callahanh přečtené 458

Já jsem Zlatan Ibrahimović 2014, David Lagercrantz

Vůbec se nedivím, že román je bestsellerem, protože Zlatan je světovou superstar, takže se dá čekat, že jeho paměti zajímají mnoho lidí. Přiznám se, že jsem od nich moc nečekal, o to víc jsem byl ale překvapen výsledkem. Kniha je úžasně čtivá a opravdu do značné míry přesahuje rámec sportovní biografie, protože hlavně zpočátku ukazuje, jaké je soužití Švédů s přistěhovalci a jak vlastně vypadá život v ghettu. Román je dost upřímný, což je až zarážející, v tom ale zároveň tkví jeho největší síla. Zlatan je sebekritický a dokáže uznat některé chyby, které ve svém životě udělal a zcela otevřeně popisuje, že v mládí nebyl žádný svatoušek. Tyto pasáže patří k nejsilnějším a jsou naprosto strhující. Stejně tak stojí za zmínku i naprostý kontrast chování jeho jakožto Srbochorvata (nejen) v chladném Švédsku, kde nejsou zvyklí na tak bouřlivé a emocionální jednání. Přínosem je také to, že po přečtení pochopíme, že některé "hvězdné manýry" jsou v podstatě nutností, protože jinak by takhle slavný člověk nemohl fungovat a odvádět stoprocentní výkony. Je samozřejmé, že pořád musíme ke knize přistupovat jakožto k autorskému počinu, takže nesmíme ztrácet z mysli to, že Zlatan mluví o některých situacích tak, jak je viděl on (zejména jeho konflikt s Guardiolou) a druhá strana by je určitě podala trošku jinak. Mohl se možná také víc věnovat některým důležitým zápasům, gólům a mohl dát více nahlédnout do mysli útočníka světové extratřídy při důležitém zápase, takže z hlediska psychologie nelze čekat zázraky, to je ale vlastně jediná zásadnější výtka, kterou k téhle knize mám. Naprosto výborná biografie, která je skvěle přeložená a je na ní vidět péče vydavatelů, protože je v ní minimum (jestli vůbec nějaké) překlepů a pravopisných chyb. Vřele doporučuji i těm, kteří fotbalu moc nefandí. 90%... celý text

Ostré předměty 2013, Gillian Flynn

Ačkoli na fotce na zadní stránce knihy vypadá Gillian Flynn křehce, dokáže napsat hodně zvrácený a strhující příběh, o němž se dá delší dobu přemýšlet (poslední minikapitolka je IMHO parádní). Na knize se mi nejvíce líbí to, že tu je minimum vaty a celá je vlastně o rozvíjení hodně zajímavého incidentu a hlavně o nestandardních vztazích v jedné dost zvláštní rodině. Flynn má dar, že dokáže všechno vtipně glosovat, i když hodně drsnými slovy a někdy také černým humorem, tenhle přístup se mi ale líbí, takže s ním problém nemám. Je pravda, že musíme přijmout premisu, že ve Wind Gap neexistuje jediný "normální" občan a všichni jsou tam více, či méně divní a zvrácení a hlavní hrdinka je dost labilní, nicméně je to psáno svižně a hodně čtivě. Ačkoli vrah lze odhalit už v polovině knihy, stejně tu je pořád hodně hutná atmosféra, která ji de facto nedovolí odložit. Je možná škoda, že samotné odhalení není nijak šokující a je lehce uspěchané, to ale na kvalitách ubírá jen málo. Jako debut Sharp Objects bez problémů obstojí, a i když některé popisy jsou trošku toporné, chybí tu moment většího překvapení a některé věci (zejména prakticky neexistující uzávěrka článku, až příliš dobrý vztah šéfredaktora ke své zaměstnankyni) jsou trošku naivní a nereálné, čte se jedním dechem a docela navnadí na další práce na pohled něžné spisovatelky. 80%... celý text

