Přehodit řeku
Ilja Kučera ml.
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390411/bmid_prehodit-reku-v16-390411.jpg
3
11
11
V této knize jsou ukryté dva příběhy. Jeden skutečný, historicky věrný, popisuje marný boj inženýra Rudolfa Formise, který se po úprku z nacistického Německa v roce 1934 ukryje v malém hotýlku Záhoří u Svatojánských proudů. Zde pomocí vlastnoručně vyrobené tajné vysílačky zahájí protinacistické rozhlasové vysílání, které vysílá do své někdejší vlasti. Reinhard Heydrich vydá jednoznačný rozkaz - zlikvidovat. Druhá dějová linka je smyšlená. Vypráví příběh novináře Jakuba Halmicha, který se rozhodne napsat knihu o Rudolfu Formisovi. Když si fotí hrob Rudolfa Formise, osloví ho místní občan, ze kterého se vyklube místní patriot. Ten mu nabídne ubytování ve svém penzionu a tak se začne odvíjet příběh o tom jak mohla vzniknout tato kniha.... celý text
Přidat komentář
Čekal jsem něco jiného, což je a) moje blbost, b) marketingová kampaň vydavatele. Je možné, že autorovi se příběh Rudolfa Formise zdál málo nosný, tak ho nastavil. A ano, nacpal toho do hlavního příběhu hodně. U takových knih se ukazuje, jaký je rozdíl mezi spisovatelem, psavcem (chtěl jsem napsat amatérským, ale to není přesné) a nadšencem. To poslední skoro není ke čtení, to prostřední je zručně napsané, ale něco tomu chybí. Autor patří právě do té prostřední škatulky. Dá se to číst (dokonce velmi rychle), ale chybí tomu nějaký vnitřní větší rozměr. Na druhou stranu, četl jsem daleko horší díla.
Trošku roztříštěné na relativně útlou knihu. Předválečný příběh o ilegální vysílačce až příliš úsporně podaný. Pasáže ze současnosti jsou čtivé, občas ale plné klišé a někdy je moc znát, že nám autor chce sdělit svoje názory na různé záležitosti, aniž by to úplně pasovalo do děje.
Určitě zajímavá kniha, ke které jsem se dostal kvůli vztahu ke kraji, kde se děj odehrává. Přečetl jsem jí v podstatě na jeden zátah. Některé pasáže na můj vkus odbočovaly až moc od hlavní linie. Každopádně mnohem zajímavěji popsaný byl příběh Jakuba, oproti samotnému příběhu Rudolfa Formise, který zde poslouží spíš jako podklad..
Rozhodně je to kniha, kterou se mi chtělo číst a dočíst. Vyprávění je to pozvolné, klidné a proto je potřeba ho skutečně číst, splynout s ním. Navíc se odehrává v podzimním čase teď a v zimním tehdy, je proto nezbytné zpomalit. Na konci vypravěč, novinář a čerstvý spisovatel Jakub, vyjádří domněnku, že snad svým vyprávěním zachytil život obyčejného člověka. Ano, to se mu rozhodně povedlo, určitě tedy ne život Rudolfa Formise, spíš jednotlivých lidí tehdy i nyní. Ten jeho „vlastní“, tedy Jakubův, je ale vyprávěný tak všednodenně, jak to jenom jde. Není na něm nic nijak zvlášť senzačního, muž ve středním věku, žádný velký bojovník, ale rozhodně žádný prevít nebo jakási nesnesitelně hloubavá nicka. Chlap, který v životě musí přijímat kompromisy a tak je přijímá. Když mu do života vstoupí něco nového, co by mělo jen trochu náznak jakési SNOVOSTI, hned to zase zmizí, takže je potřeba se vrátit k tomu novému, co je pevné a uchopitelné. Zajímavé byly „nákuky“ do životů různých marginálních postav. Vždycky intenzivní záběr, jako v hledáčku kamery a potom zase odchod pryč. Ať už se jednalo o německého ševce, válečného veterána a jeho rodinu, podnikatele Michala a jeho tátu, nebo Borise a jeho rodiče. Byly to sice jen náznaky, ale dost přesné na to, aby si čtenář s těmi postavami a jejich osudy mohl dále nakládat po svém. Vyprávění o krajině a její historii, o zatopených vsích a územích, o budování infrastruktury v padesátých letech a další náznaky, byly jen takové rachejtle, které nejspíš zachytí pouze ten, kdo je s krajem nějak spjatý. A protože já žiju o jednu přehradu „níž“, tedy proti proudu, tato naznačená linie mě zajímala a bývala bych se o ní ráda dočetla víc. Tak někdy příště, Jakube.
Zklamalo mě, že historická část příběhu o Rudolfu Formisovi, byla hodně povrchní a tak jsem měla pocit, že si čtu spíš novinový článek než knihu. Druhá dějová linka byla naštěstí zajímavá, byla smyšlená a tak se mohl autor víc ponořit do příběhu a knihu tím zachránit. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a musím Tebenas opět pochválit. Audioknihy z jejich produkce patří zpracováním mezi vůbec nejlepší. Vynikající přednes pana Lukáše Hlavici doplňuje neméně zdařilý hudební podkres.
Autorovy další knížky
| 1995 |  KISS |
| 2018 | Přehodit řeku |
| 2013 | Takový sníh už nepadá |
| 2016 |  Ta noc se nejspíš nevrátí |
| 2001 |  Muzikál Hamlet a jeho hvězdy |
Nebylo to špatné. Příběh Rudolfa Formise jsem neznala a velmi mne zaujal. Současná linka o trochu méně. Jakub asi trochu alter ego autora.