zazvorek komentáře u knih

Naprosto nerozumím komentáři uživatele Josh...
Kniha nemá suplovat encyklopedii počasí a ani se netváří, že má takové ambice. Na druhou stranu jednotlivé jevy vysvětluje dostatečně srozumitelně a podrobně tak, že starší děti rozhodně poučí, leckterého dospěláka taky, takže informační hodnotu má. Ale síla té knihy je v ilustracích. Ty jsou tak nádherné, tak výstižné! Autorce se mimořádně povedlo vystihnout atmosféru každého počasí, svítání, soumraku, klidu před bouří... Veliké aaaach.

2 18.10.2020

Velmi čtivá směsice severského šera, pohádkových prvků, Borghese, Orwella, sci-fi, porcovaného lidského masa, hlíny, slunovratu a zacyklení ve všech možných formách. Dost mě to bavilo, něco víc, něco tedy míň, něco jsem prostě nepochopila, ale jako celek je to pro mě objev.

5 09.10.2020

Přijde zemětřesení a muminek je nejvíc vykolejený z toho, že mu do praskliny v zemi spadl kartáček na zuby. Pak přijde potopa, muminí rodina si prostě vyleze do patra svého domku, provrtá díru v podlaze a kochá se novým pohledem na svůj nábytek, který se topí v přízemí. Ale trápí je jen to, zda jim nenavlhlo kafe a marmeláda. Pak jim vlna přišplouchne divadlo, oni udělají čau starému domovu a v klidu přesídlí do nového. Takhle lehce bych chtěla umět žít, žádné strachy, jen přijmout to, co je tady a teď :-)
"Zabil jsem Rekvizitárnu!"
"A učeš si trochu ofinu, protože se na tebe rád dívám, když jsi krásná."
Moc jsem se bavila. A Šňupálek je můj velký vzor!

1 05.10.2020

Milé, originální, akční a voňavé čajovnické čtení pro děti i dospělé. Srdce každého rodiče - čajomilce/čajovníka určitě zaplesá :-)

26.09.2020

Takové to pověstné "okýbača", "žirafičí krabice" a tak...každý něco takového určitě měl a možná má dodnes :-) Některé omyly jsem si touhle knížkou ráda připomněla (zákaz hvězdu!), některé jsou pro mě mimo, ale rychlovka na jedno odpoledne pro pobavení je to milá.

1 22.09.2020

Téma i prostředí jsou výborné. Zimní Praha a její skrytá noční paralela, to se mi líbilo moc.
Ale:
Ty surreálné a dadaistické obrazy byly někdy až tak velká exhibice, že by to zamotalo hlavu i Borisovi Vianovi a Lewisovi Carrollovi. A že ti dva se v šílenostech nenechali zahanbit a já je žeru. Tady toho někdy ale bylo tak moc, že už se mi to nechtělo ani představovat.
Některé scény ovšem byly skvělé, třeba rybí slavnost se vážně povedla. A atmosféra Druhého města mi často evokovala obrazy de Chirica, ta se taky povedla. Některé momenty byly i úsměvné, třeba školní výuka ve vlaku (pokud to nevíte, gramatika je aplikovaná démonologie!). Otázka je, zda záměrně.
Rozhodně to stojí za přečtení, je to dobré. Ale asi bych to víc ocenila někdy v gympláckých dobách:-)

1 03.09.2020

Posloucháno jako rozhlasová hra (1990, Boris Rösner coby Baryk/ov). Nevím, nakolik bylo v tomto podání dílo okleštěné, ale bylo to výborné. Ani ne tak vtipné (i když Barykovy postřehy či profesorovy promluvy o galoších a kobercích zábavné jsou) jako znepokojivé a skvěle uštěpačné. Kritika proletářského fanatismu, buranství, ale i hrátek na samozvaného boha. Frankensteinovský motiv v ruských reáliích. Jo, to funguje!

4 19.08.2020

Kniha je zpracovaná moc pěkně, člověk se dozví vše důležité. Ovšem zvyky a mýty, které se k jednotlivým rostlinám vážou, vycházejí z německých reálií, tudíž třeba coby zdroj poznání našeho folkloru moc nefunguje.

13.08.2020

Dobře mi tak. Coby masožravec zřejmě nedokážu dostatečně docenit vegetariánskou/veganskou kuchařku...:-)
Líbí se mi, že předkládané recepty jsou jednoduché a rychlé a vychází hojně ze sezónních surovin. Což pak samozřejmě nabourávají veganské náhražky a suroviny, které na zahrádce fakt neseženete (ačkoliv tady se mi do toho popravdě asi trochu pletou recepty z autorčina Facebooku, které jsou víc vegan; myslím, že kniha tímto tolik "netrpí"). Aby nedošlo k mýlce - autorka mi je nesmírně sympatická a její dům i zahrada působí jako malý ráj na zemi. Ale s těmi recepty jsem se zkrátka nějak minula, více mi sedí třeba Herbář, Svatojánu filozofií určitě blízký.

1 12.08.2020

Provedením pro menší děti, informacemi ale spíš pro ty větší. Každopádně celá série knížek Už vím proč je moc povedená.

