Dinosaur přečtené 179

Vražedná pomsta 2010, Suzanne Collins

(9/10) Ani nevím proč, ale čekal jsem, že dvojka bude slabší a naprosto se mýlil. Z celé trilogie se mi nakonec prostřední díl líbil nejvíc i přesto, že jsem se asi v půlce pozastavil nad jistou událostí a pomyslel si, že autorka tak trochu vykrádá sama sebe. Nakonec se mi to ale líbilo od začátku (kde se dovídáme, jaký měl konec posledních her dopad a který se už nedal zastavit), přes prostředek (který mě zpočátku zarazil, ale nakonec mi vůbec nevadil) až po konec (který okamžitě navnadí na další díl). (7. 6. 2015)... celý text

Síla vzdoru 2011, Suzanne Collins

(8/10) (Komentář obsahuje lehčí spoilery) Ač jsem u prvního dílu psal, že je na knize znát, že je spíše pro teenagery, tak jsem si už ve druhém díle všiml, že série trochu "dospívá" a nutí i k zamyšlení. Líbilo se mi i to, že Katniss musela být ke své roli tak trochu "dokopána" a že si stála za tím, že si stanoví určité podmínky (na druhou stranu nechápu, proč by v případě výhry měli trestat Peetu a další, kteří jsou jen dalšími oběťmi Kapitolu i přesto, že jsou proti povstání... přičemž myslím proti jako "proti" - jen aby si zachránili krk). Zkrátka, stejně jako Katniss mi Třináctý kraj nebyl zrovna sympatický, respektive ti, co mu veleli. Konec jsem možná čekal trochu "bombastičtější" (nebo jak to říct), ale jinak spokojenost a opět přečteno během jednoho dne. (7. 6. 2015)... celý text

Aréna smrti 2010, Suzanne Collins

(8/10) Tak na tohle jsem se chystal už hodně dlouho. Tušil jsem, že se mi to bude líbit a nemýlil se i přesto, že se z daného tématu možná dalo vytřískat ještě o něco víc. Přijde mi, že na knize je tak trochu znát, že cílí spíše na teenagery, ať už stylem psaní, přítomností lovestory nebo tím, že to není zase až tak brutální, jak by se dalo čekat, ale na druhou stranu tam byly nakousnuty zajímavé myšlenky a hodně na mě zapůsobila jistá scéna v Aréně, kde Katniss vyjádřila určitý (ale nenásilný) vzdor vůči tomu, co jim tamní režim provedl. Další bod k dobru má u mě kniha za to, že jsem se od toho nemohl odtrhnout, takže jsem ji s pár přestávkami dal prakticky na jeden zátah. (26. 5. 2015)... celý text

Nadace a Země 2012, Isaac Asimov

(10/10) Podle zdejších komentářů soudím, že se díky novějším knihám ze série Nadace fanoušci tak trochu rozdělili na dva tábory – a není se čemu divit. Chápu, že nadšence do původní trilogie může poměrně šokovat, jak jsou následující knihy odlišné a jak se odvrací od Seldonova plánu. Než jsem se do závěrečné dvojice knih pustil, čekal jsem další krize a nakonec zrození nové Říše – a to je přesně to, co v nich nenajdete. Závěrečný díl tvoří s předchozím jeden celek se stejnými postavami a právě v tom posledním ještě zesílily ony tendence odprostit se od Plánu a prakticky i od Nadace samotné. A když nad tím tak přemýšlím, je to skutečně trochu podivné, ale co naplat – mě se tyhle dvě knihy prostě líbily – a ač by mě za to mnozí možná kamenovali – víc než ta původní trilogie. Oceňuji i nápad propojení se sérií o robotech (a taky jsem rád, že jsem ji nedávno četl, protože mě bavilo odkazování na různé události, které byly označovány za mýty či legendy, ale já tak věděl, že jsou pravdivé). Tempo je opět svižné, děj napínavý a tak se kniha čte skoro sama. A stejně jako Golan jsem hloubal nad tím, jestli jeho rozhodnutí z minulé knihy bylo správné A protože cítím potřebu se vyjádřit ještě k nějakým skutečnostem, které vyzrazují děj, tak varuji, že zbytek komentáře je spoileroidní a tudíž nevhodný pro lidi, kteří knihu nečetli. 1) Vůbec se nedivím, že měl Golan o svém rozhodnutí pochybnosti, protože ač je skupinové vědomí zajímavou představou, jako člověka poměrně individuálního a samotářského (životní styl na Solarii mi přijde celkem fajn) mě docela děsí. Zároveň si ale uvědomuji jeho výhody a tak jsem došel k podobnému závěru jako Golan = pro budoucnost lidstva bude tato možnost asi opravdu nejlepší (přičemž, pokud se takto už člověk narodí a bude to jeho přirozeností, tak s tím mít problém nebude, protože nebude znát nic jiného), ale díky Bohu za to, že mě se to už týkat nebude a svůj život si dožiju tak, jak jsem zvyklý. 2) Nějak mi nesedlo, že Bliss prosazovala to, aby ostatní brali Fallon jako holku. Nevím, jak moc byla společnost obeznámená s touto problematikou v době, kdy byla napsána tahle kniha a jestli názor Bliss odráží i názor Asimova samotného, ale něco málo jsem o tomto četl a když se takový jedinec skutečně narodí, tak se ne vždy dokáže přiklonit k jednomu z pohlaví. I kdyby svou „holčičí“ identitu přijal(a), stejně by se později dověděl(a), že je jiný/jiná než ostatní, takže bych ho/ji radši bral takového/takovou, jaký/jaká je a nesnažil se mu vnutit genderovou příslušnost, kterou nejspíš stejně ani nemá. 3) Je škoda, že série nemá ještě nějaké další navazující pokračování, protože by mě vážně zajímalo, jak by fungovalo ono spojení Daneela a Fallon, protože propojení vlastního mozku s robotem mi přijde úžasné a děsivé zároveň (3. 1. 2014)... celý text