Doktor Spánek 2014, Stephen King

King už několik let cítil potřebu vrátit se k osudům malého Dannyho z Osvícení a letos mu to konečně klaplo. A je možná škoda, že Doktor Spánek není psán jako jeho těžký boj s následky toho, co se dělo v hotelu a alkoholismem, protože v těchto pasážích je román nesmírně silný a čte se prakticky sám. Pak se ale rozdělí do tří vesměs samostatných rovin, které se posléze protnou a to už je malinko problém. Přiznám se, že osudy "duchových lidí" mě až tak neoslovily, a ačkoli byly čtivé, nějak tomu zkrátka něco chybělo. Ona vůbec celá kniha postrádá typicky kingovský strach a hutnou atmosférou a v závěru pak už spíš než o thriller s hororovými prvky jde o fantasy, což mi tak úplně nesedí. Na druhou stranu tu máme Abru, která je sympatická a má obrovský potenciál na další román a tak nějak ji nejde nefandit. Nechybí tu také zajímavé momenty a nápady (komunita přebývající v karavanech s neomezeným zdrojem peněz, atraktivní myšlenka "páry" unikající z obdařených dětí). Je pravda, že konec by potřeboval být údernější a emočně silnější, rozhodně ale není špatný. Doktor Spánek určitě není ta nejlepší Kingova kniha za poslední roky a ten, kdo ho má načteného, určitě vypozoruje, že všechny motivy už kdysi použil jinde, pořád ale jde o slušnou jednohubku, která má svou cenu hlavně v tom, že rozvíjí osudy jedné z autorových nejznámějších postav. 70%... celý text

Dave Gahan a Depeche Mode 2010, Trevor Baker

Těm, kteří jsou fanatickými fanoušky DM, tahle kniha nic nového nepřinese a je určena spíš těm, kteří skupinu buď neznají vůbec, nebo jen velmi povrchně. Baker tu sice odhalí několik zajímavých věcí a neznalým upřesní rozdíl ve zvuku jednotlivých alb, celá kniha je ale psána jakoby z rychlíku, protože většina událostí je tu odbyta dost rychle a spíš mimochodem a hlubší vhled jim bohužel chybí. Celé to chvílemi působí jen jako velmi dobrý kompilát z několika zdrojů, rozhovorů a ohlasů. Nečekejte tedy žádné zásadní pikantérie ze života rockerů, spíš takový stručný přehled o nejzásadnějších okamžicích v životě legendární kapely. Škoda, že některé věci nejsou jasněji řečené (ani po přečtení knihy vlastně nevím, kolikrát byl Gahan ženatý...), protože pak to celé působí dost zmateně. Oceňuji naopak přehledné zařazení diskografie na konec knihy, stručné vysvětlení motivace a vzniku jednotlivých alb a nastínění komplikovaných vztahů dvou hlavních osobností kapely. Opakuji, že pro zarytého "depešáka" tahle kniha smysl nemá, pro ty ostatní slouží víc než co jiného jako "předkrm" k nějaké rozsáhlejší biografii. 60%... celý text

Mlčení jehňátek 2001, Thomas Harris

Co si budeme povídat, zhlédnutí filmu ubírá knižnímu zážitku, protože čtenář už má konkrétní představy o podobách hlavních hrdinů a také atmosféra knihy není tak hutná jako ve filmu. Harris ale píše dost filmově, takže není divu, že Mlčení neminula adaptace. Román je psán velice stroze, sleduje zároveň několik situací, mezi kterými přeskakuje, tudíž je v nich vždy jen to nejnutnější a autor se ničím ostatním nezdržuje. Tento přístup k tomuto stylu naprosto sedí, takže kniha je čtivá, napínavá a má hodně zajímavé charaktery. Nejzajímavější je samozřejmě Hannibal Lecter, z něhož už přes papír vyzařují ohromné charisma a respekt na jedné straně a strach na straně druhé. Dialogy mezi ním a Clarice patří k vrcholům díla a i přes zmiňovanou úspornost nemá čtenář problém pochopit, proč zrovna ji Hannibal uznává a chce s ní hrát své hry. Ztvárnění Buffalo Billa je potřebně děsivé a "vyšinuté", z čehož pramení napětí a bizarnost některých momentů. Přiznám se, že v akčních chvílích jsem byl trošku zmaten, protože ty popisy mi přišly takové prkenné, ale to je prakticky jediná výtka, kterou ke knize mám. Možná kdybych neviděl film, hodnotil bych ji ještě lépe. 80%... celý text

Rohy 2011, Joe Hill (p)

