Dívka jménem Boy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Pátý román Helen Oyeyemi je dosavadním vrcholem autorčiny tvorby. Obsahuje vše, co se stalo pro autorku charakteristické a co jí vyneslo zařazení na prestižní seznam nejlepších mladých prozaiků, který zveřejňuje vlivný britský časopis Granta. Práce s pohádkami, mýty, kulturními aluzemi, neustálé prostupování skutečnosti a fikce i náhlé zvraty, to vše najdeme v příběhu dívky jménem Boy. Ta vyrůstá bez matky v rodině krysaře, který na rozdíl od mytického krysaře z německé legendy lidi nepřitahuje, ale odpuzuje. I Boy od něj prchá a protlouká se Amerikou padesátých let, až nakonec skončí v náručí vdovce, jenž je otcem dívky jménem Snow. Oyeyemi na tomto trojúhelníkovém půdorysu rozehrává pro ni typickou hru, kdy nic není tím, čím se zdá být a kdy čtenáře čeká na každém rohu překvapení. Dívka jménem Boy je kniha čtivá, vtipná a bohatá nejen na četné aluze....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/276454/divka-jmenem-boy-Sl6-276454.jpg 3.723
Orig. název:

Boy, Snow, Bird (2013)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Dívka jménem Boy

Přidat komentář
tweed
21.06.2017

Hemingway údajně rozhodně neřekl: "Piš opilý, edituj střízlivý.".
Oyeyemi si však možná řekla: "Piš opilá, edituj na kokainu."

Této knize chci dát tisíc hvězdiček a vychvalovat ji do nebes,
zároveň ji chci zapálit a hodit do kanálu (což však neudělám, jelikož ji mám z knihovny).

Velice se mi líbil styl psaní, autorka umí krásně vyprávět a jsem si naprosto jistá, že omrknu i její další knihy.

NICMÉNĚ u magického realismu je pro mě důležité, aby všechny ty podivnosti a nesmysly měly alespoň nějaký význam. Abych měla pocit, že se nedívám na kupku rozkopaného třpytivého hnoje, ale spíše na nějakou zajímavou louku (metafora roku, berme to jako dodatečný efekt této knihy).

Celý příběh je zajímavý, je na vás chrlena spousta nápadů, spousta symbolů, spousta zvratů. Na jedné straně si vůbec nemůžete být jistí tím, co vás čeká na straně druhé. Ve výsledku však zůstanete stát a říkáte si – k čemu to vlastně všechno bylo?

Mohla bych sáhodlouze polemizovat nad tím, co jsem si asi měla vzít z krysaře, co jsem si asi měla vzít ze zrcadla, ale minimálně půlku dalších věcí bych k tomu musela vymyslet.

Mám ráda nejasné významy, pokud nejsou naprosto nahodilé.
Ráda se ztrácím v magickém realismu, nesmím však mít pocit, že se v něm ztratil i sám autor.

Celou knihu bych přirovnala k situaci, kdy si večer v polospánku napíšete epický nápad, o jehož dokonalosti jste naprosto neochvějně přesvědčeni, ráno se probudíte, hledíte na ten nesmysl a říkáte si: "Co jsem si to sakra myslela?". Akorát Oyeyemi si to neřekla a nechala to tak - Však čtenář si s tím nějak poradí.
No neporadila jsem si.

MichelleS
03.02.2017

Rozhodně nejde říct, že je tahle knížka předvídatelná. A může se stokrát zdát, že pohádku o Sněhurce znáte, tady je všechno jinak, i když zrcadlo hraje důležitou roli. Ale dost dlouho jsem tápala, skoro celou první půlku jsem se nemohla rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne. Ale jakmile vstoupila na scénu Snow a hlavně Bird, už jsem stránky hltala jednu za druhou.