Vesmich komentáře u knih

Ucelený popis jak to funguje, kde se elektrokolo vzalo a pro koho je. Technické popisy srozumitelnému každému, galerie typů užitečná pro orientaci na trhu, designové směry.Plno fotek a nákresů a přehledná grafika. Užitečný text, který uvede do světa elektrokol přesně v tom rozsahu, v jakém mě to zajímá.

1 13.03.2019

Čas od času se i v češtině objeví nějaký text popisující zločinecké gangy operující nějakým jiným způsobem, než je v zemi obvyklé. Zatímco třeba Masakr klubu Rock Machine se věnuje podrobně jedné zločinecké skupině, tato zpráva, kterou lze snadno přečíst během ranní kávy, podává přehled o rozmístění gangů napříč Unií a podrobněji potom v Kalifornii, a to včetně mapek.

1 17.02.2019

Rozhodně je to kniha, kterou se mi chtělo číst a dočíst. Vyprávění je to pozvolné, klidné a proto je potřeba ho skutečně číst, splynout s ním. Navíc se odehrává v podzimním čase teď a v zimním tehdy, je proto nezbytné zpomalit. Na konci vypravěč, novinář a čerstvý spisovatel Jakub, vyjádří domněnku, že snad svým vyprávěním zachytil život obyčejného člověka. Ano, to se mu rozhodně povedlo, určitě tedy ne život Rudolfa Formise, spíš jednotlivých lidí tehdy i nyní. Ten jeho „vlastní“, tedy Jakubův, je ale vyprávěný tak všednodenně, jak to jenom jde. Není na něm nic nijak zvlášť senzačního, muž ve středním věku, žádný velký bojovník, ale rozhodně žádný prevít nebo jakási nesnesitelně hloubavá nicka. Chlap, který v životě musí přijímat kompromisy a tak je přijímá. Když mu do života vstoupí něco nového, co by mělo jen trochu náznak jakési SNOVOSTI, hned to zase zmizí, takže je potřeba se vrátit k tomu novému, co je pevné a uchopitelné. Zajímavé byly „nákuky“ do životů různých marginálních postav. Vždycky intenzivní záběr, jako v hledáčku kamery a potom zase odchod pryč. Ať už se jednalo o německého ševce, válečného veterána a jeho rodinu, podnikatele Michala a jeho tátu, nebo Borise a jeho rodiče. Byly to sice jen náznaky, ale dost přesné na to, aby si čtenář s těmi postavami a jejich osudy mohl dále nakládat po svém. Vyprávění o krajině a její historii, o zatopených vsích a územích, o budování infrastruktury v padesátých letech a další náznaky, byly jen takové rachejtle, které nejspíš zachytí pouze ten, kdo je s krajem nějak spjatý. A protože já žiju o jednu přehradu „níž“, tedy proti proudu, tato naznačená linie mě zajímala a bývala bych se o ní ráda dočetla víc. Tak někdy příště, Jakube.

1 02.11.2018

Do konstáblova života čtenář vpadne v cuku letu a vypadne z něj až na samém konci knihy, kdy si řekne "už je konec?" Zajímavé prostředí, úplně se tam vidím a plasticky vykreslené postavy, ke kterým není těžké si rychle najít vztah.

1 22.10.2018

Čína je v kurzu a cool a in a kdo nemaluje znaky, jakoby nebyl, takže nesmím zůstat pozadu, neboť, kdo chvíli stál, ten stojí opodál! Knížka je poutavě graficky vyvedená, fotky jsou reprezentativní a parádní. Časové osy pomáhají se zorientovat nejen ve všech dynastiích, ale především v tom, kde byla stará dobrá Evropa. Jakmile jsem se začetla a zadívala, přejela jsem text v jednom tahu.

1 15.10.2018

Pŕesně tuhle knihu hledá cyklista, ktery chce svému treninku dat potřebnou kvalitu a strukturu.

1 06.09.2018

Krásná obálka, lákavý název a zajímavá fotka uvnitř. i jednotlivé náměty jsou zajímavé, ale číst se to při nejlepší vůli prostě nedá, protože je to automatické psaní.Když jsem se po několikáté pokusila zrekonstruovat větu, abych v ní nalezla smysl, anebo se podle věty následující pokusila pochopit, k čemu to směřuje a zjistila, že vynaložené úsilí neodpovídá výsledku, vzdala jsem to. S příbehy od druhého nahoru jsme se seznámila rychločtením. Možná z toho mohlo být knih víc a bylo by všechno v pořádku.

