vvikingg komentáře u knih

Na Balkáně vždycky byli ,,horké hlavy,, svědčí o tom i poslední konflikt při rozpadu Jugoslavie v letech 1991 -1992, některá zvěrstva, které se zde odehrávala se nezadala se řáděním pandurů v 18. století. Trenck, který žil nějaký čas na svém panství v chorvatském Brestovaci to dobře věděl a panduři v jeho polovojenských jednotkách byli většinou z těchto končin. Kladem byla jejich divokost, bojovnost, odvaha, rubem nedisciplínovanost, krutost vůči civilnímu obyvatestvu a hrabivost. Jejich pán Trenck také proslul tohou po majetku, kontribuce, která vymáhal z dobytých měst často nepřiznal celé a končily v jeho kapse, což byl později jedna z příčin, proč upadl v nemilost. Jedním z protivníku Trenckových pandurů byla i armáda pruského krále s ,,krysím ksichtem,, Fridricha II. . Prasata !! Chcete snad žít věčně ??!!, oblíbený výrok Fridricha II. kterým častoval své vojáky se nám zachoval dodnes. Opět velmi dobrý díl, už začínám poslouchat díl třetí, plný počet hvězd.

Mladá handicapovaná biatlonistka bez ruky, kterou ji na dovolené v Thajsku před lety, při vystoupení pro turisty ukousne tygr, po návratu večer domů překvapí dva muže jak mlátí jejího otce. Muži se dají na útěk, legálně drženou zbraní jednoho muže postřelí, který je později nalezen na ulici a dopraven do nemocnice jako domnělá oběť autonehody. Později po nalezení kulky v těle se, zjistí, že šlo o vraždu, zabitý mladý muž byl z elitní policejní jednotky. Kancelář číslo 141 se ujme vyšetřování a ze střípku vyšetřování se začíná skládat , smutný příběh, který stál život čtyři lidi. Za všemi úmrtími stojí zfušovaný elektrický invalidní vozík na kterém zahynuli dvě děti. Velmi podařený díl i když rozjezd ze začátku byla celkem nuda.

Povídky z mysliveckou a rybářskou tématikou mám rád, tahle knížka byla příjemné pohlazení po duši. Autoři povídek mají společný rys, lásku k přírodě, lásku k myslivosti a úctu ke všemu živému k přírodě. Děj povídek se odehrává nejen v Československu, ale také v Dalmácii, Bosně a Hercegovině v minulém století za první republiky a v 60. - 70. letech. Na povídkách se mi rovněž líbí, že zde není žádná politická angažovanost, jak psal Jan Kozák a Rudolf Luskač , to byla třetina knih o velebení bývalého Sovětského svazu, kde oba lovili.

Od Lustiga jsem četl jen pár povídek z různých antologií a výběrů českých autorů, toto je první celá povídková kniha. Lustig podává své povídky jako dokumentátor událostí, které prožil nebo znal z vyprávění ostatních spoluvězňů. Silné depresivní čtení , knihu nelze číst jako celek, stačí jedna, dvě povídky a dát si oddych a sáhnout po jiném oddechovém žánru.

Říp nadmořská výška 459 m, ještě pamatuji ze školy pomůcku 4+5 je 9, nyní se udává výška 461 metrů. Na Říp koukám z domu přes 60 let a mám ho prolezlý za ty roky důkladně jako dítě jsme chodil s dědou na úpatí Řípu už zjara na houby. Na úpatí Řípu, koncem března rostly kačenky české, v dubnu se chodilo na smrže, v květnu do zdejších třešňových sadů na čirůvky májovky a závojenky podtrnky, v lipové aleji cestou na Říp se v červnu objevovaly hřiby koloděje. V doubravách zde rostly první hřiby dubové a celkem běžně zde v 70. letech minulého století rostl, dnes chráněný státem hřib královský. Na houby sem chodím pořád i provádět mykologický průzkum a po tolika letech, kromě hřibu královského i když se sporadicky objeví některý rok pár plodnic, zde roste hub opravdu velké množství, záleží ale jaký je rok, ten letošní je zde na Podřipsku extremně suchý. Kniha se zabývá spíše archeologií, geologií, informacemi z minulosti Řípu a Podřipska, botanice je zde věnováno jen pár stránek, mykologii žádná. Pro zajímavost z mykologie ještě uvedu, že na Řípu, kousek pod Pražskou vyhlídkou roste z Červeného seznamu hvězdovka Pouzarova . Knihu jsem každopádně jako podřipan uvítal, pár zajímavých věcí jsem se zde dočetl, ale archeologie a geologie není můj šálek kávy a kniha mohla být opatřena kvalitnější fotodokumentací.

