Belatris přečtené 471
Dlouhá cesta domů
2019,
Louise Penny
Zatím asi nejslabší gamachovka. Poprvě Gamache nevyšetřuje jako vrchní inspektor (z předchozího dílu víme proč) a vlastně ani nejde o pořádný případ. Z hlediska žánru detektivky tedy velká bída. Ovšem protože ráda čtu o umění, tak mě na tomhle dílu bavily právě pasáže věnované tvorbě, hlavně malování, ale taky (díky postavě svérázné básnířky Ruth) poezii. Na konci dostane trpělivý čtenář za odměnu alespoň jeden výrazný zvrat... Takže tento díl určitě nepřeskakovat, jen je to trochu jiný šálek než zbylé gamachovky.... celý text
Smrtící bílá
2019,
Robert Galbraith (p)
Už u předchozích dílů pro mě byly stěžejní zejména dvě hlavní postavy. Galbraithovi se povedlo vytvořit nesourodou dvojici, která ale funguje velmi organicky. Ani Smrtící bílá není výjimkou, naopak navázání na oba hrdiny ještě stupňuje. Galbraithovky pro mě nikdy nebyly detektivkou (s veškerým respektem k žánru!), ale plnohodnotným románem s detektivní zápletkou. Robin navíc ve čtvrtém díle prožívá zatím nejdivočejší období od chvíle, kdy jsme začali sledovat její příběh. Já jsem spokojená, protože jsem v knize dostala to, co jsem chtěla - postavy a hodně (opravdu hodně) vhledů do jejich hlav a životů.... celý text
Kudy vchází světlo
2019,
Louise Penny
Naprostá bomba. Už dlouho se mi nestalo, že bych přečetla přes 300 stran za půl dne. Zatím nejlepší díl celé série, v němž se uzavře řada linií, které byly rozpracované v předchozích knihách - ať už jde o vztahy mezi postavami, záležitosti v Sûreté ohledně podezření na korupci a vraždy... Zase se poodhalí kousky minulosti některých postav a hlavně se převratné věci stanou v životě několika ústředních postav. Naprosto převratné. Moc často se mi to nestává, ale na pár chvil jsem potřebovala i kapesník (a nešlo o sennou rýmu). Perfektně vystavěné, dávkované a velmi záhy (asi ve čtvrtině knihy) vyprávění vybudovalo takové napětí, že prostě nešlo přestat a jít se třeba najíst nebo dělat takové ty otravné věci, které zdržují od čtení a tělo je vyžaduje.... celý text
Pohřběte své mrtvé
2017,
Louise Penny
Dojmy jsou hodně spletité, mnohem spletitější než samotná detektivní zápletka: - extrémně dlouho mi trvalo začíst se (u knížek Louise Penny zatím nevídané) - podivně nezajímavá zápletka - mnohem větší důraz na historii Kanady a Quebecu než na příběh, postavy a zápletku - pasáže z prostředí knihovny z první poloviny knihy k uzoufání nudné a pro celkový příběh ve výsledku zbytečné Naopak klady: - dovedně popsala, jak se po velkém traumatu zažitém ve službě velitel a jeho okolí s věcmi srovnává - rozhovory Gamache a uneseného agenta Paula Morina jsou velmi silné čtení - příjemně se četl i návrat k případu z minulé knihy (Hladový duch) a přešetřování případu - Gamache najednou nebyl ukazován jako neomylný vyšetřovatel, ale pochybující a na závěr byla odhalena řada (jeho) chyb 6. kniha se série je pro mě zatím nejslabší. Když se příběh neodehrává v Three Pines, vždycky se to na mém dojmu z četby podepíše, tentokrát to bylo sice jen napůl mimo vesnici, ale nestačilo to. Nebyl to ztracený čas, ale třeba následující 7. díl je oproti tomu mistrný - všechny ingredience jsou podány ve správný čas a ve správné míře.... celý text
Hladový duch
2017,
Louise Penny
Nedokážu přijít na to, čím to je, ale tenhle díl mi přišel nějaký plochý. Nenavázala jsem se na napětí, nevzbudil se ve mně zájem o rozpletení zápletky a konec, který už během četby tušíme, mě přiměl k přesvědčení, mě neoslnil. Ne proto, kdo byl zatčen a odsouzen, ale proto, že to z hlediska společenské linie knihy nebylo dost dobře vystavěné - čekala jsem to vyhrocenější, emotivnější. Tento 5. díl a zároveň navazující 6. mi nesedly, z celé série pro mě stojí trochu mimo a moje dojmy jsou rozpačité. Objevily se ale okamžiky, kdy jsem si četbu užívala stejně jako u ostatních gamachovek, které se staly sérií mého čtenářského srdce.... celý text
