budíček přečtené 393

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

“Markýz se škrábal na nose. „Mladý muži,” pronesl, „existují dva Londýny. Je Nadlondýn - tam jsi žil - a pak je Podlondýn - Spodní strana - obydlená lidmi, kteří propadli škvírami světa. Nyní jsi jedním z nich. Dobrou noc.” Gaimanova fantazie nemá hranice, ve Hvězdném prachu vytvořil kouzelný až pohádkový svět za Zdí, v Nikdykde zase trochu temný, místy děsivý, ale neméně zajímavý a lákavý Podlondýn. Je to místo, kde není radno si proti sobě poštvat krysy, protože nikdy nevíte, jestli Vám třeba nezachrání život, místo, kde se konají neuvěřitelné trhy s tím nejroztodivnějším zbožím, místo, kde potkáte bojovníky, nájemné vrahy, urozené pány, krysomluvčí, krásky, co vysávají z lidí život a další prapodivné bytůstky, které tu žijí. Mojí nejoblíbenější postavou byl sám markýz de Carabas, pánové Croup a Vandemar mi nevím proč trochu připomínali Kulhánkovo duo Wries a Van Vren a Richard a Dvířka byli občas až roztomilí (zvlášť ta kocovina po vínu z Atlantidy mě pobavila :)). Nikdykde je opravdu knížka, do které když se začtete, tak máte problém se odtrhnout, místy napínavá, kdy vám nedá vydechnout dokud nedočtete, kam to autor zase hlavní hrdiny poslal a místy vtipná, občas mě dost bavily Richardovy vnitřní úvahy v jeho imaginárním deníku :).Nicméně na konci knížky si ten zpočátku nehostinný a děsivý Podlondýn zamilujete stejně jako Richard a trochu litujete, že už to všechno skončilo… Pak zbývá než se těšit na některý z dalších Gaimanových fantazijních světů :).... celý text

Slovácko sa súdí 1974, Zdeněk Galuška

Slovácko sa nesúdí 1972, Zdeněk Galuška

O lásce a jiných běsech 2007, Gabriel García Márquez

Dílko ne dlouhé rozsahem, zato se pocit z něho dlouho usadí ve čtenáři. Hrdinku Siervu Maríu v den 12-tých narozenin kousne vzteklý pes. Očekává se, že dívka na vzteklinu co nevidět zemře. Když se tak nestane, je to ještě podezřelejší, protože v době, kdy se příběh odehrává, to nebylo běžné. A tak se na už tak divnou dívku dívá okolí ještě víc skrz prsty. Její podivnost má kořeny v její výchově. Rodiče se nebrali z lásky, nikdy neměli žádný hlubší vztah, jen podivné prázdno a láska se z nich nepřenesla ani na dceru. Ta byla nakonec vychovávána otroky, s nimiž trávila většinu času a uznávala jejich víru v amulety a duchy. Navíc měla dívka ve zvyku se po domě pohybovat nezvykle tiše. Nakonec zvítězí pověrčivost a i rodiče uvěří, že je dívka díky kousnutí posedlá. Otec ji následně odveze do kláštera, kde se má podrobit exorcismu. Vymýtání má provést silně věřící kněz, který je 3x starší než Sierva María. Postupně ale jak tráví s dívkou stále víc času k ní začíná pociťovat stejnou lásku jako muž ženě. Nerovný vztah by neměl naději na existenci ani v současnosti natož v tehdejší době, avšak o to intenzivněji ho dvojice prožívá až do poslední chvilky... Mé první setkání s Marquézem a magickým realismem a doufám, že ne poslední. Opravdu zvláštní atmosféra mezi jednotlivými osobami, samotného domu a vůbec i prostředí příběhu jako takového se drží čtenáře po celou dobu. Zvláštní víra v různé amulety, duchy a podivné bytosti ještě dodá. Navíc dění za zdmi kláštera opisuje i další osudy nejen ten dívčin. Autor dobře vystihuje i charaktery postav. Zvlášť změny u kněze jsou zřejmé dále povrchnost a požitkářství matky, slabost a osamělost otce, pověrčivost společnosti jako celku a mezitím vším dívka, která byla jiná než ostatní děti tehdejší doby. Příběh není dlouhý, je i celkem čtivý, jen některé pasáže vracející se do minulosti rodičů byly občas zdlouhavé a hůře stravitelné.... celý text

Plukovníkovi nemá kdo psát 2006, Gabriel García Márquez

Nějakých 90 stran, přečteno s přestávkama za nějaké dvě hodiny a přesto mě Márquez už podruhé přesvědčil, že je pan autor. Tedy O lásce a jiných běsech se mi líbilo víc, bylo to takové pestřejší, plné barev, magických amuletů, duchů apod., ale plukovníkův příběh měl taky svoje kouzlo. Jeho každopáteční čekání na dopis, jeho víra, že mu kohout (dědictví po synovi) vyhraje na zápasech jmění a on i jeho žena na tom budou lépe... Zvláštní atmosféra děje, místa i postav, které umí autor skvěle vystihnout a byť jsem čekala pointu trošku jinačí, tak opět mě vůbec nezklamal...... celý text

