Cesta, z níž není návratu
Povídka od:
Andrzej Sapkowski
Z knihy:
Zaklínač: Stříbrný meč, Poslední přání
V povídce nevystupuje Geralt, ani nikdo jiný známý z povídek a románů, ale povídka patří do Geraltova světa. Setkáváme se s čarodějkou Visennou a potulným žoldnéřem Korinem. Ti dva se pouští do boje s Kostějem. Je tento Kostěj nesmrtelný? To se ukáže a stejně tak se ukáže, je-li tato cesta skutečně bez návratu.
Dróga, z której się nie wraca
Rok vydání originálu: 1988
Komentáře (7)
Přidat komentář
Mezi lidmi v mém okolí je obecně známo, že Zaklínač jako celek je mou absolutně nejoblíbenější literaturou a nikdy ho v mém srdci nic nenahradilo. Právě díky tomu, že je tato skutečnost takto známá jsem byl opakovaně konfrontován lidmi, kteří se snažili se Zaklínačem začít. A jejich obvyklé tvrzení? „Já přečetl první povídku a jako hrůza, vůbec mě to nebavilo.“ A na to odpovídám: „Tak jsi blbec? Nesmíš číst první povídku!“ Tedy prolog.
Je to povídka špatná? Ne, vůbec. Je skvělá, ale jenom když si ji přečtete až po dočtení ságy.
Její děj je poněkud plochý, obsah vůbec, není nikterak zajímavý, ale postavy? Konkrétně Korin a Visenna. Když už za sebou máte celých pět, nebo vlastně šest románů a dvě povídkové knihy a cítíte lásku k jejich hlavním postavám, konkrétně potom myslím Geralta, nemůže vás nebavit hledat jeho společné charakterové rysy s Korinem. A vlastně i s Visennou. Je jich hodně, opravdu.
Jak říkám, není to asi objektivně příliš dobrá povídka. Dokonce se mi zdá, že musela být napsaná v značeném časovém rozestupu se zbytkem knihy, protože její vyprávěcí styl je jaksi líný, ale pro milovníka Zaklínače je to nezbytná věc, kterou právě jenom milovník opravdu docení.
Hezká "backstory", ale váhala bych takovou povídku umístit na začátek sbírky a ne až na konec jako bonus. Čtenáři, kteří o sérii vůbec nic neví, přečtou jednu nebo dvě další knihy, než zjistí, kdo je Visenna. I když nemám povídce dohromady co vytknout, je to podle mě jedna z těch méně strhujících ve sbírce. Neupoutá tolik, jako následující Zaklínač.
Ne nadarmo je tato povídka umístěna na začátek sbírky. Představují se v ní totiž Geraltovi rodiče, jak jinak než v krutém boji proti obludám v těle příšery, ale i některých lidí a elfů. 85%.
Tahle povídka mi přišla nejslabší z celé sbírky, především kvůli Geraltově absenci. Jinak jde o dobrý příběh, který mi však - na rozdíl od ostatních povídek tohoto autora - neutkvěl příliš v paměti.
Správně by se povídka měla jmenovat "Cesta bez návratu", tato povídka byla čtenáři časopisu Fantastyka zvolena za nejlepší v roce 1988.
Je to čtivé, to se Sapkowskemu skutečně nedá upřít, postavy, ač středověké, mluví současnou mluvou a kromě klasických fantasy řešení, tedy jak někoho třísknout do hlavy, se tady řeší, svižně a nenáročně, i otázky cti a svědomí. Zatím jen lehce, ale přece
Úvodní povídka, která na první pohled se zaklínačskou ságou vůbec nesouvisí. Spojistost s osudem zaklínače Geralta si čtenář uvědomí až v poslední povídce ze svazku Meč osudu. Souhlasím s komentáři níže, že umístění této povídky na úvod nebylo úplně chytré, její kvality čtenář docení spíše až po dočtení celé ságy. I tak jde o zdařilý dobrodružný příběh, který je přesto poněkud ve stínu ostatních povídek.