Yokolobuna komentáře u knih

Plíživému hororu V pasti nelze upřít skvělý nápad. Kniha svým strohým stylem a kombinací přítomného a budoucího času ve vyprávění dokáže čtenáře strhnout na svoji stranu a zaháčkuje ho děsivými monstry, působící jen svojí existencí řádně krvavý konec lidstva. "Tvorové", jak je přeživší často označují, plní funkci neuchopitelného a nepochopitelného zla, o kterém Malerman neprozradí skoro nic.

Stačí jen pracovat s myšlenkou, co se při jejich spatření stane, a čtenářova bujná fantasie se již o zbytek postará. Právě díky nosnému "nedívej se, nebo zemřeš" se kniha místy pyšní unikátní atmosférou plnou paranoie. V nevědomosti je společně přeživšími udržován i čtenář. Malerman dokáže občas řádně pocuchat nervy a zarýt se až hluboko pod kůži.

Stránky tak mizí jedna za druhou a upřímně mi díky šrotující fantasii občas kniha působila řádně neklidné spaní. Jenže pak je tu ten pocit, že z tak geniálně nepříjemné myšlenky šlo na mnohých místech vytřískat podstatně víc. I přes nevelký rozsah knihy se tak některá témata opakují, nebo s nimi není zacházeno tak dobře a kniha dokonce stíhá nudit. Například samotná cesta po řece není prakticky ničím zajímavá, prostoru je jí přitom věnováno požehnaně. Zkušenější, talentovanější autor by dokázal V pasti povýšit na geniální veledílo současného hororu. Ale idea se zrodila v mysli Joshe Malermana a za to si to přimhouřené očko v hodnocení prostě zaslouží.

Zakoupeno v roce 2019 za směšných 62,- v e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Šíleně poutavý a děsivě šílený nápad se nepovedlo Malermanovi úplně využít. Slabší písemný projev a užitý přítomný čas, na který si musíte trochu zvykat, však nejsou překážky ve slušném hodnocení. V pasti totiž dovede čtenáři přivodit neklidné spaní... a o tom kvalitní horory tak nějak jsou.

Hodnocení na DK v době přečtení: 85 %; Moje hodnocení: 70 % jako 222. hodnotící.

9 26.12.2019

První příběh ze světa ušouraných mrtvol je rozhodně dobrý komiks, o tom žádná. V mém případě však má jeden značný hendikep... před čtením jsem viděl Walking Dead od stanice AMC.

Za seriálovým zpracováním bohužel předloha minimálně v mých očích dýchavičně škrondá a nestačí mu (při porovnání adekvátní části příběhu). Svět z obrazovky je prostě neutěšenější, depresivnější, ale i uvěřitelnější a barvitější. Jakmile televizní scénáristé sáhli do příběhu a něco změnili, prakticky vždy mi přišlo, že jde o změnu jednoznačně k lepšímu.

Díky velkorysému prostoru se v něm lépe pracuje s tématy a postavami, a v konfrontaci s ním mi Staré dobré časy přišly trošku naivní a nedobroušené. Měl jsem proto pocit, že Kirkman se v knize tak trochu rozbíjel o mantinely média, které se mu nepovedlo překročit ani rozšířit.

Jenže ať je to jak chce, platí věta z úvodu, tedy že jde o kvalitní počtení. I přes předchozí slova je Kirkman pořád tím, kdo svět, scény, zvraty a celkový koncept vymyslel a to, že v seriálu vše fungovalo o něco lépe, na tom nic moc nemění. Stavební kámen je jasný... jsou to právě Staré dobré časy a další desítky knih, na jejichž čtení se i přes slova kritiky dost těším.

Komiksová podoba působí semknutějším, přímočařejším dojmem. Navíc je kniha parádně nakreslená, a i když dám asi vždy přednost barvám před černobílým zpracováním, k bestiálnímu světu Živých mrtvých sedí černobílá kresba skvěle.

Získáno v roce 2018 jako příloha archivního čísla časopisu Pevnost Plus (169,- stánková cena).

Zkráceně? Začátek skvělého příběhu ukazuje dobu, kdy mají postavy pořád ještě nějakou naději. To vše v krásně detailní kresbě. I když musím dodat, že seriálové zpracování stejných událostí působí dospěleji, uvěřitelněji a lidštěji...

Hodnocení na DK v době přečtení 89 %; Moje hodnocení 75 %

9 28.05.2019

První část ságy o Temné Věži mne na rozdíl od mnohých komentujících nezklamala. Kritické hlasy však dokáži pochopit, protože i na mne byl použitý styl, který není pro Kingovu tvorbu úplně typický, občas dost nepříjemný na čtení. Snové plácání a filosofování naštěstí neustřelilo z přijatelných mezí a vlastně Pistolníka pozvedává někam mimo konkurenci. Ne výše, ale mimo. I přes nejednoznačnost vyprávění, kdy možná ani autor netušil, co tím chtěl vlastně říct, však musím jedním dechem dodat, že King umí zatraceně dobře psát. Na Tři vyvolené se tak pořádně těším, jelikož tam už by měly drobné nedostatky ustoupit geniálnímu provedení. Snad na mě nečeká zklamání.

9 19.10.2018

Poctivá klasika. Sherlock jako postava sice není mému vkusu úplně blízký, alespoň jeden z jeho příběhů jsem si však chtěl v písemné podobě vychutnat. Jaké bylo překvapení, že v Psovi baskervillském hraje na první housle spíše Dr. Watson.

