Zelený_Drak komentáře u knih

První díl, který mě bavil, sednul mi, dokázal si udržet moji pozornost a poprvé jsem začala uvažovat o tom, že bych si přečetla i nepřeložené díly, takže jsem si většinu knihy myslela, že tomu konečně můžu dát tři hvězdičky. Ale pak se to někde kolem 185. strany pokazilo a na zbývajících 70 už mě to znova nechytlo. Kdyby se jednalo o začátek nebo prostředek, pořád by to bylo na tři hvězdičky. Ale když mě nebavil konec, kde má napětí vrcholit?

Tentokrát se mi líbí Kalův vývoj. Ostatní postavy jsou dost rigidní, ale Kal konečně přestává fňukat a začíná něco dělat. Zrovna tak schvaluji vývoj mezi Kalem a Georginou. Myslím, že autorka si s tématem osudu neví rady, takže je lepší, když ho v sérii omezuje.

Příběh byl o něco slabší, než v předchozích dílech, protože tentokrát jsem to prokoukla (na rozdíl od rozuzlení druhého dílu například).

Pár poznámek k překladu. I když jsem s překlady Anny Jankovské víceméně spokojená, pokaždé se najde pár iritujících drobností. Například nesnáším jazykově správný ale neskutečně zhovadilý překlad severských jmen. "Sangrida Odinsdóttir" by se mi lépe četlo jako "Sangrida, dcera Odinova" než jako "Sangrida Odinsdóttirová" (jazykově je to opravdu v pořádku, ale je to strašná kravina, protože původní jméno už obsahuje jednoznačnou informaci o pohlaví nositele a otec Sangridy není žádný pan Odinsdóttir, ale Odin). Dále mi vždy zkazí čtení, když někdo překládá "gun" jako "zbraň" ve chvíli, kdy dochází ke srovnání s nožem. Nůž je také zbraň a tohle je letos už druhý překlad, kde to překladateli ulítlo, takže u sebe pozoruji rostoucí nadšení pro originály. A konečně říct chlapovi: "Vykoupat je v krvi panny. Pustíš si žilou?" si myslím zasloužilo vysvětlivku, protože tohle je ztraceno v překladu. Ne každý ví, že pro naše "panna" a "panic" je v angličtině jednotný výraz "virgin". Tento obsáhlý odstavec ale nic nemění na tom, že překlad ujde a překladatelka u mne boduje s poznámkami pod čarou.

05.10.2015

Kniha o tom, jak chtíč spolu s nedostatkem morální síly a smyslu pro povinnost, mohou zničit hříšníka, jakož i všechny, kteří mu v hřešení nebránili. Každý charakter, je velmi realistický (tedy je podle mne Balzac dobrým představitelem francouzského realismu), byť poněkud jednostranně založený. To ovšem není problém, vezmeme-li v potaz, že je zde v každém zvýrazněna především jeho hlavní hnací síla a i přes podobné rysy různých charakterů čtenář shledává každého jiným.

Na "Sestřenici Bětě", jsou dobře znatelné chyby, kterých se dopouštějí kladné charaktery. Například Hulot syn, v domnění, že se jedná o akt úcty, stále platí za otce další a další dluhy, jakoby neviděl, že takováto beztrestnost je jen ke škodě, neboť nevede ke vzniku potřeby změny u člověka bez svědomí. Na druhou stranu, můžeme vidět i oběti, které jsou dnes již vzácné. Kolik žen by dokázalo to, co nakonec dokázala hraběnka Steinbocková?

Bohužel, pro dnešního čtenáře je trochu náročné vžít se do ekonomiky tehdejší Francie. Osobně mám problém představit si, jak fungovaly všechny ty penze, důchody a výnosy. Zřejmě proto, že když uložíte peníze do banky dnes, výnos očekávat nelze. Také si těžko umím představit, že lze být milenkou několika mužů a takto je balamutit, jako tomu činí paní Marneffová. Přesto se mi zdá pravděpodobné, že takové sebestředné a zlomyslné ženy jsou. A bezpochyby jsou sestřenice Běty.

