Zelený_Drak
komentáře u částí děl
Nejzdařilejší povídka ve sbírce. Bořivoj, Ludmila, Velká Morava, Metoděj, přechod od pohanství ke křesťanství (povídka je velmi povedená i tím jak úspěšně staví most mezi érami). Rozsah akorát, historické události přiměřeně přiblíženy i těm, kteří už si ze školy zas tak moc nevybavují, kdo byl první doložený Přemyslovec. Fantasy zapadá do příběhu lépe než v některých jiných povídkách sbírky.
Zbytečná tečka za tečkou. Sbírka podle mě měla skončit povídkou Míly Lince. Toto už jen ždíme námět dostatečně vyždímaný v Hněvu řeky.
Zbytečně krátká, ale důstojná tečka za sbírkou. Doufala jsem, že povídka Míly Lince bude delší. Námět se mi líbil, zasloužil si více prostoru.
Kdyby Mnata nebyl to, co byl, povídka by byla úplně stejná, jen o kousek kratší, což by jí nijak neuškodilo. Ach jo. Hlavně, že máme českou fantasy. Nacpěte to tam, co na tom, že pro to nemáme žádné pořádné využití. Jinak je největším problémem povídky to, že je ve sbírce uprostřed. Pro změnu tam někdo s někým válčí s pomocí Vltavy.
Nebylo to špatně napsané, ale už teď (po dočtení sbírky, kterou jsem měla rozečtenou zhruba týden) si nevzpomínám, kdo se tam s kým mydlil o krev Wilt Awy. Byli tam Bójové, někdo, Sicauna, druid, Řek. To je všechno, co dám dohromady.
Jako kratší úvodní povídka docela pěkné. Nemám úplně co vytknout, ale zároveň si nemyslím, že bych si na povídku za rok či dva ještě vzpomněla.
Po dlouhém úvodu a pozvolném rozvíjení zápleky přichází rychlý a otevřený konec. Povídka měla větší potenciál, ale nejprve jsem se nemohla začíst a když jsem se konečně začetla, tak najednou povídka končila. Nedozvěděla jsem se, co se stalo s Gaiem Spurinnem a jestli Římané vytáhli nebo nevytáhli na Markomany. Sice se to snaží tvářit jako úmysl, ale úplně mě to nepřesvědčuje. Možná Zdeňkovi Benešovi prostě kolegové spoluautoři řekli, ať už to rychle ukončí, že potřebují víc místa pro sebe.
Tam na konci světa, kde ještě žijí elfové, můžete s trochou štěstí natrefit na mnohem víc, než jste kdy tušili. Tedy pokud se dřív nenapijete vody z místní studny. Ta by totiž nemusela být tak docela zdravotně nezávadná. Vtipná povídka, kde kromě Hrátek s čertem Sapkowski seznámí čtenáře s nezáviděníhodnou situací, ve které se v jeho světě nacházejí elfové.
Mocná čarodějka, džin z lahve a jeden takový obyčejný zaklínač. Jedna z nejlepších povídek sbírky. Velmi mě baví Geraltovo přátelství s Jaskierem (Marigoldem), které zde také dostává prostor, i když ne takový jako na Konci světa. Dominantní je v této povídce povinně krásná Yennefer. Ve srovnání s pozdějšími povídkami, kde vystupuje, má tato onu lehkost nového začátku.
Otázka ceny spolu s Posledním přáním jsou pro mě dvě nejlepší povídky ve sbírce. Obě jsou zároveň zásadní i pro další vývoj děje. Opakuje se námět zakletí velmi blízký Zrnku pravdy. Na scéně se objevuje Calanthé, Lvice z Cintry, panovnice, která je zvyklá, že téměř vždy dostane to, co chce. Geraltův přístup k otázce ceny je překvapivě drsný. Cenu, kterou žádá, žádá úmyslně. Nejde o žádné plácnutí toho prvního, na co si vzpomněl. Jeho charakter tak opět nabývá na plasticitě.
