budíček
přečtené 393
0.4 – Soumrak civilizace
2012,
Mike Lancaster
Začátek knížky mě fakt hrozně bavil, takové to správné tajemno, kdy se něco děje, něco - co není v pořádku, cítíte to, trochu se i bojíte (i toho, aby to autor na další stránce nějakou ujetou myšlenkou nepokazil) a co vyvolává to správné napětí, které vás drží u knížky a nepustí dokud to jen jde, tu dýchalo skoro z každého odstavce. Myšlenka super, styl psaní super, pointa fajn. Musím říct, že celou dobu se to četlo dobře, ale mé nadšení trošinku, byť asi jen o desetiny procenta upadalo s blížícím se koncem, ale to bylo i tím, že konec byl na mě jako na ženskou trochu víc technický, a tolik jsem asi nepochopila v některých pasážích. Nicméně nevím, jak u ostatních čtenářů, ale u mě by se pocit z knížky dal rozdělit na fáze. První fáze seznámení s příběhem, hrdiny a událostí, která změnila jejich svět, kdy se na venkovské slavnosti podvolili hypnóze 4 dobrovolníci a po probuzení z ní bylo naráz vše jinak, svět se změnil a oni netušili, co se vlastně stalo. Jejich beznaděj z této situace jsem prožívala s nimi. Tahle fáze mi připomínala nějaký zombie útok, ale ten se z toho naštěstí nevyklubal a autor to nepokazil. Ve fázi dvě tápe čtenář s hrdiny dál, ale postupně rozkrývá některá vodítka, pomalu zjišťuje nové věci, objevují se nové teorie a vy máte pocit, že došlo k invazi mimozemšťanů. Ne ani tahle myšlenka není tou klíčovou a s civilizací se stalo něco jiného. Co? to neprozradím, přece vám nepokazím konec a neprozradím pointu, ale přiznávám čekala jsem něco úplně jiného a trochu to na mě působilo uspěchaně a nedopracovaně, naráz bylo vše odbyto na posledních pár stranách i když stále stejně čtivě a dramaticky, ale už trochu vyčpělo to kouzlo stran předchozích, proto musím hvězdu ubrat, ale i tak po delším čase knížka, od které se nechtělo odcházet.... celý text
Anna Elliotová
2004,
Jane Austen
Musím uznat, že se Anna Elliotová na jednu stranu hodně dobře četla, dějově byl román zajímavý a nenudil a byl to takový typický Austenovský příběh. Na druhou stranu při čtení mi malinko vadila do očí bijící chvála Anny a jejích vlastností,vyčnívala z popisu autorky nad všechny ostatní postavy a její dokonalost vůči ostatním osobám byla několikrát zdůrazněna. Ta přímočarost a jednoduchost mi trochu vadila, protože paní Austenová uměla lidské povahy popsat a lehce je zironizovat ve svých jiných románech mnohem lépe. Ale jinak jako odpočinkové čtivo pro ponuré podzimní dny mi to sedlo stoprocentně.... celý text
Agnes
2013,
Hannah Kent
Zvláštní a krásná i když smutná kniha. Celý příběh je díky hlavní hrdince, její tajemné minulosti a krutému prostředí chladného Islandu velice chytlavý a jen těžko se od něj a jeho četby odtrhává. Agnes díky své povaze, osudu a špatné souhře náhod je pro mnohé lidi z jejího okolí nepochopená a odvržená, jen ti, co se jí pokusí pochopit a poznat pochopí, že nic není takové, jak se na první pohled zdá, a hlavně že nic není jen černé a bílé ani takové, jak nám to říkají druzí s tím, že tomu prostě musíme věřit a nedělat si vlastní názor. Pro mě příjemné literární překvapení.... celý text
Zlá hodina
2006,
Gabriel García Márquez
Márquez byl a vlastně stále je a bude "pan Spisovatel". Ač je toto dílko v anotaci označeno jako "pokusné dílo" mě ten jeho styl psaní, postavy, i příběh prostě sedí. Ano, děj když ho opravdu hodíme pod mikroskop opravdu je takové chození od ničeho k ničemu, od postavy k postavě a povídání jedné osoby s druhou, ale podívejme se ještě blíž a máme tu pod tím vším krásně vylíčené povahy figurek jednoho města s jejich minulostí a osobními příběhy navíc napsané pro mě osobně hodně čtivou formou.Sto roků samoty je dílko, které na mě stále ještě čeká, ale pokud je Zlá hodina označitelná za jakýsi jeho předstupeň (z povahy komentářů níž), tak se mám opravdu na co těšit :).... celý text