V relativně krátkém textu se rozehrává poutavý příběh s plíživou atmosférou anglických močálů a vřesovišť. Ve své ponurosti krásných, stejně tak ale smrtících. Doyle ve knize klade před čtenáře pořádné množství otázek a naštěstí na ně do konce knihy poskytne i uspokojivé odpovědi.

Překlad z roku 1905 Josefa Pachmayera působí spíše příjemným dobovým dojmem než archaicky a když se čtenáři to přehnané gentlemanství až škrobenost občas trochu zajídá, jednou za čas působí text v podobném stylu spíše jako osvěžení. Jen je trochu škoda horší redakční práce mnou vlastněného vydání. Občas tak vypadlo slovo nebo část věty, které tak i po opakovaném čtení prostě nedávaly smysl. Našel se i sem tam nějaký překlep.

Osobně mne maličko zklamal závěr, který hlavně s ohledem na řešení postavy hlavního padoucha působil trochu antiklimatický.

Hodnocení na DK v době přečtení: 90 %; Moje hodnocení: 80 % jako 3372. hodnotící.

8 14.04.2022

Kniha, se kterou jsem se "mořil" od loňského května... což však s kvalitami díla nikterak nesouvisí. Zabiják je znepokojujícím exkurzem do světa pařížské chudiny, prakticky veškeré postavy se pomalu noří do stále hlubšího bahna zoufalství a zmaru (byť se rozhodně nedá říci, že si za něj často nemohou samy).

Zabiják neobsahuje žádné prvoplánově líbivé charaktery a ani na ty "kladné" nečeká nic dobrého. Zola téma rozpracoval na jasně daném prostoru části Paříže a i vzestup a pád hlavní hrdinky pradleny Gervaise je vlastně dost přízemní, ale o to více uvěřitelný.

Zolovy postavy se možná občas chovají v očích příslušníka řekněme střední třídy zdánlivě nesmyslně, musíme je však zařadit do kontextu doby. Navíc jsem se kvůli práci s některým současným figurkám v područí démona alkoholu setkal opakovaně osobně a mohu potvrdit, že v tomto prostředí jde zdravý rozum trochu stranou.

Naturalismus Émile Zoly tak působí nadčasově. Zabiják není příjemné ani oddechové čtení, není prvoplánové zábavný, ale zajímavý určitě. Šťastné konce lidských osudů by zde hledal jen úplný pošetilec. Vyspělejším čtenářům lze toto nastavené zrcadlo alkoholismu, alkoholikům a bídě samotné rozhodně doporučit.

Zkráceně? Klasika uměleckého směru naturalismus, která příliš nestárne. Zola v zabijákovi dláždí postavám cestu ze sklenek kořalky a ty se po ní postupně více než ochotně vydávají. Že na konci cesty čeká propast, ze které není návratu, snad nikoho nepřekvapí.

Hodnocení na DK v době přečtení: 87 %; Moje hodnocení: 80 % jako 1 768. hodnotící.

8 29.01.2022

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2021 – "15. Kniha, jejíž název je i jménem hlavní postavy"

S relativně útlou knížkou jsem se kvůli narození synka a s tím spojeným nedostatkem volného času páral více jak měsíc. Je to škoda, protože můj dojem tak asi bude trochu jiný, než kdybych četl vehementněji.

Dickense mám vážně rád, je to autor, který má co říct i stopadesát let po své smrti. V Davidu Copperfieldovi rozehrává příběh o malém nešťastníkovi, který je zmítán už od narození nepříznivým osudem.

Vzhledem k tématu je až zarážející, jak mile kniha působí. Malý David není prakticky až na závěr knihy asertivním hrdinou a do (většinou nepříznivých) situací se dostává tak nějak samovolně. Dickens však píše velmi lehce a všudypřítomnou bídu anglických uliček obalil do místy pozitivního kabátku. Kniha tak nepůsobí bezvýchodným dojmem, jak by se mohlo z popisu na obálce zdát.

Autor samozřejmě psát uměl a i v Davidu Copperfieldovi vdechl život zajímavým figurkám, byť většina z nich má často jen epizodní roli a drtivou většinu z nich opustíme dřív, než nám je nechá Dickens pořádně poznat.

Copperfield mě tak slušně bavil, ale vyloženě nenadchl. Napsaný je hezky, ale díky dost rozředěnému a často pomalému ději nejde o titul, který vás bude nutit číst každou volnou chvíli. No, a nebo jsem na to prostě jen neměl čas, jak jsem psal v úvodu ;).

/Edit. 02. 03. 2021/ Až z komentářů jsem zjistil, že se mi do rukou dostala značně okleštěná verze o rozsahu silnější čtvrtiny původního textu (!). To, že o tom ve vydání není ani zmínka, je na pováženou. Je to škoda, některé z v komentáři uvedených výtek tak mohou být v konečném důsledku úplně mimo. Hodnocení se tedy vztahuje výhradně k vydání od Omegy z roku 2013.

Zkráceně? Příjemný román o špatných i dobrých lidech, který naložil na bedra mladého hrdiny nejedno úskalí, přesto rozhodně nepůsobí bezvýchodně. Dickens uměl najít i v bídných uličkách anglických měst pozitivní věci a to vtiskl i do Davida Copperfielda. Jde tak o fajn čtení, které se však vyjma atmosféry do paměti dnešního čtenáře ničím výrazněji nezapíše.

Hodnocení na DK v době přečtení: 85 %; Moje hodnocení: 75 % jako 112. hodnotící.

8 28.02.2021

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "12. Kniha, která je na Databázi knih v době čtení méně než 20x v Přečtených" (3x).

