Nejnovější komentáře

„Po 6ti letech jsem si připomenula tuto knihu, tentokrát v audioverzi. Poslech mě moc bavil. Ne všechno jsem si po té době pamatovala.“
— janina66

„Na tuto knihu jsem se dlouho těšila... No, nedostala jsem úplně to, co jsem chtěla, ale to co mi bylo naservírováno nakonec nebylo vůbec špatné. K jednotlivým pohádkám je na konci knihy vždy krátká poznámka, kterou doporučuji číst průběžně. Zpracované pohádky jsem vesměs již v nějaké podobě znala, ale to se dalo předpokládat, mrzelo mě, že se autoři nerozjeli víc, mohli dát tolik prostoru své fantazii, ale pohádky v podstatě zůstaly statické. Také jsem několikrát ztratila pozornost, stokrát ta samá pohádka v jiné formě, takže co očekávat... Na druhou stranu se mi líbilo, že autoři očividně studovali různá vydání uvedených příběhů a vraceli se k raným Grimmům. Na konec jsem vcelku spokojená, napětí i horor, dokonce i humor provázely mou čtenářskou cestu do dětství. Musím vypíchnout Karkulku, která na rozdíl od ostatních pohádek již od začátku má v sobě velmi viditelné poselství, překvapivě se mi to líbilo, i když by se mohlo zdát, že autor trochu tlačí na pilu. Přečetla bych to dítěti? Já nejspíš ano, ale co čekat od zrůdy, která v dětství milovala Broučky... :D“... celý text
— LadyCharlene

„Jako milovnice kočiček a protože jsem alergik na jejich chloupky ,tak jsem sáhla alespoň po této knížečce o kočičí kavárně. V té se setkávají v různých příbězích kočičky s lidmi. Milá knížečka k zamyšlení.“... celý text
— alnahu

„Na jednu stranu se kniha četla lehce,děj plynul,jen jsem se v hlavní hrdince ze začátku vůbec nemohla vyznat v tom,co vlastně od života chce, jestli chce opravdu tancovat nebo vlastně nechce a není to náplň jejího života, dále její několikaletý románek s ženatým, opravdu byla tak naivní a šíleně zamilovaná,že jí tak dlouho trvalo, než pochopila??... Mně se asi nejvíce líbil její odchod na venkov:)“... celý text
— Ivanule

„V tomhle oceánu se lze docela snadno ztratit. Je to sbírka obrovského množství příběhů různé délky (od několika řádků do několik stran) a zábavnosti, některé příběhy se větví tak, že už ztrácíte představu, kdo a komu vlastně ten příběh vypráví (tak trochu jako ruské panenky matrjošky – v jednom příběhu se skrývá jiný, v tom zase další a ještě jeden nebo i dva). I žánrově je to kniha bohatá – indické mýty, pohádky, bajky, některé příběhy mají možná i reálný základ. Většina příběhů obsahuje i mravní či praktická ponaučení, ve světle dnešních zvyků a pravidel někdy docela úsměvná; v tomto ohledu je zajímavý zejména tehdejší pohled na manželství a vůbec vzájemné vztahy mezi muži a ženami, z něhož muži vycházejí často jako počestní hlupáci, zatímco ženy jako prohnané nevěrnice (ale je tu i spousta opačných příkladů). Knížku si vybraly k večernímu čtení samy děti a kupodivu u ní vydržely až do konce, i když to rozhodně není četba pro jejich věk (ale i ty věci, na které ještě mají čas, jsou tu naštěstí podávány jen v náznacích). Co asi děti také neocení, ale přinejmenším část dospělých čtenářů ano, je poetičnost vyprávění; text je plný různých originálních, květnatých přirovnání a krátkých, ale působivých lyrických pasáží. Nechybí ovšem ani humor, byť je takový zaobalený, nikoli přímočarý a zjevný, na jaký je člověk zvyklý v dnešní době.“... celý text
— Taťka Hraboš

