Vítězslav Hálek

česká, 1835 - 1874

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 75 knih
Domove líbezný
Domove líbezný
Večerní písně
Večerní písně
Milostný listář
Milostný listář
Muzikantská Liduška
Muzikantská Liduška

Nové komentáře u autorových knih

Večerní písně Večerní písně

„Halek píše krásně, zamilovaně. Musela jsem se při čtení neustále usmívat, ale jinak jsem si z básní nic neodnesla.“
— Bětuu

Pohádky z naší vesnice Pohádky z naší vesnice

„Trochu zklamání. Čekal jsem aspoň trochu realistický popis českého venkova, ale dostal jsem... Co vlastně? Popis atmosféry vesnice, pár obrazů, několik silnějších motivů (matka tající úkryt zběhlého syna), ale jinak vlastně nic. Klíčí ve mně podezření, že jsem pointy nepobral, protože tam vesměs nejsou. Dvě hvězdy za jazyk.“... celý text
— Hyaenodon

V přírodě V přírodě

„Prvá báseň, ktorú som pri náhodnom otvorení knihy našla: Stál v polích hřbitov osamělý - noc jistá za dni probdělé, kol do polí sil oráč zrnka a hvízdal písně veselé. Realita života. Tá noc jistá mi pripomenula, že život je vlastne taká hra, hazardná, s vopred známym výsledkom - porážkou. ...A počal hrobník také orat, jen rýčem, ale hluboko, co vseje, nikdy nevychází, žně jsou tu jen tak na oko. A hrobník zpíval: "Škoda očí a sladkého v nich plamene!" Smek oráč, z ruky pustil oprať, sám stál jak pomník z kamene.“... celý text
— Helena0405

Muzikantská Liduška Muzikantská Liduška

„Smutný ač pravdivý příběh o nenaplněné lásce mezi muzikantem Toníkem a Liduškou. Jaké dříve byly vdavky jsem si poslechla v aknize. Toto dílo je maturitní povinná četba, doufám, že dlouho bude, ať studenti znají historii a dřívější zvyky. Doporučuji.“... celý text
— Naďa2411

Na vejminku Na vejminku

„Svojí neznalostí a jednoduchostí jsem se nechal nachytat. Nečekal jsem žádnou slávu od strejce Hálka, kterej žil tak dávno. Ne kvůli Hálkovi samotnýmu, ale spíš kvůli jazyku tý doby. Otevřel jsem to hlavně kvůli povídce Poldík rumař. Na ten se nachytat dám velice snadno, a rád bych se dozvěděl něco o výkonech, případně o rumovejch rekordech a zážitcích jistýho Poldíka. Hle, jak jsem se mýlil. Rumař je totiž předchůdce řidiče avie s konťákem na suť a odpad. Nicméně jsem kvůli tomu omylu nezuřil, ba ani jsem vzteky neotevřel žádnej z rumů v komoře. Byl jsem docela rád, že jsem si to přečet celý a ten starej jazyk byl docela snesitelnej, což se nedá říct o tehdejším životě na vesnici. Kdo má statek, je bohatej. Kdo ho nemá, má mozoly a naopak nemá nárok na holku ze statku. Leda na tu od slepic. Teď nevím, v mejch představách je ta od slepic hezčí a potem smrdí stejně, jako třeba selka. Jenom nemá nikdy ani volno, ani chalupu, ani peníze. Přesně jako já. Ten co má statek, tak zase nesmí zestárnout, protože ta lakota a nechuť živit ty, co už nezastanou práci je veliká. Nikomu nedojde, že když byl hnusnej on na starý, tak až on zestárne, budou na něj taky takový. Jako až se tobě ruka třásti bude, koryto ti synek udělá. Ale kdo ví, třeba se i někdo polepší, až ho trefí životní bumerang přímo za krk. Jiřík, to je zase sedlačina na téma, jak si jeden frajer, pohlednej, silnej a pracovitej, osedlá depresi a odjede s ní smrdět mezi ostatní vesnický bezďáky na místní Karlovo náměstí, nebo do šerwůdu. A to jen proto, že mu patří jenom svaly a košile, která na něm chytá prach a špínu. Rumař, kterej nemá nic společnýho s prvotřídním rumajzlem, což mě zklamalo, ze statku neni. Trošku se to vleklo a já trošku doufal, že se z něj stane rumajzl a bezďák. Teď už zmlknu, nebo všechno vykecám. Když to sečtu, tak jsem rád, že jsem si to otevřel. Neříkal jsem to už? Holčička, co si vždycky zdřímne v čerstvým hrobě, jako by ho chtěla zajet, se mi líbila. Zajímalo by mě, jaký na ní povolání testera hrobů zanechalo následky do dospělosti. I když to tam bejvá ve všech těch koscích smutný a občas to tam pěkně jiskří, tak se tam přesto i něco dobrýho stane. Tím se to liší od podobnejch příběhů z Ruska. Jiřík má teda trošku černýho Petra, ale někdo si ho vytáhnout přece musí.“... celý text
— žlučníkář

Přejít na knížky autora