Zelený_Drak komentáře u knih

Je to opravdu vleklé, nafouknuté a nevyvážené. Na jednu stranu se mi hodně líbí, jak autoři vykreslili problémy všech hlavních hrdinek (kromě Idy, a to zcela účelně), na druhou stranu je tím někdy naředěno napětí způsobem, který pro mne nefunguje.

Samotná zápletka je vlastně docela prázdná a skoro nic se zatím nevyřešilo. Dávám ale hvězdičku navíc za to, že jsem postupně podezírala ze spojenectví s temnými silami snad každého. Magie je nic moc. Nějak mi to nepřijde jako YAF, ale jako YAH. Je to hodně vystavěné na (často selhávajícím) napětí, což mi prostě sedí spíš na moderní horor než na fantasy. Asi po 180 stranách (z 516) jsem se ale začetla a vydržela jsem i přes pozdější hluchá místa a celkově se mi to četlo dobře.

Souhlasím s Rebarborkou, Wolfie a DK197. Ale zároveň si myslím, že právě ten prostor pro ty náctileté problémy dělá z Kruhu zábavnou knihu pro hodně holek (a asi i nejednoho kluka) z cílové skupiny. Autoři se hodně snažili nacpat tam (na úkor příběhu) vše. Sebepoškozování, anorexii/bulimii, šikanu, nevhodné kluky, vztah učitel-studentka, lesbickou lásku... Hodně čtenářů se určitě dokáže vžít aspoň do jedné postavy.

Následují technické poznámky o tom, jak se mi nelíbil překlad:
V překladu jsou občas přehmaty ve volbě slov (buňka se nerýsuje, buňka se kreslí... a že by branka měla rukojeť jsem také ještě nikdy neslyšela... pes, který vzdychá... "šly signály" místo "telefon zvonil"). Někdy ve větě slovo chybí. Například "Mona dál zkoumá v její pravé dlani." -- buď by tam mělo být napsané, co zkoumá, nebo "čte" místo "zkoumá". Nebo "že k tomu nikdy tolik nechybělo jako nyní" v situaci, kde by místo "tolik" před "nechybělo" mělo být "tak málo" za "nechybělo". Také u "Generace čarodějnic četla proroctví a zapsala, co viděla." jsem si nebyla jistá, zda tedy bylo proroctví zkoumáno jen jednou generací nebo tam překladatel naházel špatně schodu podmětu s přísudkem. Pokud jde o první případ, klidně mohl na začátek navzdory originálu přidat "celá jedna". Myslím, že stejně jako u "skořicové šneky pomalu uhelnatěly" nebo "čarodějnice mohl využít" jde o chybu. Zdaleka nejvíc mě ale štvalo, že překladatel se nenamáhá používat slovo čaroděj nebo čarodějník, v Kruhu je i chlap čarodějnice, což mi v češtině připadá rušivé.
A na okraj -- nejsem botanik, takže se můžu mýlit, ale kryptogam a fanerogam nejsou zrovna světově rozšířené pojmy. Pokud se nad nimi někdo zarazil s tím, že už si toho ze školy pamatuje nějak málo, tak tohle ve škole pravděpodobně vůbec slyšet nemohl. Ta slova se používají ve švédštině a možná v dánštině. Nevím o vhodných ekvivalentech, které by zároveň nepodávaly vysvětlení, o co jde, takže toto překladateli nevyčítám. Ale u "besserwisser" a "malmström" něco vymyslet mohl. A co je to "obmanout"? Něco z ruštiny? Z kontextu je to srozumitelné, ale nemyslím, že je to české slovo.
I nějaký ten překlep se najde, i když je jich málo. O to víc některé iritují, když vedou k přehmatům jako je použití slovenského "zčesané" místo českého "sčesané".

1 19.04.2016

César Vallejo jednoznačně patří k básníkům, jejichž dílo nedokážu ocenit. Nevím, co bych si musela dát, abych uvažovala jako tento básník smrti. Je to moje druhá kniha od autora s indiánskými kořeny a příjde mi, že asi nemám ráda indiánskou tvorbu, ať už je ze severu nebo z jihu. Připadá mi hodně ponurá a zároveň příliš abstraktní. Nepopírám, že Černí poslové podněcují obrazotvornost k vlastní tvorbě, ale za týden si na nic z Vallejových básní už nevzpomenu. Chápu, že někdo v tom vidí něco a je očarován, jen to není nic pro mne.

16.04.2016

Navzdory jedné lechtivé scéně považuji za cílovou skupinu čtenáře od 9 do 15 let. Z tohoto důvodu bych knihu nesrovnávala s čímkoliv od Červenáka, jehož tvorba je přeci jen pro starší. Šla jsem do prvního dílu Kronik nesmrtelných s tím, že to nebude primárně pro moji věkovou kategorii a jsem spokojená. Kniha se mi dobře četla a i když měla pár nedostatků a autor si nechal opravdu hodně látky až pro další díly, myslím, že je zde jedno velké plus, a to, že kniha není vleklá, jak tomu (nejen) u prvních dílů ze zamýšlených delších sérií často bývá. Osobně se mi také líbil spor o zabíjení mezi Andrejem a Frederikem a doufám, že tyto neshody mezi nimi budou dále rozvíjeny.

Neustálé opakování, jak Andreje vše naučil Michail Nadasdy je otravné. Klaďáctví mi nevadilo, beru to tak, že jde o knihu pro děti a mládež, která má obsahovat i určitý výchovný aspekt nebo morální vzor. Jen není pravda, že náš hrdina bez bázně a hany by nikdy nezabil člověka jinak než v sebeobraně a že první byl až ten rytíř.

Samotná transformace mi připomíná Hellsing. Celkově se mi pojetí upírů v této knize líbí. Je to příjemná změna.

Technické poznámky: Na str. 22 si nechá Andrej meč v ruce a o stránku dál ho vytáhne (aniž by ho mezitím někam uklidil). Občas jsem měla dojem, že je špatně čárka v souvětí, ale zrovna čárky mi moc nejdou. S pojmem "dvou ručák" jsem se zde setkala prvně, do teď jsem znala jen "obouručák". Opravdu se používá obojí? Korektura dost ulítla u "Frederikovo oblečení bylo zuhelnatělé. Vlasy spálené až na pokožku, čení bylo zuhelnatělé. Vlasy spálené až na pokožku, řasy a obočí zmizely." a spojení "lidi ze tvé vesnice" a "už jen se samotné reakce" se mi také nelíbila. Jsou tam i další překlepy, občas chybí čárka, přebývají uvozovky a tak. Ale překlad sám o sobě je velmi dobrý (už dlouho jsem neviděla takhle slušný soudobý překlad němčiny).

A tsal není jediná, komu přijde, že autor anotace si nejspíš jen přečetl pět náhodně zvolených stran z různých míst knihy.

1 16.04.2016

ČÁST 1/2
Co se týče propagandy, vlastně mi to moc nevadí. Jako ročník 92 vnímám spíš tu soudobou. I dnes s požehnáním státu umírají nevinní ve jménu světlejších zítřků. A když o tom někdo mluví, sice není zabit nebo uvězněn, ale umlčen celkem efektivně ano. Kdo se necítí dobře v mantinelech oficiální politiky, je (často nenávistně) kádrován a získává nálepku obtížného zaostalého hlupáka, který by udělal lépe, kdyby držel hubu a krok. A lidi to dělají tak nějak sami od sebe jeden druhému jako vždy.

