Deborah Lawrenson

Nové komentáře u autorových knih

Lampa

„Deborah Lawrenson sa vo svojom románe jasne inšpirovala Rebekou od Daphne du Mauriera ani sa netvári, že to tak nie je. Mnoho scén a postáv tohto románu má v Lampe svoj náprotivok a charakterovo sú si postavy veľmi podobné. Rebeku dokonca na jednom mieste sama spomína a hlavná hrdinka sa vo svojich myšlienkach s dejom Rebeky trochu stotožňuje. Autorke sa však nedá vytknúť žiadne vykrádanie ani kopírovanie. Skôr by som jej román brala ako poctu Daphnimnu dielu. Okrem toho sa jej do Lampy podarilo vtesnať ešte aj druhú dejovú líniu, a tým sa od Rebeky do určitej miery odlíšila. Román je napísaný pekným, atmosferickým štýlom a autorka dokáže čarovať so slovami pri opisoch prostredia. To je ďalšia vec, čo má s DdM spoločné - čo pre Daphne znamenal Cornwall, zrejme znamená pre Deborah Lawrenson Provensálsko, a v Lampe mu tisíckrát vyznáva lásku tým, ako ho opisuje. Samotný dej nie je obzvlášť dynamický, plynie trochu pomalšie, ale nie je nudný, ani neprešľapuje na mieste. Náznaky toho, čo má prísť, čitateľa držia v napätí a nútia ho neustále premýšľať a hádať, čo sa na usadlosti Les Genévriers vlastne odohralo. Záver nie je až taký teatrálny, ako by človek možno očakával, ale pekne zakončuje rozprávanie oboch hlavných hrdiniek. Ak máte radi knihy s viacerými dejovými líniami, jemne záhadné a elegantne napísané, Lampa by sa Vám mohla páčiť.“... celý text
— iskrizka

Lucerna v temnotě

„Je to takový táhlý příběh. První třetinu knihy hlavně pozorujete krajinu, lidi a počasí. To vše je prokládáno pocity hrdinek obou časových linek, ve kterých sem tam probleskne zmínka, že něco nebylo, není, či nebude, jak má být. Náznaky. Tušení. Sem tam nějaký duch. Vzhledem k tomu, že obě linky příběhu jsou v ich formě, je těžké si zkraje přebrat kdo je zrovna vypravěč. Několikrát mě při čtení napadla vnitřní podobnost s románem Mrtvá a živá, nakonec autorka ho v textu sama zmiňuje, takže si toho možná byla vědomá. Vzhledem k tomu, že se nejala psát thriller, mi kriminální zápletka na babské čtení připadala přiměřená, jakkoli mi Dom připadal neuvěřitelný, a to v mnoha smyslech toho slova. Hlavní hrdince jsem její pocity vcelku věřila, protože vím z vlastní zkušenosti, že láska bývá slepá, někdy i hluchoslepá. Nakonec v jejím případě....ale to bych spojlerovala. Můžu jen naznačit, že ženy, které rády zachraňují rozervané muže s tajemstvím, si asi přijdou na své víc, než jsem si přišla já, ale i tak se mi nakonec ta kniha docela líbila.“... celý text
— Atanone

Lucerna v temnotě

„Odpočinkový román s trochou napětí a duchařini. Dvě dějové linky současnost a minulost. Hlavní hrdinka se přestěhuje s mužem svého života do staré rozpadající se usedlosti v Provánc troch stranou od lidí. Z usedlosti dýchá starý čas a s ním se hlavní hrdince začínají objevovat duchové z dob dávno minulých. A k tomu všemu čím dál častější spory s manželem kvůli jeho snad zmizelé první manželce o které se odmítá bavit. A k tomu se v okolí ztrácejí mladé dívky, které jsou nalezené mrtvé. Hlavní hrdinka začíná pátrat co se vlastně stalo a k tomu otevírá příběh usedlosti a rodiny, která kdysi na usedlosti žila. Druhá linka rodina žijící na usedlosti otec a tři sourozenci dvě dívky a chlapec. Jedna z dcer je slepá a po výletu do výrobny parfémů je okouzlena a začíná se o to zajímat jelikož je slepá její starší sestra se stává jejíma očima když začíná vyrábět parfémy a ještě je tu bratr který je velmi zlý a despotický. Román čtivě popisuje Provánc se vší její krásou a vůněmi. Na konci se obě dějové linky spojí a vše do sebe zapadne. Za mě má román jedinou chybu a to že je určítí chaos mezi linkou minulosti a současnosti jinak fajn odpočinková četba.“... celý text
— katerina28349

Lucerna v temnotě

„Kniha pro milovnice vůní, parfémů, vzletných popisů přírody a jejích proměn, odlesků, barev, hříček světla. Bohužel hlavní hrdinka je dospělá Bella Swannová.“... celý text
— 221B

Lucerna v temnotě

„Občas velmi odlišné komentáře, takže asi je to kniha jen pro některé čtenáře; určitě záleží i na náladě a na situaci, v níž čtete. U mě bylo vše souhlasné, takže jsem si příběh přečetla s chutí. A jelikož jsem se tou dobou nacházela na samotě u lesa, tak mi popisy historie, krajiny, barev a hlavně vůní velmi vyhovovaly. Největší rozpor vidím mezi začátkem a koncem příběhu - autorka se pokusila navodit jistá očekávání, ale kontrast se podle mě moc nevydařil. A scény z Marthiny pozdější návštěvy mi taky připadaly poněkud zmatené a matoucí. Takže uznávám, že ani jedna vypravěčská linie nebyla strhující a přesvědčivá. Ale popisy levandulového pěstování, sběračství, voňavkářské destilace (alembik!) a především samotných vůní, ty mě velmi oslovily. A to navzdory faktu, že hnedle první věta první kapitoly mi nedává smysl. "A tak ve mně pořád ještě její část žije, a to kdykoli se podívám, jak v listopadu listí na meruňkách svítí červeně nebo žlutě a připomíná řadu hořících pochodní v sadu, jak rubínové víno odumírá před stříbřitě zelenými olivami, nebo jak levanduli vždy na zimu ostříhají do roztřesených ledově modrých řádků. Ty obrazy si ukládám do paměti pro ni."“... celý text
— broskev28

Přejít na knížky autora