1 18.08.2018

Styl, kterým je kniha napsaná, mě uchvátil. Zlatan by těžko mohl sepisovat knihy a někdo, kdo by si na jeho jménu potřeboval udělat to svoje, by mohl čtenáře otrávit nějakými oslavnými řečmi. Takto je to reprezentativní vhled do života kluka, kterému fotbal pomůže ke slávě, penězům a všemu, co si kdy přál. Zrovna na tomto příběhu je vidět, proč je to taková pohádková hra pro děti ulice.

1 12.08.2018

Ani nevím, co mě to popadlo, to číst. Jakmile jsem se ovšem začetla, už se mě to nepustilo! Nebo já toho..Má to šťávu a napětí a příběh a šmrnc! Ani mi vlastně nepřišlo (s odstupem let asi) zvláštní, že se Robert tak nějak svobodně pohyboval mezi východem a západem a vlakem frčel do Paříže. A hlavně frčel i zpátky!!! To asi musel nebo co. Byla to jediná skvrnka na kráse. Jinak úplné Purpurové řeky!!! Líbilo moc.

1 28.07.2018

Kniha mě zaujala jednak jako náruživého uživatele produktů firmy Apple a současně jako tvůrce služeb, byť ve zcela jiném odvětví. Text je uživatelsky příjemný, intuitivní a inspirativní.

1 17.07.2018

Příjemné čtení před spaním, u kterého se nic nestane, když člověk usne, snadno zítra naváže a ani nehrozí, že by samým napětím neusnul a četl až do rána.

1 14.01.2018

Nahlédnout do života vzdálených lidí (jak geograficky, tak životním stylem) je vždycky nějak obohacující a v tomto případě i velmi uvěřitelné, neboť vycházející z autorčiných profesionálních zkušeností. Nahlédnout zánik a vytrácení se nějaké kultury, je zase vždycky bolestné, nicméně setrvalý patos, provázející text, že vše, co bylo a umírá, je dobré a vše, co bude a rodí se, už ani moc ne, mi není blízký. Z mého profesního pohledu je vždycky užitečné podívat se, jak oni vzdálení vychovávají a vedou své děti a jak a kdy se ony vydávají vlastní cestou a to bylo v tomto případě přínosné velmi.

1 12.08.2017

Je to takové reflexivní poetické psaní, jak jde čas a na přeskáčku. Něco jsem sdílela, něco ne, u něčeho jsem měla dojem, že rozumím a u jiného vůbec. Kamaráda Radima jako bych potkala a Někdové by mohli občas zaskočit uklidit, vyprat a nezávazně potlachat.

1 02.07.2017

Stručný souhrn událostí předcházejících válce a následujících po ní, jak je interpretuje špičková diplomatka a jak je viděla její rodina. Autorka psát umí, jde k věci, text neni zbytečně zahušťován detaily a i tuzemskému čtenáři má co nabídnout. Možná víc, než tomu americkému. Republika vklíněná mezi autoritářské okolní státy, příliš velká odpovědnost na bedrech prezidentových, který ji nedokáže nést hned dvakrát po sobě, politici, kteří lyžují a čemusi kdesi fandí, místo aby se zabývali politikou a následně se divící, že demokracie je v prachu....no, takhle pěkně stručně podáno to má velké kouzlo.

1 02.07.2017

Pan Zmatek Nikdo z Londýna přijede navštívit pana Pedanta Někoho do východní/střední Evropy (hádanka). Znají se ze studií a účelem návštěvy je péče o byt Někoho v době jeho déletrvající nepřítomnosti. Nikdo se cítí být spisovatelem a čeká, až se v něm na základě nějakého vnějšího podnětu COSI udá a on prorazí velkolepým dílem. Než se to stane, dočasně se živí sepisováním plánů, podle kterých se v Londýně vyvážejí popelnice a návodů, jak třídit odpad. Zatímco Někdo je docela jiný chlapík. Cílevědomý, úspěšný, talentovaný, s tahem na branku, strukturovaný, na co sáhne, ve zlato se promění. Doma si vybudoval Byt, Chrám dokonalosti a ten má teď chudák Zmatek střežit.

