tweed komentáře u knih

Pro mě, jakožto amatérského a příliš neznalého fanouška současného umění, to je naprostý skvost ♥

22.06.2017

Hemingway údajně rozhodně neřekl: "Piš opilý, edituj střízlivý.".
Oyeyemi si však možná řekla: "Piš opilá, edituj na kokainu."

Této knize chci dát tisíc hvězdiček a vychvalovat ji do nebes,
zároveň ji chci zapálit a hodit do kanálu (což však neudělám, jelikož ji mám z knihovny).

Velice se mi líbil styl psaní, autorka umí krásně vyprávět a jsem si naprosto jistá, že omrknu i její další knihy.

NICMÉNĚ u magického realismu je pro mě důležité, aby všechny ty podivnosti a nesmysly měly alespoň nějaký význam. Abych měla pocit, že se nedívám na kupku rozkopaného třpytivého hnoje, ale spíše na nějakou zajímavou louku (metafora roku, berme to jako dodatečný efekt této knihy).

Celý příběh je zajímavý, je na vás chrlena spousta nápadů, spousta symbolů, spousta zvratů. Na jedné straně si vůbec nemůžete být jistí tím, co vás čeká na straně druhé. Ve výsledku však zůstanete stát a říkáte si – k čemu to vlastně všechno bylo?

Mohla bych sáhodlouze polemizovat nad tím, co jsem si asi měla vzít z krysaře, co jsem si asi měla vzít ze zrcadla, ale minimálně půlku dalších věcí bych k tomu musela vymyslet.

Mám ráda nejasné významy, pokud nejsou naprosto nahodilé.
Ráda se ztrácím v magickém realismu, nesmím však mít pocit, že se v něm ztratil i sám autor.

Celou knihu bych přirovnala k situaci, kdy si večer v polospánku napíšete epický nápad, o jehož dokonalosti jste naprosto neochvějně přesvědčeni, ráno se probudíte, hledíte na ten nesmysl a říkáte si: "Co jsem si to sakra myslela?". Akorát Oyeyemi si to neřekla a nechala to tak - Však čtenář si s tím nějak poradí.
No neporadila jsem si.

6 21.06.2017

Pokud veřejně přiznáte, že vás nazajímá historie, dostanete automaticky otázku: Tak kdy skončila druhá světová válka snad víš. VŽDYCKY, VŽDYCKY, VŽDYCKY.
Já vždy (jako správný barbar) řeknu: "Devatenáctsetčtyřicetněco?" a mám klid. Člověk si utvrdí, že jsem vážně debil, přestože jediná chvíle, kdy potřebujete znát přesné datum konce druhé světové války, je chvíle, kdy řeknete - nezajímá mě historie (nebo ve chvíli, kdy to řekne někdo vedle vás, abyste tuto otázku mohli položit vy), proč bychom pořád měli řešit historii?
V tu chvíli potřebujete znát přesné datum konce druhé světové války.
(mimochodem znám však rok 863, protože 8-2 je 6 a 6/2 je 3. 863! )

V této knize se nepíše, kdy končí druhá světová válka, ale píše se tam spousta zajímavých věcí, které vám sice taky k ničemu nebudou, ale jelikož vás zajímaly, nemusíte už nikdy říkat: "historie je nuda" a už nikdy, NIKDY nebudete potřebovat znát datum konce druhé světové války (které jsem se tedy už naučila, ale stejně vždycky odpovídám devatenáctsetčtyřicetněco, protože tahle odpověď ukončí téma rychleji a druhá osoba má radost, že i když jinak může být úplně debilní, umí říct: 2. září 1945, gratulki).

6 14.06.2017

Pobavilo mě, že 61 lidí knihu zařadilo do kategorie dystopie, je to totiž děsivě reálné.
A ne v tom smyslu, jako když si u 1984 řeknete -ach-bože-co-když-to-jednou-bude-pravda-,
ale ve smyslu -ach-bože-tohle-jednou-byla-pravda-.
Někde možná pořád je.