Největší z Pierotů
1954,
František Kožík
Dá se vlastně k této knize napsat ještě něco, co už tu někdo v předchozích komentářích neuvedl?! Obávám se, že ne, nicméně toto životopisné dílko je opravdu tak krásně napsané, že byla radost to číst. Tak trochu poezie. Radost z krásného používání slov a obratů našeho jazyka, kterou pan Kožík mistrně ovládal tuto knížku pro mě posouvá ještě o stupínek výš. Jedna z mála, ke které stojí za to se vracet, osudy lidí, pohled na historickou dobu trochu z jiného úhlu, myšlenky, které stojí za to číst a předávat dál - to je pro mě tohle dílko, klobouk dolů, pane Kožíku!... celý text
Dvorní šašek a čarodějnice
2012,
Siegfried Obermeier
Román je to sice čtivý, ale autorovo vykreslení poměrů v tehdejší Praze mi trochu vadilo, překladatelka sama poznamenala, že některé úseky týkající se našich dějin neodpovídají skutečnosti, ale i tak ten jednostranný pohled vychvalující něměckou šlechtu a tu českou urážející, byl do očí bijící. Jinak je příběh zajímavý a jak už jsem zmínila i psaný čtivou formou. Historické události jsou naznačeny jen v takové míře jakou vypravěč považoval za nezbytnou pro děj samotný, do jaké míry odpovídají události německé historii nemůžu posoudit, ale protože tohle dílko neberu jako historický román opřený o fakta ale spíš fikci z historického prostředí, tak to až tolik neřeším.Samotný hrdina vnímá dle mého pohledu všechny události i postavy čistě subjektivně a proto se vše děje tak, jak to vnímá on sám, z jeho pohledu. On sám není ani dobrý (i když z jeho řeči by někteří mohli soudit, že je nejlepší ze všech) ani zlý (jeho úmysly bohužel nedomyslely možné následky), přesto s ním nemůžu sympatizovat, protože to jak celý příběh líčí a jak odhaluje sebe samého se svými vlastnostmi mi trochu vadí a nevidím v něm postavu, s níž bych mohla aspoň v něčem souhlasit... Pro mě osobně průměrné dílko co neurazí ale ani nenadchne.... celý text
Dopisy Malých žen
2012,
Gabrielle Donnelly
Nechala jsem se zlákat velmi příznivými komentáři níže a logicky jsem čekala něco víc, což se bohužel nekonalo. Neříkám, že by byl špatný příběh nebo myšlenka knížky, ani neupírám čtivost, jde o to, že mi absolutně nesedly postavy. Ano několikrát bylo zmiňováno, že matka hlavních hrdinek byla v mládí asi zarytou bojovnicí za práva žen a hippísačka v jedné osobě, ale hlavní hrdinky samotné žijící v současné době na mě pod vlivem její výchovy vůbec nepůsobily nezávisle (jak bylo několikrát v knize zmiňováno) ale spíš trochu rozmazleně a nevychovaně. Kdykoli se sešli pohromadě, tak jejich rádoby vtipné dialogy na mě působily spíš jako když se baví tři puberťačky a ne tři dospělé mladé "nezávislé" ženy. Kolikrát mi připadalo, že autorka ani neví, co by svým hrdinkám měla vložit do úst za věty a dialogy působily trochu kostrbatě a nepřirozeně. Místy působily hrdinky spíš otravně... Jestli si takhle autorka představuje nezávislost tak asi máme káždá jiné představy o tomto pojmu, protože na mě naopak často působily spíš nevychovaně. Líbily se mi dopisové pasáže prababičky Jo, které si zezačátku držely úroveň ale ke konci už autorka (nebo překladatelka???) trochu některé pasáže obohatila moderními výrazy nebo osloveními a tím narušila to pomyslné kouzlo dob dávno minulých ... Nečetlo se to špatně ale pro mě osobně je to jen lehce nadprůměrné dílo.... celý text