3 03.10.2015

ČÁST 3 ZE 3

Box 10.1: "To je případ třeba alel pro hnědou a modrou barvu očí - homozygot se dvěma alelami pro hnědou barvu očí se neliší od heterozygota, který nese jednu alelu pro hnědou a jednu pro modrou barvu (trochu zjednodušuji, odborníci nechť prominou)."
Odborníci a na první pohled odlišitelní heterozygoti neprominou. Když pan profesor neumí dobře vybrat příklad na lidech, ať to vysvětlí na kytičkách nebo motýlcích (v genetice tedy spíš na mouchách rodu Drosophila).

Další podobný problém v kapitole 10.: "Z vlka dokážeme v historicky krátkém čase vyšlechtit srnčího ratlíka nebo chrta, musíme se však smířit s tím, že pro většinu chovatelů těchto ras budou představovat návštěvy veterináře bezmála součást pravidelného denního programu."
Vzhledem k tomu, že chybí odkaz na uskutečněný experiment, domnívám se, že pan profesor si tento příklad vycucal z prstu. Chtěla bych vidět, co za psa dokáže z vlka vyšlechtit. Vlk a pes sice mají společného předka a pořád se mohou křížit, ale vše nasvědčuje tomu, že pes není domestikovaný vlk (obecně vzato, neříkám, že neexistuje nějaké psí plemeno, které ano). Pes a vlk se pravděpodobně vyvíjeli vedle sebe ze společného předka a docházelo mezi nimi k hybridizaci (proto je mezi nimi vysoká míra příbuznosti). Kdybychom ale nechali psy "zdivočet" měli by se asi vrátit spíš k něčemu jako je Dingo. Nutno dodat, že prof. Flegr to v době psaní knihy nemohl vědět a tudíž jen opakoval všeobecně uznávanou teorii.
Moje poznámky:
1. I kdyby někdo někde prokázal domestikaci vlka na studii samotné mitochondriální DNA, bez studie jaderné DNA neprokázal nic. Stále by mohlo jít jen o hybridizaci samců psa se samicemi vlka (mitochondriální Eva).
2. Na základě názorů různých chovatelů, které jsem četla, se domnívám, že dnešní vlk je obecně málo vhodný pro domestikaci a že se lépe domestikuje třeba liška.

Pro zájemce o původ psa:
Ardalan et al. (2011) Comprehensive study of mtDNA among Southwest Asian dogs contradicts independent domestication of wolf, but implies dog–wolf hybridization. Ecology and Evolution, 1.3, 373 – 385, doi:10.1002/ece3.35
Freedman et al. (2013) Genome Sequencing Highlights Genes Under Selection and the Dynamic Early History of Dogs. Genomics, arXiv:1305.7390v2
Freedman et al. (2014) Genome Sequencing Highlights the Dynamic Early History of Dogs. PLoS Genetics 10(1): e1004016. doi: 10.1371/journal.pgen.1004016

V 11. kapitole mě hned zkraje rozladilo: "... nemalá část účelných vlastností se vyvinula až u mnohobuněčných, a tedy rozhodně u organismů rozmnožujících se pohlavně."
Tato generalizace by si snad zasloužila aspoň malý box o nepohlavním rozmnožování mnohobuněčných.

Kapitola 17, první věty:
"Můj přítel a kolega Daniel Frynta moc rád chová myši, hady a ještěry. Takto postižených osob se mezi námi pohybuje určitě více, ale můj přítel Daniel je navíc zoolog a etolog, takže si tuto zajímavou psychickou úchylku dokáže docela dobře sám před sebou a do určité míry i před svým okolím zdůvodnit."
Zde Flegr (jistě ne zcela úmyslně, protože je to také pořádný blázen a přeci by sám sebe takto nevyzradil) podporuje moji teorii, že člověk je nejdřív bláznivý podivín a až potom se stává vědcem. Představa šílených, výstředních či alespoň roztržitých vědátorů je v naší kultuře již celkem etablovaná (a nevznikla ostatně samovolně) a dnes již možná ovlivňuje volbu povolání tam, kde tento maskovací trik dříve napadl jen ty nejmazanější podivíny. Bylo by zajímavé zjistit, kolik vědců se stalo vědci, aby si mělo čím omluvit svoje jinak nepříliš tolerované výstřelky (nebo nezřídka rovnou osobnost). Čím jste úspěšnější, tím více si v nich můžete hovět a tím méně je musíte obhajovat. Obávám se však, že do vědy čím dál tím více proniká byznys a konkurenční druh "blbec užitečný", který mnohem lépe kooperuje s byrokracií (kde rovněž bývá zaměstnán "blbec užitečný" akorát jiný poddruh a "dej blbci funkci a vymyslí lejstro"). Uvidíme, zda s "podivínem vědátorským" udrží mutualistický vztah (je pro fungování ekosystému velmi důležitý) nebo ho v důsledku pozitivní selekce na ambice (zvyšuje se počet ambiciózních zástupců tohoto druhu) časem vytlačí do krajních oblastí sdílené niky. To by mohlo vědě značně uškodit:
"Dobrý přírodovědec se pozná podle toho, že dokáže odpovědět na otázky, na které jeho kolegové odpovědět neumějí. Výborný přírodovědec, jako třeba právě Daniel, se pozná podle toho, že si navíc dokáže položit otázky, které si nikdo z jeho kolegů zatím nepoložil."

