tomas6658 komentáře u knih

Román, jehož děj je zasažen do Tel Avivu (Jaffy). Další dílo, které Viktor Fischl napsal společně se svým bratrem Pavlem. Předesílám, že jsem obrovským (ne nekritickým) příznivcem autora a tudíž za mě opět velmi silná věc, která na mě velmi zapůsobila. Viktor Fislchl prostě psát uměl a i na tomto díle je to jednoznačně znát.

Hlavní postava románá, Viktor Blum, je přeživší Šoa, který se v koncentračním táboře přiučil hodinářskému řemeslu a po vysídlení do Izraele si vybudoval malou hodinářskou dílnu v Jaffě (součást Tel Avivu). Práce i Viktorův manželský život plynou den za dnem, v relativně monotónním tempu. Zdánlivě jednotvárný život a kolorit, dotvářen svéráznými sousedy z Jaffy, je ovšem stále silněji narušovaný vracejícími se traumatizujícími vzpomínkami na léta, které Viktor prožil v koncentračním táboře. Tyto traumata se stále častěji vracejí a sužují jej popisovány jako šeď, která jej pohlcuje a obklopuje. Postupně selhávají pokusy o vypořádání se s těmito běsy, ať už prostřednictvím manželského soužití (Viktor není schopen říct své ženě více o svých hrůzných prožitcích), či v kontaktu s dalšími přeživšími, kteří jdou cestou absolutního vytěsnění vzpomínek na kruté zážitky. Jakousi katarzí je setkání s vnučkou prodavače falafelu, souseda z ulice, kde má Viktor svoji dílnu. Po určitém dramatickém vývoji a tragédii, která se stane v sousedství, se Viktor (za vydatné pomoci své ženy Magdy) svým způsobem začne vypořádávat s trýznivým údělem, poznávajíce, že svým vzpomínkám sice nemůže jednou provždy uniknout, ale může se je pokusit nést tak, aby mu umožňovaly zároveň i prožívat důstojný a naplněný život

Nemohu jinak, než subjektivně hodnotit tento román nejvyšším počtem bodů. Mimo své výše zmíněné obliby díla Viktora Fischla je fascinujícím prvkem poetičnost a jazyková hravost, s jakou je román napsán - to je výrazným aspektem i dalších Fischlových děl. Dalším významným motivem je autobiografie - Pavel Fischl, spoluautor románu, přežil hrůzy Šoa, což se jednoznačně odráží v díle. Řečeno s autorem: ... "ten, kdo přežil peklo, mohl jím buď projít a nechat je za sebou, anebo nést v sobě dál to peklo, kterým sice prošel, ale ze kterého nikdy nevyšel a ono nevyšlo nikdy z něj".

1 22.08.2023

Subor kratších autobiografických próz, převážně na téma holocaustu, zrcadlící autorovu mezní životní zkušenost s touto tragickou historickou etapou. Mimo své vlastní prožitky je dalším významným motivem těchto próz úděl židovského národa a v některých z povídek i vzpomínání na autorovo dětství a dospívání v chasidské komunitě ve svém rodném měste Sighetu, které se nachází v dnešním Rumunsku.

Své vyrovnávání se s hrůzami holocaustu Wiesel dle mého velmi přesně zachycuje v povídce "Smrt mého otce", kde mimo jiné zmiňuje: "Jednoho dne třeba vysvětlíme, jak byla z lidského hlediska možná Osvětim, ale z Božího hlediska to jednou provždy zůstane jedním z nejvíc zneklidňujících tajemství."

Elie Wiesel (spolu např. s Primem Levim, Otou B. Krausem, Arnoštem Lustigem) patří mezi významné autory memoárové autobiografické literatury o holocaustu. Za jeho celoživotní působení a dílo byl vyznamenán roku 1986 Nobelovou cenou míru.

16.08.2023

Autobiografické dílo Maxe Broda, v Praze narozeného německy píšícího židovského autora. Osobní formou podaná významná literárně-historická analýza a představení významných pražských i mimopražských německy i česky píšících autorů, židovského, německého i českého původu. Komplexní a fundovaný vhled do uměleckého vývoje v Praze i v českých zemích, zhruba od poloviny 19. století do období po konci 2. světové války (polovina 20. Století).

Max Brod patřil mezi významné osobnosti uměleckého a myšlenkového dění v Praze od přelomu 19. a 20. století do roku 1939, kdy jako Žid musel opustit město před hrozbou nacismu. Definoval Prahu jako město polemické, město, kde se po staletí střetávali lidé převážně trojího etnika Češi, Němci a Židé. V tomto díle podává subjektivní a velmi živý obraz pražského německého literárního života, s doplněním o další německy i česky píšící autory z jiných oblastí českých zemí, kteří měli k Praze určitý vztah. Brod se zde projevuje po mém soudu jako brilantní vypravěč, který prezentuje dnes už převážně zapomenuté (možná vyjma určité módy kolem Kafky) především pražské německy píšící autory (Židy i nežidy), kteří se významnou měrou zasloužili o kulturní, duchovní a společenský rozmach Prahy a českých zemí v dané době.