„Nechápu nízké hodnocení této knihy, podle mně je to zatím to nejlepší, co jsem od autora četl. Kniha strhne čtenáře od prvních stránek a vyplivne vyždímaného až na konci. Děj nemá žádné vycpávky, hluchá místa, prostě jízda. Hodně lidí vyčítá autorovi příliš filozofický závěr, ale copak vy víte, jaké to bude, až se sami budete dostávat na druhou stranu? Za mě pecka, 10 bodů z 5 :-)“... celý text
— malpet

„Poetická kniha o hledání alespoň kousku štěstí. Syrová, plná bolesti, ale taky plná touhy a radosti ze života, byť ten přináší spíše smutek.“
— nula87

„Příjemná čtivá oddechovka, kde Alena Jakoubková opět ukázala, že romantické letní příběhy pro ženy jí jdou ze všeho nejlépe. U knížky jsem se bavila, zajímaly mě osudy všech hrdinů, byly skoro jako ze života. Román začíná vyprávěním Joriky, která čirou náhodou najde dopis, který otřese od základu jejím, do té doby bezchybným, životem a manželstvím. Dlouho se s tím užírá, neví, co má dělat. Svěří se své nejlepší kamarádce Karolíně. I přes její rady, ať se na to zeptá svého manžela, na ní nedá a začne jednat. Moc se mi líbilo umístění příběhu do okolí Blatné, protože toto město mám za humny, takže mi byla popsaná místa velmi blízká. Poté zasazení příběhu do Bretaně bylo také příjemným zpestřením knížky, protože z ní pak sálala letní pohoda a lehkost. Nejvíc jsem si užívala, když spisovatelka popisovala exotická jídla, úplně se mi sbíhaly sliny, nejsem tak dokonalá kuchařka jako Jorika. Je vidět, že manželům nechyběly peníze ani chuť zdravě jíst. Kniha kromě hlavních hrdinů, Joriky a jejího manžela Tibora, pojednává z větší části i o jejich nejlepších přátelích-Karolíny a jejího manžela Pavla a o jejich třech dospívajících dětech. Druhá polovina knihy se točí kolem jejich problémů, radostí i trápení. Trable se nevyhnou ani starší dceři Máše. V knize je postav méně, čtenář se v nich neztrácí, každá z postav má svůj charakter, který se ale v průběhu knihy posouvá dál a určuje další vývoj. Knihu jsem si moc užila, měla jsem ji přečtenou za tři večery, dokonce ani autorčino typické "Ach jo" a "Nu" mi tentokrát tolik nevadily, asi proto, že jich tam nebylo přehršel. Moc se těším na další Alenčinu knihu, určitě si ji nenechám ujít. Dávám plný počet hvězdiček, byla jsem spokojena, dostalo se mi vše, co jsem očekávala a možná i něco navíc.“... celý text
— alena1228

„Další z odpočinkových knih ze života od této autorky, která vždy napíše knihu na jiné téma. Ani v této knize nechybí láska, rodinné vztahy ,ale i nevěra a její super ženy, které stíhají vše a právě proto její knihy čtu ráda.“... celý text
— alnahu

„Jsem velka fanynka Josefiny, rodiny Dostalovych a dokonaleho popisu postav, ktery Marie Rejfová umi. "Mravokarne" poznamky babicky jsou taky pecka. Skoro mi prijde skoda, ze pribehy nevysly kazdy samostatne a nedostaly vice prostoru. Zapletky by to snesly.“... celý text
— Sandalkar

„Po sjednocení Německa se v bývalé NDR vyrojily v 90. letech skinhead a skinhead kapely jako houby po dešti, podobná situace byla v 90. letech i u nás .Christian jako východní Němec,, Ossies,, byl zvyklý celý život jako všichni Osses si jen stěžovat, to potvrdí každý Wessies , bývalý západní Němec, Christian si v knize stěžuje opravdu na vše :-) ať je to na otce, sestru, hnutí skinhead atd. Kniha je takový malý průřez hnutím skinhead v 90. letech ve sjednoceném Německu očima východního Němce. Kniha není žádný literární skvost, ale svým způsobem zajímavá, kdo pamatuje subkulturu skinhead a kapely Landser, Lunikoff atd. Je zajímavé že kniha nevyšla v Německu, ale byla vydaná v Curychu ve Švýcarsku 2019. Na téma hnutí skinhead v bývalém NDR byl natočen zajímavý třídilný seriál Teroristé hákového kříže (2016), propojení bývalé STASI, BND a vazby na neonacistická hnutí ve sjednoceném Německu.“... celý text
— vvikingg