Od začátku mě irituje, že všechny důležité ženské postavy jsou dívky. Je to zdůrazňováno častým opakováním tohoto slova. Přitom to zároveň jsou vědecké pracovnice. Do kolika let asi autor považoval ženu za dívku? Myslím, že já už dívka nejsem a do vědecké pracovnice mi ještě pár let chybí. Závidím Babulovým hrdinkám, že už jako dívky se podílejí na nejprestižnějších vědeckých výzkumech. Byť jen ve vedlejších rolích. Považuje snad autor za dívku každou neprovdanou ženu? Všechny pracující ženy jsou zde dívky, provdané ženy a matky nepracují? A co dělají, když o děti se starají jesle, výdobytek 20. století umožňující odložit brzy ráno batole a jít budovat vyšší dobro lidstva (nebo vydělat na chleba)?

1 13.04.2016

ČÁST 2/2
O možnosti zamrazování a následném rozmrazování a oživování lidí mnozí přemýšlí i dnes. Nejsem moc přes fyziologii, takže nevím, zda nemám zastaralé informace, ale obávám se, že lidská krev na to není stavěná. Když zamrzne, potrhají ledové krystalky cévy a toto poškození neumíme zvrátit. Na druhou stranu jde mrazit buňky. Kdybychom dnes vytáhli dobře zachovalého Seversona, mohli bychom mu pomocí IVF opatřit potomka. Ale to je asi tak vše. Pro zajímavost - existují ryby, které se umí pohybovat v ledových vodách s teplotami pod nulou, ale ty na to, aby jim nezamrzla krev mají zvláštní aminokyselinu navíc.

„Omnis cellula e cellula“ možná už tak úplně neplatí. Blížíme se syntéze prokaryotické buňky (Mycoplasma laboratorium, Mycoplasma mycoides). Nevím, jak moc jsou to syntetické bakterie, protože jsem se nezabývala detaily, ale jsme asi překvapivě blízko. Co by mě ale zajímalo, je to, jak pozoroval Severson neobarvené živé buňky (většinou to moc nejde). Že by fluorescenční mikroskop a buňky s vlastní fluorescencí? Není to žádná novinka a Severson fluorescenční mikroskop teoreticky mohl znát ze své doby.

Autora se musím zastat v jednom bodě, kde si představuje, že nakažlivé nemoci lze úplně vymýtit. To byla v 50. letech celkem populární myšlenka i u seriózních vědců. Přinejmenším u západních vědců. Na stejný námět naráží mnohem důkladněji Asimov v Ocelových jeskyních. Ten ale byl v této věci skeptikem.

Dost mě fascinuje představa roku 2028 bez počítačů, jak je známe dnes. V době vzniku knihy bylo co? První sériově vyráběný počítač IBM 701 a FORTRAN? Autor si sotva mohl představit notebooky, tablety, čtečky a chytré telefony, které máme už v roce 2016. A zajímavé je, že ta představa videohovorů je ve sci-fi docela častá, a to i v soudobějších dílech. Přitom už jsme v době, kdy to je reálné, Skype používají i lidé, kteří by se toho v mládí nenadáli. Při běžném hovoru po telefonu by se to také dalo realizovat. A nevím o nikom, kdo by o to měl zájem jako o standard. Nikdo nějak nestojí o to, aby ho telefon zabíral rozcuchaného, když se ráno probudí nemocný a omlouvá se z práce.

"Čekají ho doma sice některá rozčarování..." Jo, z dnešního Norska by chudáka Seversona nejspíš ranila mrtvice.

"Chceš-li z půdy zbohatnout, musíš znát její záliby a nedostatky." Dnes se dělá letecká analýza vlastností půdy. Cílem je maximálně zefektivnit práci s polem.

Nemám zrovna velký přehled o historii vědeckého poznání, takže nevím, co autor mohl a nemohl vědět. Stejně si ale dovolím pár poznámek: Mozek není organismus (pojmy organismus a orgán jsou zaměňovány často) a chlorofyl sám v rostlině fotosyntézu nedělá. Zrovna tak bakteriologická válka se těžko dělá pomocí virů.

U některých věcí, k nimž autor s nadějemi vzhlížel, se obávám, že je už žijeme, nebo k nim máme pořádně nakročeno:
"Podle posudků zdejších lékařů působí prý toto umělé jídlo na lidský organismus ještě lépe než přirozená strava, protože obsahuje všechny důležité výživné látky a přitom má tak skvělou chuť!" Tak tato myšlenka je dnes dost aktuální a až to dojde do konzumní fáze, posudky jistě budou příznivé (ať bude pravda jakákoliv). A dál: "Umělé jídlo je prý dosud opravdu jen specialitou a mnozí ho tu ještě ani neochutnali, poněvadž k němu mají nedůvěru."

"Velmi dobře je tu postaráno o děti. Mají tu prostorné jesle s východem na širokou terasu, která je zařízena jako zahrada. Děti jsou stále pod lékařským dohledem a všechny jsou tak milé a krásné, jako Jezulátko Matky Boží."

"Auto se rozjelo. Severson marně napínal sluch. Typické bzučení motoru nezaslechl.
„Jak to, že motory běží tak tiše?“ zeptal se překvapeně.
„Je to lehce pochopitelné, synku,“ usmíval se dědeček. „Moje auto nejezdí na benzin, ale na elektřinu.“"
Pochopitelně mě zajímalo, jak moc je to dnes ještě sci-fi. Dozvěděla jsem se, že dnešní elektromobily mohou být tak tiché, že jsou až nebezpečné pro ostatní účastníky provozu, kteří jsou zvyklí, že auta jsou hlučná. EU kvůli tomu rozhodla, že musí mít instalován "akustický varovný systém".

"A není to žádná zrůda, ale námi vypěstovaná šestiklasá pšenice. Dává nám šestkrát vyšší výnosy než normální pšenice."
"Copak člověk může donutit rostlinu, aby rostla podle jeho přání?..."
Hm... ano, někdy může aneb "Vypěstovali jsme si nejen nové druhy rostlin podle našeho přání a potřeby, ale také nové druhy zvířat, která mají pro nás méně nevýhodných vlastností a více prospěšných."
Kdo neví, na co narážím, ať se podívá třeba na to, co je to BioSteel (https://en.wikipedia.org/wiki/BioSteel).

Ten popis kravína je strašný. Zdá se, že před 60 lety nebyla hospodářská zvířata inženýry šťastných zítřků vůbec vnímána jako živí tvorové. Otázka je, jestli se to změnilo. Dnes je moderní ukazovat "naše prase z velkochovu je veselé prase", ale tím, že se toto ukáže v reklamě se nic nemění na tom, že ono prase nebo kráva žije často v nevhodných podmínkách a už ani množit se nesmí normálně, nýbrž jsou inseminovány.

"Co vám záleží na několika milionech neznámých lidí? Vždyť na světě je jich dost. Pláčete snad nad dobytčetem, které zabíjejí na jatkách?"

"Černoch se tu objímal s Američanem..." to je zrovna dost rasistický začátek věty, ne? Jako kdyby autor předpokládal, že Američané jsou jen bílí.

Také mě pobavilo, jak je opakovaně vyzdvihováno, jak každý národ má čím přispět, jak má každý významné kulturní dědictví a jak je třeba, aby všichni spolupracovali. Tak jestli tohle byly myšlenky socialismu, tak je dnes socialistů plný západ. Akorát jim říkáme sluníčkáři, pravdoláskaři a multikulturalisti.

Celkový dojem z knihy není špatný. Chtěla jsem dát zpočátku tři hvězdíčky, ale pak mě to místy nudilo, tak dávám jen dvě. Uvítala bych, kdyby hrdinové měli něco jako vlastní osobnost, ale to asi bylo v době vydání knihy nežádoucí.