Otřesný. Nečtu výhradně fantasy, ale rozhodně jde o jeden z mých nejvyhledávanějších žánrů. Cesta k moři je pak nejen nejhorší žánrovkou, co jsem kdy četl, ale i jednou z nejhorších knih vůbec.

Jan Bodrov si vydal knihu, která měla zůstat zahrabaná na dně šuplíku, ideálně rovnou v popelnici. Takhle se ke čtenářům dostal text o kvalitách průměrné slohovky žáka druhého stupně, jen roztahaná na takřka čtyři stovky hustě popsaných stránek.

Jde o to, že Bodrov bohužel neumí vůbec psát a je příšerný vypravěč. To, co z počátku vypadá jen jako laciná vykrádačka LOTRA (hlavně zpočátku je shodnost motivů i prvků ve vyprávění až směšná, jen v případě Bodrova je vše samozřejmě podstatně horší), se záhy převrátí v takřka nečitelný brak.

Bodrov nezvládá gradaci děje ani základní literární postupy, jeho postavy neustále melou z posledních sil a všechno dělají "doslova", v nejvypjatějších momentech z nich padají odstavce dlouhé monology, ve kterých sice asi třikrát zmíní, že není času na zbyt, ale zopakují už podesáté stejnou informaci. To, co z členů výpravy padá za "perly", je pak kapitola sama o sobě. Unylé dialogy plné patosu a klišé mne opakovaně přiměly nevěřícně kroutit hlavou (vážně, fyzicky jsem valil oči a po vzoru kpt. Kirka jsem se plácal do čela). Když má být něco vtipné, autor to vždy nelení zdůraznit větou ve stylu "poznamenal vtipně Eragul", nebo tím, že se něčemu postavy strašně "řehní". Že jsou v knize vrcholem srandy prodřené kalhoty na prdeli, je pak věc druhá.

Autor neustále mění, překrucuje a ignoruje vlastní nastolená pravidla. Třeba kouzla si prostě vymýšlí jak se mu hodí. Vše jde absolutně přes únosnou mez a napětí se snaží Bodrov navodit tím, že proti pár postavám neustále posílá tisíce nepřátel, popřípadě na pár vět nesmyslně přepne do přítomného času. Kdejaký farmář ostrým klackem v Cestě k moři kosí místní verzi skřetů po stovkách. Každé kýchnutí schopnější postavy spolehlivě zabije alespoň pět po zuby ozbrojených elitních jednotek mocného hrůzypána Tajrona.

Cesta k moři také obsahuje pořádné množství chyb, sám autor si občas plete vlastní postavy, jindy zase denní dobu. Mám soudnost a vím, že i díla, co se mi příliš nelíbila a v komentářích jsem jim celkem naložil, bych sám napsat nedokázal. V tomhle případě dokáži s klidným svědomím říci, že bych to zvládl líp. Škoda, že se na to autor v rámci sebereflexe raději nevykašlal. Proč zrovna k téhle bestiálce složil Divokej Bill celkem slušný song je mi záhadou a pomyšlení, že se někde válí dalších 4.999 kusů tohohle "veledíla" mne budí ze spaní.

Pokud jste se dobrali až sem, asi vám je jasné, že pro mne bylo čtení nefalšovaným utrpením a jen moje tvrdohlavost mě přiměla ke čtenářskému masochismu. Po zamyšlení jsem však nakonec nesáhl k hodnocení "odpad!". Ono se dá asi něco napsat ještě hůř, ale vážně jen o trochu. Jedinou spásnou pasáží je cesta do podsvětí, ale jak se říká... z ho*na bič neupleteš.

Zakoupeno v roce 2019 v kompletu 27 knih za celkovou cenu 2200,- od prodejce na internetu.

Zkráceně? Příšerná fantasy s šílenými dialogy, blbými nápady a spoustou chyb. Místo radosti mi čtení téhle amatérské slátaniny přinášelo až fyzickou bolest a s nadějí doufám, že na pokračování se Bodrov vy*ere. Ruce pryč!

Hodnocení na DK v době přečtení: 80 %; Moje hodnocení: 15 % jako 4. hodnotící.

8 24.04.2020

I přes zdejší horší hodnocení musím říci, že se mi druhá polovina Třetího zákona líbila o něco více než ta první. Vzhledem ke stupnici hodnocení databáze si však nakonec odnáší shodný počet hvězd.

Ač se budu opakovat, musím i tentokrát zdůraznit, že náboženská tematika a s ním spojené záhady nejsou úplně mým šálkem kávy. Největší problém i závěru příběhu spatřuji v tom, že jsem se ve vyprávění místy ztrácel. I po dočtení mám trochu mezery, co a jak, no a třeba takové vysvětlení hádanky umístění Třetího zákonu nechápu doteď. Jestli jsem pitomec, nebo Dorison svoji vizi neodprezentoval zrovna nejlépe, ponechme na posouzení každému.

I kdybych pominul, že jsem občas prostě nevěděl "vo co gou", není příběh vysloužilého inkvizitora Konráda v honbě za tajuplným Třetím zákonem příliš poutavý. Na to obsahuje dost nevyužitých momentů, postav a velkou nálož náboženských plků, které v konečném důsledku nic nepřináší.

Velkou pochvalu si však zaslouží kresba (jako ostatně ve všech dosavadních dílech Modré Crwe). I díky scénáři se mohl kreslíř oproti první polovině příběhu daleko více předvést a zejména ve větších panelech Alex Alice kouzlí monumentální scenérie, které si je radost prohlížet.

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného Modré Crwe za 199,- Kč.

