Vampucha komentáře u knih

Odpočinkové čtení, ve kterém se vracíme ke starým známým - Veronice, Patrickovi a hlavně tučňákům, které jsme poznali v knize Dáma a tučňáci.

Ve volném pokračování Volání tučňáků autorka navazuje na svůj jednoduchý styl psaní a krátké kapitoly, ve kterých příběh sledujeme z pohledu Veronicy, Patricka a Terry. První půlka je spíše pomalejšího rázu a nic moc se zde neděje. Veronica dostane nabídku podílet se na přírodopisném dokumentu a jelikož jsou ve hře opět tučňáci, tak neváhá a vydává se za dalším dobrodružstvím. Tentokrát cestuje do Austrálie a na Falklandy. Zatímco se Veronica věnuje natáčení dokumentu, Patrick se vydává do Kanady a pátrá po svém otci, který ho opustil když byl malý a ani babička Veronica o něm nic neví a ráda by to změnila. Terry je stále na Antarktidě, stará se o tučňáky, kteří jsou pro ni stále na prvním místě, ale zřejmě to bude muset brzy přehodnotit.

Z větší části je to jak číst dokument o tučňácích než příběh o Veronice a Patrickovi.
První polovina, mě příliš nebavila, ale ve druhé půlce však dojde k několika zvratům a příběh dostane ten správný spád, že jsem už knihu nedokázala odložit.
Sledujeme životní příběhy několika různých lidí, jejich trápení a hledání sama sebe. Veronica je oproti prvnímu dílu mírnější a méně zarputilá než dříve. Trošku mi ta její zatvrzelost chyběla. Celý příběh stojí právě na Veronice, která vše tmelí. Tentokrát mi nesedli tučňáci, autorka se jim na můj vkus věnovala až moc, na druhou stranu kdo má rád dokumenty, tak by mohl být spokojen. O tučňácích se dozvíte opravdu dost informací a zjistíte, že jich existuje velké množství druhů.

První díl je rozhodně lepší, tento druhý už je takové trošku zbytečné natahování a ta chemie tam nefunguje tak dobře. Ale jako celek i s prvním dílem, je to moc hezký příběh. Nejprve čtěte Dámu a tučňáky než se pustíte do Volání tučňáků.

2 28.02.2023

Jméno Ivana Roubala by pro většinu z vás nemělo být neznámé. Chápu, že možná mladší ročníky nebudou vědět. Ale vzhledem k popularitě seriálu Devadesátky, podcastu Opravdové zločiny a popularitě žánru true crime předpokládám, že každý ví o koho se jedná. A samozřejmě také vznikl seriál Případ Roubal, kde si známého vraha zahrál Hynek Čermák (seriál jsem zatím neviděla).

Ivan Roubal patří k nejznámějším českým sériovým vrahům. Do povědomí se nám všem dostal nejen počtem svých obětí, ale především podezřením, že mrtvoly dal sežrat prasatům. Přijde vám to povědomé? Možná si vzpomenete na Hannibala Lectera, i on se měl stát obětí čuníků.

V knize se dozvíme něco málo o Roubalově minulosti, ale spíše jen pro dokreslení jeho osobnosti.
Jinak je to celé z období jeho vražedného řádění. Postupně se seznamujeme se všemi jeho oběťmi, těmi potvrzenými i těmi domnělými. Sledujeme pohyby Ivana Roubala od nějakého roku 1989 až do roku 1994, kdy byl poprvé zatčen. Svým způsobem je to zajímavé čtení, vlastně jsem o celé té kauze věděla jen to s těmi prasaty.

Nicméně knížka je napsaná takovým zvláštním stylem, hodně se opakují slova či celé fráze. Kolem půlky knihy to začalo být vážně otravné. Bohužel se nemohu ubránit dojmu, že to neprošlo vůbec žádnou redakcí. Fotodokumentaci u případu tak moc probíraným médii, bych si také představovala jinak. Jediná fotka Roubala je tak ta na obálce.
Za celým příběhem je dozajista mnoho měsíců práce, rešerší, bádání. Je škoda, že to má takovou prapodivnou formu, skoro jako kdyby to mělo číst dítě a ne dospělý člověk.
Nemohu se ubránit pocitu, že za pár týdnů či měsíců si na tuto knihu vůbec nevzpomenu :(
A jméno Roubal si opět budu spojovat jenom s těmi prasaty.

2 02.09.2022

Už dlouho mě žádná kniha nezasáhla tak jako tato.
Je to skvěle napsané a velice čtivé. Při čtení první části jsem měla neustále pocit, že stylem psaní mi to něco připomíná, ale nevím… Prostě je to tak dobře napsané, že se do toho ponoříte, jako by to bylo psané pro vás na míru. Je to neskutečně lidské, dojemné a vyvolá to obrovské množství emocí. A ten závěr! To už je jen pomyslná třešnička na dortu a poslední kapka do toho emocionálního víru, který s vámi zacloumá.