Z poslední kapitoly: "Poučen Kuhnovou teorií vývoje vědy dobře vím, že jediný známý účinný způsob, jak nahradit jednu dlouhodobě úspěšnou teorii teorií novou, je nechat přirozeně vymřít stoupence teorie staré a nechat na jejich místo dorůst generaci stoupenců teorie nové. A na tom se musí začít pracovat s dostatečným předstihem."

Musím vyjádřit obdiv všem laikům (nebiologům), kteří přečetli celou knihu. Domnívám se, že navzdory vší snaze není Flegr tak srozumitelným popularizátorem vědy, jak by si asi přál. Na druhou stranu uvádí, že knihu napsal hlavně pro budoucí biology, tedy se mu to asi dá odpustit (až na to, že jsem si ji koupila jako cílová skupina a v maturitním ročníku se mi velmi špatně četla, úspěšně jsem ji přelouskala až nyní). Jako biologovi neevolučnímu a v evoluci málo vzdělanému se mi teorie Zamrzlé plasticity celkem zamlouvá, ale netroufám si o ní cokoliv soudit (ukázat neznalému člověku jen to, co teorii podpoří, by jistě nebylo těžké). Zdánlivě nízké hodnocení, které knize dávám, proto kromě mého názoru, že pro laiky je přeci jen dosti náročná, odráží také nedostatek mého odborného názoru (což není chybou knihy, byť je to možná tak trochu možné svést na samotného prof. Flegra... kdyby neměl jako zkoušející pověst, kterou má, mohl být můj rozhled v evoluční biologii větší).

1 28.09.2015

Jsem na rozpacích. Ačkoliv se knížka dobře čte, nelze přehlédnout, že celou dobu se nic moc neděje. Žádné napětí, hlavní hrdina podivuhodně klidný (a také plochý, nezajímavý a nudný). Závěr nedotažený. Ale pěkné vedlejší postavy jako Op, Duch a biostroj. A dobrý nečekaný závěr. Jen to kazilo to, jak se na posledních asi 40 stranách některé informace opakovaly, a to téměř stejnými slovy. Nevím, zda to chtěl autor zdůraznit, nebo zda zapomněl, že už to tam jednou napsal. Díky tomu, co se objevilo v závěru, si knížku asi nechám, ale nijak zvlášť mě na další autorova díla nenavnadila.

2 20.09.2015

Nechápu, jak může někdo, kdo má rád tuhle sérii, kritizovat nechutně krvavé popisy a (relativně) vysokou míru násilí. Tahle série je podle mě hlavně o násilí. Ale asi to někdo čte kvůli Kalibanově myšlenkovým výlevům a Nikově sexy zálibě ve zdravém životním stylu. Ale proč? Hrdinů Nikova typu je určitě dost i v románech pro ženy.

Samotná zápletka, to jak se série vyvíjí... Nic originálního. Ale oceňuji, že jsem neuhodla předem, kdo za tím stojí. Přesto se pořád nějak nemůžu přimět dát tomu 3 hvězdičky, i když předvídatelnější sérii o Rachel Morganové (podle mě hodně podobná série) jsem je dala a nedokážu vysvětlit v čem je lepší. Tady mám fakt nějaký problém s nábojem. Číst dál mě to nutilo až tak na posledních 35 stran. To je prostě málo.