ČÁST 1 ZE 2
Po knize jsem sáhla, abych něčím pravidelně prokládala jinou rozečtenou knihu, ve které jsem se dostala k vleklé a pro mne málo záživné části. Dopadlo to tak, že tamta sloužila k prokládání této. Toto není YA (říká se, že YA je 14 až 21 let), navzdory zmiňovanému "do prdele" je to kniha pro děti od 7 do 10 let (do 12, pokud někdo nezačal číst knihy ve velkém hned, jak se to naučil) a navíc je velmi špatně napsaná. Na prvotinu by to bylo dobré jedině v případě, že by to byla prvotina školačky a dala by ji na Wattpad a ne do tisku. Nechápu, že to tu pochválily dospělé ženy.

Na příběhu je vidět, že byl ponechán tak, jak vzniknul, bez větších úprav. Elenin příběh můžeme stylisticky rozdělit zhruba na tři části, kde v prvních dvou je vidět, jak autorka zkouší, co by jí sedělo. Kapitoly s Bretou byly o poznání lepší. Jsem přesvědčena, že byly napsány mnohem později a do prvního dílu byly vsunuty až když autorka psala druhý díl. Na jednu stranu tam nemají co dělat. Měly by otevírat druhý díl a ne vnášet do prvního samostatnou a neuzavřenou dějovou linku. Na druhou stranu, byť nezmizel problém s opakováním slov, naznačují, že autorka se někdy mezi oběma díly posunula a další díl by neměl být zatracen na základě prvního.

Musím se ale autorky zastat v tom, že Elena se nechová na dvacet. Nedělejme z dětí nemyslící blbečky. Nezapomínejme že v našem světě bychom našly zcela skutečné holky, které se v devíti letech zvládly bez podpory rodiny rozvést. Elenino vystupování i myšlení zcela odpovídá jejímu věku a výchově s výjimkou heroických kousků, kde to ale autorka v kontextu celého příběhu přepískla spíš z vlastní neznalosti a působilo by to stejně nedůvěryhodně i kdyby hrdinka byla o něco starší. V tomto souhlasím s Gwahirem, který o tom navíc asi ví víc než já. Můžeme sice vzít v potaz, že někdo "to má v krvi", ale v té má podle vyznění knížky Elena hlavně magii. Také si nemyslím, že se Eleně rodiče nevěnovali. Na poměry "středověkých" královských rodin s ní matka trávila opravdu hodně času. Kromě toho jsem si nevšimla, že by v knize byly hrubky, a to na ně mám celkem oko (možná nějaké chybné čárky, ale nechci knize křivdit). Hovorová čeština v přímé řeči a v myšlenkách je zcela v pořádku a žádoucí. Našla jsem jeden překlep.

Rovněž se knize nedá upřít pár vtipných momentů, ale většinou nedotažených, takže já jsem se nezasmála. Někdy není jasné, zda to autorka myslí vážně nebo jako nadsázku. Například když Elena během chvilky vyková hromadu seker. Asi nejlepší je vykreslení vztahu mezi Elenou a Aškou. Jen málo vedlejších postav má zapamatovatelné charaktery a také mi vadilo, jak se bez většího smyslu různé prvky objevují a mizí.

Inspirace autorky: Souhlasím s tím, že se zde mnoho prvků podobá Odkazu dračích jezdců. Nepřijde mi to ale jako problém, protože Paolini vykrádá přinejmenším Drakeny z Pernu (McCaffrey) a osu příběhu Star Wars. Elfy v lese také nevymyslel (Tolkien v podstatě také ne, ale základní národy pro svoji sérii Paolini stejně jako mnozí jiní převzal od něj). Odkaz je prostě jedna z těch opravdu neoriginálních sérií, takže tohle neřeším. Ale to si nikdo nevšiml, že pidimužíci se podezřele podobají Nac mac Fíglům (Pratchett)? Ani to mi nevadí, jen mě překvapuje, že to tu ještě nikdo nezmínil a naopak mnozí (i ti, co kritizují plagiátorství) Bugríky chválí a přitom to opravdu jsou plešatí Nac mac Fíglové obarvení na hnědo, a to úplně ve všem od divné mluvy, přes zálibu v nakopávání až po způsob transportu (nejen) věcí. Tonička Bolavá vám nikomu nic neříká? A scéna s vlky připomínala podobnou z Hobita jen mně? Další šelmy autorka dokonce označila jako vrrky (později je překřtila na dankinsary, pokud to nemělo být něco dalšího). Když se objevil Morfeus, hned jsem si vzpomněla na Matrix. Autorka asi vzdala hold své oblíbené filmové postavě. Čarodějka se nejvíc podobá Paoliniho knihám tím, že je to také takový šílený slepenec převzatých prvků (Christopherovi to ale přeci jen lépe drží pohromadě). Do podobných knih přidávám některé z těch, které se mi při čtení vybavily.

Promluvy ke čtenáři mimo poznámku pod čarou jsou v tomto příběhu barbarstvím a stejně rušivě působí i psychologie, psychiatrie, schizofrenie, mobilní telefon, signál, rušička a vánoční stromeček. A překvapivě kříž. Kříž na hrobě je v Evropě často jen ze zvyku, ale pořád platí, že zde je jednoznačná spojitost s křesťanstvím, které se v autorčině světě nevyskytuje. Tento prvek by si proto zasloužil nějaké vysvětlení.

A nyní (zdaleka ne úplný) seznam nedostatků, které měl autorce vytknout její redaktor než šla kniha do tisku. Nasbírala jsem je na prvních 150 stranách, pak mě jejich nekonečné zaznamenávání omrzelo. Jsou to právě ony, kvůli kterým dávám knize odpad. Pokud mi někdo chce oponovat a Dračích očí 1 se zastávat, ať nejprve vyvrátí, že tam je bezpočet takovýchto nedostatků. Jsou to znaky špatně napsané knihy. K vydání v této podobě vůbec nemělo dojít, dílo mělo být vráceno autorce k důkladným opravám.

--- Pozor, komentář obsahuje SPOILERy! ---

Po technické stránce mi hodně vadí, že po promluvě jedné postavy často bezprostředně (bez grafického oddělení) pokračují činy nebo myšlenky jiné postavy. Podle mě na taková místa patří odstavec. Např. zde mluví Elena, ale nevypadá to tak:
""Kdo jsi?" Michael udělal další krok zpět. A ještě jeden a další. Netušil proč, ale ustupoval, jak jen mu nohy a nerovný terén dovolovaly. Nespouštěl z ní oči."

Na jednu stranu autorka používá málo slov, na druhou stranu na čtenáře co chvíli vyskočí nějaké relativně neznámé. Působí to dojmem, že si je autorka vyhledala a zasadila je do textu, aby to vypadalo, že má slovní zásobu, kterou ve skutečnosti nemá. Některá slovní spojení se mi také nezdála.

ČÁST 2 ZE 2
--- Pozor, komentář obsahuje SPOILERy! ---

Nevěděla jsem, že "denervující" jde použít ve smyslu znervózňující (a docela o tom pochybuju) a "prospekt" jako vyhlídka (ale prospektivní je něco ve smyslu "pohled vpřed"). A dolomila se v pase? Jeho tón by se mohl krájet? Spojení "pro forma" je sice v pořádku (byť to není kurzívou, a to by mělo, aby bylo jasné, že to není česky), ale hodí se do dětské knihy, když jsem tu na něj já narazila prvně? Také jsem ještě nikdy neslyšela spojení "bosá hlava", u nás máme jen "bosé nohy" (tím nepopírám, že někde se to možná říká). Zvedl ji na ruku? Jako mimino nebo nějak jinak? Nebylo by pohodlnější, kdyby si osmileté dítě posadil za krk? A co je to za šperk, ta "braka"? Podle mého pátrání je braka nějaký lovecký pes. Slovo "kavalkáda" jsem si také musela hledat. Dívali se na ni všichni obyvatelé města? Vážně někdo zrovna nebyl mimo město nebo neseděl na záchodě? Otočila oči? Jak se to dělá? Obě ženy se vzájemně pozorovaly? Vždyť Eleně ještě není ani devět.

