Vesmich
komentáře u knih
Kráva nebeská
David Duchovny
Kráva Elsie Bovaryová jednoho dne zjistí celou pravdu o smyslu života zvířat z člověčího pohledu a je z toho špatná. Je to ovšem kráva činu, upřednostňující řešící přístup a tak koná. Trochu ekologická, trochu sociální, trochu vzdělávací pohádka. Popis života dospívající krávy a její rozhovory s "nejlepší kámoškou navždy", maji velký vzdělávací potenciál. Přizpůsobování textu potřebám filmového producenta je vtipné a překladatelská práce kreativní. Pro mě svěží, příjemný text, ke kterému se má cenu vrátit. Prostě jako k pohádce. Jen s tím tebedojením, Elsie, s tím fakt kecáš!
Rozšíření bitevního pole
Michel Houellebecq
Na malém prostoru autor dokáže představit životní program nezúčastněného pozorovatele, který je tím lepším glosátorem, čím méně si ví rady se sebou. V první části jsem se občas hlasitě a nezadržitelně smála, v té druhé mě z některých postřehů až mrazilo. Humři lezoucí po sobě v akváriu, Veronika “v analýze”, ekonomický a sexuální liberalismus…Copak je to asi za druh textu? No, netřeba být tak konvenční a pátrat. Rozhodně patřím mezi autorem pokaždé (ať napíše, co napíše) oslovené.
Vzpoura deprivantů - O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci
František Koukolík
Dnes už se jedná o téma, které je vcelku známé, ale v době, kdy kniha vyšla, to byla dost bomba a téma tak originální a "nové", až se v zúčastněných a angažovaných hlavách rozbřeskávalo!
Konec starých časů
Jaroslav Žák
V Pepově Týnci nad Lesem zažhnula výheň permanentní revoluce, v níž se staří týnečtí tavili v nové, pokrokové lidi. U některých se, vlivem jejich zatvrzelosti, tavba
nevydařila, a stali se vědomými nástroji upírů z Wall Street(u). Rekonstrukcí jediného revolučního dne dokázal autor osvítit každého, kdo po osvícení touží. Nemohla by to být dějepisně povinná četba?
New York
Edward Rutherfurd (p)
Měla jsem trochu obavu, jestli takhle rozsáhlý román učtu. Jestli si budu chtít pamatovat kdo je kdo a komu kým. Bylo to zbytečné. Je to román o městě a osudy lidí městu jenom pomáhají růst. Krásně se mi všechno pospojovalo v hlavě a zaplnily se mi mnohé mezery. Navíc mnohé události byly podané velmi originálně a text se čte snadno.
Praha noir: čtrnáct povídek předních českých spisovatelů
* antologie
Na četbu jsem se těšila, slibovala jsem si napínavý a neotřelý čtenářský zážitek a dostavil se. Je to skutečná lahůdka i pro povídkové nemilovníky. Žádná z povídek není ani nudná ani průměrná. U mě vítězí Život a dílo baronky Mautnicové a v těsném závěsu Opukový kruh s Oldou číslo 3.
Deník staré paní
Jiřina Šiklová
Lehká četba, kterou obdarovávám tápající babičky ve svém okolí. Těm, které mají potíže se čtením, nosím audioknihu, načtenou Ninou Divíškovou.
První žena na kole kolem světa - Annie Londonderry 1894-1895
Peter Zheutlin
Slečna Annie Londonderry, která na konci devatenáctého století objela na kole svět, nebyla ani slečna, ani Londonderry a kolo se často, spolu s ní, vezlo lodí nebo vlakem, přesto je to příběh úchvatný. Doba si žádala NOVOU ženu, neohroženou, svobodymilovnou a Annie měla nejspíš plné zuby obvyklého života s manželem, domácností a dětmi. Tak chňapla příležitost za pačesy a vyrazila. A že to byla jízda! Svého muže a tři malé děti odložila doma na patnáct měsíců, aby mohla objet svět a s jejich manželstvím to neudělalo vůbec nic. Žili spolu dalších padesát let.