2 23.06.2022

Pokud máte rádi žhavou romantiku, kde to hodně jiskří od prvních stránek, pak je toto přesně pro vás.
Velkou erotiku však nečekejte, náznaky jsou a u těch to i zůstane. Je to vlastně škoda, protože to jak je kniha napsaná a jak to mezi hlavní dvojicí od začátku brutálně jiskří, by si tu pořádanou “eroťárnu” zasloužilo. Místo toho zde převažuje detektivní zápletka, kde se novinářka snaží vypátrat vraha.
Je to erotika, romantika nebo detektivka? Chvílemi jsem si nebyla jistá. Rozhodně je to mix všeho.
Novinářka Bryce si jde tvrdě za svým a nemá v plánu nechat se kýmkoli zastavit. Díky své tvrdohlavosti se dostane pod kůži bývalému vůdci motorkářského klubu. Nutno dodat, že ani on není žádná slečinka a dává jí to dost sežrat. Dash je takový klasický “nadsamec”, jak už to v těchto knihách bývá.
Ale vlastně mi byli oba sympatičtí a jsem ráda, že autorka záměrně neprotahovala ty jejich počáteční antipatie. Jako celek se to čte velice dobře, rozhodně vás to vtáhne a budete čekat co se bude mezi Dashem a Bryce dít.

2 13.05.2022

Knížka Do Nepaměti mě dostala svých vzhledem, jednoduchý motiv několika barev a super nápadité obrázky, které vás provedou napříč celou knihu.
Ke každé kapitole je vždy minimálně jedna ilustrace. Někdy je jen na jeden list někdy na dva i více. Takže to co si přečtete máte následně i graficky zpracované. A věřte mi, u těch obrázků se zaseknete :D

Příběh je o dívce Josefíně, která se dostane do tajné země Nepaměti a snaží se zachránit vzpomínku svého malého bratrance, která mu byla ukradena.
Nemohu si opět odpustit přirovnání s Vánočním prasátkem od Rowlingové, kde se chlapec Jack vydává do Země Ztracených zachránit svou hračku prasátko Pašíka.

A tak jako v Prasátku je poslání, že si děti mají vážit hraček, tak v Nepaměti je to o zážitcích a vzpomínkách.

Knížka je podle nakladatelství vhodná pro čtenáře od 10 let, ale myslím, že to zvládnou i mladší.

2 01.04.2022

Série s Josefínou Divíškovou je má oblíbená a je škoda, že není více vidět. Nebo já ji tedy nikde nevídám.

Je to feel good detektivka, kde je v hlavní roli samozvané vyšetřovatelky mladá učitelka Josefína alias Pepina. Během celé série se prolíná její osobní život a to jak se dala dohromady s komisařem Tvrdíkem, kterému se neustále plete do vyšetřování.

Za mě je úplně jedno, kterým dílem začnete, ta osobní rovina není zase tak důležitá. Já třeba nemám přečtené předchozí dva díly a vůbec to nevadí.
V knize Jak se vaří netopýři je Josefína s komisařem na dovolené v Karlových Varech a kromě nerudné tetičky a komisařovi dcery si je najde i mrtvola. Jak jinak :D

Vyšetřování v hotelu uprostřed lázeňského města s prapodivnými zaměstnanci i zvláštními ubytovanými hosty je vtipné od začátku do konce. Postav může být na něčí poměry hodně a při čtené to bude možná dělat problém se zorientovat. Ale příběh nemá žádné složité odbočky a je to velmi jednoduše a čtivě napsané. Tak se toho vůbec nebojte.
Je to oddechovka na léto jak dělaná, jen pozor, možná se budete při čtení smát nahlas. Eskapády mezi Josefínou a Tvrdíkem jsou pokaždé velmi vtipné. Chemie mezi nimi funguje skvěle v každé knize.

Na konci knihy nechybí ani Josefíny sestra Miroslava se svou rodinou. I ona zažije celkem velké dobrodružství, u kterého by svou sestru velmi uvítala :D

Jak se vaří netopýři už je také v audio podobě :)

1 19.06.2024

Když jsem před rokem dočetla Sedm manželů Evelyn Hugo, řekla jsem, že už od autorky nechci číst žádnou další knihu. No a nečetla, ale poslouchala. U knihy bych nejspíš nevydržela, ale na poslech to bylo super a přesně to splnilo to co jsem chtěla - oddechovku do uší.