Je dost znát, čí syn Joe Hill je. Celá zápletka upomíná k jeho otci v nejlepších letech a v tomhle případě to není na závadu, spíš naopak. Zajímavě rozehraný příběh a poměrně originální nápad s rohy, které berou člověku zábrany a on říká, co si myslí, oceňuji a prakticky po celou dobu baví. Charaktery jsou výborně propracované, nepostrádají motivaci a titulní Ig je řádně tragický hrdina a nepostrádá ani pořádného, i když možná malinko očekávaného a šablonovitého záporáka. Toho ovšem Hill dovedl vykreslit tak skvěle, že to vlastně nevadí a opravdu mu přejete jen to nejhorší. Příběh temně romantické lásky je strhující, a ačkoli známe rozuzlení, také nesmírně působivý. Ke kladům musím připočítat i některé cynické hlášky a černohumorné momenty. Kniha bohužel ve druhé polovině trošku ztrácí dech a Hill se IMHO malinko ztrácí v popisu všemožné akce a vrší taky dost klišé a někdy i prapodivných náhod. Zakončení asi nemohlo být o moc jiné, takže s tím problém nemám. Horns asi není dílo, k němuž by se člověk vracel vícekrát, ale jako originální cynický thriller funguje hodně dobře. 70%... celý text

Hračka 2007, Sylva Lauerová

Instantní a oddechová kniha, která je pro mě bohužel dost povrchní a ve své podstatě o ničem. Musí se nechat, že Lauerová má osobitý a zajímavý styl, který ozvláštňuje kapitálkami, emotikony a zvýrazněním písma, což mnohdy stereotypní děj dost oživuje. Kladem je i to, že kniha i přes dějovou plytkost odsýpá a sem tam nabídne zajímavé momenty (suverénně nejlepším je rituál). Zásadní problém jsem měl bohužel s hlavní postavou, která mi byla extrémně nesympatická a absolutně nevěděla, co chce, navíc se chovala jako poblázněná puberťačka, což mi přišlo vzhledem k jejímu věku někdy malinko směšné. Přiznám se ale, že romány s podobnými hrdiny, kteří jsou bohatí a rozmazlení a zoufale se nudí, moc nemusím, což mohlo mé hodnocení dost ovlivnit. Popisy dokonalého mužského těla mi po chvíli přišly dost povrchní až primitivní a už jsem tak nějak toužil po obyčejných hrdinech a ne po dokonalých supermanech. Zřejmě nejsem "cílovka", takže spokojen úplně nejsem, na druhou stranu si to odstřelit úplně nezaslouží, protože je mezi řádky poznat, že autorka má nepochybně talent. Jen by zkrátka tahle kniha nemusela být tak povrchní a potřebovala by lepší a zajímavější příběh. 50%... celý text

Misery 2003, Stephen King

Další z vynikajících Kingových děl. Skvělá atmosféra, kterou spisovatel drží i přesto, že v románu v podstatě vystupují pouze dva lidé! Kniha je naprosto realistická a při čtení mě dost mrazilo při představě, že takoví fanoušci na světě opravdu existují. Celou dobu jsem přemýšlel, co bych dělal, kdby se mi přihodilo to co Paulu Sheldonovi, raději snad nepřemýšlet. SPOILER: Když na konci Paul zabil svou trýznitelku a pečovatelku v jednom, strašně se mi ulevilo, byla to hrozná "baba". KONEC SPOILERU! I když se jí musí nechat její vynalézavost, jak zabila policistu, který se přišel podívat, jestli u ní není Paul, to byla opravdu síla. Rozjet ho sekačkou, no kdo z nás by to vymyslel? Mě by to tedy nenapadlo. Knihu tedy opět vřele doporučuji.....prostě King is the king. 100%... celý text

