Kamenný orchestr

Přečtena pouze stejnojmenná povídka od J. Havlíčka v podobě eknihy, kam ostatní povídky zařazeny nebyly.
Velká romantika starých časů, které se tváří starší, než jsou. Válečnou dobu bych tomuhle příběhu rozhodně netipla, velký nájemní dům nedaleko pražské Lorety a jeho nájemníci i domovníci budí dojem, jako by zůstali viset ve fin de siècle. Samozřejmě az na toho jednoho. Havlíčka mám moc ráda, tady na mě působí trochu přibržděně a nostalgická atmosféra bruslí až trochu na hraně kýče, ale čte se to dobře, obraz kamenného orchestru se mi líbil a boj důstojnosti s barbarstvím je vděčné a nadčasové téma. A navíc zase ty jeho ženské postavy s vlastní vůlí a názorem...