Zkráceně? Krásně nakreslené zakončení nepříliš poutavého příběhu, který dojíždí na horší komunikaci scénáristy se čtenářem a nadmíru náboženského balastu. Průměrné hodnocení je trochu přísné, v kontextu jiných přečtených knih ale přeci jen spravedlivé. Už kvůli Aliceho stylu kresby však není čtení tohohle kousku ztrátou času.

Hodnocení na DK v době přečtení: 65 %; Moje hodnocení: 65 % jako 60. hodnotící.

8 22.02.2020

Kvůli poctivému plnění Čtenářské výzvy jsem své oblíbené Kladivo na čaroděje poslední dobou zanedbával. Síť přízraků mi krásně připomněla, proč mám sérii tak rád.

Objektivně patří druhý příspěvek Ondry Nečase k tomu horšímu, co série doposud nabídla. Jenže tady je laťka sakra vysoko a "horší" znamená stále zatraceně dobré.

I Síť přízraků obsahuje naprosto brilantně vymyšlené scény, které dělají z "brakové" literatury neskutečnou zábavu. Za všechny jmenujme třeba zvrhle humornou kopulaci Vincence s "okouzlující" samicí vlčáka, nebo Felixovi halušky s černobílým Tarzanem a Buffy dabované Klárou Sochorovou.

Síť nabízí dostatek tajemna a ani tentokrát není vše úplně jednoduché, jak se může zdát... i když pozorný čtenář jisté podezření mít bude. Běsnící čarodějnice mě ale nezaujala tolik, jako některé předešlé zápletky. Navíc mne trochu zamrzelo, že některé nitky příběhu zůstaly nesvázány... Co taková Marika z obálky? Že by se objevila příště?

Hláškami možná ostatní autoři včetně Nečase za demiurgem Kladiva maličko zaostávají, ale skutečně jen trochu. Chybějící hvězda je tak vlastně jen pomůcka, jak Síť přízraků oddělit od přeci jen vymazlenějších dílů série.

Zakoupeno v roce 2018 za 113,- v e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Opět skvělá a nahláškovaná akční jízda, která má i přes bizarní nápady stále hlavu i patu. V kontextu série jsem však viděli, že to jde ještě o něco lépe. 7. kniha a stále bez průseru... Žrádlo pro psy se ale už blíží.

Hodnocení na DK v době přečtení: 81 %; Moje hodnocení: 85 % jako 114. hodnotící.

8 09.12.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "7. Kniha, která vás zaujala svou obálkou"¨

Hawksmoore perfektně seděl do výzvy, v krámě Levných knih mě zaujal (čímž nemyslím, že by se mi přímo líbila) svojí obálkou a tak jsem ji bezmyšlenkovitě přibral k již několikakilovému nákupu... bez toho abych se podíval alespoň na DK a její mizerné hodnocení.

Hlavně zpočátku jde o nepříjemnou "divnoknihu", jejíž čtení hraničí s utrpením. Měl jsem dokonce vůbec poprvé nutkání knihu zahrabat někde pod uhlí a dělat, že jsem ji nezačal číst. Jenže jsem pěkně v duchu proletářského "vyděržaj pioněr" zatnul zuby, stáhl půlky a vlastně i přes mé slabé hodnocení rozhodnutí nelituji.

Více jak půlka knihy je psána náročnou staročeštinou, kde se každá nepozornost trestá naprostým zmatením čtenáře. Architekt Dyer totiž ve své výpovědi skáče od jednoho k druhému, což je při slovosledu evokujícím Yodu ze Star Wars vážně fuška sledovat (pár vět působí roztomile, možná moudře, ale desítky stránek knihy?).

Tímto způsobem je však psaná "pouze" silnější polovina knihy a já si styl i díky větám jako "i omyla cecky své i v podpaží se navoněla" vlastně zvrhle oblíbil. Jenže Hawksmoore je podivný i ve své rovině z 20. století, kde sice jednotlivým větám již spolehlivě rozumíte, ale jako celek to vše působí neskutečně unyle a zbytečně.

Vyšetřovatel Hawksmoore i Dyer pořád někde kráčí, hlavou se jim honí morbidní myšlenky a vše nakonec vyšumí až absurdně do ztracena. Kniha tak vážně klade tělem... je špatná ze zcela jiných důvodů, než se vám bude po prvních padesáti stranách zdát.

Zakoupeno v roce 2018 za 49,- v kamenném obchodu Levné knihy.

Zkráceně? Silně morbidní a ponurá kniha s jedinečnou atmosférou. Tím však plusy končí a i když se prokoušete přes kapitoly psané staročeštinou, Hawksmoore vás nepobaví, nepřekvapí a nenabídne ani žádný ucelený příběh. Hawksmoore tak nějak je, aby byl, ne aby se někomu líbil.

Hodnocení na DK v době přečtení: 61 %; Moje hodnocení: 30 % jako 37. hodnotící.

8 18.11.2019

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "11. Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě"

Tak Drsný spasitel si mě bohužel úplně nezískal. C. R. je takový klišé amnézií stižený Geralt s kvéry, kterému ale k většímu úspěchu schází promyšlenější a poutavější svět.

S hlavním hrdinou souvisí i další klacek, který Žamboch sám sobě hází pod nohy. Velice brzy poznáte, že C. R. je vlastně nesmrtelný, a i když ho opakovaně rozsakávají prakticky na kousky, vždy se z toho s nějakým vachrlatým vysvětlením dostane. Přitom ho neustále něco šíleně bolí jak nikdy v životě, aby ho za chvíli něco bolelo ještě daleko víc. V ústřední kapitole z Ostravy se pak mnohokrát dočteme, jak ukrutná mu je ziminka a o pár stran později je to ještě horší... Jen aby se za pár stran postavil nejsilnějšímu protivníkovi všech dob... tak jako patnáctkrát předtím. Ještěže se kluci srovnali podle obtížnosti jako ve videohře.