„Skvělá kniha! a myslím si, že by to měla být povinná četba nejen pro mámy ale i pro táty, aby pochopili, jak moc důležití jsou..“
— marky2558

„Velice dobře napsaný dobrodružný příběh!!!“
— Jirka92333

„Knížka dává podněty k úvahám a činnostem, jak proces stárnutí co možná nejvíce zpomalit a žít co možná nejdéle příjemně, samostatně a důstojně. Vzhledem k tomu, že stárnutí začíná brzy, myšleny fyziologické změny již po 40. roce, kdy žádné příznaky stáří nevnímáme, je toto čtení velmi užitečné i pro mladší. Autorka poukazuje na tři typy stáří: úspěšné, neúspěšné, očekávané. Je na nás, zda se pokusíme první skupinu rozšířit. Kapitolky možno číst výběrově, nejen Spánek, Paměť, Výživa, Cvičení (to je zaměřeno na seniory) nebo Stárnutí, ale kapitolky Soubor nástrojů, Duševní návyky, Postoje a schopnosti - obzvlášť tyto jsou užitečné i pro střední generaci.“... celý text
— Cestovatelka136

„Přečteno jedním dechem. Za mě moc pěkný romantický příběh z mafiánského prostředí. I když žádnou vyloženě nebezpečně dramatickou chvilku jsme neprožili, prostředí mafie mi přišlo přesvědčivé. Postavy byly sympatické. Ano, v tomto žánru se rozplýváme nad vrahy a mučiteli a stačí nám k tomu, když se oni rozplývají nad svou rodinou. Děti byly příjemným zpestřením příběhu, odlišovaly knihu od podobných, které jsou postaveny jen na ústřední dvojici. Vývoj vztahu byl popsán krásně a realisticky. Styl autorky mi sedl. Snad u nás vyjdou i její další knihy. PS: škoda, že obálku nezdobí kráska s ofinou.“... celý text
— Leído

„Autorce se podařilo vtáhnout nás do příběhu profesionální tenistky nenásilnou a čtivou formou. Dokázala vytvořit vlastní uvěřitelný svět. Líbila se mi celková propracovanost postav. Bohužel jinak mě kniha úplně nenadchla. Carrie mi většinu příběhu přišla nesnesitelná: namyšlená, protivná, arogantní. Vzhledem k tomu, že je to hlavní postava a setkáváme se s ní prakticky na každé stránce, je to trochu problém. Konec její obraz aspoň trochu vylepšil.“... celý text
— sibumi

„87. revír, jak ho mám rád, několik dějových linii, které ho oživují.“
— Disease

„Krásná pohádka která se povedla“
— Luigi1

„Lidé se snaží všechno předělávat ale někdy to nestojí zanic“
— Luigi1

„Závěr Služebnického džihádu a dlouhou válkou mezi lidmi a stroji jsem vyhlížel už při čtení druhého dílu této trilogie a byl jsem zvědavý jak bude navazovat na další knihy, odehrávající se v budoucnosti tohoto obrovského vesmíru Dle komentářů níže, nejsem sám, koho bavil děj nejvíce do časového skoku, po časovém skoku nastal zlom a děj obsahoval více omáčky než hlavního chodu, stávalo se tedy, že jsem četl na automat a ani jsem nevěděl co čtu:) to se ovšem zlomilo u posledních cca 150ti stran, kde se děj opět rozjel a nemohl jsem se odtrhnout dokud nebyl opravdu konec Celkový závěr bych si představoval asi trochu jinak, ale nejsem z něj vyloženě zklamaný, ani nadšený, byl zajímavý, jen jsem čekal větší šok ohledně vzniku nepřátelství Atreides x Harkonnen. Rovnou se vracím k trilogii o "Školách Duny", protože po loňském přešlapu s dřívějším čtení Sesterstva před Historii mě čekají už "jen" dvě knihy, které se zaměřují na doby minulé Doufám v dotisk další trilogie (Předehra) a zároveň v dotisky dalších starších kousků, které tak trochu zapadly Snad nás Baronet překvapí“... celý text
— KubaHanzelin