Nedávno jsem opět prolistoval tuto skvělou knihu sestavenou jen ze starých černobílých pohlednic. Je zajímavé porovnávat místa, která člověk navštívil v nedávné době a jak vypadaly pomalu před sto lety. Porovnával jsem Turnerovu chatu u řeky Vydra, před pár lety se tu natáčel v okolí pěkný večerníček Vydrísek, příběhy malé vydry. U knihy si cením i pohlednic již zmizelých vesnic, samot což mi trochu připomíná knihu P. Mikšíčka Zmizelé Sudety.

Trenck se proslavil neobyčejnou odvahou, velitelskou zdatností, neobvyklou bojovou strategií a v podstatě vytvořením prvních speciálních jednotek. Panduři lovili kurýry, přepadávali v noci vojenské tábory, vyvolávali zmatek v řadách nepřátel a další bojové úkoly. Majetek si ponechávali což u řadové armády vyvolávalo závist. Služba v těchto oddílech byla něco mezi válečnými operacemi a organizovaným zločinem. Možná o dvě století později inspiroval německé velení k vytvoření neblaze proslulé divize 34. divize SS Dirlewanger složené z říškých pytláků a trestanců nebo záškodníkům z pluku Brandeburg. Jeho panduři se vyznačovali krutostí, což tyto neblaze proslulé oddíly překonaly. Trenck ostatní důstojníky převyšoval výstředním chováním a vojenskou nekázní, úspěchy u žen a častými souboji. V tomto dílu se setkáme hned na začátku s vojevůdcem a turkobijcem Evženem Savojským, v Rusku se setká Trenck s mladým Gideonem Laudonem, budoucím slavným rakouským vojevůdcem. Poslechnuto jako audio kniha, přednes Pavla Svobody se velmi dobře poslouchal, jdu do poslechu druhého dílu Panduři.

Tuto knihu jsem uvítal, moc literatury o Saddámovi není, zde jsou nejdůležitější informace o období jeho vlády, popis situace v tehdejším arabském světě
až do roku 1991. Stalin patřil k hlavním Saddámovým politickým vzorům. Měl taky zálibu v popravováni politických odpůrců z nejvyšších postů. Z protivládních spiknutí podle Saddáma byl obviňován Írán, CIA a sionisté. Učaroval mu arabský nacionalismus, který podporovala vládnoucí strana Baas. Válka z Íránem vypuknula v roce 1980 o sporná historická území na jihu Iráku. O britské armádě se v první světové válce často říkalo, že to byli lvi vedení osli. Podobně si počínalo irácké vedení, válka trvala 8 let a skončila patovou situací v roce 1988. Další konflikt nenechal na sebe dlouho čekat, Saddám obvinil Kuvajt z ovlivňování cen ropy, v roce 1990 jeho vojska obsadila malý Kuvajt. Když se v lednu v roce 1991 utvořila koalice 30 státu k vyhnání iráckých ozbrojených sil z Kuvajtu, Saddám se projevil jako ministr propagandy Goebbeles. Válka o Kuvajt nazval matkou
všech bitev i přes drtivé porážky iráckých vojsk, propaganda mluvila o iráckém vítězství. Irácká armáda patřila ke čtvrté nejmohutnější na světě a disponovala chemickými i biologickými zbraněmi, které už v minulosti použila ve válce proti Íránu 1982, povstání Kurdů 1988. Irácká vojska se hromadně vzdávala, byl bombardován Irák a v únoru prakticky válka v Perském zálivu skončila. Saddámovi nastal další problém, v Iráku vypuknulo povstání proti jeho vládě. Tady v podstatě po potlačení povstání kniha končí. Kniha je na konci opatřena třiceti stránkami pramenů odkud autoři čerpali. Asi nejobsáhlejší kniha, která o tomto diktátorovi u nás vyšla.