Je to škoda, v pomalejších pasážích funguje Drsný spasitel fajn a zvrat z konce tohle postapo béčko málem zachránil. Nakonec vše opět nabralo obrátky do absurdního přestřelena, které však z akce v konečném důsledku dělá trochu nudu. Každopádně si nedokáži představit, jak chtějí filmaři z mého pohledu prakticky nezfilmovatelné dílo, svojí přepáleností dalece přesahující třeba Kulhánkův Noční klub, převést na plátna... tedy pokud se nebavíme o rozpočtu velikosti posledních Avengers.

I ve třetím vydání obsahuje řadu chyb. Žamboch se občas nedopočítal nepřátel, jednou popletl jména, obrázky v některých případech nesedí absolutně k ničemu v ději (navíc na nich má vždy Spasitel holou hlavu, přitom mu podle Žambocha najednou začaly hořet vlasy?).

Zamrzí i nepříliš vypilovaný systém magie. Ta v Drsném spasiteli prostě tak nějak je, všichni ji do hlavního hrdiny pumpují, toho to hrozně zabíjí a nikdy se mu přitom nic nestane... Zív.

Drsný spasitel je koncipován prakticky jako soubor víceméně nesouvisejících povídek, co neví kdy skončit. Přesto je třeba vypíchnout některé fajn nápady. Zvrat týkající se původu hrdiny jsem již zmiňoval, fajn je třeba Zeissův přístroj s zabudovaným hladovým démonem a C. R. je po odhlédnutí od některých nesmyslů vlastně zajímavý hrdina (navíc s cynickou biomechanickou kobylou stále v patách).

Zakoupeno v roce 2019 za 217,- Kč z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Uvědomělé Béčko, které si mne však výrazněji nezískalo. Přes zajímavé nápady a slušnou nahláškovanost působí konečný produkt jako splácanec, podobně jako hrdina knihy C. R. Má oblíbená série Kladivo na čaroděje je o třídu dál.

Hodnocení na DK v době přečtení: 84 %; Moje hodnocení: 65 %.

8 29.08.2019

Těžké časy smrdí cigaretovým kouřem, zachcanými vězeňskými záchodky a měsíc nemytým podpažím muklů, co to maj na doživotí. A to je sakra dobře!

Azarello si u mě po debaklu jménem Superman: Pro zítřek bravurně napravuje reputaci. Ve vězeňském "dobrodružství" chodící antireklamy na cigára Johna Constantina sype do bublin jednu hlášku za druhou a Těžké časy nepostrádají to nejdůležitější, co u dospělejších komiksů hledám... tedy pořádný koule!

Příběh by se dal shrnout legendární Watchmenovskou replikou: "Já tu nejsem zavřenej s váma, ale vy se mnou". Právě na to ostatně velice záhy přijdou Constantinovi spoluvězni a ze způsobů, kterými se s otrapy John vypořádá, často mrazí (za všechny zmiňme třeba osud Traylora). Těžký časy čekají na veškeré osazenstvo lochu.

Po stránce scénáře a charakterů tedy všechno po většinu času šlape jako dědovy "cibulačky". Proč tedy hvězda chybí? Protože kresba. Už při zběžném prolistování hned po koupi jsem nemohl uvěřit, jak ohavně jsou Težké časy nakresleny. Corben tuhle vězeňskou jízdu (dost možná záměrně) vykreslil způsobem připomínající nezdařilé karikatury. Když nakonec po dočtení musím uznat, že jí určitý styl upřít nelze, občas jsem měl pocit, že mne ty ušklebené barevné ksichty budou pronásledovat až do nočních můr. V tomto kontextu bych vypíchl i nesmyslně nakreslenou scénu ze strany 64 (mrkněte na otevírání dvířek pračky).

Zakoupeno v roce 2018 za 268,- z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Nařezaný komiks z prostředí vězeňského pekla, který se nestydí postavy vylouhovat v kádích hnusu. Fajn scénář a hlášky bohužel trošku podráží hnusná kresba, na kterou jsem si sice nakonec zvykl, ale rozhodně si jí neoblíbil. Jen nevím, jestli to tak nějak nebyl autorský záměr... Druhý díl s jiným kreslířem už mám v knihovně, tak příště snad za plnou palbu, Johne!