Plácá se v cizím městě, kterým opovrhuje, stejně jako jeho obyvateli, čistě proto, že jsou, odkud jsou a navíc nerozumí ani jim ani okolnímu světu a neudělá nic proto, aby to změnil. Je to takový lenivý budižkničemu, bloumá a sní, je celý nejistý a nesebevědomý, zkrátka docela milý trouba, zanechávající po sobě nepatrnou uhlíkovou stopu. Sice škodí, ale je to vždycky externalita, nikoliv záměr. Jeho pohled na neznámé město za padlou železnou oponou je velmi působivý a poučný. Takhle nějak nás a náš svět lidé ze západu mohou vidět a hodnotit.

Rovněž jsem si zahrála hru O které město se jedná? Původně jsem byla přesvědčena, že jde o Budapešť - popisovaný vozový park, ulice, atmosféra, potom mě zmátlo kočičí žrádlo, slovanský jazyk.....ačkoliv někteří autoři ( třeba Minier) považuji maďarštinu za slovanský jazyk, ale jakmile se Zmatek vydal do ulic, prošel tržnici,motal se kolem Národního památníku a navštívil muzeum, nabyla jsem přesvědčení, že se jedná o Varšavu.

Celkově mě text nadchnul jak zpracováním, tak námětem!

1 27.06.2017

Na mnoha příkladech, což nutí až k přeskakování ( alespoň tedy mě), představují autoři jev, který nazývají "elektronickou mlhou".Její důsledky v podobě dezorientovaného chování člověka, který má tu čest, možné příčiny vzniku a předkládají myšlenku o možné deformaci času, kterou mlha/ časová bouře způsobuje. Pasáže, které jsou fyzikální jsou zajímavé a předložená svědectví pozoruhodná. Červí díry, vztah mezi gravitací a magnetickým polem Země, to vše v souvislostech s "elektronickou mlhou". Některá tvrzení působí poněkud příliš odvážně, neboť nejsou podložena ničím, ale celkový dojem to až tolik neruší. Zejména, když se některá místa, jak již avizováno, přeskočí.

1 14.05.2017

Na začátku autor sdělí o čem bude psát a proč právě tak a ne jinak, potom to udělá a na konci shrne co napsal, proč a proč právě tak a ne jinak. Angažované, zapálené, adorující pojetí. A proč ne?

1 09.03.2017

Knihy Edwarda Rutherfurda si půjčuji z knihovny, aby mi doma svou objemností trvale nestínily výhled z okna. Kdyz jednu dočtu, půjčím si jinou a pokaždé je to stejné. Ta je tlustá! Jak dlouho to budu číst? Co když to bude otravné? Co tam může popisovat na 700 stranách? No, přeskakovat to můžu vždycky....A jiné malověrnosti. Doba, kdy lidé četli tlustoautory, aby zaplnili večery, ti časově bohatí i dny, je pryč. Jsou i jiná zaplňovadla. Prostě pochybuji, zda autor skutečně napsal román o městě, v němž budou příběhy lidí jen nutným pozadím a podezřívám ho, opakovaně, že to bude obráceně. A opakovaně se autorovi za svou nedůvěru omlouvám. Znovu průvodce městem v běhu času na pozadí životů několika rodin.

1 24.02.2017

Příběh má srozumitelnou linku, detektiv není komplikovaná bytost, text není příliš hloubavý a osvětlení islandského finančního zázraku a důvodů následného krachu, je bonusem.

1 24.02.2017

Zástup rakousko-uherských i republikových figur, bzučících světem jako včelky, buď v rytmu trubců, anebo dělníků. Krásný strýček proutník s hlasem Orfeovým, další strýček - trubec, rozšafný a nevázaný voják, po něm posedlík manželčinými vlasy nebo šťastný sedlák, milující a milovaný manžel.....Defilují, přicházejí a ztrácejí se a bylo by to lehké a příjemné vyprávění, kdyby se nad ním pořád nevznášel mizerný židovský osud krvavého dvacátého stoleti. Čert aby to spral.

1 13.02.2017