Menší zlo podle mě patří k lepším povídkám sbírky. Z hlediska porozumění Geraltovi i k těm významnějším. Geralt je zde postaven před tramvajové dilema,které se mu vůbec nechce řešit. Žádná volba není dobrá a na menší zlo Geralt nevěří. Jinak klasická parafráze Sněhurky, kdy se z princezny stává spíš Milá sedmi loupežníků. Povídkové zpracování se mi líbilo mnohem víc než seriálové (2019).
Geralt jako nezvaná návštěva u Nivellena mě bavil. Líbí se mi neskrývaná parafráze pohádek, na které jsou některé povídky založené. Ale ve srovnání s pozdějšími povídkami ještě Zrnku pravdy něco chybí. Vyvrcholení děje mi přišlo trochu těžkopádné a snad trochu nedovysvětlené, i když pointa samotná je jasná.
Jako rámcová povídka to nebylo špatně udělané, ale zároveň těžko hodnotit samostatně. Hlas rozumu není to, co by si člověk ze sbírky obzvlášť zapamatoval a přitom má důležitou roli a mnoha lidem, kteří netuší, co to je to povídka (a podle komentářů je jich mezi čtenáři spousta), pomáhá překlenout propastný rozdíl mezi čtením povídek a čtením románu.
Zaklínač měl zůstat první povídkou sbírky. Čtenář se na úvod dozví vše potřebné, uvidí ukázku zaklínáčské práce a s trochou štěstí si vytvoří vztah k hrdinovi i k autorovu stylu, protože nechybí ani Geraltovy zásady ani Sapkowskiho humor. Navíc hned vidíme že zaklínač není jen další barbar s mečem. Jako audio taky výborné.
SPOILER
Povídka x seriál: Vadí mi, že zatím co v knize je Foltest popsán jako pohledný urostlý třicátník, v seriálu ho (dobře) hraje herec, kterému je 45 a taky na to vypadá. Proč? Kvůli možnému srovnávání s GoT? Stálo to za podělání časové osy? I v seriálu je to podané tak, že Foltest je jen o málo starší než jeho sestra a strize je asi 14 (nepamatuju si přesné číslo) a je dítětem mladých rodičů. Zatímco 35 - 14 by bylo očekávaných 21, 45 - 14 už je 31 a mladé Addě tedy muselo být lehce pod 30, což prostě vůbec nesedí.
Hezká "backstory", ale váhala bych takovou povídku umístit na začátek sbírky a ne až na konec jako bonus. Čtenáři, kteří o sérii vůbec nic neví, přečtou jednu nebo dvě další knihy, než zjistí, kdo je Visenna. I když nemám povídce dohromady co vytknout, je to podle mě jedna z těch méně strhujících ve sbírce. Neupoutá tolik, jako následující Zaklínač.
Po Veselém hochovi mě příběh, kde autor vypsal osud několika generací dvou rodin, aby ukázal rodový osud a jeho zhoršení i zlepšení, přesvědčil, že moudrost předchozí povídky nebyla náhodná. Osud Randi, která se nevdala z lásky, ale proto, že se jí nabídl dobrý muž s ještě lepším statkem rozhodně má něco do sebe. Zvláště pak ve chvíli, kdy se její dcera Mildrid chce vdát z lásky a zrovna za... ! Okamžik prozření Randi mě svým obsahem mile překvapil.
Krátká, ale zdařilá povídka na nesmrtelný motiv "on a ona jsou z odlišně situovaných rodin". Na rozdíl od mnoha jiných s trochu osvícenější a smířlivější hlavou rodiny, než bývá v podobných příbězích obvyklé.
Příběh o tom, jak děti napodobovaly popravu. Tato povídka by na jednu stranu mohla být smyšlená, na druhou stranu by jí to nešlo tak docela vyčítat, protože podobné incidenty se prokazatelně dějí dodnes a pointa také stále platí.