Hodnocení na DK v době přečtení 85 %; Moje hodnocení 80 %

8 24.06.2019

Uff... tak tohle byl doposud největší knižní projekt. Arnieho životopis jsem četl několik let (i když bezmála polovinu v roce 2015 a druhou necelou půlku letos, zbytek po částech v mezičase). Bylo to úmorné a Arnoldovi to v mých očích udělalo nefalšovanou medvědí službu, kdy se postupně z jednoho z mých nejoblíbenějších (nejen) herců trochu propadl. Vadil mi totiž místy neuvěřitelně nabubřelý způsob vyjadřování. Nechápejte mě špatně, Arnold je bezesporu pozoruhodný člověk, který toho spoustu dokázal, ale obdivem by ho měl zahrnovat fanoušek – ne on sám. Arnold svým se často sebestředným pojetím vykresluje jako ředitel zeměkoule a naprostý všeuměl a já jen čekal, kdy prohlásí, že založil Avengers. Jako neskutečný borec se prezentuje i v odvětvích, kde to skutečně není na místě. Byl jsem zvědavý na jeho herecké prvotiny jako Zůstaň hladový, kde už podle svého uvážení začal obstojně hrát... pokud jste neviděli, svým "výkonem" by hravě zapadl do ultrasraček jako Ordinačka. A to byl jen jeden z příkladů, samochvála je bohužel alespoň v nějaké míře zastoupená ve skoro každé z třicítky kapitol. I v politické kariéře je vždy Arnoldův přístup ten nejlepší, nejrozumnější a ostatní jsou jen překážky. Na druhou stranu je zjevné, že mamutí ego, je tím, co z rakouského klučíka udělalo ultimátní megastár a i já bych mu byl ochotný lecco odpustit. To, že je někdo namyšlený, ještě neznamená, že nemůže být dobrým člověkem, což by na Arnolda celkem sedělo. Samotná kniha je poté psána možná až trochu moc jednoduchým stylem, Arnold prostě není spisovatel. Díky tomu lehce stane zejména v pasáží, kdy valí jedno neznámé jméno za druhým, problém ve čtení pokračovat a necelých šest stovek stránek se protáhne klidně na několik let. Přes všechna jedovatá slova, co jsem vypsal výše však nelze upřít, že Arnie je skutečně zajímavá osobnost, která dokázala mnohé a díky tomu dává sepsání jejího životopisu smysl... v případě Total Recallu by to ale chtělo více pokory. Velice povedeným doplněním jsou fotografie a je třeba přiznat, že některé perličky ať už ze světa kulturistiky, šoubyznysu či politiky jsou skutečně zábavné. Zkráceně? Fantastický životní příběh neskutečnýho řízka, který se po většinu knihy ale nejvíce obdivuje sám.

8 23.11.2018

Tak od tohohle kousku jsem neměl prakticky žádná očekávání. O to příjemnější překvapení na mě čekalo. Pavlovského znám spíš z kratších článků či recenzí, ktere mi přišly spíše průměrné. Až na trochu slabší rozuzlení první díl Kladiva na čaroděje nabízí prvotřídní akční jízdu, která je nejen čtivá, ale i plná slušných nápadů a pamětihodných postav. Uvidíme, co předvedou další knihy série. Laťka je nastavena zatraceně vysoko!

8 29.11.2017

Tak v tomhle případě filmové zpracování kvalitou výrazně převyšuje knižní předlohu. Crichton zjevně nemá žádné zkušenosti s dětmi, jelikož postava Lex je naprosto otřesná a neuvěřitelná. Až na pár momentů se vůbec nechová přiměřeně svému věku, navíc je to neuvěřitelně nesympatický, namyšlený spratek, kterého dinosauři ne a ne sežrat. I další postavy se ale mnohdy chovají prapodivně. To, že někoho před chvílí sežral T-rex, je vůbec netankuje a pořád si jedou svoje. O tom, že si raptoři nevšimnou, když vedle nich dopadne na zem trojice lidí, ale o chvíli později na míle uslyší přijíždějící loď si udělejte obrázek sami. Naprosto mimo bylo dle mého názoru i opakované vypisování programového kódu, který obyčejnému čtenáři neřekne naprosto nic. S hodnocením nelze jít níž. Přeci jen jde v jádru o skvělý nápad, který ve své podstatě Crichton dobře uchopil (třeba v postavě Malcolma), ale vylámal si zuby na zcela základních (a zásadních) věcech. Byl jsem tak vlastně dost nemile překvapený a tleskám filmařům, kterým se povedlo všechny zásadní hrubky napravit.

8 04.10.2017

Já tyhle multidimenzionální výlety a alterega moc nemusím. Působí na mne jako znouzecnost, která přichází ke slovu v okamžiku, kdy už autoři neví, co dál. A přesně to platí i pro JLA: Země 2.

Komiks se mi na nočním stolku válel rozečtený více jak čtvrt roku a já z něj dnes dopoledne musel sfouknout lehkou vrstvičku prachu. I díky velkým pauzám jsem si pořádně nepamatoval, o co vlastně jde a některé momenty z příběhu jsem úplně nepobral ani při zpětném pročítání.

Konec, jakožto vlastně i celá zápletka, mi přišel jako šitý horkou jehlou na koleni a absolutně nemám zájem zjišťovat v dalších případných příbězích cokoliv o Ultramanovi, Owlmanovi a ostatních směsně černobílých postavách z alternativní Země.

Od podprůměrného hodnocení mě odrazuje jen sice dost standardní, přesto pěkná kresba, a těch pár ne úplně blbých nápadů. V rámci ne úplně zářného DC kompletu jde v konečném součtu o jeden z horších kousků.

Koupeno v roce 2017 v rámci předplatného celého DC komiksového kompletu za 229,- Kč.

Zkráceně? Výlet do na alternativní Zemi působí jako znouzecnost vyhořelých autorů. Po příběhové stránce zmatený a nezajímavý komiks, který si můžete s klidem nechat ujít. Průměr si zaslouží snad jen za pěknou kresbu.

Hodnocení na DK v době přečtení: 73 %; Moje hodnocení: 50 % jako 41. hodnotící.

7 25.10.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "7. Kniha o holokaustu"

Zlomení andělé na svých stránkách ukrývají vážně silný příběh, který naštěstí nesklouzává k prvoplánovému výčtu nacistických zvěrstev. Prakticky přesně před rokem jsem však četl Schindlerův seznam a za ním tématicky dost podobní Zlomení andělé přeci jen o stupínek zaostávají.