Líbí se mi, jak autorka vytvořila vlastní svět, do kterého všechny své knihy zasazuje a předchozí postavy dokáže v nové knize nějak zmínit. Přitom není nutné předchozí knihy autorky znát, to vůbec. Každou knihu můžete číst jako samostatný příběh.

Děj Carrie Soto se odehrává v tenisovém prostředí. Já tenis ráda nemám, takže všechny tenisové obraty a výrazy pro mě byly španělská vesnice. Ale prožívala jsem s Carrie všechny zápasy i přesto, že mi jako postava nebyla sympatická. Ale dokázala jsem ji pochopit. Byla nějak vychovaná a šla si za svým snem.
Asi teď vidíte jen negativa, jako nemám ráda tenis, nesympatická postava a přesto se mi audiokniha líbila. Pořád je to zajímavé čtení/poslech, jelikož T. J. Reid píše velmi živé příběhy a pokaždé máte nutkání si postavy z knih hledat na googlu.

Audioknihu mohu tedy jen a jen doporučit, při poslechu budete mít chvílemi pocit, že jste na tenisovém kurtu společně s Carrie.

Za mě lepší než Sedm manželů Evelyn Hugo!

1 11.06.2024

Romantická linka je #slowburn jako od Mariany Zapaty a drsné je to jako Nikdynoc od Jaye Kristoffa. Konečně upíři co se nebojí použít své tesáky!

Tyhle dvě věty naprosto shrnují můj dojem z této knihy :D Bavila mě moc, jen škoda, že jsem ji četla dost po kouskách, v květnu to bylo náročné a nebyl moc čas na čtení.

Oraya je člověk ve světě upírů. Jako malou ji adoptoval upíří král a vychoval ji jako vlastní dceru. Život v tomto světě mezi upíry pro člověka není snadný, jelikož je to banda krvežíznivých pijavic.
Oraya se tak cvičí v boji, aby mohla bránit nejen sebe, ale i těch pár lidí, kteří ještě žijí.

Aby Oraya získala větší moc, přihlásí se do turnaje bohyně smrti, který se koná již tisíce let a bojují v něm zásadně upíří. Je to boj doslova na život a na smrt. Při jedné zkoušce je také nutné uzavřít spojenectví s dalšími účastníky a tak přichází na scénu Raihn. Tajemný Raihn, který se chvílemi nechová ani jako upír, což byl oproti ostatním upírům docela kontrast.

Chemie mezi Orayou a Raihnem za mě fungovala skvěle, je to něco mezi nenávistí a přátelstvím k lásce. V knize je násilí a krev, hodně krve. Což u upíru kvituji. Upíří jsou opravdu upíří, ne žádní třpytiví “vegetariáni :D
Romantická linka je pomalá, ale zároveň od začátku tušíte, jak to dopadne. Místy to bylo i vtipné a četlo se to opravdu dobře.
A ačkoliv je to první díl série, konec není vyloženě otevřený, což se mi taky líbilo. Ty useknuté konce v půlce děje, kdy třeba někdo někomu vrazí meč do těla a vy musíte rok čekat, abyste zjistili jestli přežil, opravdu nesnáším.

1 10.06.2024

Minulý rok autorce vyšel Kopírák, který vyvolal u čtenářů opravdu mnoho emocí. Mně sedl do nálady a libíl se mi. A v mém případě nasadil laťku dost vysoko.
Nyní autorce vyšla druhá kniha a tak jsem samozřejmě neodolala. Je tu nový vyšetřovací tým a nový sériový vrah. Rovnou říkám, že kdo za vraždami stojí jsem neuhodla. U Kopíráka jsem byla úspěšnější :D

Hlavním vyšetřovatelem je zde Adam Bishop, který je povolán k mrtvole na skládce. Záhy se ukáže, že mrtvola zde není jediná a spojují je nastříkané římské číslice, které už se kdysi v jednom případu objevily. Vyšetřování se rozbíhá, mrtvol přibývá a ukazuje se, že by za vším mohl stát pachatel, který je ovšem mnoho let ve vězení. A rázem se případ posouvá také do osobní linie. Má následovníka? Obdivovatele? Nebo je to jen shoda náhod?

Adam je dost zvláštní, samozřejmě má své démony, to už je taková klasika. Bylo by divné, kdyby byl normální a měl fungující vztah, ale ničím si mě bohužel nezískal. Osobně mi vyšetřování přišlo takové chaotické a občas jsem se v tom dost ztrácela. Celkově bych řekla, že to autorka zbytečně natahovala.
Nicméně jako oddechovka to bylo fajn, místy trochu nechutné, což mně nevadí, naopak. Pokud nemám haldu mrtvol a potoky krve, tak to není čtení pro mně :D
Uvidíme s čím dalším autorka přijde příště.

