budíček přečtené 393

Pravidla moštárny 2005, John Irving

První seznámení s dílem pana Irvinga a přiznám se bez mučení, že mě očaroval. Netušila jsem, že mi jeho styl psaní bude tak sedět, že nějakých šest set stran si budu užívat každou větu a nebudu mít klid, dokud nedočtu. Kdysi před lety jsem viděla filmovou verzi a ta mě tak nějak přivedla k tomu, že jsem si chtěla přečíst předlohu. Ano knížka je nesrovnatelně lepší, řada postav je ve filmu vypuštěná a řada dějových linek taky, ale na druhou stranu, narvat do nějakých dvou hodin filmu vše z knížky si nedovedu představit, to si čtenář sám užije při četbě a představách děje ve vlastní hlavě a užije si to o to víc, protože pracuje jeho vlastní fantazie u toho, co se děje na stránkách a ne toho, co mu už zpracované hezky naservírovali tvůrci filmu. Proto nebudu filmové zpracování úplně zatracovat, protože má své omezené možnosti, i když se dalo zpracovat i jinak, ale autor se sám na něm podílel tak co... Mě dovedl film ke knize a ta mě dostala po prvních pár stranách a dala bych jí víc hvězdiček, kdyby to šlo, protože autor mi předložil knížku, která mě upoutala, nutila přemýšlet a bavila po celou dobu, co jsem ji četla.... celý text

Pan Probaštin 2006, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

V této krátké novele mě dokázal i přes její celkem vážné téma pan Dostojevskij spíš pobavit, než že bych dumala do hloubky nad životem a jeho koncem. I v anotaci této miniknížky je uvedeno, že se jedná o tragikomedii a já když si představila ten shluk podivných ruských figurek v jedné místnosti, jak se vším svým temperamentem řeší absurdní situaci, v níž se octli popsanou dokonalým autorovým stylem, tak jsem se při četbě prostě musela usmívat... V podstatě by se dalo říct, že to je takové dílko o ničem a o všem dohromady, záleží jen na čtenáři, jestli si v něm najde něco, co ho zaujme, pobaví, znudí apod. Ale každopádně postavy z děl pana Dostojevského jsou prostě jedinečné a nezapomenutelné. "Ještě kdyby zaujímal nějaké významné postavení, měl ženu a děti, nebo kdyby ho někdo z něčeho obžaloval a tahali ho k soudu, ale taková nula s jedním dřevěným kufrem a německým zámkem, člověk, který ležel víc než dvacet let za zástěnou, mlčel, nevěděl nic o světě, ani že existuje neštěstí, lakotil a najednou z ničeho nic banální, bezvýznamné slovo zaviní, že mu přeskočí a začne mít strach z toho, že život je těžký... A přitom si neuvědomí, že všem je těžko! "Kdyby uvážil, že všem je těžko", pronesl Okeanov, "zachoval by si chladnou hlavu, přestal by vyvádět skopičiny a staral by se o svoje." (úryvek z knihy)... celý text

Kašmírový šál 2013, Rosie Thomas (p)