Willem, Matilda a Elsi. Ústřední postavy, jejichž očima nás Gemma Liviero seznamuje s hrůzami holocaustu, jsou svébytnými hrdiny se zcela odlišnou minulostí a výchozí pozicí. Každý z nich pod rukama autorky s přibývajícími kapitolami prochází vývojem, i když válkou zmítaný svět kolem nich zůstává stejně krutý a nespravedlivý.

Kniha je plná smutku i opatrné naděje a vyloženě černobílých charakterů je zde naštěstí úplné minimum. Ani ústřední trojice není bez chyb. Přesto vám časem přirostou k srdci natolik, že jim budete napjatě držet palce aby v křižovatce represivního nacistického režimu našli kus svého štěstíčka. A že jim Gemma Liviero nic zadarmo nedala!

Osobně vlastně nemám ke knize žádné větší výhrady. Příběh je zajímavý, autorka psát rozhodně umí. Jen mě to v konečném součtu "nesebralo" tolik, jak jsem vzhledem k tématice a příběhu čekal. Z postav jsem měl prostě pocit, že jde i přes jejich obstojnou propracovanost "pouza" o literární hrdiny a ne o skutečné postavy. A tenhle pocit ve mě z nějakého důvodu přetrvával po celých 400 stran. Zmíněné však knihu pouze uloupilo o poslední hvězdu. Zlomení andělé jsou i tak silným dílem z doby, na kterou by nikdo z nás neměl zapomínat.

Knihu jsem měl zapůjčenou od přítelkyně Tessi2502, které tímto děkuji (a ta ji dostala ode mě na Vánoce... taková neplánovaná malá domů :)).

Zkráceně? Smutný, přesto pozitivní příběh z období holocaustu baví svou prací s již mnohokrát zpracovaným tématem druhé světové války a jejich hrůz. Kniha (stejně jako její hrdinové) není dokonal, ač jí k maximálnímu hodnocení v mých očích chyběl vážně jen krůček.

Hodnocení na DK v době přečtení: 90 %; Moje hodnocení: 85 % jako 509. hodnotící.

7 11.07.2020

U prvního dílu jsem očko malinko přimhouřil, nyní je pro zachování rovnováhy ve vesmíru otevřu dokořán. To nic nemění na tom, že Mýty jsou vážně zábavnou a hravou sérií.

Druhý díl ve víru revolucionářských bojů baví svými narážkami na nám dobře známý svět. Je sympatické, že Willingham své postavy neškudlí "na potom", a hned v druhém díle padá hlava za hlavou.

Příběh o revoluci vedené zlovoulnou Zlatovláskou a partičkou komoušských sviní (doslova), ohánějících se hesly ve stylu "Viva la revolucion", místy šlape naprosto skvěle. Třeba taková scéna s kovářem Weylandem byla znamenitá. Některé peripetie příběhu zejména v posledních dvou "sešitech" se mi ale úplně nelíbily. Některé repliky by šlo taky vyladit. Proto jsem tentokrát nechal poslední hvězdu na obloze :).

Přes řečené musím vyzdvihnout prostředí a vizuální podobu Farmy zvířat, zejména pak prostředí farmy samotné. Změna kreslíře proběhla citlivě a postavy spolehlivě poznáte. Musím přiznat, že jsem si odměny dokonce zpočátku ani nevšiml, ač jsou rozdíly při porovnání samozřejmě patrné. Barvy mi přišly podstatně sytější, živější a kresba je tak ještě příjemnější než v případě Legend v exilu.

Zakoupeno v roce 2019 v kompletu čtrnácti knih série za celkovou cenu 3050,- od prodejce na Aukru.

Zkráceně? I Farma zvířat baví a překvapuje, jen jsem v příběhu cítil rezervy a potenciál skvělého námětu nebyl do puntíku naplněn. Milovníci "Bylo nebylo" na dospělejší způsob však budou i tentokrát spokojeni.

Hodnocení na DK v době přečtení: 88 %; Moje hodnocení: 80 % jako 162. hodnotící.

7 05.07.2020

Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "15. Kniha, jejíž obálka se vám nelíbí"

Velmistr nevkusu a neuvěřitelně lacině vypadajících obálek – Jan Patrik Krásný – opět v akci. Svůj tristní výkon z Finální říše ze série Mistborn hravě překonal a stvořil něco, co vypadá jak vystřižené z perverzních fantasií šedesátiletého panice. Pokud obálku Šusta "odklepl" s tím, že nahá dredatá baba a pozadí z "windowsáckého" Malování budou jeho knihu prodávat, postrádá alespoň minimální míru vkusu (velkým překvapením je pro mne komentář kolegy čtenáře olle3). Do daného tématu výzvy však spadá tahle zrůdnost dokonale.

Knihu jsem tak rozečítal se značnými předsudky, které se navíc v prvních pár kapitolách potvrzovaly... Ze Ztroskotaného času totiž budete mít často neochvějný pocit, že Richard Šusta začal psát absolutně bez vize a děj poté začal bez ladu a skladu nabalovat ve vrstvách. Místy tak kniha působí jako hrozná blbost.

Jde však o blbost, která má sice mnohé z nápadů absolutně nepromyšlené a pitomé, v jiných pasážích však funguje obstojně ("Tak vyryto!"). Ztroskotaný čas tak nějak neví, kdy skončit a na 450 stranách se dočkáte zdánlivého finále hned několikrát. Něco mi však přeci jen brání knihu odstřelit jako úplnou srajdu. Potáhnout ji obalem z variovců, mohla by se ještě "uzdravit".