V kostce skvěle sepsaný Vráťův životopis, který byl opravdu pestrý od mládí. V šestnácti letech vydělávat 100 Kčs za odpoledne hraním na saxofon na čajích roce 1960 , Vráťovi umožnilo odstěhovat se z internátu zahradnické školy a bydlet na privátu v Mělníku a hrát i jiných akcích, třeba po vinárnách ve městě. Dekadentní hráč na saxofon a klarinet rád hrál dlouhá sóla a to na čajích slavilo úspěch, hrál i v jazzové kapele The Cats Jass Band, kde se mihnul i Ivo Pešák. V roce 1972 si ho všimnul Magor Jirous a nabídnul mu hraní v PPU, jak Vráťa v knize uvádí moje hra je moc nezajímala, zajímal je můj zevnějšek loupežníka. Kniha vyšla v roce 2010, v roce 2015 došlu v sestavě PPU k rozporům a došlo k rozdělení skupiny na 2 formace Brabenec, Turnerová, Kvasnička, Janíček vystupovali pod stejným názvem, odpadlíci kolem Kabeše začali vystupovat pod stejným názvem. Brabenec ukončil koncertování s PPU v roce 2021, kvůli zdravotnímu stavu, občas na nějakém koncertu undergroundu vystoupí jako host. Kniha je doplněna množstvím fotografií a Vráťa vyprávět umí , dovíme se jak to bylo s jeho přeraženým nosem, studiem bohosloví, prvním zatčení a výslechy StB , podepsání Charty 77, v rámci operace Asanace StB nucená emigrace do Kanady, návrat v roce 1997 do Čech.

Samirovo tvorbu nějak nesleduji, ale v roce 2015 mě mile překvapil projekt Mortal Kabinet - Řezník, Hauser, Štorm ( Masters Hammer ) Lp Necrotica má syrový industriální zvuk a morbidní texty . Vyvrhela jsme včera s kámošem poslechnuli jako audio knihu na rybách, čte Samir a mám dojem , že byl pěkně naspeedovaný , místy si četbu opravdu užívá. Kdo má rád Bukowského, nebude mít s poslechem , žádný problém i když někde Samir tlačí na pilu až moc. Tajemství dámského koše, Kamarádi na díře z jeho Tv projektu pro dětskou televizi Bum Bum je fekální nechutnost. Při poslechu jsme se bavili a někde pochybovali o pravdivosti zážitků a Samirovu zdravém rozumu. No když měl v Praze v devadesátkách zakázaný vstup do většiny pražských klubů, něco na tom bude. Po poslechu knihy jsem dnes juknul na nějaké klipy Vanessy, Bruno Ferrariho, druhé umělecké jméno Samira a nebyly vůbec špatné , třeba klip Samir Hauser - Hugo Haas je super.

Trochu mi kniha to připomíná Foresta Gumpa, který sedí na lavičce a v bezelstném vyprávění shrnuje svůj život, Eugen jej shrnuje v krátkých, často chaotických odstavcích. Soukromý život Eugena ve vyprávění postihuje 50 let jeho života a zároveň uvádí střípky z předválečné i poválečné historie USA, které jsou často cynické a zavání šibeničním humorem. Film Zpuštošení Nankingu se stal hitem v amerických věznicích, kniha Protokoly sionským mudrců , kterou ve vězení šířilo Muslimské bratrstvo se stala ve věznici bestsellerem. Vůbec to nebylo špatné čtení, které ovšem každému nesedne Jatka č.5 tu nehledejte.