Game
Anders de la Motte
To byl ovšem nářez! Úchvatný nápad a skvělé provedení! Takový ten příběh, který v člověku nějaký čas zanechá stopu. Například v tom, že se dívá, jestli v metru neleží nějaký mobil, anebo přemýšlí, jestli se nestal součástí hry, ve ktere původně hrát nechtěl. Stopy HRY nachází najednou ledas kde. Výborný, dynamický příběh! Dítě (14) to taky četlo, vzalo to jedním tahem a po dočtení pravidlo: " To byl teda hukot! Fakt dobrý!" Zkusila jsem i pokračování, ale nebavilo mě.
Dům v Bretani
Marta Davouze
Moře, námořník, láska ve zralém věku, příliv a odliv, pomalý metabolismus pokročilého věku…Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale jakmile přišly pasáže o budování zámecké zahrady, která se promění v husí farmu, začala jsem se dobře bavit, jako když psávala stará dobrá Betty Mac Donald. Škoda, že to nebylo na dlouho. Výlet do Maroka už mi nějak nesedl a později jsem musela přeskakovat, protože nevařím a cizí rodinné oslavy mě nezajímají. Nakonec, jak pravila autorka sama : „Virginia Woolf ze mě nebude, ale jako četba do vlaku to snad postačí.“ To je, řekla bych, docela přesné.
Anna
Jostein Gaarder
Příběh začíná o silvestrovsko-novoroční noci a přišlo mi příhodné si ho přesně touto dobou přečíst. Přenést se s ním ze starého do nového roku. Ještě nevím, jestli to byl dobrý nápad. Planeta má na kahánku a Anna, která zrovna žije dny mezi patnáctým a šestnáctým rokem, tedy také na přelomu, je z toho špatnější, než ostatní. Trápí ji znečištění světa a vymírání druhů a kořistnictví lidstva a ona chce svět zachránit. Což o to, k věku to patří, jen by to mohlo probíhat nějakým snesitelnějším způsobem. Příběh se odehrává v přítomnosti i v budoucnosti zároveň a po celou dobu jsem nebyla schopná si najít k Anně/Nově/babičce nějaký vřelý vztah. Lezla mi na nervy samotná i trojjediná a kouzelný prsten Aladinův fungoval zřejmě jako zesilovač věčného otravného rozumování a každého peskování. K věku to sice také patří, ale snad šla vynechat alespoň ta psychoterapie stísněného psychiatra. Všechna místa, která působí na rozum (a není v nich Anna), jsou zajímavá a Jonasův nápad na záchranu tisíce a jednoho druhu originální a určitě může fungovat, nicméně kdyby v knize bylo ještě jednou použito slovní spojení „klimatické změny“, dovedlo by mě bývalo spolehlivě s novým rokem rovnou do cvokhausu. Touha zachránit svět se na mě z knihy nepřenesla, což může být tím, že nejsem cílová skupina, takže se žádné emoce, kromě podrážděnosti nedostavily, ovšem rozumově text fungoval.
Vražda není hra
Alan Bradley
A zase ta Flavie! Od chvíle, kdy vyřešila případ s mrtvolou v kedlubnách, se toho v Bishop's Lacey zase tak moc neudálo a už je tu další mrtvola! Docela jako v St. Mary Mead nebo v Midsomeru, tam má taky jeden obavu, jestli místní ženy stihnou rodit stejně rychle, jako se obyvatelstvo vzájemně morduje. Tentokrát Flavia vyšťourá staré tajemství, myslí, že získala přítelkyni, ale nedopadne to a zase je o krok před policií! Stále ve formě, stále okouzlující a stále s hlavou plnou neotřelých nápadů.
Jan Palach a Československo 1948-1989
Dalibor Státník
No o Janu Palachovi to není. Z textové části knihy je nejzajímavější předmluva, popisky a komentáře k fotografiím jsou místy trapné. Výběr fotografií je ovšem parádní a rozdělení po tématech zrovna tak. Takže když to člověk nečte a jen se dívá na fotky, je to zajímavé.