Koestler vás vhodí do komunistické společnosti, konkrétně do života Rubašova, a to ve chvíli, kdy dochází k jeho zatčení. Dostáváte se do vězení a nevíte proč, víte však, že zářná budoucnost už vás asi nečeká. Ani Rubašov pořádně neví, kde co řekl (či neřekl), že se dostal do této situace, a tak trávíte čas nejen s jeho vzpomínkami, ale taky s jeho různými polemizacemi nad stranou, jejím vývojem, proč se dobré úmysly mění v zlo, zda je zlo potřeba apod. Padne nejeden zajímavý podnět, který vás přiměje k zamyšlení. Ve chvílích, kdy už jsem si říkala, jestli se náhodou nezačínám nudit, přišly situace, které mi daly naplno pocítit, jak moc už si mě kniha omotala okolo prstu a vtáhla mě do své tísnivé atmosféry.

6 08.06.2017

Přečteno "na stojáka" v knihovně.
Jedná se o vizuálně milou a příběhově(?!) roztomilou záležitost (když to říkám ZROVNA JÁ, tak tomu můžete věřit) zajímavou tím, jak málo zajímavá je (dává to smysl?).
Pokud jste romantičtější duše než já, asi si to rovnou koupíte a stane se z toho vaše nová bible.
Pokud je vám z mírně *ehm* kýčovitých obyčejností okolo lásky na blití, tak na Slaďák ani nešahejte. To vám asi může být jasné už od pohledu na obálku, že ano.

1 08.06.2017

Zavírám oči před Peer Gyntem a dávám 5z5. Níže přikládám poznámky k hrám po bezprostředním přečtení. Tedy až na kachnu, protože můj názor na ni je vlastně shrnutím většiny pocitů, které mě provázely celou touto sbírkou.

Jakýkoliv autor: Takže jsme šli na večeři
Já: Meh
Ibsen: Sešli jsme se na večeři
Já: Ojojojoj!

Především se mi líbí, že se Henrik nebojí kontroverzí. Příjemným bonusem je, že nejde o nějakou prvoplánovitou potřebu šokovat (minimálně to tak na mě nepůsobilo).
Ibsenovy postavy jsou realistické. Nejsou černobílé a zároveň nejsou ani stereotypní. Jsou tak nějak všedně neobyčejné. Zkrátka - s touto sbírkou jsem si docela porozuměla a snad se brzy vrhnu i na tu další.

1. hra: Peer Gynt. Peer nemám číst jako Pír, ale jako Pér. Ok. Dávám tomu 1z5 a chci si popovídat s někým, kdo tomu dává pět hvězdiček a tvrdí, že to je nejvíc epická hra na světě, protože to asi nechápu. Dokonce jsem si hledala rozbory a nenašla nic epického. Hru tedy asi chápu (i přes její totální nahodilost a podivné skoky z dějství do dějství), nechápu pouze lásku k hře. Navíc se to rýmuje - ZLO

2. hra: Domeček pro panenky ♥ Jediná Ibsenova hra, kterou jsem viděla a kterou znám/jsem znala. O upraveném konci jsem pouze slyšela a jsem ráda, že zde byl také zahrnut. 5z5. Přestože jsou postavy nesympatické a nemohla jsem se přidat na žádnou stranu, tak celý příběh mám ráda moc.

3. hra: Přízraky. 5z5! Ibsen psal před více než sto lety o tématech, která jsou dodnes kontroverzní. Alespoň v našich končinách. Líbí se mi, že jsem většinu příběhu nevěděla, koho mám brát jako ústřední postavu, i když se to někomu může zdát možná jasné. Mi ne. Taky - co má pořád Ibsen s přenesením viny a hříchu z otce na syna? Tuším dětské křivdy a traumicka, musím mu brzy mrknout na bio.

4. hra- Nepřítel lidu 4.5z5 // Tato hra na mě působí dost depresivně. Od dočtení přemýšlím, zda se vůbec někdy domluvíme. Je to celé jako nějaká vyhrocená diskuze na novinkách. Tím, že to je divadelní hra, tak se vše děje nepřirozeně rychle - od naivity k frustraci, díky čemuž snad ani nejde k někomu chovat sympatie.