Stárnoucí investigativní novinářka Alice pronásleduje své oběti ve dne v noci, její pořad běží na soukromé Tv Vikomt, reportáž o záhadné bílé dodávce, která unáší mladé dívky spustí lavinu dalších nahlášených únosů. Zmizení přítelkyně nahlásí Krauzovi i jeden z bachařů, její manžel pracuje u policie a je známý svojí surovostí vůči manželce. Svérázná je figurka sochaře v chatové osadě, kde Krauz vede vyšetřování a narazí jen na mrtvolu psa a sklidí u kolegů posměch. Napínavý děj vyšetřování záhadných zmizení umocňuje i děsivý popis umírání matky detektiva Kukyho. Další skvělá Dánovka za pět hvězd.

Michale jdeme domů, těmito slovy Báthory oslovil syna , kterého konečně po letech našel. Syn po útěku z tureckého zajetí se přidal ke zbojníkům, na které byla časem vypsána odměna. Zbojnická skupina byla zanedlouho zlikvidována hajduky, Michal měl štěstí nebyl zabit, ale měl být prodán do otroctví. Báthory s kozákem Voroninem hajduky zlikvidují a osvobodí spolu s Michalem i sličnou mlynářku Běličovou, ke které Cornelius po čase projeví náklonost, že by Michalovi chtěl po letech i přivést matku ?? Děj od začátku nabírá spád, samozřejmě návrat domů se zkomplikuje, na scéně se objeví ,,vlčí baronka,, Ilsa a naše skupina se rozdělí, Báthory je zajat. Derviš Čelebi osvobodí ze zajetí Báthoryho podruhé a ten opět unikne a přidá se ke křesťanské armádě. Skvěle popsaná bojová střetnutí s Turky a Červeňák fandí Turkům, křesťanská armáda je nazývána prasečí hordou a vojáci jsou prasečí rypáci :-):-).

Po letech jsem přečetl znova a už to nebylo ono, Souček ala Däniken, myslím že v té době vyšly Dänikenovy Vzpomínky na budoucnost a Souček se inspiroval, co vím později se stal velkým zastáncem Dänikena a často ho citoval. Součkovi více slušelo psát literatura faktu a sci-fi u řešení záhad měl zase ale svěží styl a používal rafinovaný přístup k používání dogmatických metod k přesvědčování, Däniken všude, kde si nevěděl rady, dosazoval mimozemské civilizace :-):-). Etnograf, cestovatel Václav Šolc kdysi nazval Dänikena podvodníkem , který velmi chytře dovedl pracoval s polopravdami, toho se zaplať pánbůh Souček nedočkal. Z knihy považuji za nejlepší kapitolu o meteoritech a starověké námořní navigaci.

Tento víkend byl do některých muzeií v Praze vstup zdarma, vzpomněl jsem si jak před lety jsme jeli podívat do Trabant muzeum v Praha- Motole, díky této knize. Máme v knihovně co vyšla a pár míst uvedených v knize jsme navštívili. Super jsou v knize uvedené souřadnice GPS a uvedené webové stránky, které před návštěvou vybraného místa je dobré prohlédnout, kniha vyšla před 8 lety a některé údaje se změnily. Dobrý počinek od autorky, za mě pět hvězd.