Co se dlouhodobého vývoje příběhu týče. Nechápu, co mají všichni proti Georgině. Mně tam připadá navíc spíš Dobromila. Přijde mi, že tam je jen proto, aby Niko někoho měl. To Georgina je archetypální. Krásná, moudrá a laskavá dívka si zamiluje zrůdu. Zrůda to nechce připustit. Klasika. Ta linka je ohraná, ale nečekala bych, že to bude čtenářky odpuzovat. Kalibanův vývoj je asi trochu k lepšímu, Robin se nemá kam vyvíjet, to je konstanta. Uvidíme, co přinese Běsnění.

18.09.2015

"V temnotě" jsem četla podruhé, abych si oživila, o čem to je, než se pustím do dalších 5 dílů (když už je mám doma). Proti knize trochu vypovídá to, že jsem úplně zapomněla, kdo byl hlavní záporák. Hodnotila jsem ji celkem tvrdě už když vyšla a další přečtení nic moc nezměnilo. Míň mě iritoval Kaliban a jeho ufňukanost, ale zato mě víc štval překlad "Robin Goodfellow" na "Robin Kamarád". Vtipálek bylo přeci jen o chlup lepší. Až na to, že v podání Thurman Goodfellow zas takový vtipálek není. Celkově mě víc iritovaly dialogy a Kalovy poznámky, které dělal v duchu, protože když si je představím v angličtině, zní mi to líp. To co mi v angličtině připadá normální mi v češtině zní poněkud připitoměle.

Je asi tak nějak jasné, že "ten sexy chlap" je tady Niko. Ale doma byste ho stejně nechtěly, protože je tak fixovaný na svého bratra, že by z toho asi nikdy nic dobrého nevzešlo. Ale autorka Nikovi přiřkla partnerku, takže jsem celkem zvědavá, jak si s tím v dalších dílech poradí. "Femme fatale" je ale jednoznačně Georgie, bude divné, jestli s ní nebude dál pracováno.

Děj je vlastně dobře vymyšlený. Ale... Ono to prostě nemá žádné napětí. Ani v závěru mě to nenutilo číst dál. Jediná napínavá část je podle mě ta s trolem.

Jinak se víceméně souhlasím s komentářem tsal, je tam moc Kalibana a málo toho ostatního. A při tom Kal nemá žádnou extra hloubku. Nesouhlasím ale s těmi, kteří nezkusí 2. díl. Zase člověk musí vzít v úvahu, že je to prvotina a kvalita prvotiny je dost závislá i na tom, jaké betování autorka sehnala.

13.09.2015

Od někoho, kdo je v dodatku řazen do zlaté éry americké sci-fi jsem asi čekala víc. Rozsahem se jedná o povídku, takže to asi vysvětluje nedostatečné vyčerpání námětu. Většinu děje se řeší ponorka a zda se zapojit nebo nezapojit do boje. Na 160 stran příběhu připadá tak 30 stran vrcholné akce, což se mi zdá málo. Navíc je právě toto vyvrcholení špatně napsané. Stručně a bez napětí. Námět byl přitom zajímavý a z anti-válečných sci-fi je to taková míň průhledná. A "Okřídlený muž" má u mě plusové body za to, že hlavní hrdina není muž s krizí středního věku a jeví větší zájem o problém, před který je postaven, než o ženy, které se v příběhu vyskytují.

1 31.08.2015

Tuto knihu jsem odložila po 2/3 po té, co jsem narazila na tvrzení, že všechny ženy s Turnerovým syndromem jsou extrémně feminní v každém svém chování a postrádají jakoukoliv prostorovou orientaci. To je buď dezinterpretace, nebo zastaralá informace.

Uvedené by mohlo platit zhruba pro 50 % těchto žen. Zbylých 50 % těchto žen by naopak mělo mít minimální problémy s matematikou a prostorem, ale zato potřebovat delší čas na zorientování se ve společenském životě. Když pomineme toto rozdělení na dvě skupiny, které by mělo být důsledkem parentálního imprintingu, tak nevidím důvod, proč by přibližně 10 % zárodků žen s Turnerovým syndromem nemohlo být vystaveno vysokým dávkám testosteronu (stejně jako 10 % zárodků žen bez syndromu) a mít tedy mužský mozek. Ženy s Turnerovým syndromem navíc nemají vlastní ženské hormony a tedy bych hodně váhala označit i jen tu první polovinu za extrémně feminní (v chování), protože případný ženský mozek zde není podporován hormonálně (respektive hormonální cyklus je jen uměle napodobován).