Zelená míle 2001, Stephen King

Zelená míle je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy vůbec četl. Postavy, které nemají chybu (obzvláště úžasně zlý a sadistický Percy), skvěle gradovaný příběh prokládaný ještě vyprávěním z domova důchodců, geniální paralela mezi Percym a ošetřovatelem v domově, roztomilá malá/stará myška, prostě all the best. Smutný osud Johna Coffeyho otvírá úvahu o věčné otázce trestu smrti. Ano, či ne? King nám ukazuje, že nikdy není jistota..... Nejvíc mě ale zasáhl (kromě úžasně vylíčené a popsané scény nepovedené popravy chudáka Delacroixe) dojemný, ale ne přeslazený konec, kdy Paul vzpomíná, jak mu zemřela manželka. To je opravdu síla...a přiznám se, že ač jsem muž, tak zelená míle je jediná kniha v životě, u které jsem opravdu plakal a nestyděl se. Zelená míle je zároveň knihou, kterou může číst opravdu každý, i ten, kdo Kinga vůbec nezná. Každý komu jsem ji půjčil byl nadšen a jen chválil.....nezbývá než vřele doporučit všem. 100%... celý text

Řbitov zviřátek 1994, Stephen King

Přiznám se, že název knihy mě trošičku odrazoval, ale poté, co jsem si přečetl názory ostatních, jsem přece jen po Řbitovu v knihovně sáhl a půjčil si ho - jak dobře jsem udělal. Strhující od začátku do konce, vynikající charakterová propracovanost postav, skvělý nápad na knihu. Co je ale vůbec nejlepší, je to, jak nenuceně se celou knihou táhne filozofická nit v podobě úvahy o tom, jestli by měl mít člověk moc nad smrtí. Po přečtení zjistíte, že opravdu, ale opravdu ne a myslím, že je to dobře. Naprosto strhující je i konec, který je opravdu dost silný, ale přesto neodtrhnete oči od stránek, hltáte každé písmenko. A i přesto, že se mi jednou zdálo o chlapci se skalpelem v ruce, který křičel: "Jdu si pro tebe", knihu vřele doporučuji a sám si ji určitě časem přečtu ještě jednou. 100%... celý text

Mrtvá zóna 2009, Stephen King

Mrtvá zóna se mi hodně líbila, skvělé prolínání skutečných postav s těmi fiktivními. Zvláštní je, že ač Zóna není horor, má tak neskutečně smutnou a depresivní atmosféru jako snad žádný z mistrových hororů. To se mi na knize líbí asi nejvíc, Johna Smithe mi bylo strašně líto, osobně ho považuji za jednoho z nejsmutnějších hrdinů moderní literatury a jestli jsem někdy snil o tom, jaké by to bylo vědět, co se stane v budoucnu, tak po přečtení Mrtvé zóny mě to přešlo. Knihu všem doporučuji, doporučuji i těm, kteří Kingovy horory nečtou, protože tato kniha hororem opravdu není. 90%... celý text

Strážci zákona 1998, Richard Bachman (p)

Přiznám se, že Strážci zákona patří k tomu nejhoršímu, co jsem od Kinga (Bachmana) v poslední době četl. Námět je strašlivě zajímavý, o čemž svědčí i první stránky, které navnadí na to, co se bude vlastně dít, nechybí tu typicky kingovské minispoilery a hutná atmosféra. Často je tu znát, že kniha má být jakousi poctou Samu Peckinpahovi a jeho filmům, které svou brutalitou a líčením některých scén Strážce skutečně připomínají. Bohužel postupem času se čtenář začne ztrácet ve velkém množství postav, které jsou více než z poloviny zbytečné, nemají dostatečně rozvinuté osudy a vlastně jsou na Kinga až překvapivě nezajímavé. To, že knihu vydal pod pseudonymem, naprosto chápu, protože jde o román brutální, násilný a bezvýchodný, což je typickým znakem Bachmana. K nejlepším momentům knihy určitě patří osudy tety a autistického chlapce a překvapivě prakticky všechny doplňky klasických kapitol v podobě různých dopisů a deníkových záznamů (výborná pasáž o cestě do opuštěné šachty), kterým nechybí napětí a jsou výborně a výstižně napsány. Jen ty udrží úroveň ve čtivé a nadprůměrné rovině. Nápad s oživením seriálových postav je rozhodně velmi dobrý, jen lehce nevyužitý. BTW - pokud je na některé knize znát, že King byl při její tvorbě na drogách, je to rozhodně tahle. 70%... celý text