Po nás ať přijde potopa! / Radosti života / Nové verše / Don Juan 2003, František Gellner

Gellner byl bohém a anarchista, život užíval naplno. Užíval život často a rád bez ohledu na to, co budou říkat druzí. V jeho básních jsou častým motivem ženy, alkohol a zábava (ano často zmiňuje návštěvy kaváren, vináren, hospod...). Ale i když jsou jeho básně často ironické a sarkastické občas se do nich vkrádá i jeho vnitřní smutek a trocha melancholie. Někde jsem četla, že jeho poezie je naivní, ano místy určitě, ale taky srozumitelná komukoli. Vzhledem k tomu, jaký autor vedl život, prostě čtenář nemůže čekat vážná témata a náročné verše, na druhou stranu musím uznat, že některé jeho básně mě zaujaly celé, u některých třeba jen sloka, rým nebo myšlenka. Poezii jako většina lidí nečtu často, musí na ni být nálada, ale k některým Gellnerovým myšlenkám, které se týkají života (ne ke všem :)), se občas vracím znovu, na rozdíl od některých jiných básníků.... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Kniha, která ukazuje, že i ta nejprostší myšlenka může být nakonec důležitá a silná, a že jeden nenápadný člověk může dokázat velké věci.

Zodiac 2008, Robert Graysmith

Dodnes mě zamrazí, když si vzpomenu na jednotlivé způsoby vražd popsané v této detektivce a stejně tak na bezmocnost obětí. A příběh je o to děsivější, že ten vrah skutečně žil/nebo možná ještě žije a nebyl dopaden. Nicméně Robert Graysmith zpracoval tyto události napínavou, čtivou a dle mého názoru i seriózní formou a tahle knížka je jednou z těch, o které člověk po jejím dočtení prostě MUSÍ přemýšlet...... celý text

Voda pro slony 2008, Sara Gruen

Tak sice jsem to dočetla, ale budu v těch pochvalných názorech na knihu vybočovat. Co se dá dělat, na mě tohle dílko zas až tak nezapůsobilo. Ne že by to bylo úplně špatně napsané, to ne, jen jsem mezitím stihla přečíst asi deset jiných knížek (mnohdy byly rozsahem větší). První polovina se mi neskutečně táhla (a neodložila jsem ji definitivně jen proto, že mi bylo líto toho nechat, když už jsem tak daleko, a tak jsem to odkládala a četla po pár stránkách) a druhá byť byla o něco lepší, dějově záživnější a pár momentů tam bylo dobrých, tak mě stejně nedonutila hodnotit jinak než průměrně. Film se mi líbil víc. Čekala jsem víc. A víc se bohužel nekonalo...Sonda do života a poměrů v cirkuse to byla zajímavá, příběh hlavních postav docela taky (včetně osudu stárnoucího hlavního hrdiny v druhé linii příběhu), ale nepřesvědčilo mě to na více než necelé 3 hvězdy...... celý text

Večerní písně 2008, Vítězslav Hálek

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války 1998, Jaroslav Hašek

Klasika s nejtypičtější českou postavičkou a svérázným Haškovým humorem. Tahle knížka pobaví a zvedne náladu. Flegmatický Švejk, který dokáže svým klidem vytočit okolí až do vrtule a ještě se s svým naivním nevinným úsměvem diví, co to s těma lidma kolem je, a spousta příhod a situací, do kterých se dostane, jsou originálními prvky knihy. Já osobně ale mám z postav nejradši feldkuráta Katze. U kapitol s ním se vždycky nejvíc nasměju a přišly mi z celé knížky nejvtipnější. Budějovická anabáze a Švejk u simulantem jsou hned další v pořadí, co se zábavnosti týče. No a na co kromě Švejkových eskapád čtenář narazí? Na různé povahy lidí, na ovzduší v zemi během I.světové války, na absurdity ve vojenské úředničině ale i na vojně jako takové, které autor popisuje se svým humorem, nadhledem a místy i ironií... Na druhou stranu pravdou je, že někdy jsou Švejkovy historky už až zdlouhavé, únavné a rozvláčné a nepatrné zkrácení by jim neuškodilo (otázkou ale je, jestli by to pak byl ještě Švejk?! :)). Je trochu škoda, že toto dílko je nedopsané ale i tak si čtenář na těch nějakých 560 stranách užije dost. Co se stylu týče tak pan Hašek psal čtivě a vtipně, některé pasáže jsou fakt originální, ale bez některých bych se zase klidně obešla. Na Švejka musí mít člověk náladu a chtít si ho přečíst, pokud jde do četby s tím, že je to jen otravná povinná četba, tak ho ta bichle odradí. Já ji čtu spíš po chvílích a po částech (to už ji mám ale jednou zdárně přečtenou celou), když je nálada. Těžko říct, jestli je to klad nebo zápor ale při četbě se mi vybavují scény a postavy z filmu, které mě neruší, ale spíš ještě víc pobaví.... celý text