12.08.2020

Kdyby to mělo trochu delší rozsah a víc rozpitvané postavy i události, které se té sympatické partě při putování přihodily, bylo by to na plný počet. Tove totiž umí skvěle. Tady se zjevně teprve rozklusávala :-).

1 09.08.2020

Po celkem krátké době jsem se ke knize vrátila znovu a podruhé mi dala snad ještě víc než prve.
Atmosféra ostrova i moře je krásná, to ano. Ale až vztah mezi Sofií a babičkou a jejich myšlenkové pochody, vykreslené bez idealizace a velmi uvěřitelné, knize dávají to, čím mě tak nadchla. Únava a stáří, které babičku prudí, nezralost, která zase prudí Sofii, tatínkova síla, svoboda a "ideální věk", který prudí obě, přesto plno citů a lásky v rámci téhle podivné tříčlenné rodiny, to je prostě silná věc. A přitom psaná jednoduše, čistě, bez jakéhokoliv patosu.
"Doprostřed náspu majitel zasadil velkou tabuli s černými písmeny. Soukromý majetek. Zákaz přistávání. Tak jo, jdeme na břeh, řekla babička. Byla pořádně rozzlobená. Sofie vypadala vylekaně. Vysvětlím ti jeden velký rozdíl. Žádný dobře vychovaný člověk nepřistane na ostrově, který patří někomu jinému, když tam majitel zrovna není. Ale když si tam dají takovouhle ceduli, tak to samozřejmě udělá, protože to je provokace. Jistě, řekla Sofie, která si tímto výrazně rozšířila své znalosti o životě. "

5 29.07.2020

Ty jo.
Zpočátku jsem myslela, že tohle rozhodně nedočtu. Po všech stránkách divná, ale vážně moc divná kniha. Jenže něčím mě k sobě připoutala a potrápila. Někde se tu v komentářích objevilo, že to je "Lynchovské" dílo a já myslím, že to je vlastně celkem trefné. Takhle podivně hutnou atmosféru hned tak někde nezažijete, je to svíravé a temné a přesto tušíte, že vyústění až tak temné být nemusí. Závěr skvěle graduje, i když už víte, kam to směřuje. Dobrý, dobrý.

8 24.07.2020

To poselství, že i město může být zelené, je samozřejmě krásné. A ilustrace taky, jsou něžné, hezky se na to kouká. Ale je to takové prvoplánové, nemůžu si pomoct... Jasně že knihy pro malé děti by měly být co nejsrozumitelnější, ale tady je ten kontrast "ošklivé betonové město vs. blahodárná zeleň a venkov" až moc.

2 21.07.2020

Moc dobře zpracované. Tipů na výlety je tu opravdu plno, doplňují je užitečné poznámky i zajímavé vsuvky a velmi sympatický mi je i charakter výletů - povětšinou to není žádná honba za podbízivými senzacemi, ale místa, která by mohla bavit i dospělé. Skvělá inspirace.

1 10.07.2020

Velký hit při večerním uspávání dětí. Básničky si vybírají podle vtipných obrázků, přičemž největší úspěch mají ty nejvíc sadistické (třeba jak se do fakíra píchá vidličkou). A pak že dětská poezie musí být plná jen koťátek a autíček :-)

04.07.2020

Taková správná zálesácká příručka, která by celkem nadějně mohla děti nadchnout pro pobyt v přírodě. Učí je, aby měly rády své nejbližší okolí a důkladně ho poznaly, aby získaly důvěru ve své schopnosti, aby se v lese dokázaly zabavit i s těmi nejskromnějšími prostředky. Úsporné provedení knihy už je jen další plus navíc. Mínus naopak to, že toho v ní není ještě mnohem mnohem víc. :-)

1 20.06.2020

Knih s podobnou tématikou už jsem viděla dost, a přesto se i tady najde pár nových neokoukaných tipů na venkovní aktivity. Pro děti vymyšleno pěkně.

11.06.2020

Klasické pohádkové téma, že láska je silnější než nenávist a všechny kletby světa, že skutečnou lásku a dobrotivost neotupí ani zapomnění, ani proměna těla, ani čas sám. Příběh prastarý, v lehkých obměnách se objevující všude na světě.
V Zeyerově podání je to velký, převelký patos, ale k době i typu díla to prostě patří. Romantická část mé duše se u toho chvěje smutkem i nadějí.
S jímavou hudbou Josefa Suka je to krásné poetické dílo.

1 07.06.2020

Přečtena pouze stejnojmenná povídka od J. Havlíčka v podobě eknihy, kam ostatní povídky zařazeny nebyly.
Velká romantika starých časů, které se tváří starší, než jsou. Válečnou dobu bych tomuhle příběhu rozhodně netipla, velký nájemní dům nedaleko pražské Lorety a jeho nájemníci i domovníci budí dojem, jako by zůstali viset ve fin de siècle. Samozřejmě az na toho jednoho. Havlíčka mám moc ráda, tady na mě působí trochu přibržděně a nostalgická atmosféra bruslí až trochu na hraně kýče, ale čte se to dobře, obraz kamenného orchestru se mi líbil a boj důstojnosti s barbarstvím je vděčné a nadčasové téma. A navíc zase ty jeho ženské postavy s vlastní vůlí a názorem...