Žena v kleci 2012, Jussi Adler-Olsen

Adler-Olsen píše čtivě a svižně a celému tomu nechybí potřebná severská atmosféra, což je jedině dobře. Výhodou Ženy v kleci je to, že se může opřít o zajímavé postavy - Carl Morck je svým způsobem sympatický, i když někdy děsně protivný, hlavním trumfem je ale Asad, který dodává nadhled a vtip a díky němu se čtenář nejednou zasměje a skutečně pobaví nad některými jeho průpovídkami. Tajemno kolem jeho charakteru je velmi atraktivní a přiznám se, že mě bavilo si domýšlet potenciální verze toho, kdo to vlastně je. Jelikož jsem viděl nejdřív filmovou podobu (která je mimochodem dost osekaná a ne tak sarkastická a vtipná), nemůžu mluvit o brzkém odhalení pachatele. Jeho motivace je tu každopádně vysvětlena dostatečně a nepůsobí moc křečovitě (na rozdíl právě od filmu), a i když jsou v jeho činu i tady někým zmiňované logické trhliny, v zážitku mi to absolutně nevadilo. Perfektní je i paralelní sledování osudů uvězněné političky, které se Adler-Olsenovi povedly na výbornou a jsou strhující a napínavé a místy je opravdu fyzicky cítit její utrpení. Hvězdičku musím ubrat za závěr, který doplácí na to, že autor moc nezvládá popis akce a některé pasáže jsem musel číst vícekrát, abych se zorientoval. Otevřený konec mi vůbec nevadil a tak nějak k předchozímu ději vlastně patřil. Každopádně mám další sérii a autora, které budu bedlivě sledovat. 80%... celý text

Láska a nenávist v La Lize 2014, Sid Lowe

Výtečná publikace pro všechny milovníky vyhrocených fotbalových zápasů. Je vidět, že Lowe má nastudované reálie a skvěle uvozuje el classico do historických souvislostí, které umožní neznalým fanouškům plně pochopit, jak moc je rivalita mezi Barcelonou a Madridem vyhrocená. Místy hodně strhující čtení opravdu skvěle ujasní, proč je ve Španělsku zápas těchto dvou víc než jen fotbalem. Je taky dobře, že to psal někdo nijak speciálně zaujatý a s odstupem a pokouší se objektivně zhodnotit všemožné křivdy, které byly způsobeny jednotlivým klubům. Pozitivem je, že autor vše píše chronologicky, a když náhodou přeskočí několik let, okamžitě uvede důvod, proč to udělal. Tím pádem je pak všechno působivější a jasnější. Objasní tu i důvody, proč někteří věhlasní trenéři neměli takový úspěch, jak se čekalo a proč třeba Mourinho nemohl nikdy získat fandy Realu úplně na svou stranu. Příjemné je, že se mimoděk dozvíte něco z pohnuté historie Španělska, o které se u nás moc nemluví a více pochopíte, proč se Katalánci tolik snaží o samostanost. Vskutku jde o jednu z nejlepších knih (nejen) s fotbalovou tematikou, kterou jsem v poslední době četl. K dokonalosti jí chybí snad jen přehlednější začátek, který by více vtáhl do děje. 90%... celý text

Obraz Doriana Graye 2005, Oscar Wilde

Spíše než román o narcismu, jak je často Obraz Doriane Graye prezentován, jde podle mého o nadčasový román o tom, že lidská společnost vlastně nehledí, jaký je člověk uvnitř, ale spíš na to, jak vypadá zvnějšku. Wilde tohle evidentně zesměšňuje a opravdu ukazuje krutou pravdu, která ve své době nemusela být přijata úplně bez problému (o to víc, když je tu plno skrytých homosexuálních narážek). O to větší je škoda, že dnešnímu čtenáři bude činit velké problémy se knihou "prokousat", protože popisných částí je zbytečně moc, ačkoli chápu, proč je sem Wilde dával a oněch monologů a dialogů taky. Pokud ale tohle překonáte, odměnou by vám mělo být velice zajímavé a stále platné dílko o tom, že krásná tvářička není vše a mnohdy se za tím nejkrásnějším zevnějškem skrývá zákeřná bestie. Za zásadní chybu románu tak považuji snad jen to, že s blížícím se koncem autor najednou přeskočí několik let, aniž by uvedl, co vlastně Gray dělal lidem špatného a čím je ponižoval. Samotný konec už je ale strhující, mnohoznačný a dá se vykládat všelijak. I přes určité výtky a paradoxně i kvůli tomu, že to celé není o pár desítek stran delší, tak dávám 70%.... celý text