Král Lávra 2006, Karel Havlíček Borovský

Tyrolské elegie 1885, Karel Havlíček Borovský

Křest svatého Vladimíra 1948, Karel Havlíček Borovský

Komu zvoní hrana 1946, Ernest Hemingway

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway

Muž pod schody 2008, Marie Hermanson

To si tak koupíte krásný dům a říkáte si, jaká to byla dobrá a výhodná koupě, a jaké jste měli štěstí, že ho nekoupil nikdo před vámi...Ovšem říkáte si to jen do chvíle, než zjistíte, že v něm někdo nevítaný a nechtěný už bydlí. Někdo, kdo už tam bydlel dávno dávno před vámi a ten někdo je malý podsaditý trpaslík, který nemluví, pouze vydává podivné zvuky, je od pohledu odpudivý a hnusný není jen jeho zevnějšek ale i jeho povaha. A co víc, zdá se že nikdo jiný kromě vás ho nevidí, ale to, že s ním komunikujete, že se Vás pokusí několikrát zranit a že se postupně snaží ovlivňovat vaše blízké, je tak skutečné... Je hlavnímu hrdinovi jeho manželka s tím trpaslíkem nevěrná? Odcizuje se mu syn díky němu, nebo se to děje jen v jeho hlavě? Ale smrt jejich známé je skutečná tak, kde je vlastně pravda? Co se děje, že to obrátí obyčejnému úředníkovi, co si jen koupil dům, život úplně na ruby? Pravda je skrytá někde mezi tím a čtenář musí sám zjistit, zda je hrdina blázen nebo jen oběť a nebo jestli je to všechno úplně jinak... Nečekala jsem, že bude toto dílko tak čtivé, zaujala mě anotace a přečetla jsem během pár dní.... celý text

Bílá Masajka 2008, Corinne Hofmann

Nemůžu říct, že by to nebyl zajímavý příběh, kdepak to co ta ženská v Africe zažila, rozhodně nezažije kdokoli, a popis jejího života a osudu tam stojí za přečtení jenže... Jenže mně přišla místy tak strašně naivní, až jsem si říkala, jestli to fakt myslí vážně. Četla jsem to už nějaký rok zpátky, ale vím, že jsem si tehdy říkala, jestli tak opravdu jedná dospělá ženská nebo nevyzrálá puberťačka (té bych to tolerovala ale dospělé hrdince bohužel už ne), aspoň tehdy mi tak její zkratkovité pobláznění do toho Masaje a její takřka bleskový obrat o 360 stupňů připadalo a myslím, že kdybych četla podruhé asi bych to posuzovala stejně. Nicméně určitě stojí zato si přečíst jaký byl životní příběh Evropanky, která si vzala Masaje a jak nelehký ale přitom i pestrý a nevšední byl její život v Africe. I tak si myslím, že to je jedna z knížek, kterou stačí přečíst jedenkrát a to co si z ní odnesu mi postačí pro zbytek života (ať už to bude pozitivní nebo negativní), takže znova ji nejspíš číst nebudu.... celý text

Tajemná hrobka 2008, Bob Hostetler

Upřímně čekala jsem od této knížky něco úplně jiného. Zvlášť po slibném začátku vypadala dost dobře. Z omylu jsem byla vyvedena asi v půlce, kde se začalo silně projevovat, že autorem je kněz, on z totiž celkem slibně vypadajícího dobrodružného dílka udělal rádoby oslavnou a věroučnou záležitost. S náboženstvím v knížkách nebo věroučnými problémy v nich nemám problém a nikdy jsem neměla, ale tohle bylo tak jednostranně napsané až už mi to začalo vadit a ten idylický konec byl prostě k neuvěření (zlatá Šifra i když je mnohými zatracovaná...tak nějak jsem tiše doufala, že by to mohlo být právě Šifře aspoň v něčem podobné...). Po přečtení jsem si neodpustila myšlenku, že autor by se prostě měl věnovat práci duchovního a ne se pouštět do psaní. Tohle byl opravdu krok vedle, charaktery postav byly k neuvěření a konec zklamáním (happy endy jsou fajn, ale jen pokud mají v sobě trošku reálna). To je můj názor, ale je možné, že si to třeba své příznivce najde.... celý text

Lexikon lektvarů paní Daneové 2010, Katherine Howe

A tak nebylo to špatné, ale čekala jsem asi trochu víc. Téma salemských čarodějnic a procesů s nimi mě zaujalo, dvojí linie příběhu (současná, kdy hrdinka pátrá po minulosti a tajemném lexikonu a minulá ze 17.století) byly sice zajímavé a čtivé, ale přišlo mi jako by v příběhu něco chybělo. Často nakousnuté věty nebo nezodpovězené či napůl odpovězené otázky tomu jen dodaly. Nevadí mi, když si musím u příběhu něco domýšlet a probouzet vlastní fantazii, ale tady mi to trochu vadilo, asi proto, že těch otazníků bylo docela dost. Musím uznat, že knížka je čtivá a obě linie jsou dobře zpracované, ale prostě mi chybí něco, co by bylo na hvězdu navíc.... celý text