budíček
přečtené 393
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
2009,
Mary Ann Shaffer
Kouzelná knížka a úžasný literární spolek s originálními postavičkami, žijícími na jednom ostrově. Spolek, který vznikl kuriózně po tajných vepřových hodech během okupace za druhé světové války, byl původně jen záminkou, kterou se chránilo pár zúčastněných, když byli chyceni německými vojáky po zákazu vycházení venku. Nakonec ale objevili lásku ke knihám, o kterých na svých sedáncích dokázali zaujatě a občas opravdu vtipně a zarytě diskutovat. Mimojiné také upevnili členové spolku své přátelství. A s těmito lidmi si začne dopisovat mladá autorka z Londýna Juliet. Z příběhů, které jí členové spolku popisují ve svých dopisech, a které prožili během války se rozhodne napsat knihu. Tak se čtenář dozví, co se dělo na ostrově během války, jak se vyrovnali s nedostatkem potravin, či nedostatkem tepla, jaký byl jejich vztah k německým vojákům, a co všechno vlastně prožívali. Některé historky byly vtipné, jiné vážné, a vzpomínky těch, co se dostali do koncentračního tábora smutné a silné. Juliet se nakonec vypraví k ostrovanům na návštěvu a místo i lidi samotné si zamiluje natolik, že se rozhodne tam nějaký čas zůstat a o další příběhy nebude nouze… Knížka si mě získala úplně neuvěřitelným způsobem, aniž bych to čekala. Forma dopisů mi sice prvních pár stran dělala trochu potíže, ale když jsem se zorientovala v pisatelích (což bylo po chvilce), tak už mi nedělala problémy. Příběhy byly čtivé a originální a protkané jemným anglickým humorem, který mi sedí a baví mě. Občas se nedalo zamyslet nad tím, že by bylo fajn být na jednom z těch dýchánků taky a poslouchat Isolu, jak vzpomíná své čarovné lektvary, Dawseyho, jak mluví o svém oblíbeném autorovi, či jen tak poslouchat Amélii a Ebena a jejich moudré vyprávění…... celý text
Emma
2007,
Jane Austen
No já tedy na Emmu chválu pět nehodlám, přišla mi totiž z knih od Austenové, které jsem četla nejslabší. Chvílemi jsem myslela, že ji ani nedočtu. Takové sáhodlouhé rozepisování a opisování všeho možného... občas už to vážně bylo únavné a skoro bych řekla až plýtvání papírem... S Pýchou a předsudkem nebo Rozumem a citem se nedá vůbec srovnat...... celý text
Svět může být i jiný
2005,
Sergio Bambarén
Celkem příjemná sbírka příběhů, které potěší. Odvedou na chvíli čtenáře od reality a pohladí duši. Ale i přesto, že povídky byly milé a dobře se četly, tak jsem se neubránila pocitu, že podobných knížek je spousta a i lepších. Hodnotila bych to spíš jako mírně nadprůměrné. Jako oddechová četba to ale není špatná volba.... celý text
Blues pro bláznivou holku
1990,
Václav Hrabě
„Zavři oči ! Zavři oči... Za chvíli umlknou zvony, trombony, tramvaje a já budu poslouchat jak se z oblohy ozvěnou vracejí údery tvého srdce v rytmu ptačích křídel v rytmu ve kterém se země kolébá vesmírem v rytmu který se nikdy nikomu nepodaří ukřižovat nebo upálit Zavři oči a bude to jako když měsíc zapadá v aleji mostů Zavři oči a bude to všechno jako na počátku světa !“ Václav Hrabě je jeden z malá českých novodobějších básníků, k jehož dílu jsem si našla cestu. Jeho verše pravda nezaujmou asi každého, ale znáte to – není člověk ten, aby se zavděčil všem. A taky záleží v jaké náladě je zrovna čtete. Přesto je jeden z mála básníků, který mě dokázal svými verši oslovit a některé jeho myšlenky v sobě mají prostě něco zvláštního. Můžu už jen říct, škoda ho, mohl napsat ještě spoustu krásných slov… „Neony zvoní klekání V tvých očích vycházejí hvězdy a květiny padají na zem mezi stíny na břeh jezera, kde roste rákosí a kmín kde dřevaři po skončení práce pijí kořalku z jeřabin“... celý text