Po zápase s Darsem Eleně stéká krev z rozbitého rtu, ale Dars ji ani jednou nezasáhl do hlavy (lze předpokládat, že hlava byla v podobných zápasech jako cíl zcela zakázaná). Jak si rozbila ret? Na straně 50 má z dalšího střetu s Darsem opět rozbitý ret. Nemohlo by se jí občas rozbít něco jiného? A na straně 119 najednou Elena prohlásí, že je léčitel. Proč se to dozvídáme tak pozdě? Nemohla si už dřív po cvičných soubojích vyléčit zranění?

A co to opakování slov? Někdy je to záměr (občas funguje jak má, občas ne), ale v těchto případech určitě nejde o úmysl:
"Elena dřela víc než většina hochů a mužů na cvičišti, většinu z nich byla schopna porazit."
"Vypadala mírně z formy. Na bradě a na košili měla zbytky krve z rozraženého rtu, vypadala unaveně."
"... udělala přesně to, co po ní chtěl. Jenom to udělala tak nějak po svém..."
"Její panenky byly protažené, čočkovité, přirozeně hnědá barva ustoupila do ostře modrozelené. Ty oči byly chladné, ostré jako nůž." A o kousek dál ještě: "Její panenky se pomalu zakulatily, chladná modrá zeleň ustoupila její obvyklé hnědé." (Spojení "modrá zeleň" je i samo o sobě dost zvláštní.)
"Ty oči nechtěl už nikdy vidět. Při vzpomínce na ty oči se mu rozlévala žilami hrůza."
"Elena na ni upřela oči. Jejich hněď byla tak temná, že měla oči téměř černé."
str. 102 a 103, rostliny 6x, bylinky 3x, rostlinka 1x
"... jít dceru hledat." + "... jít Elenu hledat."
"Byl to zvláštní smích. Byl ostrý..."
str. 112: "Elfové jsou svým specifickým způsobem národ rozverný, pro důvod k oslavě nejdou nikdy daleko. Aška Eleně vysvětlila, že tato slavnost bude na její počest." ... Bude se jíst, pít, zpívat a vyprávět." + str. 116: "Elfové byli vždy považováni za moudrý a rozvážný národ, ale byli také bujaří a rozverní. Cizincům to sice nedávali příliš najevo, ale pro důvod k oslavě nikdy nemuseli chodit daleko. Momentálně byla oním důvodem Elena. ... Elfové tančili, zpívali, jedli, pili a radovali se."
"... na jazyce svých předků bude muset ještě zapracovat. Jazyk předků? Převalovala to slovo na jazyku..."
"... doprovodit ji na kraj lesa. Doprovázeli je elfové. Koně lidí jako by cítili, že tajuplný les opouštějí, a vykračovali si o poznání lehčeji než na cestě do lesa. ... Cesta na kraj lesa..."
"... hledali značky. Časem se to hledání stávalo čím dál snazší."
str. 123 na 2/3 stránky 6x les.
"... opravdu nesmyslný. Když nad tím tak přemýšlela, znělo to opravdu hloupě."
"Aby příště nedošlo k nedorozuměním podobného rázu, upozorňuji vás, že podobná nedůvěra nebude již příště tolerována."

A to jsem toho hodně vynechala, především míru zamoření slovesem být.

Některé rozhovory vyloženě iritují:
"Je drobná a nikdy nebojovala. Dars je větší, silnější, dobrý bojovník, nebude s ní mít žádné potíže."
"Děvče, že? Se soudem počkej na konec souboje, můj pane."
To jako Elenina matka neví, že její dcera je děvče? Nebo si myslí, že Elenin otec to neví? Nebo proč to jako říká? Kdyby tam stál šestiletý chlapec proti desetiletému, tak by si otec nemyslel, že ten starší vyhraje? Čtyři roky jsou totiž v tomto věku opravdu velký rozdíl bez ohledu na pohlaví. Proto také nevěřím tomu, že o dva roky později osmiletá Elena už byla schopná porazit většinu hochů i mužů (!) na cvičišti.

Nebo třeba, když Aška mluví s Elenou o probuzení a Elena namítá, že zasvěcena nebyla, protože žádný obřad neproběhl. Aška ale nepopsala nic, co by vyvolávalo dojem nějakého předem připraveného rituálního obřadu.

"Vyrazil Eleně zbraň z ruky a srazil ji na zem. Nehodlal s tím přestat."
Cože? S čím nehodlal přestat? S vyrážením zbraně nebo srážením Eleny na zem? Čtenář z předchozího děje zná odpověď a nesouvislá mluva se tu snad dá omluvit tím, že mluví malý kluk a Áron to asi pochopil, protože je zvyklý cvičit děti, ale...

Později Elena nad Darsem zvítězí v jiném boji a výhružně zasyčí: "Dál se o tom nebudeme bavit!" O čem? Vždyť se o ničem nebavili. Poslední, co Dars řekl, bylo: "Já ti ukážu!"

A když Elena trvala na svém, že to byl "mrňavej hnědej chlapík", tak to bylo poprvé, co to řekla, a nikdo jí to nevyvracel, takže nevím proč "trvala na svém".

Občas se najde špatně srozumitelná věta i mimo přímou řeč: "Nastalo odpoledne, kdy na ni matka neměla čas, nebylo povinností, kterých se musela zhostit."
"Elena vyměnila všechny své šperky za ty z červeného sametu." (Šperky nejsou ze vyrobené sametu, jen na něm ležely.)

A Elena má jednu nepříjemnou vlastnost. Každou chvíli se ošívá. Nezačne přešlapovat, hrát si s pramenem vlasů, popotahovat za nějakou šňůrku (až na jednu výjimku). Ošívá se, šije sebou nebo se usilovně snaží, aby se neošívala. Vzácně se také vrtí.

A perlička na závěr ze strany 344 : "Vykastruje tě jak vola."

Toto je jedna z mála knih, kde dávám hodně nízké hodnocení nikoliv kvůli stylu psaní, ale kvůli tomu, jak autor rozřešil zápletku. Ve srovnání s prvním dílem se autor rozhodně posunul a postavy nabyly na plasticitě, ale příběh jsem mu ani trochu nežrala. Věnuji tomu konec komentáře, který by neměl číst nikdo, kdo se na knihu teprve chystá, protože tam vyzradím většinu děje. Příběh navíc zůstává takový neuzavřený a skoro nic se vlastně nevyřeší, autor si zjevně chtěl nechat velké dveře pro případné pokračování. Nedozvěděla jsem se, jestli se Kaanové dostali domů, jak dopadl Thraun, a pořádně ani to, co se tedy ve finále stane s magií na Balaie.

Technické poznámky:
Zase to zaměňování jmen. Na str. 152 najedou mluví Erienna někde, kde vůbec není. Myslím, že to měla být Efemera. Podobně na str. 206 sjede na začátku poplachu Erienna po žebříku na hlavní palubu lodi, ale o pár odstavců dál je v kajutě, kde se obléká a neví, co se děje (po žebříku asi měla sjet Ren). Na str. 241 si Erienna přeje, aby za ní přišel někdo z její univerzity a o stránku dál ji bez toho, aby se dozvěděla něco nového (a jednoznačného) tato vyhlídka již neláká? Na str. 341 je že se Lyanně podařilo přesvědčít Eriennu, aby... Ale má to být obráceně. Pak je tu hrubka "elfové věnovaly" a další zvláštnosti, jako "Obchodování byl ... výhodný." nebo "Thraun jemně zavrčel a při zvuku svého jména se jejich pohledy setkaly.". Nebo slovo "kušiníř". Existuje vůbec? A je to střelec (zde ano) nebo výrobce kuší? Třeba mečíř totiž je výrobce mečů.