Při čtení této knihy jsem si vzpomněl na slova politologa, spisovatele Oty Ulče, že většina afrických vládců jsou kleptokrati a lidožrouti, nebyl daleko od pravdy. Kleptokracie se v některých státech stala doktrínou, Mobutu, diktátor z Konga při projevu v roce 1976 před zraky 70 tsíc lidí pronesl : Pokud chcete krást, kraďte, ale jen málo, pokud budete krást moc, aby jste přes noc zbohatli, brzy vás chytí. Kanibalismem proslul Bokassa ze Středoafrické republiky, při jeho korunovaci na císaře se vypilo pětašedesát tisíc lahví šampanského a podle některých zdrojů nechybělo lidské maso v podobě rostbífu. Kamuzu Banda Z Malawi, který se dožil pomalu 100 let házel své politické odpůrce krokodýlům , podobně se choval řezník Idy Amin v Ugandě, mimochodem, kamarád našich soudruhů, vyváželi jsme tam třeba letadla L-29 Albatros. Psychopat z Rovníkové Guiney Macías Nguema se prohlásil za Velmistra vzdělanosti, vědy a kultury, kdo diktátora převyšoval intelektem, nebo nosil brýle, byl vzdělaný, určitě i četl a usiloval o státní převrat, byl zastřelen. Nguema praktikoval šamanismus , prý se dovedl převtělit do tygra , když měl být popraven odmítli ho vojáci zastřelit, báli se , že se vrátí v podobě tygra a roztrhá je, musela přiletět popravčí četa z Maroka, aby Nguemu sprovodila ze světa. Malý náhled o čem kniha pojednává, o každého diktátora je většinou uveden nějaký výstřelek, kterým proslul, ojedinělá publikace nabitá informacemi o despotech Afriky, kterou považuji od autora za nejlepší. Na konci knihy jsou tabulky vyhlášení nezávislosti afrických států, vnitřní konflikty a občanské války v Africe od roku 1945 , státní převraty. Pět hvězd více dát nejde.

Přehled říšských generálních komisařů, velitelů vojenské zprávy, kteří měli za úkol přidělené území ekonomicky vyplenit a vyždímat, potlačit domácí odpor, partyzánské hnutí , vyřešit židovskou otázku, podpořit domácí kolaboranty. V některých státech našli ochotné přisluhovače, třeba Lotyšsko neblaze proslulá Arajsova komanda , v jiných se setkali s velkým domácím odporem, například Bělorusko, Wihelm Kube jeden z mála protektorů, který zahynul při atentátu, který spáchali partyzáni. On neřídí, ale panuje, prohlásil Goebbels o Hansu Frankovi, šéfovi vytvořeného Generálního gouvernementu na území Polska. Autor nejde v knize nijak do hloubky, základní informace o uvedených protektorech, kdo chce jít do hloubky, slouží kniha jako dobrý rozcestník. Nekola patří k mým oblíbeným autorům literatury faktu a období nacismu, není to první kniha co jsem od něho četl za mě pět hvězdiček.

Z posledního dílu se mi nejvíce líbila kapitola o konci Karla Smělého, o který se přičinila švýcarská falanga. Falanga, bojové seskupení pěchoty, které znali už hoplité ve staré Spartě, vojska Alexandra Velikého slavilo na krátký čas vítězství na počátku 16. století. Střelné zbraně přinesly konec falangy, Kovařík zmiňuje srážku Švýcarů se španělskými arkebuzníky, která skončila smrtí 4000 Švýcarů, kteří se nedostali ke Španělům ani na dosah svých dlouhých pík. Pád Granady také výborná četba, tady mě zaujalo potrestání španělských renegados, někdejších křesťanů, kteří konvertovali později k islámu, stali se z nich živé terče nebo byli upáleni. Pierre Bayard du Terrail rytíř a vojevůdce na přechodu středověku a renesance byl taky zajímavá postava, do dějin vstoupil jako rytíř bez strachu a výčitek. Ideální rytířové existují jen v pohádkách, ty skuteční byli zbožní, stateční, krutí a chamtiví dějiny tvoří ,, černí princové,,.