Není žádným tajemstvím, že jsem k novodobým autorům skeptická. Nicméně sem tam narazím na autora či autorku, který není řazen mezi klasiku prověřenou staletími i davy čtenářů, a přesto dokáže učarovat svým příběhem hned při prvním čtení. Rosie Thomas to u mě svým Kašmírovým šálem dokázala téměř na 100% (pravda nějaké to procento chybělo, ale zaokrouhlujem směrem nahoru, že...). Když přemýšlím, proč mě příběh zaujal, je tu hned několik důvodů. 1) exotické prostředí - Himaláje, Kašmír, tvrdé hory, kde přežijí jen silní a v kontrastu s tím městečko Šrínagar s britskými osadníky žijícími na hausbotech na jezeře a užívající si bezstarostnost života a luxus. 2) příběh z války - nejsem z těch, co si vyloženě libují v popisech války a válečných románech, nicméně na druhou stranu válečné příběhy v sobě mají zvláštní sílu, ne pro válku samotnou, ale pro osudy lidí, kteří by jinak žili své spokojené životy a neprožívali peklo ze strachu o své blízké, nedělali činy, pro které by byli běžně společností odsouzeni, protože dnes je dnes a kdoví, zda příjde zítřek... zajímají mě osudy těchto lidí, a jak se s tím, že se jim ze dne na den obrátil život o 360 stupňů, dokázali porvat. 3) dvě linie příběhu - současná a minulá, které jsou propojeny lehounkými nitkami, které autorka rozplétá sice postupně, ale přesto závěr knihy není jednoznačný ani přímočarý (tím mě zaujala asi nejvíc, protože konec jsem opravdu čekala jiný a bylo to překvapení příjemné, že ho honem honem neodflákla holywoodským happyendem...). 4) příběh nutí svým pomalým tempem a propleteným dějem k neustálé pozornosti čtenáře a ten jen neobrací stránku za stránkou, aby už byl na konci a mohl si připsat další čárku za přečtenou knihu...naopak, přistihla jsem se, že některé pasáže jsem četla dvakrát, protože při chvilce nepozornosti mi něco uniklo, a postavy na to po chvíli navazovaly. Navíc je to kniha, během jejíž četby čtenář přemýšlí. 5) i přes anotaci a popisek knihy, který by díky zaměření na "milostné vztahy" naznačoval, že půjde o červenou knihovnu, tak tomu tak naštěstí není, a knížka je spíš o vztazích mezi lidmi jako takovými, je obrazem malé části společnosti izolované od okolního světa před, během i po válce. Opět si neodpoustím malé rýpnutí, které ovšem nejde na vrub knihy samotné či autorky, ale spíše korektora díla, překlepy se této knize bohužel také nevyhnuly, byť jich bylo celkem málo, ovšem některé byly bohužel do očí bijící... I tak je to kniha, kterou lze jen doporučit, protože je to jedna z těch, co si to doporučení opravdu zaslouží.... celý text

Vládkyně koření 2011, Chitra Banerjee Divakaruni

Musím souhlasit s předchozími komentáři, teda až na to, že mně se ten moholog o zákaznících obchodu s kořením a vládkyni, jež jim pomáhala, líbil. Ano byla to taková pohádka pro dospělé ale také příjemné relaxační čtivo, které bylo místy milé a místy trochu smutné. Jediné, co mi trochu nesedělo byl konec, protože za porušení všech pravidel bych čekala, že ji stihne velký osobní trest, poučení se konalo, jen jiné, než jsem tipovala, ale aspoň se nekonal vyloženě holywoodský happy end, což by příběh pokazilo...... celý text

Země prokletých 2012, Liliana Lazar

Trochu zvláštní ale hodně čtivé. Temné, tajemné a trochu strašidelné. Hlavní hrdina páchá jeden zločin za druhým, ale je chráněn svou rodinou, magickým jezerem, které polyká jeho oběti, i pokušitelem v podobě cikána Ismaila žijícího v lesích a praktikujícího stará kouzla... Pokouší se vykoupit svou vinu opisováním náboženských textů, což je v diktatuře zakázáno, ale zlo si ho po čase zase najde a opět je uchráněn, aby se po čase dopustil dalšího hříchu... To vše se děje na pozadí diktatury v Rumunsku a jejího zla, a po čase i změny režimu, který v podstatě zas až takovou změnou ve skutečnosti není, a také je život hlavního hrdiny propojen s dalšími lidmi žijícími v zapadlé horské vsi a jejich neméně zajímavými osudy.... celý text

Obchod na korze 2009, Ladislav Grosman

Krátký příběh ale silný, zvláště konec. V období války se ukazují pravé charaktery lidí a rovněž i postav v tomto příběhu - hamižnost Eveliny, Tonovy ženy, necitelnost jeho švagra a lehká hloupost a povrchnost jeho ženy Růženy, naivita a bezelstnost stařeny Lautmanové, strach ostatních obyvatel a také počáteční čestnost a splavedlivost Tony Brtka samého, kterého strach nakonec změní tak, že nechápe, co se to kolem něj děje, nepoznává sám sebe a dopustí se byť neúmyslně činu nejhoršího...Opravdu silný příběh na několika stranách...... celý text