5. hra: Divoká kachna 4z5. Musím říci, že tady bych vyžádané přepsání konce pochopila více než u Nory.

PS: jsem jediná, komu se zdá upravený Nořin konec depresivnější než ten původní?

1 30.05.2017

Za pár dní přežiju Cobaina, což je trochu smutné, protože jsem měla naplánovanou brokovnici na 21 let. Na druhou stranu je pozitivní, že jsem se již (jakžtakž) smířila se svou existencí.
Hlavní hrdinka se také potřebuje smířit, v čemž mi byla blízká, a to i přesto, že byla často na facku. Nicméně já jsem také často na facku, tudíž jsem jí mohla s klidným svědomím odpustit.
Tímto končím své myšlenkové pochody, protože v tomto směru ani žádné další moc nemám. Jako celek mě knížka nijak nepřiměla k zamyšlení ani lásce.
Mými oblíbenými vypravěči byli - plyšové prasátko a zcela živoucí kočička.
Lidské existence patřily do kategorie - velké zlo a bohužel jich tam byla převaha.
Nejhorší bylo auto. Nikdy si nenechte nic vyprávět od auta. NIKDY.
Nemáte zač za přínosný a hodnotný názor.

18.05.2017

Poslechla jsem si rozhlasovou hru a musím říci, že mě docela dost vytáčela hlavní postava, protože jestli něco nesnáším, tak to je intenzivní šepot. Hlavní postava mluví celou dobu naléhavým šepotem a při slovech "hrůza" a "touha" z jejich úst se mi chtělo zemřít. Nic proti Hlaváčové, pochybuju, že to byl její nápad.
Co se týče příběhu samotného, tak hlavní postava mě vytáčela tak jako tak. Byla silně pomatená a namísto pochopení by možná měla dostávat facky - a to od rána do večera.
Jsem zlá, pardon.
Co mě úplně dostalo, pochází z vedlejší mini zápletky, kdy chce jedna z dcer odjet poznat svět. (view spoiler) V této hře je kráva vedle krávy a to se mi nelíbilo. Tuto nelibost ještě více umocňoval již zmíněný ŠEPOT.
Na druhou stranu jsem pořád čekala jak to dopadne a zajímalo mě to, nemůžu tudíž říct, že bych Paní z moře považovala za úplnou ztrátu času.

1 15.05.2017

"S výjimkou mé snoubenky mám na celou tu zatracenou rodinu jen špatné a odporné vzpomínky, ať už jde o její rodiče, sourozence, tety a strýčky, sestřenice a bratrance, neteře a synovce, nemluvě o prarodičích, zvlášť o dědečkovi, který byl za války v koncetráku, ale kterého bohužel Němci nestačili zplynovat. Právě to považuju za vůbec nejhorší čin nacistů."

Černý humor level Norsko.
Půjdu do pekla, když mi to přijde vtipné?
Celá ta knížka je tragicky vtipná - miluju to.
104 stran chichotavé deprese.
#DarkSoulsUnited

1 09.05.2017

Mladá krásná učitelka dělá ve svém životě tři věci:
1. masturbuje
2. myslí na sex
3. má sex

Všechno v životě dělá jen a pouze proto, aby mohla ošukávat nevyzrále chlapečky.
Pokud se vám nelíbí slovo šukat, tak to nečtěte.

Celá knížka je tedy o uspokojování libida mladé krásné učitelky a v podstatě nečtete nic jiného než to, jak si šahá (jak jí někdo šahá/jak by chtěla, ať jí někdo šahá) na klitoris.
Po přečtení prvních dvou kapitol, se můžete začít omezovat na čtení přímé řeči a nic zásadního vám neuteče. Takto můžete pokračovat do posledních pár kapitol, kdy se hlavní postava musí začít soustředit i na jiné věci než je koupání ve spermatu.