Tahle kniha má docela zavádějící název, spíše se měla jmenovat Zajatecké tábory v Anglii v období druhé světové války. Autor čtivou formou na začátku seznamuje se stručnou historii vzniku zpravodajské jednotky nazvané Služba pro výslech válečných zajatců. U vzniku stál Angličan A. Scotland, který byl v roce 1914 zatčen Němci jako zpravodajec v Jihozápadní Africe, výslechy Němců na profesionální úrovni na něj zapůsobily a podobnou jednotku po propuštění v roce 1915 založil v Anglii. Na začátku druhé světové války jednotka působila ve Francii v Dieppe , kde vyslýchala zajaté německé vojáky, po obsazení Francie se jednotka přesunula nazpět do Velké Británie. Mezi první německé zajatce patřili sestřelení letci, námořníci, osádky ponorek. Služba byla na vysoké úrovni, nasazení ,,volavek,, mezi vězně, odposlechy, zabudované mikrofony na ubikacích vysokých důstojníků v zajateckých táborech, díky nim se Britům dostali do rukou cenné informace, třeba o raketách V-1. V táborech nebyli jen němečtí vojáci , po vítězstvích v Africe byly založeny tábory pro italské zajatce, kteří pracovali v britském zemědělství. Nejvíce zajatců z německé strany, 500 denně očekávali Angličané po vylodění v Normandii, číslo bylo mnohem vyšší. Zajaté Němce klasifikovala služba na ,,bílé,, ti byli považovány za antifašisty a byla je možnost přesvědčit pracovat pro Spojence, ,,šedé,, ti neprojevovali výrazné politické přesvědčení a mohli spolupracovat se Spojenci ,, černí ,, byli zarytí nacisté , většinou z jednotek SS , při prvních výsleších prokazovali loajalitu vůči A. Hitlerovi a NSDAP, ti byli většinou posíláni do táborů v USA a Kanadě. V knize je popsáno několik útěků Němců z táborů, kdy byli uprchlíci úspěšně dopadeni. Zajímavá je kapitola o plánovaném hromadném útěku 7500 vězňů z tábora ve městě Devizes 24.12. 1944 , který mělo podpořit komando výsadkářů Skorzeniho, šlo jen o fikci, kterou vypustili v táboře Devizes sami Němci ke zvednutí morálky zajatců a zvýšení útěků. V táborech, docházelo často k fémovým vraždám ,,bílých zrádců,, které měli na svědomí příslušníci SS. Později Angličané udělali segreci mezi zajatci, fanatičtí nacisté dostali klasifikaci CX, nenapravitelný fanatik, psychopat a byli přemístěni v roce 1946 do tábora ve Skotsku Watten. Službu strážní v táborech vykonávali polské jednotky, Poláci měli možnost k pomstě za Varšavu a další zvěrstva, kteří Němci v Polsku spáchali. Doporučuji čtenářům válečné literatury faktu mnoho zajímavých , málo známých informací.

Kniha staršího vydání 1998, v době kdy z mého pohledu vycházelo nejvíce poměrně kvalitní válečné literatury a literatury faktu, proslulé bylo nakladatelství Jota. Začátek knihy je věnován Prusku, narazíme na zvučná jména Gerhard Scharnhorst, bývalý pruský ministr války, kapitán Karl von Clausewitz, Scharnhostův hlavní pobočník. Clasewitze proslavil po jeho smrti spis Vom Kriege - O válce, zápisky z let 1816-1830, které po jeho smrti vydala v roce 1932 jeho manželka. O spisu O válce se vyjádřil o100 let později velmi trefně generál H. Guderian vojenský teoretik, generál tankových vojsk, to je kniha čtená nemnohými a kritizovaná mnohými. Autor se v knize zabývá chybami německých vojevůdců v první i druhé světové válce na které upozorňoval ve spisu O válce Clausewitz. Vstříc válce na dvou frontách je název jedné z kapitol a chyba, které se dopustilo německé velení v obou válkách, tříštění sil. Za naprostý dilentantismus a vstupování do rozlehlých prostor bez bližšího seznámení s terénem, přírodními podmínkami ( např. klima, vodstvo, přírodní pokrytí) pokládá autor napadení Ruska. Skončil prosinec 1941 s malým zpožděním byly OKW, vrchnímu velení wehrmachtu oznámeny ztráty, které činily 803 903 mužů , tedy čtvrtinu z celkové počtu 3,2 milionů z nasazených na východní frontě. Kniha se čte velmi dobře, přináší autorův pohled na německý způsob vedení války i dost zajímavých informací, některé jsou ovšem sporné i když vzadu jsou uvedeny 2 stránky zdrojů.