1 14.05.2024

Pokud už jste od autorky něco četli a líbilo se vám to, určitě sáhněte i po této knize, nebudete litovat. Má to spád a čte se to samo.
Je to romantická komedie pro YA čtenáře, kde opravdu až na pár polibků nenajdete žádné explicitní popisy, nicméně o sexu se zde mluví velmi otevřeně.

Mallory žije se svou nemocnou matkou a dvěma mladšími sestrami a místo toho, aby šla na vysokou, snaží se vydělat dost peněz, aby celou svou rodinu uživila.
Už před nějakou dobou si řekla, že s šachy skončila. Proč, to se v příběhu postupně dozvíte. Nicméně jednou kývne kamarádce na to, že s ní půjde na nějaký obyčejný turnaj a pak už s šachy definitivně skončí. Jenže ona vyhraje a nejen to, porazí šachového mistra světa, který je příhodně mladý a pohledný.
Když Mallory zjistí, že by si hraním šach mohla vydělat velmi slušné peníze, rozhodne se to na omezený čas zkusit. Bude to jen práce, v žádném případě šachům znovu nepropadne.

Jak asi tušíte, šachy jsou pro Mallory velká vášeň, navíc je ve hře opravdu dobrá. Čím více se noří do šachového světa a poznává různé hráče, tak zjišťuje několik věcí. Tento svět je nelítostný a jako žena to má ještě těžší, konkurence je obrovská a někteří hráči jsou velmi podlí. Ať chce nebo nechce, tak se znovu potkává s Nolanem, šachovým mistrem světa. Začne mezi nimi vznikat jakési pouto, za mě byla jejich chemie skvělá.
Ne všichni hráči jsou hajzlové a Mallory mezi nimi nalézá i normální lidi, ze kterých by se mohli stát její přátelé.

Je to opravdu YA a Mallory se podle toho jako mladá nezkušená dívka občas i chová. Nicméně jsou tam postavy, které ji “vychovávají a pomáhají jí s životem mezi šachisty. Zároveň si musí uvědomit, že není na svou rodinu sama, jak si pořád myslí.
Do toho je tu Nolan a všelijaké nástrahy života ať už osobního nebo na šachových turnajích.
Já se u čtení nenudila a užila jsem si každou stránku. Nolana naprosto miluju!

1 15.04.2024

Hledáte-li něco oddechového, milého a plného naděje, tak jste právě tu knihu našli.

Mika je jedna z mnoha čarodějek v našem světě, svou pravou identitu musí před lidmi skrývat a znají ji pouze ostatní čarodějky, se kterými se stýká jen velmi omezeně. Mají totiž přísná pravidla ohledně setkávání a celkově i ohledně magie.
Jednoho dne dostane Mika e-mail, zdá se že ji někdo odhalil. Ale nechce ji upálit nebo nějak zneužít, prosí ji o pomoc s výchovou tří malých čarodějek, které potřebují někoho, kdo je bude magii a používání jejich schopností učit.

Mika, která má vlastní pravidla a často se stěhuje a mění práci se rozhodne dívkám pomoct. A tak se stěhuje do domu, kde žije několik zvláštních lidí a tři malé čarodějky.
Nicméně nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Mika si musí získat důvěru nejen dospělých obyvatel domu, ale samotných děvčátek.
Do toho se sama bojí, co by na tuto její novou práci řekla nejstarší čarodějka v Anglii, přijdou nečekané informace a pár zvratů je na světě.

Mika, která je zvyklá být neustále sama a bez dlouhodobých přátel, zde nachází to co sama nikdy nepoznala - rodinu, ale taky přátele a nečekaně i lásku.

Tenhle příběh se četl sám, bylo to milé pohlazení po duši. Je v tom naděje, že i když se vám zrovna nedaří, stačí málo a všechno je najednou úplně jinak.

Dům v blankytně modrém moři, ke kterému je to přirovnáváno, to není. Ale určitě to má podobných nádech.
Jo a finální kniha má nádhernou ořízku!

1 10.04.2024

Hodnocení 3,5
Je pravda, že běžně takové knihy či příběhy nevyhledávám. Na druhou stranu, si myslím, že každý by občas měl vystoupit ze své čtecí komfortní zóny a zkusit něco nového.

Ocitáme se v roce 1834 na Barbadosu v Karibiku, na plantáži, kde majitel svým otrokům oznámí, že je konec otroctví. Ale! Ano, má to své ale. Z otroků se stávají takzvaní učňové a musí na plantáži pracovat dalších šest let. Vytoužená svoboda se tak opět nekoná.
Rachel, jejíž příběh sledujeme, už to nevydrží a rozhodne se utéct a pátrat po svých dětech, ať už je prodali kamkoli. Její cesta není snadná a zavede ji na spoustu míst. Žije ze dne na den v neustálém strachu z toho, že ji chytí a odvetou zpátky na plantáž.
Dobré na tom je, že i přes tu bezmoc, kterou z ní cítíte, potkává i dobré lidi, kteří jí dávají naději a to ji pohání dál.
Bylo nesmírně těžké číst vyprávění o životě na plantáži a o všech dětech, o které přišla.
Moc jsem Rachel přála, aby se jí povedlo svou rodinu najít.

