Gail Tsukiyama

americká, 1957

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Ulička tisíce květů Ulička tisíce květů

Přemýšlím nad tím, jak moc mi tato kniha připomíná Zlodějku knih. Jenže nejde o hitlerovské Německo, ale Japonsko. Všední život obyvatel země, jejíž vláda na úkor obyvatel špatně rozhodla a přestože vedla nesmyslnou, prohranou válku, neustoupila. Hlad, strach, násilí kenpeitai, krádeže, ohnivá bouře, ztráta blízkých a přátel. Zmrzačení navrátilci z fronty... A pak ta touha dát životu smysl, pozvednout zlomeného ducha národa... A jak se asi vede obyčejným obyvatelům zemí, které nyní vedou válku? Celý svět odsuzuje národ, který nedobrovolně přichází o své syny, manžele, otce... Zbývá jim jen naděje, že to jednou skončí, je jedno jak, ale hlavně skončí. Japonští spisovatelé píší pomalu, popisně, meditativně. Tato spisovatelka ovšem žije v Americe, proto není kniha tak vláčná a pomalá, jako jiné. Přesto nebude vyhovovat milovníkům strhujících příběhů, kde tempo děje nutí hltat stránky. Tady je nutné prožívat, přemýšlet. A je to kniha, kterou přiřazuji ke svým letošním top.... celý text
kopeceli


Ulička tisíce květů Ulička tisíce květů

Rodinná kronika osiřelých bratrů Hirošiho a Kendžiho, které vychovávají jejich prarodiče, a sester Aki a Haru, jejichž otec vlastní stáj zápasníků sumó, se odehrává od roku 1939 do roku 1966, kdy Hiroši ukončuje jako největší sportovní celebrita svou kariéru bojovníka sumó. Oba sourozenecké páry stíhají rány osudy, válečné útrapy, nálety a bombardování, ztráty milovaných osob, ale přesto se nevzdávají naděje na šťastný rodinný život. Oba bratři svým uměním (zápasnictvím i řezbářstvím) pomáhají poraženému a hospodářsky i morálně zdecimovanému Japonsku udržet si své tradice a stát se opět hrdým národem. Autorka poutavě popisuje japonské reálie, divadlo nó i cestu zápasníků sumó od dětství po mistrovský stupeň a celkově japonskou mentalitu.... celý text
cori


Ulička tisíce květů Ulička tisíce květů

Nejvíc se mi líbilo, že mě autorka zcela vtáhla do japonské kultury. Starodávné divadelní zvyky, život ve městě versus na venkově, sumó (o kterém by mě upřímně nikdy nenapadlo, že mě bude zajímat). Tu a tam jsem ji odložila, abych se podívala na YouTube na zápasy sumó, nebo si našla obrázky tradičních masek Nó. Zajímává a slibná mi přišla dějová linie Akiry Yoshiwary, ale ztratila se v širším příběhu. Škoda, protože i přes množství tragických události, které sebou přinášela doba, nemá kniha dramatický náboj a tempo je spíš pomalé.... celý text
momo01



Ulička tisíce květů Ulička tisíce květů

Myslela som, že to bude pre mňa za 5, ale nakoniec len 2.5. Rozťahané na viac než 400 strán, možno ak by to bolo o polovicu kratšie... Najskôr som sa zamerala na príbeh, ale chýba tomu nejaká nosná myšlienka (áno, je tam vojna a iné tragédie, ale niekedy to nestačí), potom som to skúsila s charaktermi, ale tie boli tiež plytké. Nemalo to nič, kvôli čomu by som chcela pokračovať, dokonca ponocovať, aby som mohla prečítať "ešte aspoň jednu kapitolu". A preklad?! To neviem, čo malo znamenať, ale po asi 30 stranách som toho mala už dosť a hovorím si, že to si musí prekladateľ robiť srandu. Toľko zdrobnelín nie je ani v detských knižkách (hebounký, čisťounký, slaďounký, chrámek, lucernička, bradička, nosík, rybičky, bahýnko! ...) - na každej strane najmenej desať. Po 200 stranách som knihu odložila. Nedočítala.... celý text
carcassonna


Samurajova zahrada Samurajova zahrada

Kniha mi připomněla, když jsem trávila prázdniny u svých prarodičů na vesnici. Život tam byl podobně pomalý a odstřižený od reálného světa. Na první pohled by se zdál až nudný. Lidi si tam byli blízcí, zkrátka už jen proto, že někdy nebylo do čeho píchnout. Ale když se měl člověk po dvou měsících loučit a vracet se do školy, opravdu mu bylo tak bolavo, jako by tam kousek sebe zapomněl a nechal. Asi tak stejně, jako hlavnímu hrdinovi, když se vracel domů do Číny.... celý text
Slovanka