Lucerna v temnotě 2012, Deborah Lawrenson

U této knížky jsem trochu váhala, jestli nešlápnu vedle, protože anotace trochu navozuje dojem, že jde o červenou knihovnu, ale nakonec byla Lucerna v temnotě skvělým přírůstkem do knihovny a mé obavy se nepotvrdily. Děj byl dávkován přesně tak jak měl být, postavy měly správnou míru tajemna, popisy burcovaly fantazii, zvláště krajiny v Provence a levandulových polí i s její podmanivou vůní, zápletky nutily ke čtení až do poslední stránky, záhady se kupily a místy mi běhal mráz po zádech. Obě linie příběhu minulé i současné obyvatelky starého lehce strašidelného domu byly vyvážené a nakonec se propojily tak, jak se dalo čekat. Trochu mi toto dílko připomínalo Třináctý příběh nebo Chování nočních motýlů, takže kdo si tato dílka oblíbil, tak tomu můžu Lucernu v temnotě doporučit. Co mi trohu vadilo, byly překlepy, které se alespoň v první půlce knihy objevovaly docela často, ale za to nemůže autorka sama...... celý text

Chřiby záhadné a mytické 4 2004, Jiří Jilík

Hodně povedený místopis z našich kouzelných lesnatých Chřibů plný fakt, zajímavostí, úvah k zamyšlení ale i krátkých pověstí, které se často povedlo autorům sesbírat v místech, kde pátrali v rámci své expedice. Čtenář se dozví řadu informací jak těch současných tak i historických o některých zajímavých místech a vesnicíh ležících právě ve Chřibech. Kdo zná Buchlov a kapli sv. Barborky tak musí uznat, že mají v sobě přece jen cosi magického a přitahují pozornost i v současnosti a takových míst je v Chřibských lesích a horách několik, ať už se jedná o skoro zapomenutou studánku, skálu, kterou "snad do krajiny upustil sám čert" nebo archeologické naleziště z dob našich předků. Knížka je plná pěkných fotek doplňujících texty, a sloupky s krátkými úvahovými pasážemi nutí svou zvláštní poetikou často k zamyšlení...... celý text

Citadela 2004, Antoine de Saint-Exupéry

Citadela rozhodně není jednoduché čtení, a kdo čeká hezké citáty o životě, bude zklamán. Některé Exupéryho citáty se v ní objevují a uznávám, že jsem netušila, že pocházejí zrovna z Citadely, přesto je to spíše knížka autorových filosofických úvah o životě, lásce, smrti, vládnutí a o všem, co ho zrovna napadlo. Přiznám se, často jsem s ním nesouhlasila a přemýšlela, proč mi ta a ta jeho myšlenka nesedí a nemůžu s ní souhlasit... Jednou byla odpověď strašně jednoduchá a jindy jsem ji i přes přemýšlení prostě nenašla, byl to spíš vnitřní pocit nesouhlasu, než že by šlo o konkrétní důvod. I přesto, že to není lehké čtivo, tak je to zatraceně dobře odvedený kus práce, a kdo tuhle knihu odhodí s tím, že ho to nebaví nebo čekal něco jiného, tak vůbec neví oč se připraví... Jde o to, chvilku se zastavit, nehledat akční zážitky, pointy, děj či atrakci za každou cenu... Ne, jen se zastavit a chvíli zapřemýšlet, jako byste sledovali pouštní duny a klid karavany po ní kráčející, vždyť "Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka...", jak říká sám autor. A i přesto, že s ním často nesouhlasíte, tak po dočtení doslovu pochopíte, že možná právě o to mu šlo, ne o to, abyste s ním slepě souhlasili, ale probudili své myšlení k životu...... celý text

Ulička tisíce květů 2011, Gail Tsukiyama

Tak jsem se konečně po dlouhé době dostala k postupnému dočítání mých restů a musím uznat, že Ulička tisíce květů za přečtení rozhodně stojí. Anotace mě sice moc nenalákala, sumo nebylo nikdy tím sportem, který by mě nějak zvlášť zaujal, nicméně to je jen jedna z mála věcí, které se v knize objevují. Hlavně čtenář na životní linii dvou bratrů prožívá osudy lidí v Japonsku během druhé světové války, najde zmínku o bombardování Hirošimy a Nagasaki, nicméně není to válečný román, takže popisy bojů tu nejsou, spíš pohled z druhé strany - toho, jak to prožívali obyčejní lidé. Po válce se Japonsko dávalo z počátku těžce, ale nakonec přece jen dohromady a rovněž i hrdinové románu. Někteří si však své šrámy nesly sebou až do konce svých životů. Zažívali chvíle šťastné i ty smutné a musím uznat, že se od knížky jen těžce odtrhávalo. Také se čtenář potká se zvláštnostmi japonské kultury. Autorka má zvláštní dar psát poeticky a zachytit krásu nebo sílu okamžiku v nepatrném popisu z několika slov, a krása kvetoucích sakur čtenáře provází až do poslední kapitoly...... celý text

