Zdeněk Galuška

česká, 1913 - 1999

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Stařeček Pagáč vyprávjajú Stařeček Pagáč vyprávjajú

Stará dobrá klasika, jen se trochu obávám, že naše děti nepochopí.
Rapeh


Slovácko sa súdí Slovácko sa súdí

Poslouchala jsem audioknihu a v MHD jsem vypadala jako blbec, když jsem se smála. Z dětství si pamatuji seriál tak to pro mne byla nostalgie.
Rapeh


Slovácko sa súdí aj nesúdí Slovácko sa súdí aj nesúdí

I v tomhle případě jsem znal nejprve seriál, až pak jsem si přečetl knihu a v téhle perspektivě to bylo vlastně docela zklamání. Seriálové příběhy jsou zpravidla propracovanější, s dobře promyšlenou pointou. Naopak v knižní podobě jde skutečně mnohdy o pouhé soudničky. Prostý záznam události a vyneseného rozsudku. To, že příběhy jsou situovány do jediné vesnice a mezi relativně malou skupinu osob bylo původně dáno zřejmě hlavně snahou popisované případy anonymizovat. Až v povídkách sepsaných pro knihu "Slovácko sa nesúdí" se objevují "osobněji" laděné příběhy, například "Stařeček válčijú" nebo "Šlahačka". V tomhle případě by mě ovšem zase zajímalo, do jaké míry jde o reálné příběhy a kolik je v nich naopak nejrůznějšího přehánění a "pábení". Upřímně řečeno bych byl radši, kdyby ty příběhy víc vypovídaly o skutečném tehdejším venkovském životě a míň o fantazii autora nebo lidí, jejichž historky autor zapsal. Mimo to mě často překvapovalo taky to, jak jsou mnohé ty příběhy nesmírně kruté ale je mi jasné, že tohle naopak tehdejší život a jeho hodnoty odráží velmi věrně. Skvělé je samozřejmě to, jak dobře kniha odráží tehdejší slováckou mluvu. Měl jsem často chuť číst si nahlas, i když slovácky jinak mluvit neumím... Celkový dojem: 75%... celý text
Sandik



Slovácko sa nesúdí Slovácko sa nesúdí

Snad ještě o chloupek lepší, jak první knížka. Vyprávění stařečka Pagáča je osobnější a snadno vám tak přiroste k srdci. O to víc mám pocit, že se stařeček za stránkami uculuje jakou čertovinu vám to dokázal nakecat.... celý text
Kůň669


Slovácko sa súdí Slovácko sa súdí

Co povídka to perla. Nemálokrát jsem se při čtení začala smát nahlas. Strýcové a tetky jsou zkrátka k pomilování. ___ Stoly zapraščaly, sklénky sa z rachotem zesypaly za šentyš a policajta vyhodili z hospody - aby sa mu neco nestalo. ___ "Jak sa menujete?" - optali sa tetky pán lesní. "Srncova!" - tetka nato. "Sté z rodiny z hajným?" "Tož baže - dyť su jeho žena!" Pán lesní včílkaj zaséj pro změnu zčervenali, vyvalili oči jak duběnky a zařvali: " "Hajný, co to má znamenat? Jak je to možné?" Srnec sa nafúkli a vybřéskli: "Hergotkrucifíííx, pane lesní, řeknite slovo a ja tu babu rozstřílám na cucky! Ve službě neznám ani bratra!!!" ___ "Cóóó, ty pajtášu zaškňúřený, ty budeš bit mojého otca? Že ho nepleščíš ešče jednú?" Janek sa ušklébl, jedno oko přivřél, jak dyby mířil flintú, a bez řeči - bác strýca, hnedkaj ležali na zemi podruhéj. Jurku enom ošlahl větr, lebo Janek měl ruku jak uhlařskú lopatu. Pomohl tatíčkovi na nohy, keré sa mu už začaly podlamovat a ešče jednú zúfalým hlasem vykříkl: "Že - že - že ho neliščíš ešče jednú?"... celý text
Kůň669