Knížka je napsaná nádherně, ale zároveň je to místy smutné, místy cítíte stejnou bezmoc, jako vypravěčka příběhu.
Byly chvíle, kdy jsem měla potřebu proložit to nějakým veselejším čtením, ale nakonec jsem v těchto slabých chvílích po jiné knize nesáhla a vždy četla dál, jelikož jsem chtěla vědět jak putování Rachel dopadne.

Hodně jsem vnímala i to, jak se autorka snažila vyzdvihnout kořeny a původ Rachel, že i když nikdy nebyla v Africe a neznala svou původní rodinu, někde uvnitř věděla a stačilo málo, aby se to v ní probudilo.

Ačkoliv mě asi kniha nezasáhla tolik, jak jsem očekávala, jsem ráda, že zase znám kousek historie a řekněme si, že o otroctví v Karibiku nečteme každý den.

1 04.04.2024

Hodnocení 2,5
Jsme v daleké budoucnosti, ve vesmíru na kosmické lodi, která měří několik kilometrů, má jaderné motory a je momentálně dočasným domovem tisíců lidí mířících ze Země k nové planetě daleko ve vesmíru.
Nyní, téměř po 130 letech, se blíží Den obratu, manévr který loď připraví na přistání. Na lodi už není nikdo z původní posádky, nikdo z přítomných lidí neví, jaké to je stát na pevné zemi a dýchat čerstvý vzduch. Setkáváme s Ravim, který jednoho dne zažije šokující zážitek. Ve vesmíru uvidí dívku bez skafandru a bez jakékoliv ochrany, jak se na něj usmívá a mává a od tohoto momentu se začne odvíjet řada událostí.
Ravimu se od podivného setkání dívka pravidelně zjevuje a prosí ho o pomoc. A on nakonec začne pátrat po informacích, což se brzy ukáže jako velmi nebezpečné a odhalí to řadu tajemství.

Knihu jsem četla poměrně dlouho a dát svým dojmům uhlazenou formu mi taky dalo zabrat. Hodně jsem o knize přemýšlela, nápad není špatný a byla místa, která mě bavila. Ale za mě prostě celkové zpracování není dobré. Je to relativně hodně technické a popisné, v knize je zmíněna velmi vyspělá umělá inteligence, lidé jsou kyberneticky vylepšení a to nemluvím o té obrovské lodi, na které se děj knihy odehrává.
A právě lodi a jejímu popisu se autor věnuje až zbytečně moc, ale úplně chybělo vysvětlení třeba toho, jak jsou lidé vylepšení nebo jak funguje celá tato společnost v uzavřeném prostoru. Je toho víc a jsou to spíš detaily a nebudu je tu vypisovat.
Ravi samozřejmě není sám, má přátele kteří mu pomáhají. Např. jeho sestřenice Boz mě bavila hodně.
Asi potřebuji mít akci od začátku dokonce, zde se to nesmírně táhlo a desítky stran byly prostě o ničem. To, co jsem chtěla mít popsané jsem nedostala a naopak, to co mě nezajímalo, jsem dostávala pořád. A je to škoda, kdyby autor ubral na popisech lodi a celkově děj zrychlil, bylo by to moc fajn sci-fi.
Škoda, že celá kniha nebyla jako asi posledních 100 stran, protože nakonec jsem knihu dočetla v hluboké noci, kdy jsem naprosto ztratila pojem o čase.

1 22.01.2024

Když jsem knihu začala číst, říkala jsem si, holka do čeho ses to zase pustila. Ale postupně si mě příběh začal získávat a nakonec to bylo moc milé čtení. Oddechovka, u které si odpočinete i se zasmějete.
Srovnání s knihou Muž jménem Ove asi dokážu pochopit. Ale Ove se mi nelíbil, Bystrá stvoření ano. Tedy Tova a chobotnice Marcellus :)

Tova je sedmdesátiletá paní, která nejprve přišla o syna, jehož zmizení nikdy nebylo vysvětleno ( a příběh se toho dotýká) a následně i o manžela, po jehož smrti začala pracovat jako uklízečka ve vodním světě, aby se něčím zaměstnala. Jednoho dne se začne přátelit s chobotnicí velkou - s Marecellusem a vznikne velmi zvláštní přátelství. Marcell je mazaný a ve vodním světě nikdo netuší, čeho všeho je schopný. Tova má zajetou svou rutinu a kamarádky, které ji furt do všeho mluví. Ale ona má svou hlavu, velmi nerada se podvoluje a ve většině případů si dělá to co chce. Nicméně Tova mi byla sympatická, není tak nepříjemná a panovačná jako je Ove, když bych to měla srovnávat. Nenadává, přišla mi lidstější než Ove, který byl bručoun zalezlý ve svém domě a pomalu se na něj nikdo nesměl ani podívat.