Věřím, že někomu může kniha dát něco pro partnerský život, ale bude to platit zejména u párů "žena s ženským mozkem a muž s mužským mozkem" nebo "muž a žena s prohozenými mozky". Jako žena s "mužským mozkem" mám na výběr buď mezi jinou ženou (která bude mít pravděpodobně mozek přinejmenším v "poli překrývání" nebo "mužský") a mužem (který bude mít pravděpodobně "mužský mozek", protože proč si vybírat někoho s výrazně odlišným fungováním?). 10 % žen, které se myšlením podobají spíš opačnému pohlaví, nemá kniha zas tak moc co nabídnout. Takže po tom nesmyslu o všech ženách s Turnerovým syndromem jsem knihu odložila. Nač si zanášet mozek hovadinami?

Dobře se to četlo, ale podobně jako u knih "Stavitelé světa", nebo "Stvořitel vesmíru", mám problém s porozuměním hlavnímu hrdinovi. Tyhle starší sci-fi na jedné straně obvykle nějak narážejí na rovnoprávnost žen, na druhé straně jsou ale docela sexistické. Nevadí mi popis ženských postav takovým tím mužským pohledem. Vadí mi, že autoři sci-fi se tehdy zjevně vyžívali v krásných inteligentních a statečných ale křehkých ženách bez zábran, což je možná snem (téměř) každého heterosexuálního chlapa, ale není to zrovna moc reálné a jako ženu mě pak tyto hrdinky nudí. Prostě postavy jako Erissa na mě nepůsobí realisticky.

Hrdina "Tanečnice z Atlantidy" je tatík od rodiny, který po zatažení do minulosti řeší hlavně jaká žena ho jak přitahuje a jestli je v pořádku být nevěrný manželce, která právě tady a teď neexistuje. Takový sen muže s počínající krizí středního věku. Prostě vcelku nanicovatý chlap, ten Duncan.

Děj samotný je docela dobře vystavěný, i když až na jeden moment (či dva) velmi předvídatelný. Právě za příběh dávám obě hvězdičky.

1 27.08.2015

Platí vše, co jsem napsala v komentáři k prvnímu dílu. Děj je možná o něco akčnější, ale pořád si myslím, že je kniha hlavně pro čtenáře mezi 9 a 15 lety a většina dospělých se k ní nebude vracet. Což ale neznanemá, že by mě nebavil jednoduchý vtip, kdy Rammar stále prohlašoval "Kal Anar" za "Kal Asar". Nejzábavnější byla podle mě část s Balbokem a amazonkami, to jsem se i zasmála. Vadí mi otevřený konec. Bez pokročilých znalostí němčiny se totiž čtenáři nedozví, jak bude dobroudružství orků pokračovat. To ale není tak úplně autorova vina.

14.08.2015

Mně pořád připadá, že tahle kniha musí být skvělá oddechovka pro ty, kteří rádi čtou časopisy a knihy o záhadách a paranormálních jevech. Musím tomu zkrátka přiznat jistý potenciál a ve fantasy málo používaný nápad (nenapadá mě jiná fantasy série, která by těžila z paranormálních jevů... to je spíš doménou hororů).

Harper mě ale opravdu nebaví. Žádná postava v této knize mě neoslovila dost na to, abych si přečetla další díl. Takže stejně jako Fantom Print, i já s tím končím. Do knihy jsem se zkrátka nedokázala pořádně začíst. A to i přesto, že zápletka vlastně byla celkem dobrá.

Musím ale ještě pochválit překlad obou dílů a malé množství překlepů. Spíš se podívám po překladech od Petry Kubáškové než po dalších knihách od Kat Richardson.