Některé charaktery jako třeba neustále se usmívající Faraón, jeho rozmazlená dceruška, Síta či Kleptoš vlastně celkem fungují. Postav se však v ději mihne skutečně hodně a Šusta s nimi nežongluje úplně obratně. Význam stvoření některých z nich mi tak i po dočtení trošku uniká a jejich osudy si musí čtenář domýšlet. Kdyby Šusta svoji fantasii trochu kočíroval, nemusel by Ztroskotaný čas působit jako ztřeštěná fanfikce ale slušné české scífko.

Honzborgovo putování za záchranou Tyantiry není autorovou prvotinou a vlastně ani prvním dílem z téhož "světa". O to beznadějněji pro autora však působí fakt, že neumí příliš dobře psát. Přeskakování do přítomného času nefunguje a vyrušuje, upocená snaha nahradit v každé větě Honzborga označením jako "nedobrovolný nositel Hyringů" či "nechtěný výletník do hlubin" začíná brzy svojí strojeností čtenáře rozčilovat. Nehledě na to, že občas není na první přečtení úplně jasné, kdo zrovna promluvil. Přišlo mi, že se snaží být autor originální za každou cenu. Opět se tak dostáváme k tomu, že Ztroskotaný čas působí místy jako blbost více než promyšlené sci-fi, kterým se snaží být. A to je škoda.

Zakoupeno v roce 2019 v kompletu 27 knih za celkovou cenu 2200,- od prodejce na internetu.

Zkráceně? Podivné české sci-fi, ve kterém většina věcí příliš dobře nešlape a snaha o originalitu za každou cenu z knihy místy dělá hrozný nesmysl. V konečném součtu je však obsah přeci jen lepší, než jak se může podle groteskně špatné obálky zdát.

Hodnocení na DK v době přečtení: 64 %; Moje hodnocení: 45 % jako 6. hodnotící.

7 16.01.2020

Finální říše jakožto finální kniha roku 2019 nakonec nebyla až taková petarda, jak jsem očekával. Mizerná fantasy to však není ani omylem.

V určitém smyslu mi přišlo tohle Sandersonovo dítko jako takové Jméno větru pro chudé. Tedy pozvolnější bravurně napsané komorní vyprávění se spoustou vysvětlování a budování světa pro další knihy. Nakonec se Finální říše však pořádně rozjede a není skoupá ani na akci. Příjemně mne překvapila ucelenost příběhu. S poslední stránkou je většina příběhových linek uzavřena a věcí vysvětlena. To u epických fantasy tri/případnějinoučíslovku/logií nebývá úplně zvykem.

Sanderson píše dobře, postavy dokázal ve Finální říši přivést k životu a není těžké si většinu z nich oblíbit. V tomto ohledu musím vypíchnout hlavně pestrou morálku a motivace charakterů. Tady se na Mirky Dušíny úplně nehraje. Skvěle se čtou však spíše klidnější pasáže.

Pán Vládce je správně tajuplný a mocný záporák, jehož motivace se až do samotného konce budete snažit odhalit. Stejně tak Kelsier a jeho banda (anti)hrdinů přirostou čtenáři k srdci. Škoda jen, že Sanderson v případě Vin na můj vkus příliš tlačil na milostrnou linku, díky čemuž působil jinak dospělý příběh místy příliš cukrkandlově a srdcebolně.

Při akčních pasážích se čtenář díky allomancii trochu ztrácí v těch psích kusech co Mistborni předvádí. Z neustálého dmýchání, pálení, tahání a tlačení na kovy jsem si občas připadal jak při popisu nepříjemné historky z okolí toaletní mísy. V tomhle ohledu bych přeci jen ocenil více finesy a invence, samotný systém zdejší "magie" je však promyšlený a je radost ho objevovat.

Zážitek z jinak výborného příběhu v dobře vybudovaném světě mi bohužel kazil i nepřesný překlad. Ten hapruje v těch nejhorších momentech. Kvůli dualitě kovů v allomanici tak vznikají nesmysly, popírající již popsané zákonitosti. V české verzi tak mince lítá k někomu, místo od někoho, "padají" zcela jiné šlechtické domy a podobně. Podobných ptákovin narušujících logiku knihy je bohužel celkem dost, při porovnání s originálem šlo skoro vždy o chybu překladu a ne Sandersona jakožto autora. No, a takovou anotaci zjevně psal úplně jiný člověk, jelikož jsou zde základní dojmy a pojmy přeložené jinak než v knize samotné. Finální říše je relativně objemná bichlička, chybky i tak zamrzí. Korunu tomu český vydavatel nasadil ohyzdnou obálkou evokující tupé fantasy céčko.

Komentář možná působí příliš kriticky, přišlo mi však na místě rozvést konkrétní důvody, proč tomuhle fanoušky milovanému dílku nakonec pátá hvězda utekla. Nic to však nemění na tom, že v tomhle příběhu chci s dalšími knihami pokračovat a každý fanoušek promyšlených fantasy světů by měl se mnou.

Zakoupeno v roce 2018 za 308,- Kč z e-shopu Megaknihy.

Zkráceně? Skvělá fantasy kniha o smělém plánu sympatických hrdinů na svržení krutého "poloboha". I přes dobrou práci s atraktivními prvky hrdinské fantasy a fajn nápady však na úplný vrchol nedosáhla. K tomu Finální říši chybí vybroušenější akční scény a pečlivější české vydání.

Hodnocení na DK v době přečtení: 92 %; Moje hodnocení: 85 % jako 369. hodnotící.

7 31.12.2019