Na hranicích Nadace 2013, Isaac Asimov

(10/10) "Seldonův plán je nesmysl." Wow. Nečekal jsem to, ale tahle kniha mě do děje vtáhla mnohem více, než předchozí díly. Za což nejspíš může to, že tentokrát obsahuje jeden souvislý příběh, má více stran a v neposlední řadě vzbuzuje zvědavost, jak to celé dopadne, která s přibývajícími stránkami jen sílí. A to natolik, že ač jsem se dnes měl věnovat něčemu úplně jinému, tak jsem to stejně MUSEL dočíst. Takže ti, Asimove, dík, že zase nic nestíhám a těším se na další díl, i když ta očekávání po tomto díle nejsou úplně malá. "Nedělej nic, pokud nemusíš, a když už musíš jednat, neukvapuj se". - Motto Druhé Nadace "Mám pocit, že civilizační pokrok není nic jiného než čím dál větší omezování soukromí." - Janov Pelorat (Tuto větu jsem vypíchl proto, že mi bohužel přijde pravdivá. Technický pokrok mě sice fascinuje, ale bojím se, že nakonec bude v rámci "bezpečnosti" použit proti nám, což se už vlastně v menší míře děje.) (12. 12. 2013)... celý text

Druhá Nadace 2010, Isaac Asimov

(8.5/10) Příběh má opět dvě části, přičemž ta první mapuje dohru z předešlého dílu a ta druhá nám konečně dává odpovědi na naše otázky. V první půlce mě poprvé napadlo - jak tu u některého dílu už kdosi zmínil - že se Asimov nezaměřuje na postavy, ale spíše na popis děje. Doteď mi to ani tak moc nepřišlo (i když je to pravda), ale u postavy Mezka jsem si říkal, že by si zasloužil větší prostor, protože z toho, co jsem věděl, mi ho prostě bylo na jednu stranu líto... takže kdyby se v knize ještě trochu více rozkryly jeho pocity a motivace, nebylo by to na škodu. V druhé části jsem si oblíbil postavu Arkady a v momentě, kdy ji napadla jistá myšlenka, jsem už knihu nedokázal odložit a musel ji dočíst. A konec nezklamal, protože Asimov zkrátka umí překvapit. A vzhledem k tomu, že jsem se dostal na konec původní trilogie, která pak zůstala delší dobu osamocená, si dovoluji udělat takové malé prozatimní shrnutí: tahle série se mi líbí především svým nápadem a chytrými pointami, ale trochu se divím její "profláklosti", protože ač se mi líbí, nepropadám z ní takovému tomu bezmeznému nadšení, jako třeba u série s Elijášem a Daneelem. (6. 12. 2013)... celý text