Moje domácí kuchyně
Zdeněk Pohlreich
No je to paráda, když jsou ty kuchařky dělané právě takto. Recept, fantastické fotky a k tomu velmi stručné fragmenty z kuchařova soukromí. Něco z toho uvařím, něco ne, stejně jako když člověk vaří podle staré dobré Sandtnerové, jejíž kuchařka už měla v roce 1941 dvacáté šesté vydání...Ty fotky ale, to je paráda no, v tom jsou tyto nové kuchařky skutečně hoooodně jiné.
Padrino Krejčíř - Žralok
Jaroslav Kmenta
Stanislav Kmenta málokdy vnese do mého života nějaký optimismus, přesto vyhledávám jak jeho texty knižní, tak ty časopisecké. Detailní popisy života na Vystrkově (na břehu Orlické vodní nádrže) , mě zajímaly obzvlášť, neboť dění v bývalém komunistickém Ráji vždycky silně ovlivňovalo život okolních obcí, což je i ta moje. Kauzy, které J.K. vypráví jsou vždycky srozumitelné, zapadající do sebe a i na základě jeho líčení se každému, kdo vědět chce, celý ten pavouk a spletenec vztahů docela přehledně zobrazí na sítnici.
Jak být zajímavý - V 10 snadných krocích
Jessica Hagy
Zaujaly mě v knihovně ty diagramy a čáry, prostě ta grafická forma. To je ovšem všechno. Kniha je z žánru self-help, který není v tuzemsku až tak uchycen a tato kniha je důkazem proč. Je to taková snůška banalit zapsaná formou, kterou používám na jednáních - čára, slovo, vektor,tři slova, kruh, šipka, graf, slovo. A tak "vyhýbejte se autoritám přiznejte si, co jste zvorali a sečteno podrtrženo.." NEČTĚTE TO.
Tata a jeho syn
Arnošt Goldflam
Styl vyprávění AG mi vyhovuje, je kolébavý, jazykově malebný a nikde žádná zbytečná slova. Svérázný tata žije nejlépe jak umí, a i ten slepičí hnůj krade stylově v kvádru. Ženy přicházejí a odcházejí, zvyky zůstávají a ten procházkový s chlebníkem a svačinou jsem úplně viděla… Žít v jeho světě bych nepotřebovala, ale takové nahlížení oknem dovnitř je příjemné.
Má americká krása
Veronika Bednářová
Krátké příběhy z NYC a okolí, které jsou bez výjimky poutavé a přitažlivé. Chodím po Broadway hladov sem a tam, Hollywood, osobní vzpomínky na 11.září. Ani tam člověk nemusí, jako by tam byl...
Babička drsňačka
David Walliams
Od samého začátku jsem myslela na Prevítovi, ale nakonec to byo trochu jinak. Taková obyčejná rodina, nikdo ničím nevyniká, není nijak zvláštní ani není nositelem jakýchsi pozoruhodných schopností. Jedí fazole s klobásou a se sýrem a babička se láduje kapustou a všichni řeší totéž, co kdekdo - jak navazovat a udržovat vztahy s lidmi kolem nás.
Analfabet
Michal Havran
Pro mě měl text tolik rovin, že jsem ho potřebovala přečíst dvakrát a k některým pasážím se vracet, abych z něj „vytáhla“ pro sebe všechno, co se dalo. Co se nedalo, vytáhnu příště, protože příště bude. Jedna rovina vyprávění je náhled na středoevropský region a jeho proměny od devadesátých let. Některé postřehy jsou tak stroze přesné, až jsem si s některými větami vystačila i půl dne. Další rovina je pátrání po před – adamovském jazyce, tedy tom, který použil Bůh ke stvoření Světa. Třetí představí svérázné místní figurky, čtvrtá samotné město…a tak dál. Pro mě nádherná četba, svěží čtenářský zážitek a obohacení o nové slovní obraty, které jsem ihned zařadila do slovníku.