Asi tak pět minut jsem zvažovala, že tomu dám hvězdičky dvě,
ale jak to tady píšu, došlo mi, že kdybych celou dobu četla i každou její výplňkovou představu o sexu, tak se nejpozději v půlce zabiju.
Tudíž: při vynechávání zbytečností, to je tak na dvě hvězdičky.

Knížku doporučuji každému, kdo chce číst porno a 50 odstínů šedi považuje za čtení pod svou úroveň.
Nebo každému, komu bylo líto, že v Lolitě nebyl dostatek análu.

Jo a Lolita se mi kdysi taky nelíbila, takže asi neumím tyhle pedověci dostatečně ocenit. Nedávno se mi však líbilo All the Ugly and Wonderful Things, tak nevím.

Mimochodem - snad poprvé jsem u Odeonu vyloženě nesnášela doslov.

4 05.05.2017

Nosorožec je dílo k zamyšlení. O převlékání kabátů a o /ovečkovstvíJ/ nosorožectví... zřejmě. Jedná se o nadčasovou hru a myslím, že se bude dát aplikovat v každém období na soudobé problémy. Lidstvo se motá v kruhu. Na jevišti bych to viděla víc než ráda.

2 02.05.2017

Obě dvě hvězdičky jsou za jazykově skvělé a vtipné absurdní rozhovory v Leonckovi a Leně. Co se týče Vojcka, tak celá existence této hry mi je záhadou a jsem zpětně v úžasu, že v Divadle D21 z něčeho takového vzniklo nejen koukatelné, ale také i docela smysluplné představení.

18.04.2017

Vegetariánka je jedna z těch knih, u které je zbytečné číst si předem informace o tom, co vás čeká. Je to proto, že na každého zapůsobí jiná linka příběhu. Myslím, že i na mě, až si knihu znovu přečtu, bude působit jinak než dnes. Je to krátké a zajímavé čtení, stojí za to si na něj udělat čas.

18.04.2017

Jü Chua je jeden z mála spisovatelů, který mě umí dojmout i naprosto obyčejnými věcmi.

1 13.04.2017

Kniha, kdy na konci listujete prázdnými listy a říkáte si → PROČ-MI-TO-DĚLÁŠ? KDE-JE-TEN-VÝZNAM? CO-JSI-MI-TÍM-CHTĚLA-ŘÍCT?
Musela jsem se na chvíli vydýchat a říct si: "To je v pořádku Evičko, život taky nemá význam."
Ovšem: Kniha není život!
Pojďme raději zpátky na začátek. Od prvních slov jsem Dějiny lásky milovala. Nejen knihu hlavní, ale také stejnojmennou knihu, o které se uvnitř tak trochu píše. Může, prosím, Krauss vydat tuto knihu z knihy samostatně? Milovala jsem každou mini kapitolu! O gestech, o lidech ze skla, o písku. Krása! Vydání takové knihy bych považovala za životní a naprosto kultovní záležitost. Ovšem také z knihy hlavní jsem si vypsala enormní množství úryvků a citací. Zkrátka - pokud se rozhodnete začít číst, čeká vás velká nádhera! A také spousta zvláštně provázaných postav. Doporučuji si kreslit pavouka nebo číst na čtečce, já musela neustále lovit v paměti - nebyl náhodou tento pán ze strany 120 i na straně 10? A pokud ano, v jaké souvislosti? Miliony otázek. V průběhu čtení, na konci čtení a ne vždy v úplně pozitivním slova smyslu.Poslední část knihy ve mě svými nahodilostmi a možná i nesmyslnostmi velkou část lásky zabila.
Příběh nakonec hodnotím za 3 - jako dobrý.
Ovšem všechno ostatní na 5 minimálně - dostáváme krásný průměr 4, dávám tedy 4. Ale trochu se zlobím! Celou dobu jsem čekala, že se s knížkou rozejdeme jako nové nejlepší kamarádky.

Každopádně po další knize od Krauss sáhnu zcela určitě.
I kdyby to mělo být jen kvůli tomu stylu psaní.