Znamení run 2008, Joanne Harris

Docela zklamání, občas si ráda přečtu oddechové čtivo určené pro mladší čtenáře, byť jsem už z této kategorie odrostla, a těšila jsem se, jak tohle dobrodružství protkané severskou mytologií přečtu s chutí, ale nestalo se. Začátek byl slibný, tak prvních sto stran se mi hodně líbilo ale pak začal být děj až přehnaně komplikovaný a místy to autorka se všemi těmi postavami a různými liniemi překombinovala, no a závěr mě nějak nenadchl. Originální byl, propracovaný taky, to ano, jen jsem čekala něco asi úplně jiného. Trochu nevýhoda bylo kvantum postav, ve kterých i ke konci knížky byl pořád trochu problém se zorientovat. Pro mě osobně asi jedenkrát stačilo...... celý text

Tajné deníky Charlotty Brontëové 2012, Syrie James

Hodně povedená směsice fakt a fikce a zajímavý pohled do života této autorky psaný formou velmi čtivého příběhu. Hodně věcí z jejího života jsem nevěděla, tak to bylo opravdu velmi zajímavé čtivo. Musím uznat, že byť jsem nečekala, že by mě knížka tak chytla, tak mít víc času, přečetla bych ji jedním dechem, protože se od ní jen velmi těžko odtrhávalo...... celý text

Dívka, která sahala po hvězdách 2013, Sarah Addison Allen

Žítkovské čarování 2023, Jiří Jilík

„Bohyně sice žily v povědomí Kopanic, ale v zapomenutém ústraní, zrovna tak jako jejich chalupy na stráních kolem Žítkové. Staly se tak trochu špatným svědomím svého kraje – tolikrát přece pomohly, ale ve chvíli, kdy samy potřebovaly pomoci, se jich svět zřekl a nechal je odejít do zapomnění.“ (úryvek z knihy) I druhá kniha o Žítkovských bohyních má jisté kouzlo, i když ta první mě „očarovala“ přece jen o malinko víc. Je to dáno i tím, že Žítkovské čarování je sbírkou různých příběhů od různých autorů o bohyních, které už se ale objevily i v první knize. Nicméně je tu i několik příběhů nových. Zajímavý je silně skeptický pohled na bohyně faráře Hofera a stejně tak i laskavé články samotného autora a jeho kolegyně o jejich setkání s jednou z bohyní, které se čte s úsměvem na rtech. Opět velmi příjemné a zajímavé čtivo.... celý text

Sylvestr 2009, Georgette Heyer

Že mě bude Sylvestr tak bavit jsem vůbec nečekala. Tušila jsem jen, že autorka má podobný styl psaní Jane Austenové, ale že se budu několikrát nad absurdními situacemi jejích postav smát nahlas, jsem fakt netušila. Bavila mě zápletka, bavily mě postavy (pravda Phoebe to občas přeháněla), bavily mě i vedlejší postavy a hlavně nečekané situace, do kterých je autorka neváhala poslat. Hodně příjemné překvapení. Jelikož jsem autorku dosud neznala, bála jsem se, aby to nebyla nějaká laciná červená knihovna, ale opak byl pravdou, a já se po chuti zasmála nad inteligentním humorem a svěžím příběhem.... celý text

