozsáhlé příběhy celých rodin se všemi jejich radostmi a strastmi. Podobně jako v Haně i tady hraje prim zejména ta tragická dějová linie. Zatraceně silné jsou zejména části, při kterých se hlavní postava střetává se státním aparátem. Autorce se podařilo výborným způsobem na čtenáře přenést všechny ty pocity z naprosté bezmocnosti, ze které pak těží i na dalších stránkách. Hodně otevřené, zábavné, ale přitom rozhodně ne milé. Hotýlek tak není žádným pohlazením na duši, přesto je však knihou, která je výborným svědectvím určité naší dějové kapitoly a knihou, která má šanci zaujmout široké spektrum čtenářské obce. Dovedu si děj představit v silné seriálové formě.... celý text
Less
2018,
Andrew Sean Greer
Naprosto báječná kniha. Opravdu zábavná. Tahle nespoutaná cesta Arthura Lesse napříč světem je podána úžasným svižným jazykem, tak živelným a tak reálným. Adnrew Sean Greer je vynikající vypravěč, který se nebojí podávat myšlenky, tak jak mu příchází na papír. Přeskakuje, vzpomíná, míří do budoucna. A to vše tak hladce, až z toho čtenářovo srdce plesá. Kniha stejně nádherná, jako Lessova jízda. Až se skoro nechce věřit, že na tak málo stránkách jsme se o tomhle padesátníkovi dozvěděli tolik věcí a poznali tolik výjimečných momentů jeho života. Svobodné a nespoutané. Jsem rád, za výbornou reklamní kampaň, kterou Leda v prosinci spustila. Bez ní bych nevěděl ani o knize, ani o tom, že Leda vydává spoustu zajímavé beletrie.... celý text
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Současná česká próza mi opravdu mimořádně sedí. Ani jedna z nejvíce omílaných českých knih roku 2018 není výjimkou. Anna Cima vytvořila na debut velmi vyzrálý román, který boduje zejména použitým jazykem. Autorka zvolila hovorovou češtinu, ovšem pozor, v žádném případě se nejedná o jazykově plytkou knihu. Forma zde napomáhá k vykreslení atmosféry, celkový dojem podtrhuje a v žádném případě neruší. Cima si výborně pohrává s tempem, čemuž napomáhá i členění do krátkých celků a rozdělení příběhu do několika dílčích rovin. Ty jsou všechny vyprávěny v ich formě, a jak čtenář očekává, nakonec splynou dohromady. Není to taková pecka jako Cesta na jih od Michala Ajvaze, přesto jsem si na jeho knihu párkrát vzpomněl. Moderní, vtahující a niterné. Palec nahoru i za ilustrace, pro které mám v literatuře slabost.... celý text
Moje Pacifická hřebenovka
2019,
Monika Benešová
Rozhodně to není tak silné jako známa Divočina, nicméně nemyslím si, že Monika Benešová měla ambice Cheryl Strayed překonat. Moje Pacifická hřebenovka je upřímnou výpovědí o vlastním překonání sebe sama a hledání priorit ve vlastním životě. K Monice chovám hluboký obdiv, protože sám vím, jak problémy se zažíváním dokáží komplikovat i jednodušší činnosti než je přechod Pacifické hřebenovky. Kniha zároveň může sloužit jako inspirace pro někoho, kdo by se na podobnou cestu chtěl vidat sám. Monika přidává typy na různá místa, i seznam vybavení, které sama využila. Literárně ani vizuálně však nejspíš na tuto jednohubku vzpomínat dlouho nebudu.... celý text
Poslední stop: Afrika
2018,
Tomáš Poláček
Tomáš Poláček nenapsal úplně tradiční cestopis, ale silně osobní knihu. Nezaměřuje se na místa, ani události, ale spíše na osobní pocity s celou cestou spojené. Poslední stop je krásná jednohubka, která díky velmi otevřené výpovědi může u mnoha lidí vyvolat rozporuplné emoce. To už vlastně ukázaly i reakce na úryvky, které vyšly v měsíčníku reportér.... celý text
