Úsvity a bouře

20.03.2016

Těžko říct, zda mě výbor z Župančičova díla celkově oslovil méně než výbor z díla Áprilyho sám osobě, kvůli překladu, nebo kvůli nedostatečnému naladění. Nemohu ale říct, že by se mi Župančičovy básně nelíbily. Ke sbírce se ale chci vrátit. Jako ukázku jsem vybrala báseň Jepice a části dvou dalších básní.

Jepice

Zvláštní mrak obklíčil nás: jepice!
Z šedých pil, z mlýnic pospíchajíce,
letí na krátký tanec kolem smrků...
Zrod -- smrt. Hle: pomlka -- a je to s krku.

A přece v pomlce té jediné
postačí poupě lásky, bolestí
i sladkých nadějí v květ vykvésti.
Jen pomlka -- a kouzlo pomine...

Jako dým kadidla, jež zapálí
jim na den život, k nebi stoupaly.
Jsme na tom líp? -- Když pohlédneme
zpátky,
jak jeden den se život zdá nám krátký...

***

Dnes cizinci se v zemi hrdě nesou --
jak ve vodě sůl rozplynou se v nás.
Vtrhli k nám Mongolové; už tu nejsou
a my tu jsme. -- Náš generál je čas.
(Čínská moudrost)

***

Svinuty v klubko za zimního spánku
se převalují zmije po muldách.
Jen klid, mé myšlenky! Čas jarních vánků
už blíží se, však budit vás mám strach.

Pro lásku jen to srdce bije v hrudi
a vděčně přijímá, co čas mu naměří.
Teď doby zlé je k nenávisti pudí,
nechť chvíli aspoň ve snu uvěří:

že v národech je jedna víra živá,
že všechno lidstvo jedna rodina,
že volně pracuje, sní, zpívá
i blahoslavená má otčina.

Že k zemi sražena je zpupnost pýchy
i násilí; žháři i lupiči jsou v železech;
že spravedlnost znovu trestá hříchy,
poctivost neúpí v žalářních zdech.

Že potměšilost netrůní už v čele,
že nemusí se před ní klanět cnost,
že modly tyranství jsou ztrouchnivělé
a ztratily svou vnější blýskavost.

Že marně lákají nás na parády,
když s puškami a s tanky v řadách jdou.
Ledově otočí se lidé zády
a prázdným heslům na lep nesednou.

(Tam najdem cestu)