Obecně nemám nic proti moderněji smýšlejícím fantasy středověkům, ale občas co je moc, to je moc. Tady mě dostalo:
"Myslel jsem si, že je to svobodný město. Zřejmě jsem se splet."
"Ne, nespletl," namítl Arlen. "Ale svoboda musí mít svá omezující pravidla, jinak se změní v anarchii. Přesně tu jste se sem pokusil vnést, a to já nebudu tolerovat."
Podle mě měl ten šlechtic říct spíš něco jako: "Ještě slovo a nechám tě zbičovat na náměstí, lotře."

--- SPOILER ---
Tak první věc, o které mě autor nepřesvědčil, je Selikovo oživení. Když Barclay v prvním díle vraždil postavy tempem G. R. R. Martina, měl se asi zamyslet, které z nich ještě potřebuje a které už ne. Věřila bych mu znovuvytvoření Černých křídel, protože jejich myšlenka určitě přežila. Selik se ale v prvním díle rozříštil na kusy. Žádná chabá výmluva, že přežil výbuch hradu díky tomu, jak ho Havrani hodili do sklepa mezi mrtvoly, nevysvětluje jak přežil Ledový vichr. Navíc pochybuju, že to Havrani udělali, na to by potřebovali smetáček a lopatku. Cituji první díl:
"Nad hlavou jim zaburácel Ledový vichr, který zasáhl vbíhajícího Selika přímo do prsou. Válečník se zapotácel, upustil zbraň a začal se hroutit. Rty mu zmodraly, oči zesklovatěly a ruce zbělely. Když dopadl na podlahu, roztříštila se jeho mrtvola na tisíc ledových kousků."
Tohle zmrtvýchvstání prostě autor absolutně nemá jak obhájit.

Druhá věc, kterou jsem nepobrala, jsou Kaanové. Chápu dobře, proč je autor potřeboval oslabit, ale nechápu, proč se ve věci neangažovali pořádně hned od začátku. Pořád mohli létat a v době, kdy se Havrani dávají dohromady, na tom byli lépe, než v době, kdy se konečně zapojili do děje. Nevěřím, že Ša-Kaan byl už tak senilní, aby si neuměl spočítat, že by se mu vyplatilo, kdyby s Hynem a Nosem vzali Havrany na zádech do cíle. Je to v zájmu přežití Kaanů, byli by tam za chvilku a čtenář by přišel asi tak o 150 stran děje kolem Arlenu, který byl pro mě na celé knize to nejnudnější. Ohledně Kaanů mě autor naštval podruhé, když nenapsal, jak to s nimi tedy dopadlo.

Třetí věc, která se autorovi nepovedla, je Lyanna. Její boj s magií měl mít mnohem víc prostoru a čtenáři se mělo dostat více jejího pohledu na věc. Nevěděla jsem, co si o ní myslet. Na jednu stranu to často šlo brát tak, že je nemocná a malá, na druhou stranu jsem se na konci knihy nemohla ubránit dojmu, že je to nevychovaný a hloupý spratek. Což by ale celkem odpovídalo tomu, že je to celá Erienna, kterou nenapadlo nic lepšího než ze všeho vinit Efemeru, zatímco Vuldaroq, skutečná příčina problému, vyvázl bez úhony. Opravdu si myslím, že místo Arlenu, tam mělo být víc Lyanny, protože já jsem si k ní za celou knihu nevytvořila žádné sympatie a přitom šlo hlavně o ni.

1 31.03.2016

V březnu při čtení prvních 50 stran jsem byla nadšená, že je tam hned akce, zajímavý svět a bude se to dobře číst. Už ale asi po 80 mě nadšení přešlo a někde kolem strany 165, kam jsem se prokousala po dvou měsících, jsem přišla na to proč. Je to styl autora. Pravděpodobněji autora než překladatelky. Myslím, že v knize je málo přímé řeči a autor se příliš zabývá každým krokem hrdinů. Na 3 stránky třeba rozepíše balení věcí, aniž by při tom došlo k čemukoliv důležitému. Mohl to shrnout jedním odstavcem nebo dokonce jedinou větou. Ale ne, čtenář musí vědět i co dostali Jaryd a Baden při nudné celodenní práci k obědu.

Našly se i nějaké hlouposti jako "vesničané v plné zbroji" (zbroj je velmi drahá záležitost, hádám, že spíš byli "po zuby ozbrojení") nebo požadavek, aby si dítě po příchodu zvenku umylo ruce (to je zvyk, který se v naší realitě rozšířil poměrně pozdě). Také jsem nepochopila, jak mohl Baden na str. 338 odevzdat hůl, když o ni přišel na str. 279?

Kniha má i dobré prvky a jedním z hlavních důvodů, proč jí dávám jen jednu hvězdičku, byť jiným nepříliš dobrým knihám jsem dala dvě, je, že jsem ji četla tak dlouho. druhým je způsob, jakým autor (ne)pracoval s napětím a gradací děje. Myslím, že mohl déle napínat čtenáře a odhalit pravou totožnost zrádce mnohem později. Kdyby neukazoval příběh z pohledu tolika různých postav a pozměnil pár věcí, mohl čtenář zůstat v nejistotě déle. Pak by kniha byla napínavější a hodnozila bych ji lépe. Některé části mě ale bavily a líbilo se mi například, jak autor vymyslel překážku pro jednu lásku na první pohled. Také hlavní prvky, mágové, dravci, krystaly, vykořenění, cizinci... působí zajímavě. Co mi vadilo je, že magie se většinu knihy ukazuje ve dvou podobách. Buď jako léčivá síla nebo jako ničivé blesky. Zdá se mi, že ji autor nemá ve skutečnosti moc promyšlenou. Byť finále považuji za zdařilé a otevření tématu magický Tobyn-Ser kontra mechanizovaný Lon-Ser za lákavé, na další dva díly se určitě nechystám. Autorova neschopnost knihu seškrtat mě odrazuje (a také se trochu obávám, že bych se dočkala nějakého skrytého ekologického poselství).

Také jsem myslela, že pro jednou někde pochválím překlad a ouha, záhy to začalo:
"nebude muset potřebovat radu"
"nasadil si prsten na svůj malý prst" (little finger - malíček)
Našla jsem i jednu zábavnou chybu: "Uprostřed místnosti stál nízký stůl vyrobený ze stejného dřeva a něm byl položen džbán s vínem a dvě sklenice."
A "zavazíme", "zavazíte"? Co to jako má být? Buď používám oblastní výrazy v přímé řeči hodně, nebo vůbec. Ale jednou za sto stran? To překládala molekulární bioložka Silvie Dudová z Brna?
"Sartolova hole jej zachytila." Kdo, co? Hůl.
Vzhledem k tomu, že ten, kdo knihu přeložil, nepřeložil podle DK nic jiného, měla bych asi překlad pochválit, že na amatérský překlad je to velmi dobré a předčí to mnohé profesionální překlady. Ale bohužel, něco to vypovídá o dnešních překladech obecně. Aspoň už vím, že když nenajdu práci v oboru, můžu překládat z angličtiny.

1 30.03.2016

První kousek Myšeidy, který jsem vybrala pro komentář, mi připomněl zánik ČSFR, ačkoliv se týká prvního dělení Polska v 18. století. Jedná se o závěr druhého zpěvu. Dále vybírám část satiry Na krále a několik satir celých.

Myslím, že Krasického básně ve své době plnily svůj účel a oslovovaly čtenáře. Mnohé jsou nadčasové (nebo alespoň zatím stále aktuální) a asi by si ode mne zasloužily i čtyři hvězdičky. Možná po druhém čtení. Pro dnešního čtenáře je jistě výhodou, že kniha má předemluvu i vysvětlivky a není tedy třeba být nadprůměrně vzdělaný v dějepise, aby člověk porozuměl.