Nadace a Říše 2003, Isaac Asimov

(8.5/10) Tentokrát už děj není tolik rozkouskovaný, protože má oproti předchozímu dílu jen dvě části. Celkově se dá říct, že v obou se najde někdo, kdo se snaží vzepřít Seldovově psychohistorickému plánu a vskutku, v druhé části se objeví postava, která má skutečně netradiční (a tím i samozřejmě dopředu nepředvídatelné) vlastnosti, což by Seldonův plán mohlo zhatit. Tentokrát však kniha nemá úplně uzavřený konec, takže jsem skutečně zvědav, jak se to v dalším díle vše vyvine... (2. 12. 2013)... celý text

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

(8/10) Nevím proč, ale i když jsem okolo Zeměplochy chodil pravidelně v knihovně, nikdy mě nenapadlo si jí půjčit. Až s postupem času, kdy jsem zjistil, jak je tahle série oblíbená a po zhlédnutí Barvy kouzel a Zaslané pošty jsem si řekl, že bych to teda už vážně mohl zkusit... a jak mé první střetnutí se Zeměplochou dopadlo? Styl vyprávění mi chvílemi přišel trochu chaotický a taky nemůžu říct, že by se ze mě najednou stal fanatický fanoušek, který si předsevzal, že zbytek série dočte za měsíc. K tomu, abych propadl bezmeznému nadšení, tomu přeci jen ještě něco chybělo. Čím si mě ale Zeměplocha získala a přesvědčila mě, že v jejím čtením stojí za to pokračovat, je svérázný humor, který mi nejednou vykouzlil úsměv na tváři. Na něm kniha v podstatě stojí (a také nejspíš padá, pokud vám tento styl humoru nesedí). Právě tahle dávka správné ztřeštěnosti a lehké absurdity mě vážně bavila a vidím v ní potencionál, který by ze mě toho nadšeného fanouška mohl do budoucna udělat. - „Zabloudili jsme do místa s vysokým magickým nábojem. Neptej se mě jak vysokým. Kdysi dávno tady muselo být uměle stvořeno neobyčejně mocné magické pole a to, co cítíme, jsou následné jevy.“ - „Přesně,“ pochválil ho kolemjdoucí keř. P.S. Moje reakce po dočtení byla přesně taková: "To má být jako konec?" Abych to vysvětlil, konec není nijak špatný, ale... není to ani tak moc "konec" jako spíš "pokračování příště". Což vlastně ničemu nevadí, protože tím spíš mám chuť na další díl. (22. 11. 2013)... celý text

Nadace 2009, Isaac Asimov

(9/10) Musím se přiznat, že mi chvíli trvalo se do této knihy opravdu "ponořit", ale po chvíli jsem jí přišel na chuť a výsledný dojem je víc než kladný. Jak už tu bylo několikrát zmíněno, kniha je rozdělená na více částí řešící jednotlivé krize, tudíž se tu každých pár desítek stran vyměňují postavy. Ovšem na vztahu k postavám kniha nestojí, naproti tomu stojí na poutavém stylu vyprávění a zajímavých myšlenkách (předvídání budoucnosti pomocí psychohistorie a následné (dle mého názoru chytré a originální) řešení krizí). Co se různých sociálních modelů a inteligentních point týče, tohle Asimovovi zkrátka vždycky šlo. "K násilí se uchylují jen neschopní, kterým už nic jiného nezbylo." - Salvor Hardin "Nikdy nedopusťte, aby vám smysl pro morálku zabránil udělat to, co je správné!" - Hober Mallow (20. 11. 2013)... celý text

333 tipů a triků pro internetový marketing 2011, Viktor Janouch

(10/10) K této knize jsem se dostal přes předmět Internet Marketing (vyučovaný přímo autorem), který jsem si zapsal jen proto, že mě zaujal (a kredity navíc se vždy hodí) a dobře jsem udělal. V praxi mi to nejspíš k ničemu nebude, ale celkově je to poměrně zajímavé téma, díky kterému se dovíte např. to, jak fungují vyhledávače, zda lze ovlivnit výsledky a pořadí ve vyhledávání, co byste měli udělat, pokud zakládáte e-shop (a že je toho celkem dost) apod. Kniha je psaná srozumitelně a pokud by mě někdy napadlo podnikat nebo bych jen potřeboval informace k danému tématu, určitě po ní sáhnu znova. (15. 11. 2013)... celý text

Brainwash - Tajná historie ovládání mysli 2008, Dominic Streatfeild

(10/10) Zajímavá, i když vlastně poněkud děsivá kniha o problematice vymývání mozku. Jsem rád, že jsem se k ní dostal, protože jsem se opět dověděl něco nového, i když mě děsí, jak některé experimenty mohly projít... (15. 11. 2013)... celý text