Kapitoly se střídají z pohledu chobotnice, Tovy a ještě Camerona, který mi dlouho v příběhu vadil a byl mi dost nesympatický. Ale vývoj tam je a celkem brzy asi i pochopíte, jakou roli v příběhu Cameron hraje.
Sledovat příběh z pohledu chobotnice bylo vlastně docela vtipné, této linky jsem se bála, ale nakonec úplně zbytečně. Přes Marcella se čtenář dozvídá věci, které vůbec nečeká, jelikož je tichým svědkem mnoha lidských událostí a setkání. Také se dozvíte mnoho informací o chobotnicích velkých.

Je to jednoduše napsané, jde především o přátelství, rodinu a druhé šance. Je to ze života a zároveň o životě obyčejných lidí v jednom malém městečku, kde každý zná každého a cokoliv utajit je holé bláznovství.

1 10.01.2024

Tuhle knihu jsem doma měla nějaký ten pátek . (čti roky). Když jsem ji objevila jako audioknihu, vzala jsem to jako znamení, že můžu stáhnout ze svého nekonečného seznamu další knihu. A navíc se hodila do letošní čtenářské výzvy.

Zaujala mě jak obálka tak anotace, hodnocení bohužel nejsou příliš vlídná a já nakonec také nejsem moc nadšená. Upřímně, číst to v papírové podobě, tak bych knihu odložila. U poslechu mě až do konce držela Jitka Ježková a její skvělý přednes.

Jedná se vlastně o detektivku, která je zasazena do historického období někdy v 16.stoletím. Pokud jsou tam nějaké nesrovnalosti a nepřesnosti, nedokážu říct. Příběh je celkově zvláštní a bohužel dost nudný. Že jde o detektivku jsem zjistila až tak v půlce knihy. Pořád jsem čekal co bude a pak, aha detektivka.
Jednoho dne začnou umírat komorné královny, umírají za podivných okolností a pojídačka hříchů nejdříve vyslechne jejich zpověď a pak sní jídla, která jsou daným hříchům přidělena.
Na rakvích se však objevuje jídlo, které tam být nemá a pojídačka tak začíná pátrat nejen po tom, kdo a proč na rakve toto jídlo dává, ale také po vrahovi těchto žen.

Místy je to surové, drsné, ale také svým způsobem smutné. Pojídačky hříchů jsou pro obyvatele v podstatě neviditelné, nenáviděné a žijí na okraji společnosti.
Celý příběh je o tom, jak Mey, nová pojídačka, chodí ke zpovědi umírajících a jak pak konzumuje jídlo. Zároveň sledujeme, jak se čtrnáctiletá dívka vyrovnává se svým osudem být po zbytek života stvořením, se kterým kromě umírajících nechce mít nikdo nic společného.

Jak už jsem zmínila, je to dlouhé, bohužel neustálé pojídání jídel nudné a u poslechu mě držela skvělá Jitka Ježková. Má příjemný hlas na poslech a díky svému přednesu dala knize určitý náboj a pocit, že se přeci jen něco děje. Takže v audiopodobě to vlastně nebylo tak špatné. Nicméně obsahem to bude asi kniha, na kterou brzy zapomenu.

1 23.11.2023

Po této knize jsem sáhla ze dvou důvodů. Za prvé mě oslovila svou obálkou, která se opravdu povedla a za druhé, doufala jsem v podobně magický svět jako je v Nikdyuš. Ale musím si přiznat, že stejně tak, jako neexistuje nic podobného Harry Potterovi, tak neexistuje nic co by se vyrovnalo Nikdyuš. Laťka je nasazena extrémně vysoko. Možná i proto jsem měla nastavená jistá očekávání a ty se bohužel v mém případě nenaplnila.

Kordélie je nejmladší členka rodiny Klouboučníkových, kteří pomocí zvláštních materiálu vytvářejí magické klobouky. Patří mezi tzv. Tvůrce, ke kterým dále patří Kabátníci, Ševci, Rukavičkáři a Hodináři. Všichni Tvůrci tvoří magické oděvy a doplňky, které pak svým nositelům pomáhají být lepšími v nějaké specifické situaci.
Kordélii je 11 let a má dost svou hlavu a myslí si, že ví všechno nejlíp. Díky své troufalosti se dostává do zvláštních situací a nakonec jí i vše prochází. Mně Kordélie nebyla moc sympatická, vlastně na mě chvílemi působila trochu rozmazleným dojmem.

