Rok v naší kuchyni

20.02.2021

Od doby, kdy k zahnáni hladu bylo potřeba zabit mamuta, uplynulo hoooodne let. Ještě před sedmdesáti roky autorka této kuchařky předpokládala k dosažení stejného cíle aspoň nějakou aktivitu.... zasadit, sklidit, sezbirat, podojit ... a uvařit. Dnes nám stačí k zahnáni hladu mobil. Původně jsem chtěla napsat kreditka a mobil, ale telefonem se dá nejen objednat i zaplatit, a řetězce fastfoodu v lepším případě zástupci mezinárodních restauraci, přinesou jídlo až na práh.
Určitě bude pěkně vypadat, dobre vonět a nevšedně chutnat. Po jeho původu a složení není zahodno moc pátrat. Nebude příliš regionální.
A tak organismus připravený spíše na nekoreneneho mamuta s bramborem a nějakou tou bobulí, zase dostává něco, složitého. Opět jsme zdrhli evoluci a ona se snaží svým rozvaznym tempem připravit nás na pizzu, hambace, hranolky, dresinky, chipsy a kdoví čím komplikovaným se ještě cpeme.
Tělo začne po nějaké době stávkovat. Různou formou - obezita, cukrovka, kardiovaskulární nemoci, nádory, prinejlepsim alergií na téměř všechno kolem nás.
Kdybychom dokázali hodit zpátečku a jet v ustrety receptum a životnímu stylu z této knihy, dostalo by se nám časem alespoň částečné odměny...
Pokud se rozhodnete couvat s touto knihou, tak doporučuji začít na straně 144 se štědrovečerní rybí polévkou. Predesílam, ze rybí polévky nejim - následek spolecneho školního stravování. Tato je výjimka. Je to nejsložitější polévka, kterou jsem kdy vařila. Při její přípravě zaspinite hned 3 hrnce a příprava zabere téměř tolik času jako bramborový salát. A výsledkem je kremova polévka neatraktivniho vzhledu ( který se dá vylepšit na másle osmazenou houskou), zajímavé vůně a absolutně nevšední božské chuti, podle hesla : v jednoduchosti je krása. Pokud preferujete, jako já, proste Vánoce se zvyky, dřevěnými figurkami, svíčkami a miskou jablek, budete nadšeni. Pokud jste příznivci opulentni štědrovečerní hostiny, určitě nebudete zklamáni.
Recept jsem objevila v době, kdy jsem se začala spolupodílet na přípravě štědrovečerní večeře, někdy na druhem stupni ZŠ. Od té doby tento kulinářský skvost dávno překročil hranice mých stedrovecernich spolustolovniku. Kdo ochutnal - vyžaduje znova. A tak k nám známí a příbuzní přinášejí před svátky části svých kaprů, výměnou za mou polévku. O posledních Vánocích jsem ji vařila ve 20-ti litrovem hrnci a další potenciální zájemce musím zklamat, protože větší se mi nevejde na sporák.
Před Štedrym dnem polévku roznáším a představuji si, jak spolu s ni predavam do těchto domácnosti i část naší vánoční pohody. Mám krásný hrejivy pocit, ze lidé ocení to, co jsem vyrobila rukama.

Ke knihám se většinou nevracim. Tato má čestné místo v mé kuchyni a doufám, ze v ni objevim další kulinářské skvosty sladěné s duchem evoluce stravování.