Ocelové jeskyně 1994, Isaac Asimov

(9/10) Přečteno na jeden zátah. Inteligentní detektivka ve sci-fi kulisách, která se krom vyšetřování zločinu zaměřuje i na problémy fiktivního budoucího světa, který na mě působí neuvěřitelně nesvobodně a depresivně. Pokud by takhle měla budoucnost skutečně vypadat, tak tedy díky Bohu za přítomnost, protože na této Asimovově představě vývoje lidstva se mi líbí snad jen přítomnost robotů, které v knize naopak většina lidí nenávidí, nebo je alespoň minimálně nemá ráda. A právě mezi ně patří i náš hlavní hrdina, který dostane za úkol vyšetřit záhadnou vraždu, přičemž mu je přidělen zajímavý parťák, kterého jsem si velmi oblíbil... (12. 11. 2013)... celý text

Nahé slunce 2004, Isaac Asimov

(☆10/10) Naštěstí pro čtenáře se Asimov rozhodl v sérii o detektivním duu člověk + robot (což je zkrátka geniální nápad) pokračovat, a výsledkem je ještě lepší a napínavější kniha, než ta předchozí. Opět jsem ji dal na jeden zátah (vlastně hned po Jeskyních, takže z toho nakonec byl úplný čtenářský maraton) a čím více jsem se blížil ke konci, tím víc jsem pociťoval ten mučivý pocit napětí, kdy už se neskutečně těším, až knihu dočtu, ale ne proto, že mě nebaví, ale protože umírám zvědavostí a nevědomost se stává téměř nesnesitelnou… Rovněž se mění i prostředí, v němž se děj odehrává a opět tu máme možnost vidět další (z našeho pohledu) podivný a možná pro někoho nepředstavitelný model lidské společnosti, který mi ale pořád přijde snesitelnější než to, co se v tomhle příběhu odehrává na Zemi. Zápletka se tentokrát opírá i o problematiku tří zákonů, které dokonce způsobí i menší neshodu mezi Elijášem a Daneelem… (12. 11. 2013)... celý text

Roboti úsvitu 2003, Isaac Asimov

(☆10/10) Uf, další kniha z této série přečtená (skoro) na jeden zátah, k čemuž přispěl nejen víkend a nefungující internet, ale také to – a už se budu opakovat, protože to samé jsem tvrdil už o předcházejících knihách – že Asimov zkrátka vždycky vymyslí nějakou, na první pohled nerozluštitelnou, záhadu a člověk se pak natolik těší na její rozlousknutí, že musí číst dál a dál a nemá klid do doby, než to dočte. K tomu se dále řeší společenské problémy nakousnuté v předchozích dílech, což mě baví a zároveň potěšily i odkazy na další Asimovova díla. Jedinou menší výtku mám k tomu, že se můj oblíbený Daneel držel spíše v pozadí a tak nedostal moc prostoru, ale co už … vzhůru na Roboty a Impérium! (12. 11. 2013)... celý text

Dívka, která kopla do vosího hnízda 2010, Stieg Larsson

(☆10/10) Poslední kniha navazuje na předchozí díl a Lisbeth se ocitá v na první pohled beznadějné situaci - naštěstí má ale navzdory své asociální povaze lidi, kteří za ní stojí a snaží se odhalit, co se doopravdy stalo. Čte se to stejně skvěle jako předchozí knihy a opět nechybí napětí. Jediným negativem je tak to, že je tento díl poslední, i když tomu tak původně být nemělo. Snad jedinou útěchou je, že nás na konci nečeká žádný cliffhanger a příběh se tak dá považovat za dokončený. Ale i tak si říkám: Stiegu Larssone, proč jsi sakra musel umřít??? (12. 11. 2013)... celý text

Roboti a impérium 2003, Isaac Asimov

(☆10/10) Vzhledem k tomu, že se děj Robotů a Impéria odehrává dvě staletí po Robotech úsvitu bohužel musíme oželet přítomnost Elijáše (což však neznamená, že o něm v této knize není slyšet – je, a jak!), ale zároveň se tak dostávají do popředí Daneel a Giskard, kteří tentokrát nečelí záhadné vraždě, ale stupňujícím se náladám mezi Vesmířany a Pozemšťany. A tak se společně snaží přijít na to, kam by tato situace mohla dojít a objevují, že Tři zákony možná nejsou tak úplně dostačující. Jejich rozhovory jsou jednoduše geniální a pro mě tím nejlepším z celé knihy. Jsem rád, že Asimov konečně pořádně rozvinul potenciál těchto postav, díky čemuž tuhle knihu považuji za naprosto úžasný vrchol série. Pokud někdo tvrdí, že má rád sci-fi a obzvláště roboty, tak by pro něj tato kniha měla být povinností... (12. 11. 2013)... celý text