Žítkovské bohyně 2005, Jiří Jilík

U téhle knížky mi několikrát při čtení běhal mráz po zádech a u předposlední kapitoly týkající se rozloučení s Žítkovskou bohyní jsem četla se slzou v oku. Je škoda, že staré umění těchto bohyní už nemá v dnešním světě místo, o to zajímavější bylo číst o starých zvycích a rituálech, které tyto ženy praktikovaly. A občas bylo při tom čtení smutno, že dnešní svět už je tak moc zaměřený na peníze a materiálno, že pro obyčejná kouzla v něm opravdu už není místo. Zahybá ti manžel - snadná pomoc, nechce tě milý, nebo hledáš nějakého - snadná rada, nedojí ti kráva - jednoduchý recept, trápí tě neduh - najde se lék, chceš znát boudocnost - tak se zjistí... Tyto ženy tohle všechno uměly a nebyly to šarlatánky, jen znaly a praktikovaly starou moudrost předávanou z generace na generaci. Svým okolím byly uznávané a vážené. Novější dílo od Kateřiny Tučkové jsem zatím nečetla, ale tahle malá knížka sesbíraných příběhů a fakt o bohyních ze Žitkové a okolí si zaslouží plný počet hvězd.... celý text

Sváteční víkend 2010, Joyce Maynard

U téhle knížky mi vadila jedna věc a to celkem hodně. Ignorace označení přímé řeči. Uvozovky nebo odrážky prostě úplně chyběly a bohužel občas byl vážně problém poznat, jestli se jedná o přímou řeč některé z postav, nebo pouze o jejich myšlenky. Nehledě na to, že občas nebylo poznat, která osoba to vlastně mluví. To mi hodně vadilo, takže se neubráním srazit to v celkovém hodnocení. Anotace se k ději vyjadřuje, takže popisovat děj není třeba. Ano místy to bylo dojemné, místy jsem žasla, jestli to autorka myslí vážně, už samotný začátek, kdy cizí, podivný a zakrvácený chlápek osloví puberťáka v obchodě, ten ho zavede za matkou a bez dalšího si ho odvezou domů, byl prostě hodně k neuvěření. Myslím, že se dal napsat jinak a hlavně trošku uvěřitelně… Jinak příběh samotný je čtivý hodně, osudy a charaktery jednotlivých hrdinů jsou zajímavé. Henry jako správný puberťák má v hlavě hlavně holky, jeho matka je celou dobu strašně zvláštní osoba, ale v průběhu čtení se dozvíte proč, takže jí tu výstřednost pak tolerujete, Frank bohužel obětí vlastního osudu, přesto mu jako tomu „záporákovi“ prostě fandíte… Celkem 3,5 hvězdy, ke konci už mi ta knížka připadala na vyšší hodnocení, uznávám jí čtivost a místy byla hodně zajímavá a originální, nicméně za ty chybějící uvozovky (to mi fakt vadilo až do poslední stránky), a ten naivní začátek prostě nemůžu jinak.... celý text

Království za story 2012, Petr Šabach

Taky moje první od Šabacha, taky přečtená během cesty autobusem a byť je to průměr, tak jsem čekala podle všech těch kritických komentářů, že to bude mnohem horší. Nebylo. Aspoň z mého pohledu... Četla jsem totiž už horší povídky a byť tohle není nějaky zázrak literatury, tak se to přečíst dalo a kupodivu mě to místy i bavilo... Takže sice nenadchne ani neurazí, ale aspoň to průměrné hodnocení tomu s klidem dám.... celý text

Koralina 2007, Neil Gaiman

"Pavučina musí být jen tak velká, aby se do ní chytla moucha." Mistr Gaiman mě opět tímto dostal... Už dlouho jsem nečetla knížku, u které jsem byla napjatá jak struna a hltala každé písmenko a u téhle knížky tomu tak bylo doslova. Navíc jsem při čtení měla takový hodně divný a těžko popsatelný pocit. Zvlášť když Koralina procházela mlhou na zahradě. Jako by ta mlha v tu chvíli byla i kolem mě... No autor mi tu iluzi vytvořil svými řádky hodně přesvědčivě a pohádka to byla fakt děsivá, místo očí knoflíky super nápad a sice jsem Alenku v říši divů nečetla, ale Gaimanův svět za zrcadlem nebo spíše za zamčenými dveřmi mě opět pohltil...Nemůžu dát jinak než plný počet.:)... celý text

Anna v Summersidu 1994, Lucy Maud Montgomery

Moc příjemné pokračování příběhů Anny ze zeleného domu, i když první díl se mi líbil o malinko víc, ale i z této knížky byl optimismus cítit na kilometry a některé příběhy opět vyvolávaly úsměv na rtech. Občas mi připadalo, že se Anna plete do života druhých až moc, ale bez toho by asi nedošlo k tolika vtipným či dojemným událostem...... celý text