Zlatinka.Emilly
komentáře u knih
Dcera někoho jiného
Amy Gentry
Nic moc, hlavně od cca poloviny knihy to bylo zdlouhavé nic neříkající povídání o lidech, které se mi v příběhu ztráceli, takže jsem nevěděla kdo je kdo a posledních 50 stránek jsem fakt dočetla jen silou vůle, mezi řádky.
Tři týdny ... a navždy sbohem
Charles James Box
Zpočátku se mi kniha moc líbila, později začala ubírat na kvalitě příběhu. Podruhé bych jí asi už nečetla.
Tajemství krve
J. T. Ellison
Pěkná kniha, co se mi nelíbí je obálka. Zavádí k úplně jinému příběhu. Jinak jak bylo zde již napsáno, příběh uvede čtenáře do napínavého děje a fakt, že kdyby některé pasáže byly ubrány, vůbec by nechyběly. Ale i tak za mně super, napínavé a neodložitelná kniha do poslední stránky.
A že byla ta záporná postava neprůhledná pravda není. Již při 200 přečtených stránkách jsem sestře, která mi knihu půjčila, řekla, jak na tom "ta" osoba je a z čeho ji viním :) a nemýlila jsem se.
Příběhy o příležitosti
Ludvík Švihálek
Kraťoučké příběhy , které se velice dobře četly a mohou dát radu.
Konkurs na anděla
Stanislav Rudolf
Kniha mého oblíbeného spisovatele z dětství. Závěr knihy mě dost zklamal. Jsem si myslela, že Zuzana bude stát za pravdou a nenechá se zviklat.
Domov bez harampádí: Jde to i s dětmi
Joshua Becker
Četla jsem i jiné tohoto žánru, ale tahle kniha mě dost zklamala. Nedozvěděla jsem se nmic nového, nebo alespoň prospěšného. Pořád dokola to samé.
Matka, dcera, nebo já
Alana Kirk
3/4 knihy se mi moc líbily, ale těch posledních cca 50 stránek, to jsem ani nevěděla o čem čtu. Hned na začátku knihy jsem pochopila, že se jedná o autobiografii (anotaci jsem před tím nečetla). Pisatelka tady popisuje vlastní prožitky s náhlým onemocněním své matky. Jak blízké téma pro mě, kdy jsem zavzpomínala a mnohdy se zastyděla, že jsem jednala v péči o svoji matku trochu víc bez pochopení samotné nemoci.
Pohádky z Větrné Lhoty
Daniela Fischerová
Příjemné vyprávění o nezbedné Jáje a jejích kamarádech větříčcích. Kniha je roztomile ilustrovaná, vnoučkovi se čtení moc líbilo.
Příběh z větrné doliny
Hana Zelinová
Dalo se to číst, ale pochybuji, že by tohle zajímalo sedmileté dítě.
Vdovou proti své vůli
Georgette Heyer
Takové rozporuplné. Zpočátku se mi to docela líbilo, ale pak se příběh táhl a byl vlastně o ničem.
Roma mi Amor
Katy Yaksha (p)
Zpočátku jsem se snažila číst list za listem, později jsem přeskakovala odstavce, teď už celé listy. Nevím, jestli se někde chytnu, a dám knize šanci.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Asi není moc zajímavá tato kniha, když jsem po poslechu zjistila, že jsem knihu už jednou četla a přitom jsem si ji nepamatovala.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Napínavé, příjemně se poslouchalo. Jak poznat psychopata?
Vrah andělů
Andrew Mayne
Nevím, nevím. Bylo tam spousta zbytečností. Zajímalo by mě, jak jsou na tom psychicky spisovatelé píšící o násilí, protože tohle asi zdravý člověk nevyplodí. Proč nás stále někdo krmí brutalitou!!
Rudý šál
Nora Roberts
Trochu naivní budování vztahu Fiony a Simona. Super vycvičení kluci, taky by se mi takový poslušný pes líbil.
Dětí se nevzdám
Soheir Khashoggi
(SPOILER) Už jsem četla více knih na toto téma, ale ještě ne žádnou, kde by otec - únosce, své děti dobrovolně vrátil matce.
Medikus z Heidelbergu
Wolf Serno
(SPOILER) Pěkný příběh ze 16. století a nahlédnutí do doby, kdy se léčilo spíše bylinkami a praktikami, jaké v té době byly dostupné. Těžké časy z doby epidemie moru byly rovněž popsány na úrovni tehdejší doby a lidem v té době muselo být opravdu těžko. Konec se mě nelíbil. Dostal se Lukas opět do života? Měl možnost dožít svůj život po boku milované ženy a svého syna? Proč mu nikdo nepomohl, proč každý mlčel a dával tak souhlas Christophovi, že jedná v pravdě a spravedlnosti. Vždyť v té době byl už Lukas váženým pan medikus, tedy lékař, který byl opravdu srdcem pro každého nemocného. Nechápu proto, že nikdo nic neudělal, nikdo mu nepomohl, ani jeho princezna. Asi to bylo tou dobou.
Dívka s jahodami
Lisa Stromme
Příběh Johanne, která hledala sama sebe a své místo v životě. Její oddanost vůči Tullik byla spíše kamarádského rázu, nežli vztahu mezi služkou a dívkou z rodiny. Měla jsem možnost nahlédnout do života norského malíře Edvarda Muncha, jehož obrazy ve mě vyvolávají depresivní chmury. Asi bych už podruhé nečetla.