Nightflyers 1992, George R. R. Martin

(10/10) Potešilo mě, když jsem dověděl, že autor profláklé (a mnou milované) Písně ledu a ohně v minulosti zabrousil i do mého dalšího oblíbeného žánru, kterým je sci-fi. A jak se zdá, dobře udělal. Kniha má naprosto dokonale tíživou a až hororovou atmosféru, kdy jste téměř nesnesitelně napjatí, toužíte po rozlousknutí záhady, ale zároveň vás tak nějak podvědomě mrazí, protože si nejste jistí, co bude dál a tušíte, že by nemuselo jít o nic pěkného... (04. 11. 2013)... celý text

Dívka, která si hrála s ohněm 2009, Stieg Larsson

(☆10/10) Opět se nedokážu úplně odprostit od srovnání s filmem, ale zatímco druhý film byl ve srovnání s prvním dílem série slabší, u knihy toto neplatí, což je nejspíše způsobobeno tím, že se ve knize vyskytuje spousta dějových linek a různých drobností, které pro filmové zpracování nejsou zrovna nejvděčnější. Tím film ztrácí, ale u knihy je to přesně naopak - konečně se více zaměřuje právě na Lisbeth a události, které vedly k jejímu poručnictví. Rozjezd je opět lehce pomalejší (a celkem trvá, než se děj dostane k událostem popisovaných na obálce, kterou mimochodem považuji za zbytečně spoileroidní), ale postupně je příběh napínavější a napínavější. Zatímco v Mužích, kteří nenávidí ženy nastal vrchol knihy už poměrně brzy před koncem a v posledních stranách se pak děj pomalu uzavíral, tak zde děj graduje až do posledních stránek, kde ne úplně ukončeně skončí, takže další díl je naprostou nutností. Jediné, co musím vytknout, je právě onen konec, protože mám lehčí pochybnosti o tom, zda je něco takového vůbec fyzicky možné, takže se tu objevuje myšlenka, zda to autor přece jen nepřehnal. Ale co naplat, kniha je to jinak výborná a tak jí tento "prohřešek" odpouštím. (03. 11. 2013)... celý text

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

(☆10/10) U téhle knihy docela lituji toho, že jsem nejdřív viděl film, protože jsem se tak připravil o napětí, které by jinak zhruba od poloviny knihy dosáhlo alarmujících hodnot. Ale i přesto jsem se od knihy měl problém odtrhnout, protože i ony údajně "zdlouhavé a nudné" pasáže jsou chytlavě napsané a perfektně objasňují to, co se do filmu nevešlo. Ke knize jsem tak zasedl asi natřikrát a bylo dočteno, nejen vinou poutavého příběhu, ale i postav - Mikael je prostě sympaťák a Lisbeth, která je kapitolou sama pro sebe, je zkrátka úžasná. Tudíž odesílám komentář a otevírám další díl s vědomím, že dnešní noc toho nejspíš moc nenaspím... (31. 10. 2013)... celý text

Neuromancer 1992, William Gibson

(5?/10) Neuromancer má u mě jedno knižní prvenství - je to první kniha, u které jsem si připadal, jako kdybych zaexperimentoval s nějakými drogami a poté, co jejich účinek vyprchal se snažil přijít na to, jak se s tím netradičním zážitkem vlastně vyrovnat. Gibsonův svět je úžasný a patří mu můj obdiv za to, že něco takového dokázal stvořit už v roce 1984, ale zároveň mi jeho styl vyprávění přijde chvílemi jaksi zvláštní a zmatený... jako kdybych si vzal nějakou nelegální omamnou látku. Nebo si jí možná vzal při psaní sám autor? (I když díky zdejším komentářům mě napadá, jestli to alespoň z části není i dílo Neffova překladu - pokud bych se někdy dostal k tomu novému, asi bych si to přečetl ještě jednou.) Díky tomu jsou i mé dojmy stejně zmatené a nedokážu přesně říct, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Z toho vychází i mé hodnocení (i když by bylo možná lepší ho tentokrát vynechat), kde ty tři hvězdičky neznamenají průměrnost či nezajímavost, ale jakési smíšené pocity a nejistotu, co přesně si o tomto díle myslet. (7. 8. 2013)... celý text