Měl pro ta slova dosti důvodů:
Ač krysy s myšmi měly federaci,
přec příslušníci obou národů
věčně se prali; kazilo to práci,
ohrožovalo myší svobodu --
nic naplat; byli na sebe jak draci
a nikdy v historii neplácli si
s krysami myši ani s myšmi krysy.

K velkému zmatku došlo před diskusí:
Šlo o to, kdo má první slovo dostat.
Mluvčí krys řek: "Pomoci nemohu si,
leč jenom krysy mají význam pro stát.
Jen ony o všem rozhodovat musí,
jen ony jsou s to svému slovu dostát.
A trpíme-li v státě myší plémě,
už za to jen nám patří úcta země."

Myši, ač menší, hojnější jsou zase
a také stůj co stůj hrát chtějí prim:
"Že proti nim jsme trošku slabší v pase,
to neznačí, že v hlavě máme dým;
o věcech vážných rozhodovat má se,
tož dejte stejnou možnost nám i jim,
a teprv z navržených zákonů
se pozná, kdo má víc fištrónu."

A hluk se vzmáhá; místo rady -- vřava-
Král znervózněl už celý tímhle křikem,
vrtí se na trůně, leč marná sláva --
perou se dál, jak vždy to bylo zvykem.
Konečně vladař s trůnu svého vstává:
"Zachraňte," volá, "vlast svou před zánikem!"
Vzkřikli: "Ať zhyne! Je už prohnilá!"
A tak ta myší rada skončila.

Z dalších zpěvů Myšeidy pak ještě tyto verše:

Však špatní častěji než dobří jsou.
A proto slepě lidi kopírovat,
znamená kráčet cestou pochybnou
a hloub a hlouběj upadati do vad.

Když se jich pět či šest jde radit s vervou,
nic nenaradí, jistě se však servou.

***

"Je zlé, že Polák jsi, že nejsi cizinec;
Leč (ač se zlepšuješ) je ještě horší věc.
Musím to vyslovit (snad se tím nerozčílíš),
řeknu to, jak to je: jsi ještě mladý příliš.
Je krásné, sedí-li na trůně siví kmeti --
a tys naň dosedl taktak že ve třiceti,
bez šedin, bez vrásek -- a to je velká vada.
Vždyť talent obvykle šediny předpokládá,
ve vráskách rozum je, a kde je brada sivá,
tam samozřejmě vždy i dokonalost bývá.

Pravda, jsi nevinen tím, žes byl zvolen mlád,
leč mládí, svěží vzhled -- ač nejkrásnější z vad,
přece jen vady jsou. Nu, polepšil ses nyní.
Dnes, naší zásluhou, máš ve vlasech už jíní.
Počkej jen, jestliže zestárnout dáme ti!
Své dnešní názory změníme v zápětí:
Na kmety spustíme -- protože budeš kmet.
..."
(Na krále)

***

Poklad
Našel boháč poklad; viděl to ubohý
a rouhat začal se a žehrat na bohy.
Joviš mu na to řek: "Počkej, co bude dál!"
K večeru bohatec svůj poklad vykopal,
domů jej odnášel až pozdě do noci;
uhnal si zápal plic, zemřel z té nemoci.
Řek Joviš: "Povrchně soudila horká hlava:
trestává někdy bůh, i když se zdá, že dává."

***

Lakomec a závistník
Opustivše domov, své ženy a dvé děti,
šli skoupý se závistným, Joviš s nimi třetí.
Řek jim ten třetí, když konečně došli k cíli:
"Jsem Joviš z Olympu; abyste uvěřili,
splním vám cokoli, oč mě tu požádáte:
prvnímu jedenkrát, druhému po dvakráte."
Nechtěje první být, zarytě mlčel skoupý.
Avšak i závistník myslil si: Nač být hloupý?
Když marně čekal však, řek, výhody se vzdav:
"Jednoho oka mne, veliký bože, zbav."
Tak, místo aby oba polepšili sobě,
závistník ztratil oko a lakomec obě.

***

Doktor a zdraví
Věc zajímavou, ač k nevíře vyprávím:
Setkal se jedenkrát pan doktor se zdravím.
Doktor šel do města, zdraví šlo z města ven.
Ulek se doktor, však zeptal se přece jen:
"Pročpak tak pospícháš? A kam to vlastně jdeš?"
Zdraví mu povídá: "Tam, kam ty nepáchneš."

***

Lakomec
Lakomý oběsit se chtěl, že dukát ztratil.
Odkud však provaz vzít? Přec by ho nezaplatil!
A tak jej ukradl. Chytli ho při tom ale.
Když na smrt odsouzen seděl pak v kriminále,
známí ho těšili. Řek: "Soucit nechte si,
hlavně, že přece jen zdarma mě pověsí."

***

Sedlák a tele
Ne zabít, dobře však zabít je umění.
To je té bajky ponaučení.
Šel sedlák na jarmark, tele ved na provaze,
prodat je chtěl draze.
V noci ho stihla bouřka; prší, vítr sviští.
Vtom vidí, jak v té tmě se vlčí oči blyští.
Popad hůl. A jak tak uhodil bez zřetele,
namísto vlka, jenž utekl, zabil tele.
I vám se, doktoři, přihází mýlka ta:
Hůl -- léky, nemoc -- vlk, nemocní -- telata.

25.03.2016

Přestupní stanice se mi asi četla příjemněji než Rezervace goblinů, ale trpěla podobnými neduhy, pokud jde o opakování se. Zde se autor alespoň neopakuje doslovně, ale přesto vyjadřuje tytéž myšlenky stále dokola. Uvítala bych knihu kratší, aby lépe vynikly její nejhezčí myšlenky.

Nelíbilo se mi rozuzlení, které je podle mě tak trochu z kategorie "deus ex machina". Z ničeho nic se bez velkého vysvětlování vyřeší všechno. Příběh je tak vlastně velmi chudý a kniha je hlavně antimilitary sci-fi (možná by mě tato kategorie oslovovala víc, kdybych vyrostla za studené války). Zdá se ale docela pochopitelné, že Simakovu tvorbu ovlivnily dvě světové války a dlouhodobá hrozba války další. Přestupní stanice je (ve srovnání s Rezervací goblinů) vážné dílo s poselstvím, ale bohužel s nedostatečně vybudovanou zápletkou.

Postavy jsou tentokrát všechny dobré, i když mám pocit, že samotný Enoch se před čtenářem odhalí jen málo. Pro jeho neustálé úvahy o Zemi, míru, galaxii a lásce, se nedozvídáme dost o tom, jaké to je být stoletým panicem. Jeho osamělost pro mne nebyla dostatečně srozumitelná.

Celkově mě kniha bavila, ale neoslovila mě tak, abych ji chtěla číst znovu.

2 21.03.2016

Těžko říct, zda mě výbor z Župančičova díla celkově oslovil méně než výbor z díla Áprilyho sám osobě, kvůli překladu, nebo kvůli nedostatečnému naladění. Nemohu ale říct, že by se mi Župančičovy básně nelíbily. Ke sbírce se ale chci vrátit. Jako ukázku jsem vybrala báseň Jepice a části dvou dalších básní.

Jepice

Zvláštní mrak obklíčil nás: jepice!
Z šedých pil, z mlýnic pospíchajíce,
letí na krátký tanec kolem smrků...
Zrod -- smrt. Hle: pomlka -- a je to s krku.

A přece v pomlce té jediné
postačí poupě lásky, bolestí
i sladkých nadějí v květ vykvésti.
Jen pomlka -- a kouzlo pomine...

Jako dým kadidla, jež zapálí
jim na den život, k nebi stoupaly.
Jsme na tom líp? -- Když pohlédneme
zpátky,
jak jeden den se život zdá nám krátký...