09.08.2015

Čekala jsem něco jiného. První polovina knihy mě vůbec nebavila. Postavy se mi zdají ploché. Kdybych neměla druhý díl už doma, asi bych ho ani nesháněla. Druhá polovina knihy už se mi četla lépe, takže jsem se postupně dopracovala k závěru, že to asi není až tak strašné, jen mi tenhle mix mezi časopisem "2001 záhad" a detektivkou nesedne. Hodnocení ještě možná časem přehodnotím, podle toho, jak mi kniha zůstane v paměti.

Harper mi přijde naprosto nezajímavá. Ale může to být i tím, že jsem po "Šerochodci" sáhla po dočtení "Pro hrst amuletů" a vedle labilní a nepředvídatelné Rachel působí Harper obyčejně. Její vzpírání se Šeru mě navíc iritovalo. Působilo na mě nevěrohodně.

1 02.08.2015

Tak mně 4. díl přišel asi nejlepší co do čtivosti, i když zápletka byla lepší u prvních dvou dílů. Od třetího dílu na mě zápletky působí nastavovaně (uvidíme, co bude dál). Ale bavilo mě to víc. Rachel je čím dál tím praštěnější, ale nejsem si jistá, jestli jí to jako čtenáři můžeme vyčítat. Komu by z těch věčných patálií trochu nešplouchalo na maják? Vztahy v této knížce se mi náhodou zamlouvají. Není to to klasické "a žili šťastně až na věky". Naopak. První chlap, který nám byl vedle hlavní hrdinky ukázán, se vybarvil jako pěkný ptáček, což myslím připomíná realitu nejedné ženy. Jenks u mě ale jednoznačně vede a dokud tam bude, je mi úplně jedno, jestli Rachel tancuje nahá na hlavě, nebo co dělá...

Časem do tohoto komentáře přidám i komentáře k nepřeloženým dílům série.

1 01.08.2015

Třetí díl mě bavil víc než předchozí dva. Je také pravda, že Nick nebyl popisován tak eroticky jako Kisten (a little bit(e) of vampire porn included). Přijde mi ale, že to je i proto, že se autorka postupně vypisuje. Jestli to takhle ale měla od začátku v plánu, tak body pro ni. Děj se vleče méně než v prvních dílech, což je určitě příjemné. Od prvního dílu dost fandím elfům, takže tenhle díl mě potěšil. Myslím, že na motiv "zachraňte elfy" mě Kim Harrison utáhne až do konce série. Také Rachel je teď, když se ukázala její jedinečnost, o něco zajímavější.

Pozitivně mě zaujala i Kateřina Niklová jako překladatelka. V jejím překladu nacházím jen tu a tam nějakou drobnost, kterou pravděpodobně většina čtenářů přehlédne.

1 01.08.2015

Četla jsem v angličtině, měla jsem rozečteno rok a nedokázala jsem se prokouset ani na stranu 50. Vůbec mě to nezaujalo.

Není to "ryba roztahovala žábra" ale "ryba roztahovala žábry". Ale pořád lepší než tvrdit, že norek je hlodavec.

Jinak mě to bavilo a nebavilo asi podobně jako první díl. Jsem ráda, že autorka se rozhodla nedělat z postav příliš velké blbce a nechala je konečně odhalit Trentovu identitu. Myslím, že z toho bude hlavní linka, která se potáhne všemi 14 díly.

21.07.2015

Tak tohle mě tedy neoslovilo. Možná by se mi to víc líbilo jako seriál. Navzdory poměrně slušně zpracovaným postavám mě kniha v prvních dvou třetinách nijak nenutila k dalšímu čtení ("akční nuda"). poslední třetina byla o něco lepší. Myslím, že překladatel tady pokazil vše, co se ještě pokazit dalo (originál by mě ale asi neoslovil o nic víc). Něco málo jsem si poznamenala, aby mě náhodou někdy nenapadlo číst to v češtině znovu:

postískat, vystřený, zrobené... to mi zní jako počeštěná slovenština
"Nepatrně zmírnila tlak na plynovém pedálu, ale ne natolik, aby si nemyslel, že je může dostihnout." (Co si teda myslel nebo nemyslel?)
na jednom místě "state" přeloženo jako "stát" nebo "stav" tam, kde měl být ten druhý význam
"Toto znamení bylo klasnaté a téměř nenávistné, až se jí odnechtělo zajít dovnitř." (Takže se jí na základě téměř nenávistného znamení začalo chtít jít dovnitř?)