2 13.04.2017

Jsou to milé historky. Jsou místy vtipné, místy zajímavé, ale je jich prostě moc.
Tuto knihu bych zřejmě doporučila každému, kdo mě zná a je navyklý, že mu během hodiny řeknu milion historek, které vlastně nemají žádný hlubší význam. Máte trénink, takže to zvládnete a možná si to i užijete.
Mě moc takové nahodilé příběhy nebaví, ani povídkám moc neholduji, tudíž si s touto knížkou nerozumíme a ve třetině jsem ji "zahodila".

Po prvotním šoku se teď musím smát. Tento příběh je má spřízněná duše, musím se více zaměřit na Dánsko. Budu vám tvrdit, že to je vtipné, i když hned zkraje přijde hlavní postava o panictví tak, že znásilní opilou holku... a kope do hlavy malé kluky. Je vůbec v pořádku takové příběhy číst? Je to dost špatný příběh a taky příběh boží, vždyť jej navštíví i sám Ježíš! Vyvolá ve vás většinu existujících emocí, až je z vás emocionální smoothie a nevíte, co vlastně říct. Tohle bych chtěla probrat s Nietzschem nad sklenicí vody. Píšu si to na bucket list.

5 03.04.2017

Zatímco Stop the tempo! mi přišlo skvělé a přesné, co se týče vystihnutí celkem zbytečné frustrace lidí být super a cool a in, neustálou potřebou se tímto řazením zabývat a pak naprosto nesmyslně proti tomu bojovat. Ani to nemyslím posměšně, protože jsem si párkrát říkala "ach, ty krávo, vždyť pod tohle by ses klidně podepsala"
Takže zatímco Stop the tempo! mi přišlo skvělé 4/5, tak následný Kebab mě dost zklamal. Bylo tam několik scén, které podle mě budou na jevišti epické, ale celkově hra nepřináší nic nového a vlastně ani zajímavého či překvapivého, tudíž za Kebab 1/5.

Jak to dopadne, když si Cunningham vezme na mušku pohádky?
Namixoval kouzelnou klasiku s životní realitou bez iluzí a funguje to skvěle.

První minipovídka (či předmluva, sama nevím) se mi velice nelíbila a obávala jsem se, že toto skončí jedním velkým zklamáním.
Naštěstí jsem nakonec nadšená. Spousta pohádek mě naprosto nadchla a pobavila. Nejvíce jsem si asi zamilovala převyprávěnku (slovo roku!) o Cínovém vojáčkovi ♥
Příjemným bonusen navíc je, že vás čtením provází krásné ilustrace od Yuko Shimizu ♥

Romantické duše se možná budou hrozit, ale já jsem přesvědčená, že kdyby lidé byli pohádkovými bytostmi, všechno dopadne přesně tak, jak to napsal Cunnigham.
Cunningham je bůh. Konec tečka (.)

4 16.03.2017

Spíše 4,5 než 4 z 5*.
Čtení Nočního filmu je naprosto návykové. Knihu jsem brala do ruky kdykoliv jsem mohla a to i když jsem měla čas akorát tak na jednu stranu.
U thrillerů mi obvykle vadí, když postavy dělají hlouposti, vy se musíte plácat do čela a kdykoliv někoho postihne tragédie, jen si pomyslíte - dobře ti tak, kreténe.
Tady jsem postavy v hlavě vůbec nevyzývala k tomu, aby někam nechodily nebo něco nedělaly. Naopak jsem doufala, že budou následovat každou - byť sebemenší - stopu do jakkoliv zvláštních míst. Zkrátka mě zajímalo, kam vše povede a bylo mi to dražší než cokoliv jiného.
Autorka především skvěle zahalila tajemstvím jednu z postav - režiséra Cordovu. Vlastně jsem se velice brzy začala téměř považovat za jeho kultovní fanynku a každý střípek, který s ním měl něco společného, jsem nadšeně vítala.
Pro mě příjemné vybočení z mého běžného čtecího výběru, část hvězdičky ubírám akorát za zbytečně prodlužovaný konec.

3 15.03.2017