Příběh je opravdu plný všelijakých dobrodružných vylomenin a věřím, že dětem, pro které je kniha určena, se to bude líbit. Všechny ty eskapády, které Kordélie v této knize vyvádí mají samozřejmě svůj důvod. Příběh začíná ve chvíli, kdy Kordéliin otec zmizí za záhadných okolností na moři a dívka se nehodlá smířit s tím, že by její otec byl mrtvý. A rozhodne se ho vypátrat stůj co stůj.

Kniha je plná zvratů, jsou tam vtipné momenty i postavy, magické oděvy, které mají zvláštní schopnosti To vše dohromady zní skvěle, pro mě to bohužel jako celek nefungovalo. Kromě Kordélie, která mi nesedla, mě asi nebavil ani příběh jako takový, zápletka ohledně mírových jednání mi přišla vlastně hloupá a i když je to příběh pro děti, postrádalo to pro mě jakousi logiku v chování či vývoji některých postav.

1 06.11.2023

Zlatá vařečka je letos další kniha v řadě, která mě mile překvapila, je to příběh, u kterého si skvěle odpočinete, vypnete mozek a jen se vezete na vlně vyprávění.
Měla by to být sice detektivka, ale klasické vyšetřování nečekejte. Je to hlavně o pečení, o soutěžících a jednom starém tajemství. Kdo miluje pořad Peče celá země, tak to je přesně pro něj. Myslím, že kdyby autorka do knihy vložila jako bonus jeden nebo dva recepty, tak by to bylo úplně perfektní!

Příběh se odehrává v Americe, v knize se soutěž jmenuje Týden pečení a natáčí se již 10 let, soutěžících je pouze šest. Natáčení probíhá ve starém rodinném sídle daleko od civilizace a jeho majitelka Betsy je známá pekařka a autorka tohoto pořadu. Také ho moderuje a zároveň hodnotí upečené výtvory. Je to dáma s jistými vrtochy a mně tedy nebyla moc sympatická.
Každá kapitola je vyprávěna z pohledu někoho jiného, převážně z pohledu jednotlivých soutěžících, ale občas je i z pohledu právě Betsy. Je to vlastně i celkem vtipné číst o tom co si kdo myslí o ostatních.
Jak už je v anotaci, během soutěžních dnů se dějí prapodivné věci a natáčení neprobíhá úplně hladce. Navzdory tomu se soutěžící sbližují. Jsou to celkem rozmanití lidé, každý se do soutěže přihlásil z různých důvodů, ne každému jde o vítězství. A otázka je, mohou si navzájem věřit? Někdo soutěž sabotuje a chce vyhrát za každou cenu, nebojí se ani vraždy.
Hodně mě bavilo, jak byl každý úplně jiný a z jiných poměrů.

Má to nádech pomalých britských detektivek. Dlouho se nic neděje, poznáváte prostředí a lidi, kteří jsou součástí příběhu. A když už to nečekáte, tak se něco stane. A postupně to graduje a odhalují se detaily a tajemství.
Mě to bavilo hodně i kvůli tomu pečení, naši českou verzi Peče celá země mám ráda, takže to byl svým způsobem zajímavý pohled, jak to může probíhat v zákulisí.

Myslím, že Poirot by zde byl naprosto ve své kůži!

1 18.10.2023

Dala bych 3,5 hvězdy, bohužel zde stále půlky dávat nejdou.
Tohle mě moc bavilo, fantasy plné akce od prvních stránek a bez zbytečného okecávání.
A ačkoliv se jedná o první díl série, konec je celkem uzavřený a lze tedy tento díl číst i jako samostatný příběh.

V tomto světě existuje několik druhů čarodějů, dělí se podle barev na modré, hnědé, zelené a rudé, každý druh má specifické schopnosti. A právě rudou čarodějku Remy v tomto příběhu poznáváme. Její klan byl před lety zákeřně vyvražděn a těch pár rudých, kteří přežili, se skrývá.
Remy se také ukrývá, ale náhoda ji přihraje do cesty princi, který je fae z jednoho vládnoucího dvora a rudou čarodějku potřebuje, aby mu pomohla najít jisté magické artefakty.
Remy se s ním nakonec vydává na nebezpečnou výpravu, už má dost skrývání a chce za svůj rudý klan konečně bojovat.
Od začátku mezi nimi funguje skvělá chemie, která jde od nedůvěry, přes přátelství až po skvělé jiskření a nikoho nepřekvapí, že to končí láskou. Je to akční, vtipné a nechybí ani drobné zvraty, některé tušíte jiné vás možná ani nenapadnou.