"Mají zbraně?" zeptala se celá zkoprnělá.
"Nejspíš ně," řekl Arkeley. "Nemají takovou koordinaci, aby mohli střílet. Ozbrojeni ale být mohou. Nikdy jsem neviděl někoho z těch bastardů, aby neměl aspoň nůž." (No jasně, nože přece nejsou zbraně. Autor asi napsal "guns" a překladateli vypadlo slovo "střelné".)

"Chňapal po ramenech Arkeleyho rukama..."
"Byla dobrá v nohách a asi o čtvrt metru menší než..." (Byla dobrá v nohách?)
doktor indiánského původu o pár stran později začne mluvit hindsky

Drobnosti jako zopovězení (zodpovězení), roce (ruce), chybějící čárky, popletení rodů ani nepočítám.

18.07.2015

Přečetla jsem v originále. Mám ráda Jurajovu bohatou slovní zásobu, za kterou hodnotím určitě o hvězdičku výš. Vadily mi drobné chyby, které působily dojmem, jakoby to před vydáním nikdo kromě autora nečetl ("sa sloveso sa" místo "sa sloveso a" a podobně... takové chyby, kterých si všimne i ten, kdo neumí slovensky - tedy já). Také mě zaujalo, že si autor plete potkany a krysy. Čierny Rogan prakticky neměl šanci na potkany narazit (mluvíme tu o střední Evropě počátku 9. století, potkani dorazili z Asie v 18. století). Asi Jurajovi napíšu někam na web a zeptám se jestli "krysa - potkan" není ve vztahu k rozdílům mezi češtinou a slovenštinou něco jako "zelí - kapusta". Celkově mi ale připadá naprosto nepochopitelné, že slovenský autor vychází primárně česky a až když kniha vydělá, výjde slovensky. Připadá mi to fakt praštěné.

Čierný Rogan u mě patří k oblíbeným Jurajovým hrdinům, určitě si chci přečíst všechny díly, ale štve mě, že se nedají v knihovně půjčit v originále.

3 15.07.2015

Zbytečná a prázdná kniha o zbytečnosti a prázdnotě bytí. A jakápak otupělost? Hrdina toho cítí spoustu. Pro mě ale jen další vypsaná deprese, kterou nemá smysl číst. Podezírám autora, že si to myslí taky a královsky se baví tím, jak intelektuální živly vedou o jeho dílku vášnivé debaty. Dokonce to prý někdo zfilmoval. Lze doporučit budoucím sebevrahům nebo těm, kdo mají rádi svou depresi (či aspoň splín). Dobře se to čte. Nic k zamyšlení jsem tam nenašla (nic nového), takže kniha asi nesplnila účel (pokud nemám pravdu s tím, že byla hlavně pro autora), dávám záporné hodnocení.

Této knize ublížilo, že ji vydal Fantom Print a zařadil ji mezi ostatní německé tituly tohoto typu. Orci jsou totiž pro jinou věkovou kategorii, řekněmě tak 10 až 15 let. Víc než tohle monstrózní vydání, které graficky ladí s dalšími řadami, by mě potěšilo, kdyby byly přeložené všechny 4 díly, byť by byly vydané jen v měkké vazbě. Skutečnou cílovou skupinu tyhle od pohledu tlusté knihy často odrazují a dospělé čtenáře asi zase patřičně nenadchne obsah.

Svět je šablonovitý, děj také. To jediné, co kniha nabízí relativně nového je, že se to odehraje z pohledu orků. Ale dneska jsou kladní záporňáci v kurzu. Takže tohle brzy nebude považováno za přidanou hodnotu.

Oba orčtí hrdinové mi byli sympatičtí, připadají mi dobře napsaní, doplňují se... Vlastně se jmenují Hlupák a Tlusťoch. I další vedlejší postavy jsou celkem ok. Ale dialogy jsou strašně jednoduché. Celý příběh je jednoduchý a bylo pro mě těžké se začíst. To už mi dneska nestačí, ale v 10 bych to třeba ještě tak nevnímala. I ten humor je takový... Myslím, že dospělého čtenáře kniha neurazí, ale také se k ní nebude vracet.

Překlad šel... občas klopýtnul. Viním z toho korektora.

2 23.06.2015