„Titulní novela ja klasika, ale i přes zvládnutou psychologii poněkud zestárla. Povídky jsou lepší, i když kvalita je kolísavá, nicméně po psychologické a literární stránce je to na padesátá léta hodně nadpůměrné. Kromě provařených kousků jako Duel nebo Tlačítko zaujal nejvíc Test, to je majstrštyk se vším všudy.“... celý text
— Disease

„Zajímavě napsané a dobře čtivé“
— Luigi1

„Super to bylo. Knížky Karolové se mi líbí. Umí vyvolat pocit tajemna, napětí, které nutí číst dál. Stejně tak to bylo i v případě tohoto příběhu. Hezky postupně odhalujete, o co jde, v hlavě se vám rojí teorie... Jen ten konec. Nemůžu si pomoct, ale na tom by měla autorka ještě zapracovat. U všech příběhů se to rozjede, příběh má fajn tempo, které nenudí a konec je pak děsně zrychlený. Bum prásk, rychle to v pár odstavcích vysvětlit a hotovo.“... celý text
— ivousekk

„Tak tohle byl nářez :-) Já osobně jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Jakmile jsem začala číst, hltala jsem tento příběh jak zběsilá s úsměvem na tváři. Mě se to líbilo! Ano, občas chování Knoxe a Tiny mi nešlo na mysl....byli jak puberťáci, ale co, zkousla jsem to a četla dál .-) Jedenáctiletá Waylay byla krásným zpestřením a vůbec celé městečko bylo sympatické a mě si získali na celé čáře. Do toho neskutečně krásná obálka....nooo nevím jak vy, ale já se nemůžu dočkat, až vyjde příběh bratra Nashe a kamaráda Luciana .-)“... celý text
— Pája699

„I když mi závěrečný díl série dovysvětlil mnoho z dílu prvního, přeci jen se nemohu zbavit pocitu, že už jsem na podobné knihy starý. Na jednu stranu se mi líbí pojetí panteonu, bohové jsou zajímaví, ale zase, vyvstávají ve mě, jako čtenáři, zapeklité otázky, na které nemám odpověď. Nechci říct, že je to nedomyšlené, jen už asi čekám víc...“... celý text
— stanislav0373

„Škoda, že se nepovedlo udržet laťku první části, takhle zbyl jen McEwanův skvělý literární styl, i když tentokrát lehce houellebecqovský.“
— Disease

„No takovou blbost jsem opravdu nečekala. Pro mě romantické knihy nejsou asi to pravé. Bezesporu byla Fabiena superžena. Naopak oproti jiným čtenářkám, se mi líbila vsunutá historie.“... celý text
— Hakl54

„Docela dlouho trvalo, než jsem našel sílu číst druhý díl, ten první mne v dobrém slova smyslu "odrovnal", vysílil, zatížil myšlenkami a úvahami. Druhý díl je ještě lepší, silnější, sevřenější, reaguje na dobu, kterou už máme pod kůží. Doporučuji zejména všem, kteří mají za to, že nacionalismus něco vyřeší.“... celý text
— Afilada

„Druhý díl rozhodně lepší, trochu to nabralo spád. Jen mi to připadá spíš jak výlet žáků základní školy ne už téměř dospělých lidí. Jediná trochu vyprofilovaná postava je Marek. Ostatní působí spíš jak parta zmatených dětí nechaných sama sobě napospas.“... celý text
— renefer

„Ze začátku jsem se moc nechytala, ještě jsem se ujišťovala, jestli nejde o povídkovou knihu, protože kapitoly spolu nijak nesouvisely, ale s výsledkem jsem byla spokojená. Takový novější kapitán Exner.“... celý text
— renefer