Teorie podivnosti
2018,
Pavla Horáková
Spousta věcí pro mě v tomto románu fungovala: zamyšlení nad různými drobnostmi, místy až satirický pohled na fungování humanitně laděného "výzkumného" ústavu, vytváření zvláštních teorií, dokonce ani hlavní hrdinka mi nebyla vyloženě protivná (což se mi často stává)... Což už je slušná řádka kladů. Ale stejně po přečtení převažuje rozpačitý pocit, že jsme se s knihou nesešly. Zejména kvůli magické/esoterické části na konci příběhu. Autorka někde uvedla, že tuto magickou linku si určití čtenáři užijí a pro těm zbylým by nemusela vadit. Jenže vadila. Říkám si, že kdybych přestala číst o nějakých 100 stran dříve, dojem by byl výrazně lepší. Nechybí mi výrazný, sevřený děj, naopak jsem si užívala všednodenní bezdějovost s občasným exkurzem do vztahů rodinných i milostných. Kniha velmi přesně zobrazuje bezradnost, která se čas od času pokouší o většinu lidí - otázky typu: děláš skutečně něco prospěšného, nejsem zbytečný člověk atd. Ovšem nemám podobný dojem jako spousta čtenářek, že bych se v tom románu a hlavní hrdince úplně viděla, to vůbec ne. Kromě intelektuálních myšlenkových toulek jsem se nezvládla navázat na nic, a hlavně mě otravovala zvláštní zuřivost v péči o vzhled. Mystická linie s "cestování" časem a prostorem mi přijde nešikovně naroubovaná na jinak dobře postavený román z přítomnosti (nebo nedávné přítomnosti, jde o rok 2012).... celý text
Komturova smrt
2018,
Haruki Murakami
Murakami a já se definitivně rozcházíme a že bychom se dali znovu dohromady (jako hlavní hrdina a jeho divná žena Juzu), to tedy nehrozí. Hůře napsaný objemný román si nevybavuju. Jako by to psal začínající autor, který se nechá unést tím, že miluje psaní a svůj fikční svět, a vykašlal se na to, aby výsledný text měl nějakou stavbu, gradaci, nosné postavy, atmosféru atd. Pro mě v Komturově smrti fungovaly jen ojedinělé pasáže věnované tvorbě uměleckého díla (v tomto případě obrazů), ale těch je oproti zbytku tak málo, že Murakamimu i jeho románu mávám. Detailněji rozepsáno na blogu, odkaz v recenzích.... celý text
Život s korunou
2018,
Kamil Rodan
Druhá kniha nedostála očekáváním. Z dvaceti příběhů se stalo pouhých deset, přitom rozsah knihy zůstal zachovaný. Tento krok měl za následek těžkopádnější čtení, některé kapitoly byly příliš dlouhé (třeba druhá kapitola, která nabobtnala skoro na padesát stran a z životního příběhu plného zajímavých zvratů se stala sáhodlouhá nuda). Pochvalu zaslouží obálka knihy, u první knihy nekorespondoval s žánrem knihy a svým vzhledem klamal čtenáře. Celkově kniha tak přišla o to, co bylo na Ženách s korunou to nejcennější: mohli ji zhltnout i lidé, kteří vůbec knihy o historii nečtou. Tato kniha jistě potěší nadšence do historie, ale pokud se dostane do rukou někomu, kdo jím není, nemyslím si, že kniha nadchne. I tak se ale najdou kapitoly, které se čtou skoro samy a mají výborně vyváženou délku s obsažností. Moje hodnocení je ovlivněno hlavně velkým nadšením z první knihy. Při srovnání musím tedy snížit počet hvězd. Jsem ale velmi zvědavá na další díly, jestli se povedou lépe. Zejména korektura by mohla být provedena pozorněji (těch překlepů typu platba/plavba nebo špatně vyskloňovaných slov už bylo víc, než je mi milé).... celý text
Sběratel sněhu
2018,
Jan Štifter