Stephen King - Mistr strachu 2010, Lisa Rogak

Čtivý a zajímavý životopis Stephena Kinga udělá čtenáři i jeho fanouškovi pořádek v tom, jak to vlastně s tím jeho dílem a inspirací je. Rogak se docela daří atraktivně a jasně zmínit všechny zásadní momenty jeho života a pokud opravdu nepatříte k zarytým fanouškům, kteří opravdu vědí úplně všechno, dozvíte se tu poměrně dost užitečných věcí, které trošku změní náhled na Kingovu tvorbu. Oceňuji i to, že autorka se nevyhýbá kontroverzím spojeným s "ukradením" některých děl a nesnaží se Kinga obhajovat ve věci jeho drogové a alkoholové závislosti. Co tu ale zásadně chybí, je pohled samotného Kinga, s nímž se Rogak nikdy nesešla a jen čerpá z některých rozhovorů a článků. Postrádal jsem tu taky alespoň částečný pohled těch, kteří jeho tvorbu nemusí a považují ji za komerci, škoda, že autorka neocitovala některé negativnější recenze a kritiky, které se nepochybně objevovaly. Poslední výtku, kterou mám, je ta, že místy se kniha opravdu mění v pouhý výčet faktů a o některých románech a filmech se tu mluví jen povrchně, což je dost škoda. Jelikož je to ale celé čtivé, svěže napsané a pořád je tam dost a dost zajímavých informací, hodnocení je vysoce nadprůměrné. 80%... celý text

Jeden den Ivana Děnisoviče 2000, Alexandr Isajevič Solženicyn

V podstatě reportážní román, který zcela záměrně bez jakýchkoli emocí zachycuje jediný den v životě vězně sovětského kulaku. Solženicyn nechce šokovat, nechce vzdělávat, nechce poučovat, chce jen napsat pravdu o tom, jaké podmínky měli lidé, kteří se nebáli říci pravdu, nebo měli tu smůlu, že za války sloužili na špatné frontě. Popis podmínek, které už si dnes naštěstí nedokážeme ani představit, je místy opravdu mrazivý a zejména momenty, kdy si Šuchov musí schovat kůrku od chleba, aby měl s čím vytřít misku a aby měl vůbec co do pusy, patří k tomu vůbec nejsilnějšímu v knize. Velice zajímavé a vydařené je zpodobnění táborové hierarchie, kdy nejdůležitější slovo neměli dozorci, ale vůdci jednotlivých part, kteří zajišťovali stravu a dobře si pamatovali, jak kdo pracuje. Je pravda, že je to všechno přes krátký rozsah knihy trochu zdlouhavé a některé pasáže se "špatně" čtou a zhýčkanému čtenáři zvyklému na polopatické vysvětlování a rychlé vyprávění nebudou vhod, přesto tahle kniha má i dnes svůj význam. Solženicyn sice není úplně přístupný a oddechový, jeho dílo má ale obří hodnotu a už jen kvůli mrazivé realističnosti a nepřikrášlování se vyplatí si minimálně Jeden den Ivana Děnisoviče přečíst. 70%... celý text

Svědkyně ohně 2012, Lars Kepler

Po tuctové a nezajímavé Paganiniho smlouvě jde rozhodně o posun vpřed, i když tvorbu Keplera tak nějak nejde přijmout bez výhrad. Uznávám, že oba manželé umí psát tak, aby mělo všechno spád a příliš nenudilo, což je jejich zásadní výhoda. Ve Svědkyni ohně rozehrávají zajímavý a zpočátku tajemný příběh, který skvěle dotváří atmosféra dívčího ústavu, kde se dějí hrozné věci a čtenář se nemůže dočkat, jak bude vše pokračovat. Oceňuji také to, že dokáží stručně, jasně a výstižně popsat vše potřebné a číst popis místa činu v jejich podání je naprostá lahoda. Horší už je to s akcí, která je v jejich podání lehce vykalkulovaná a troufnu si říci, že zbytečně přehnaná, protože k celkové atmosféře se to tak nějak moc nehodí. On ostatně celý Joona Lina je takový až moc prvoplánově hollywoodský a romány s ním vlastně víceméně dodržují strukturu řemeslně vydařeného hollywoodského thrilleru. Co mi malinko pokazilo zážitek, byl fakt, že jsem vraha odhalil po chvíli, co se v příběhu objevil a na konci jsem si to jen potvrdil. Nevím úplně přesně, zda je to tím, že je to špatně napsané, nebo jsem jen zkušený čtenář, každopádně když moje teze ukázala jako pravdivá, docela mě to rozčarovalo. Škoda posledních zhruba šedesáti stránek, které už s titulním případem neměly co dělat a byly spíše velkým (na konci obřím) cliffhangerem na příběh další. Nevím úplně, zda podobné věci do knih patří, na druhou stranu do Keplerova stylu docela sedí. Přes veškerou kritiku ale Svědkyně ohně není ztrátou času, protože se dobře čte a má několik výborných momentů, jen je prostě dobré vědět, že Keplerův sloh je dost filmový a některé věci jsou v něm dost přitažené za vlasy a vykalkulované. 70%... celý text