***

Dnes cizinci se v zemi hrdě nesou --
jak ve vodě sůl rozplynou se v nás.
Vtrhli k nám Mongolové; už tu nejsou
a my tu jsme. -- Náš generál je čas.
(Čínská moudrost)

***

Svinuty v klubko za zimního spánku
se převalují zmije po muldách.
Jen klid, mé myšlenky! Čas jarních vánků
už blíží se, však budit vás mám strach.

Pro lásku jen to srdce bije v hrudi
a vděčně přijímá, co čas mu naměří.
Teď doby zlé je k nenávisti pudí,
nechť chvíli aspoň ve snu uvěří:

že v národech je jedna víra živá,
že všechno lidstvo jedna rodina,
že volně pracuje, sní, zpívá
i blahoslavená má otčina.

Že k zemi sražena je zpupnost pýchy
i násilí; žháři i lupiči jsou v železech;
že spravedlnost znovu trestá hříchy,
poctivost neúpí v žalářních zdech.

Že potměšilost netrůní už v čele,
že nemusí se před ní klanět cnost,
že modly tyranství jsou ztrouchnivělé
a ztratily svou vnější blýskavost.

Že marně lákají nás na parády,
když s puškami a s tanky v řadách jdou.
Ledově otočí se lidé zády
a prázdným heslům na lep nesednou.

(Tam najdem cestu)

20.03.2016

Stejně jako u předchozích dílů platí, že se mi kniha dobře četla. Nenáročná, ale nenudila. Konečně se dozvíme, co se stalo s Jackovou původní milou. A přiznávám, že jsem to nečekala. Rozuzlení patří k těm "absurdním", kdy autorka sáhla po něčem, co se původně vůbec nenabízelo. Jen to mě na tomto dílu mrzelo, že v kontextu předchozího už to působí, že "vzácné zrození upíra" nastane vždy.

Klidně bych si přečetla i další díly, třetí díl mě k tomu konečně navnadil. Na druhou stranu je to díl, který uzavírá hlavní dějovou linku, takže nevím, co bych případně měla od dalších dílů očekávat. Obávám se, že bez linky s Maureen to sklouzne k nesouvislé řadě detektivních zápletek.

16.03.2016

"Jí hoří v očích vášně síla,
té lidské vášně prokleté,
mě chladná voda porodila,
a nemám, nemám vášně té!"

2 15.03.2016

Po pro mě příšerném prvním díle, kde byla spousta nesmyslných nebo nedostatečně vysvětlených věcí, mě druhý díl příjemně překvapil. Když nic jiného většinou mě bavil. Střídání více pohledů mi vyhovovalo (asi i proto, že to dávalo míň prostoru tomu rozčilujícímu havranství), ale některé pasáže byly zbytečné. Obléhání Julatsy, Tessayovy a Senedaiovy myšlenky, Darrickovo tažení... občas tam toho bylo zbytečně mnoho.

Hlavním důvodem výrazně lepšího dojmu, jsou určitě Kaanové. Nemůžu si pomoct, jak dostanou draci trochu víc prostoru, kniha u mě hned má plus. A řekla bych, že v Poledním stínu toho Barclay s draky předvedl víc než uznávaný Knaak v celém Úsvitu DragonRealmu. Nehledě na vyšší stylistickou úroveň. Komunikace draka s drakonenem se sice velmi podobá komunikaci draka s drakenem (Drakeni z Pernu, McCaffrey), ale oni to tak s drobnými odlišnostmi opisují nebo znovu vymýšlejí všichni už několik dekád a myslím, že v tom se nedá přijít na nic moc jiného.

Kromě draků mi z postav byl sympatický hlavně Thraun. Přišlo mi, že postavy jsou celkově propracovanější, ale to mohlo být i tím, že jsem se prvních sto stran neseznamovala s postavami x, y, z, aby je náhle nahradily postavy a, b, c. Obecně knize pomohlo, že navázala tam, kde první díl skončil a neměla jsem tedy čtvrtinu knihy problém se začíst. Polední stín také míň smrdí dračákem.

Takže i když knihu nebudu číst znova, protože se toho v ní zas tak moc neděje, rozuzlení není nijak překvapivé, četba není napínavá a tak... hodnotím ji pozitivně. Četla se mi dobře a ty tři hvězdičky už jsem dala horším knihám.

K technickým nedostatkům: Na straně 251 autor píše o Kardovi, ale několikrát ho nazve Barrasem, což je dost matoucí:
U Barrase se krátce zastavil jen procházející Cordolan. "Jsou tady Havrani, Barras je ***překvapení***...".
Podobná chyba je na straně 335, kde je pro změnu jednou zaměněn Černoosten a Podkámen. Také jsem narazila na absurdní spojení "zdecimovaná polovina" (je míněna polovina původního počtu, nikoliv devět desetin poloviny). Kromě toho často chybí uvozovky a tu a tam se najde nějaký překlep (stejně jako v předchozím díle).

Překlad Jana Kováře opět chválím.

13.03.2016

Hvězdička za stylistiku a druhá za vylíčení charakteru hlavního hrdiny, ale čekala jsem něco jiného. Myslela jsem, že půjde o proměnu normálního člověka v kriminálníka v důsledku neviditelnosti. Ale Griffin je od začátku magor, takže pokud už vás nudí viditelní magoři, můžete si přečíst Neviditelného. Je to dobře napsaná nesympatická hlavní postava, jejíž hodnoty a morálka mohou jistě vést k diskusím o "dobrých vynálezech ve špatných rukou".

Chápu, že někdo dá tři hvězdičky (v jiném období bych je možná dala taky), ale nechápu, co tak nadchlo ty, kteří hodnotili čtyřmi nebo pěti. Asi mám nějakou čtenářskou únavu. Mě to moc nebavilo a znova bych si to nepřečetla.

Vydání z roku 1990 obsahuje dost překlepů, vzhledem k tomu, že překlad je z 57., zajímalo by mě, jestli to v tiskárně blbě nasázeli, nebo jestli ty překlepy přežívají už od prvního vydání tohoto překladu.

3 06.03.2016

Je to brak, o tom žádná. Jak se tomu říkalo? Šestáková detektivka? Ale dobře se to čte a na cestu je to ideální. Platí vše, co jsem napsala u prvního dílu. Jen už jsem v českém textu našla nějaké chyby, ale spíš na straně korektora (např. dvě hrubky v jedné větě "...světla, které svítily...").

Zápletka je dlouho nejasná. Kdyby Escott s Flemingem neměli podezření, že na jedné postavě něco nehraje, tak bych neuhodla, co se asi bude dít. Hlavní záporná postava byla určitě míň srozumitelná než ta předchozí. Jackovo pátrání po Maureen se ale zajímavě posunulo a tentokrát jsem byla mnohem víc naladěná rovnou sáhnout po dalším dílu. Opět ale trvám na tom, že na podruhé by to už nebylo zábavné a znovu knihu číst nebudu.

22.02.2016

Rozečítám a už po první kapitole mám obavy, že byla pěkná blbost pořídit si celou trilogii. Když dala Lanushinka, která je mnohem míň náročná než já, jen dvě hvězdičky... Dám tomu šanci kvůli zlatému modrookému drakovi a komentáři od adam5955 (i když ten má taky jinou představu o čtyřhvězdičkových knihách než já).

Druhá a třetí kapitola dojem nevylepšily. Zato mě ve třetí oslnil názor, že ve svém vysokém věku třiceti let (plus mínus nějaký rok) už Havrani začínají být na boj trochu moc staří. To je blbost. Jestli ztratili něco ve výdrži, musely jim to bohatě vynahradit zkušenosti. A třicet let není tolik, aby jim věkem zesláblá těla bránila ty zkušenosti uplatnit. První náznaky, že ta kniha snad půjde přečíst se každopádně dostavily až koncem páté kapitoly, tedy po více než sedmdesáti stranách.