Nejsilnější zážitek pro mě byla 50. léta, zejména postava dušího chlapce Josefa. Celkově jsem si velmi užívala postavy, které jsou precizně napsané, plné života a mnohdy až bolestně autentické. Sprostá slova, opilec terorizující manželku, která na něj i tak toužebně čeká, když ho za výtržnosti zavřou. Vilní chlapi z ubytovny, co si večer uloví osamělou holku, aby ulevili tlaku v podbřišku, ať už je ono uvolnění z obou stran dobrovolné, nebo není. Ženy, muži, děti – různé generace mají jednu zásadní věc společnou: jsou vrženi do okolností, do vleku dějin a mohou jen dělat, co se dá. A když to nestačí, jsou odklizeni ze scény. Neskutečně čtivé, velmi dobře napsané. Velké překvapení na poli současné české literatury.... celý text
Marcelo ve skutečném světě
2012,
Francisco X. Stork
Výborný příběh vyprávěný očima vysoce funkčního Aspika. Bála jsem se neduhů, kterými trpí young adult literatura, ale naštěstí se jim autor šikovně vyhnul. Vyprávění má trochu konverzační charakter (pro mě velké plus - dějovky nabité akcí nemám ráda). Dokonce i Bůh a posvátné texty, které Marcelo rád studuje a diskutuje o nich s rabínkou, mě neštvaly, protože kniha není náboženskou agitkou. Bůh je spíše něco jako morální kompas, který má pomoci najít správnou cestu nepřehlednou spletí těžkých situací. Více v mé recenzi zde na DK: Marcelův svět je stejně skutečný jako ten náš... celý text
Havel
2014,
Michael Žantovský
Tuto knihu jsem nečetla, ale poslouchala. Výborný poslech. U papírové knihy bych asi nevydržela, zato při poslechu jsem si to moc užila. Konečně jsem získala ucelenější pohled na život Václava Havla, včetně jeho četných slabých stránek. Nejde o superpodrobnou publikaci s hlubokými politologickými rozbory, ale taková očekávání jsem ani neměla (na rozdíl od některých jiných čtenářů). Žantovský se vyhnul jak glorifikaci, tak opačného extrému. Snaha o podání konzistentního svědectví je znát na každé kapitole. Je mi jasné, že za čas se k poslechu ráda vrátím. Ráda si připomenu, že život na výsluní, ať už uměleckém nebo politickém, není žádný med a řada lidí o tom sní, aniž by si uvědomovala cenu, která se za to vždy musí zaplatit.... celý text
Vyšlapaná čára
2018,
Sara Baume
Knihu jsem hltala skoro po celou dobu, jen posledních pár stran tempo zpomalilo (asi to byl i strach z dočtení a odložení oblíbené knihy). Velmi mi sedlo fragmentární členění textu - krátké odstavce, většinou postavená kolem jednoho postřehu nebo myšlenky. Skoro co stránka to perla. Protože jsem blázen do citátů z knih, hodně jsem si toho podtrhala, což mě u Sary Baume nepřekvapuje. Její literární styl přesně zapadl do mého vkusu. Je vizuální a literárně bohatý, úvahy nejsou povrchní a jen na ozdobu, ale tvoří takové myšlenkové DNA autorky, kterou považuju za jednu z nejlepších ženských autorek současné světové prózy. Nemůžu se dočkat její další knihy!... celý text
Jmenuju se Martin
2018,
Martin Carev
Cenné tipy by se vešly do brožurky o deseti stranách. Zbytek pro mě bylo jen málo zajímavé popisování, co všechno viděl. Málo vhledu, málo zamyšlení - to umí báječně Kovy (zkombinovat informace, zamyšlení s čtivou/zajímavou formou sdělení). Některé komentáře mi přišly vyloženě přihlouplé. Je fakt, že nesleduju Martinovy kanály, takže jsem možná důkazem, že nové fanoušky mu kniha zřejmě nepřinese, ale potěší spíše jeho stávající publikum. Snad jediná výjimka se najde - krátké nahlédnutí do povrchnosti lidí v LA se mi líbilo, ale kalí to fakt, že už jsem si o něm přečetla u Kovyho. Jedna věta v anotaci mě ale dráždí: "ukážu vám, že cestovat nebylo nikdy jednodušší" Ano, ale je třeba dodat, že finanční otázku má Martin vyřešenou, na rozdíl od většiny mladých lidí, kteří si nevydělávají youtuberingem. Takže kapitoly o low cost výletu - stopování atd. do toho spadají, ale většina dalších už není v kategorii dostupných spontánních výletů (já bych potřebovala roční brigádu). Kniha tedy může budit zdání, že výrazně pomůže lidem cestovat, ale nedodává už ta mnohá "ale", z nichž největší je nedostatek financí.... celý text