Čte se to opravdu rychle, díky určité jednoduchosti příběhu a žádným komplikovaným vztahům. Místy to možná působilo až naivně, což byla trošku škoda a ve finále mi to malinko pokazilo celkový dojem z knihy.
Mohlo by se to líbit jak čtenářům Z krve a popela, tak i těm co si stěžovali, že v ZKP je moc omáčky. Tu tady opravdu nenajdete. A sex zde také nechybí, mimochodem :D
A i přes relativně uzavřený konec autorka ponechává nataženo mnoho nitek pro pokračování.

1 30.08.2023

Před lety jsem četla autorky předchozí knihu - Kdo se postará o Annu. Bylo to zvláštní čtení, od kterého jsem nic nečekala, ale i po letech si pamatuji to překvapení z nečekaného konce a stále tuto knihu ráda doporučuji. Proto jsem se s jistým nastaveným očekáváním pustila do novinky Josefíně všichni lžou.

Kdybych si měla vybrat, tak jsem tým Anna. Josefína mě až tak neoslovila, ale minimálně tento příběh přiměje k zamyšlení.
Je to vyprávění o jedné obyčejné rodině, která má problémy, jako mnoho jiných rodin. Problémy v manželství, dospívající dcera, umírající babička, různě pošramocené rodinné vazby
Stejně jako předchozí kniha o Anně je i tahle s Josefínou hodně zvláštní, i přesto, že téma může působit obyčejně. Kateřina Pantovič má svůj osobitý styl psaní a tak i z nudné rodiny dokáže udělat skoro drama. Její styl psaní mě baví a knihy jsou díky tomu zvláštně originální a rozhodně čtivé.

Z Josefíny si tedy odnáším především depku, bylo to vlastně hrozně smutné čtení. Ale zároveň si člověk uvědomí, že si má vážit života jaký má. Nehledat na všem mouchy, každý jsme svůj a v dlouhodobém vztahu prostě dojde v určitém bodě k jistému stereotypu. A i o tom, o stereotypu tato kniha vlastně je.
Kateřina píše lehce cynicky, ale zároveň i s nadsázkou, jsou místa, kde se v příběhu i zasmějete.
Takže jo, s odstupem času mohu říct, že Josefína se mi vlastně líbila, ale Anna je za mě pořád lepší :)

1 17.08.2023

U této knihy mě zaujala především obálka a anotace pak rozhodla, že si knihu přečtu. Čekala jsem zajímavou detektivku a přesně to jsem dostala, možná i více. Knížka mě rozhodně hodně překvapila.

V Čechách i na Moravě řádí zabiják, který za sebou nechává v poměrně krátké době opravdu velké množství mrtvol. Na vyšetřování si vylámali zuby různí vyšetřovatelé a teď je na řadě kapitán Leoš Baxa. A i on už začíná být zoufalý a utápí se v litrech alkoholu - jupí další policajt alkoholik!
Tzv. na druhé straně barikády je investigativní novinářka, atraktivní Klára Matějková. A zatímco kapitán chce pachatele dopadnout kvůli spravedlnosti a jakési své pomstě. Novinářka ho nepokrytě obdivuje a téměř ho staví na piedestal, jelikož pachatel vraždí přisluhovače komunistického režimu (to není spoiler, to si přečtete i v anotaci) a ona komunisty hluboce nenávidí.
Asi je jasné, že tito dva se moc nemusí a když na sebe narazí, je to exploze nesnášenlivosti. O to vtipnější je sledovat, když spolu musejí nečekaně spolupracovat.
Někomu možná hlavní postavy nebudou sympatické, Klára působí ze začátku dost namyšleně a vůči komunismu je až extrémně vyhraněná. No a Leoš, ten chlastá první ligu, ale víte co, vlastně mi to bylo sympatické. Nějak jsem si na ty vyšetřovatele ochlasty zvykla a je spíš divné, když jsou "normální".

Vzhledem k tomu, že motivem je komunismus, asi nikoho nepřekvapí, že se ve vyšetřování otevře hluboká minulost, spisy STB a dokonce i nahlédneme do 2.světové války.
Odhalují se různá tajemství a příběh měl pro mě od určitého momentu neskutečný spád a strašně mě bavil. Nejen co se vyšetřování týká, ale právě i ta historická část.
Z větší části se to celé odehrává v Brně a kdo toto město zná, bude pro něj kniha možná zajímavější, protože si spojí události a konkrétní místa. Nakonec se mi líbila i vznikající chemie mezi Leošem a Klárou. To celkové finále a odhalení bylo trošku divoké, ale celkový dojem mi to nezkazilo.

1 26.05.2023