Po dočtení jsem nabyla dojmu, že asi stárnu. Mně se to nelíbilo. Nebavil mě začátek, nebavil mě konec a nebavila mě ani většina toho uprostřed. Hvězdičku dávám za nějaké zajímavé prvky. jako jsou pomocníci, protektoři, dimenze a tak. Nutno knize přiznat jednu dobrou erotickou scénu, ale tak nějak jsem nepochopila, proč tam byla (respektive jsem se nedokázala vcítit do motivace aktérů). Žádnou postavu jsem si neoblíbila. Nikdo z padlých mi nebude chybět v dalším díle (pokud ho vůbec přečtu). Doufám, že celou Balaiu nakonec vezme drak a zbaví tak čtenáře nadobro Neznámého Válečníka i celého havranství (jeho jméno a všechno to "Jsme Havrani!" mi poněkud lezlo na nervy). Dračákem to smrdí na sto honů (někdy je to dobrá vlastnost, ale tady ne).

Uznávám, že už jsem dala víc hvězdiček stylisticky horším knihám, ale tohle mě fakt ničím neokouzlilo. Nejmíň celou první čtvrtinu jsem si myslela, že dám odpad. Co bych ale na závěr ráda vyzdvihla, je překlad Jana Kováře. Z tohoto hlediska je kniha přinejmenším v rámci žánru nadprůměrná.

1 13.02.2016

Sbírka mě obohatila o následující pojmy: lžidemokraté, velkomajitelé lidí, šašci demokracie, lidokupci, katové národů.

Dávám tři hvězdičky, jednu za zobrazení války, jednu za schopnosti autora (a překladatele) a jednu za to, že dal Barbusse blbečkům, kteří říkají, že nikdy neexistovalo nic jako "jiný komunista", možnost nahlédnout jaké ukrutnosti dohnaly lidi k zoufalému upnutí se k novým ideálům socialismu a komunismu. I kdyby byla pravda jen polovina, bylo by to dost hrůz. Je jistě možné, že Barbusse si ve jménu vyšších ideálů občas něco přimyslel, ale dokud píše o první světové válce, můžeme mu asi věřit. Byl to sice žurnalista, ale do první světové války jako naivní člověk narukoval dobrovolně a lze se snad domnívat, že válka skutečně byla dost hrůzná a nemusel nic než podat svědectví. A i když z naivity se zřejmě nevyléčil, některé jeho poznámky jsou stále platné.

Je jasné, že vyšel-li tento výběr v roce 1950, byly vybrány povídky, které nejvíce vyhovovaly potřebám režimu.

1 11.02.2016

Překlady poezie je vždy těžké hodnotit. Nevíte, co je dílem básníka a co dílem překladatele. Proto raději než abych psala komentář, vypisuji několik celých básní a pak úryvky několika dalších (u těch úryvků se jedná o tvorbu před druhou světovou válkou) Jelikož autor je u nás vlastně neznámý, myslím, že neuškodí, když toho bude víc. Připomínám jen, že tento básník přežil obě světové války a když už snad mohl doufat v klidné stáří, jeho (asi čtyřletá) vnučka tragicky zahynula.

Odešla do zahrady

Já nevím, jakou zahradu máš, Pane,
jaké máš květiny a záhony.
Nevím, kdo květiny ti vysazuje
nebo kdo se ti stará o stromy.

Vím jen, že matka, odloživši šátek,
jednoho rána v červnu, v neděli,
s chorýma nohama a chorým srdcem
odešla do tvých zahrad zšeřelých.

Byla už, Pane, celá ustrašená,
děsivé stíny brávaly jí klid,
a přec rukama svýma žilnatýma
ještě i zahrádku mi chtěla plít.

To drobné tělo bylo samý neklid,
jak mám teď věřit, že má času dost?
V svých vonných zahradách se nad ní smiluj,
ať chuděru netrápí nečinnost.

Na záhony své nesázej jen květy,
snad ruka tvá i plevel zasije,
aby ty ruce matky mé plít mohly
tvé karafiáty a lilie.
***
Okamžik

Z kterého jara ke mně přišel asi
ten vzácný okamžik, jímž srdce rozkvete?
Vidím za tvými šednoucími vlasy
tvé dlouhé, černé, husté vlasy děvčete.
***
Odpověď

Měls mírné oči, teď však temně planou.

Ano, já poznal hrůzu nepoznanou.
Mé oči plály ohni strašlivými,
zjitřené nervy bolí ještě nyní.
Viděl jsem bojů právo svrchované,
čelo své dcery se stopami zbraně,
a když mě Budínem vedla má cesta,
viděl jsem mrtvé bojovníky města.
-- Ach, zkrvavený mozku -- ptal jsem se ho --
nejsi zjizveným tělem syna mého?
A po Dunaji, když odešly ledy,
plul v ostrém větru zástup mrtvol bledých...
Mé oči jsou teď otevřenou ranou
a na jejich dně trosky světa planou.

***
Finále

Budu stár, podoben zimnímu slunci,
zachmuřen, s vlasy bílými jak sníh.
Krev zpomalí se v unaveném srdci
jak potok, jenž u svého vtoku ztich.

Když večer padne rosa, zamrazí mě,
nehřeje bitva, která dozněla,
a při útoku skočím vždycky chybně
jako vlk džungle, jako Akela.

Čekám jen klid a smrti chmurnou hlídku,
a zatímco já nazpět klesnu tmou,
zaduní les a na ohnivou bitku
se šťastní mladí vlci poženou.

***
Kolik mých smělých plánů zhroutilo se
pod ručkou do pěstičky sevřenou!
Vezmeš si svět mých myšlenek a představ --
co mi však za to vše dáš výměnou?

Snad z nadějí, které jsem obětoval,
vytryskne v tobě touha letět výš,
a ty pak to, co mně odpírá osud,
po letech ze snů v skutek proměníš.

(Daleko až za sněhovou plání...)
***
Krev, pravím já. Krev kape ze stromů.
Zranili lovci léto na honu.
(Stromy v září)
***
Jak zbytky svíček kolem rakve strašné
pařezy sem tam vzdorovitě ční.
A léto, bouřlivák, jenž vzplál a hasne,
pokládá krk na špalek popravní.
(Říjnová procházka)
***
Jednou šel před dům, chtěl si zavzpomínat,
jat smrti předtuchou a závratí,
a očekával ztraceného syna,
kdy se už z města k němu navrátí.
(Památce mého otce)
***
Až jednou umřu, nikdo nedoví se,
co tajů skrýval osud zhynulý.
V kovovou rakev změní se má píseň
a moje kniha v hrobku ze žuly.
(Vyznání)
***
Když pohřbíval ho svět s falešným štkaním,
Alettin smutek věrně kráčel za ním,

zatímco varhan majestátní chorál
nad skonem profesora hořekoval.

Ztrativši ozvěnu své melodie,
jak růže na podzim Aletta žije,

až zimou raněna -- vadnoucí růže
jak v báji do hrobu jde za svým mužem.

(Jaro na hřbitově v Házsongárdu)
***
A v jeho slovech bylo tolik míru
jak v hvězdách putujících po vesmíru,
že ani já všudypřítomné smrti
jsem se už nebál -- ať mě kde chce zdrtí.
(Setkání s Gabrielem Farkasem)
***
Proběhl jsem všemi houštinami,
listí suchému dal krev a něhu,
všechno to, co bylo ve mně mladé,
po lese jsem odhazoval v běhu.
Křídla srdce, oheň jasných očí,
rozjásané jinošství a mládí,
sytá melodie mého mužství --
vše zapadlo v houští do kapradí.
(Za padesáti lesy)

11.02.2016