Zápas 2014, Mark Frost

Kniha, kterou plně docení jen ti, kteří se golfem trošku zabývají a znají jeho názvosloví. Musí se ale nechat, že i pro golfové analfabety napsal Frost knihu čtivou a zajímavou, která je svým způsobem napínavá. Jakožto absolutní golfový negramota jsem nejvíc ocenil pasáže z historie sportu a o osudech jednotlivých hráčů, které umožnily skvělý náhled do fungování sportu v dobách, kdy profesionalimus nebyl zdaleka na takové úrovni jako dnes. Frost vše popisuje výstižně a atraktivně a velmi dobře zachytil rozvoj golfu jako takového a jeho přirozený vývoj. Samozřejmě, že pro negolfistu jsou některé pasáže zdlouhavé a jen těžce představitelné a bodování toho Zápasu stejně nepochopí, přesto ale tahle kniha má co nabídnout, i když uznávám, že už se k ní vracet nebudu, pokud tedy nezačnu někdy hrát golf a plně nepochopím, o čem tenhle sport je. Každopádně číst si o rozdílných osudech čtyř lidí, pro něž se golf stal vášní i záhubou, se rozhodně vyplatí a není to ztráta času, jen musí být čtenář fsanouškem sportu jako takového. Je ale vidět, že pro Frosta je golf srdeční záležitost a přesně takové autory mám rád. 70%... celý text

Atlas mraků 2006, David Mitchell

Rozhodně nejzajímavější kniha, kterou jsem za poslední roky četl. Fascinující je především formální stránka, která je svým způsobem originální a nutí trpělivějšího čtenáře zůstat až do konce, aby se dozvěděl, jak do sebe vše zapadne. Navíc je každý ze sexteta příběhů psán úplně jiným stylem, což je nesmírně zajímavé a hlavně osvěžující. Chvíli mi trvalo se do knihy začíst, protože deníkové záznamy mladého amerického notáře na lodi do Austrálie mi zpětně přijdou jako nejslabší příběh z celé knihy, ačkoli skrývají zajímavé poselství a jejich zařazení na začátek a konec knihy je tím pádem zcela logické. Osobně se mi nejvíce líbily příběhy nakladatele Cavendishe, které byly vtipné a odlehčily celou knihu, Luisy Rey, která sice chvílemi působila jako superžena, protože přežila úplně všechno, její vyprávění má ovšem spád a je napínavé a poté také příběh Roberta Frobishera, jemuž nechybí osobitost a zajímavá zápletka. Vzájemné propojení příběhů bylo občas opravdu násilné, nicméně ústřední myšlenka o převtělení jedné duše se pochopit skrze ně dala, jen na můj vkus možná mohli všichni vzájemně ovlivnit své osudy o hodně víc, když už jsou společně v jedné knize. Ve výsledku ale Atlas mraků za přečtení stojí, i když vyžaduje zkušenějšího a trpělivějšího čtenáře, protože nabídne opravdu dost podnětných myšlenek a alespoň trošku donutí se zamyslet nad způsobem, jakým se svět vyvíjel a vyvíjí. V neposlední řadě se také vyplatí přečíst i proto, že úplné pochopení velmi dobré filmové adaptace bez jeho znalosti není prakticky možné. 80%... celý text