07.08.2023

(SPOILER) Böllova románová prvotina z roku 1951, za autorova života nevydaná a publikovaná až po jeho smrti z pozůstalosti, v roce 1992. Román s četnými autobiografickými prvky, zařazením typický představitel německé Trümmerliteratur, autorské reflexe bezprostředního poválečného německého vývoje.

Hlavní hrdina (či spíše antihrdina), vojenský zběh Hans Schnitzler, se vrací do svého rodného města, Kolína nad Rýnem, na samém konci druhé světové války. Doslova v troskách města vyhledává manželku svého nadřízeného, který jej zachrání před popravou a tím mu "ukradne smrt", která na něj, coby dezertéra čekala. V ovzduší všeobecné deziluze, na pozadí rozvalin zničeného města a s přetrhanými osobními vazbami (manželka, se kterou se oženil za války, umírá na konci války při náletu) se Hans ocitá na okraji společnosti. Seznamuje se s opuštěnou ženou Reginou, obdobně vykořeněnou, a postupně s ní navazuje vztah. Po určité době, kdy je ochromen deziluzí a traumaty z války, se zapojuje do snahy přežít krádežemi uhlí na otop a sháněním jídla. Jako kontrapunkt k těžkému údělu Hanse stojí doktor Fischer, oportunista a vydavatel církevního časopisu, vydělávající jak na válce, tak na poválečném chaosu a černém trhu, snažící se získat majetek z pozůstalosti od Hansova nadřízeného podvodem na jeho těžce nemocné manželce

Hlavním rysem románu je vedle silného humanistického ladění a až dokumentárního popisu poválečného zmaru a chaosu v Německu (tedy deziluze ve společnosti) především kritika oportunismu (přiživování se na válce i poválečném zmatku), často podporovaného a krytého církevními kruhy. Autor takové jevy popisuje prostřednictvím mnohých autobiografických prvků a kritizuje společenskou nečinnost či rozvrat, který nechává mnohé upadat na samé dno, zatímco jiným (přímo či nepřímo) umožňuje zneužívání nastalého celospolečenského klimatu bezohledně pro svůj osobní prospěch a obohacení.

2 31.07.2023

(SPOILER) Soubor sedmi povídek, variace na téma lásky a mnohosti jejich podob v různých epochách a okolnostech. Leitmotivem je snová opojnost okamžikem a její pomíjivost v tušení jeho brzkého konce. Tedy autorovi blízká a v mnoha jeho dalších dílech rezonující nostalgie.

Jaro v Prátru
Příhoda mladé prostitutky pro movité pány z lepších kruhů, která se jednoho krásného jarního dne rozhodne jen tak vydat na procházku do vídeňského Prátru. Při té příležitosti ji osloví mladý student, se kterým stráví milostné splanutí a závan opravdové lásky. Okouzlení nostalgií místa a okamžiku vytváří mlhavou a opojnou chvíli, umocněnou svou konečností, jakoby s vědomím, že za nějakou dobu skončí. A skutečně - tato situace netrvá dlouho a život se opět navrací do svých předešlých a zaběhlých kolejí.

Dva osamělí
Setkání dvou lidí, vlivem svého hendikepu společenských outsiderů, působící jako katarze jejich předešlého života v ústraní. Vzájemné porozumění a pochopení peripetií svých životních cest vede nakonec k jejich sblížení a naději v lepší společnou budoucnost.

Byl to on?
Příběh lidské tragédie s detektivním nádechem. Anglické maloměsto a postarší manželský pár, žijící si poklidným životem. Jednoho dne se do sousedství přistěhují mladší sousedé - bezdětný manželský pár. Po krátké době se obě rodiny začnou přátelit. Po nějaké době si muž z mladšího manželského páru pořídí psa, který se pro něj stává (vlivem absence dítěte) středobodem jeho péče a až pedantické pozornosti. Tahle situace se ovšem zásadně změní tím, že jeho manželka (nečekaně) otěhotní. Po jejím porodu se někdy až dusivá a okolí obtěžující puntičkářská náklonnost muže přesouvá ze psa na dítě. Pes na danou situaci reaguje útokem na dítě a je vyobcovaný z domu. Za nějakou dobu dojde k tragédii a dítě umírá. Nevyslovenou a děsivou představou a podezřením vypravěčky příběhu (ženy ze staršího manželského páru) zůstává, že svou vinu na smrti dítěte má pes, který musel opustit domácnost při své žárlivé reakci po porodu dítěte.

Člověk, na kterého se nezapomíná
Krátká povídka o setkání se zajímavým člověkem, jehož chování se vymyká dobovým standardům. Anton je člověk bez domova, žijící na malém městě, který nezištně pomáhá svým sousedům a za svoji pomoc a práci si bere vždy jen to, co mu stačí k prostému životu. Svým upřímným vystupováním a ochotou je ve městečku oblíben a těší se všeobecné úctě. Jeho přímočarost a způsob života mu přináší svobodu a obdiv vypravěče a vede k úvahám nad tím, jak by mohla společnost vypadat, kdyby se lidé chovali stejně jako Anton.

Co odvál čas
Ludvík, nadaný student chemie z chudých poměrů se dostane vlivem šťastné náhody do služeb movitého majitele továrny. Ten si všímá jeho talentu i píle a podporuje jeho rychlý kariérní postup. Jako vyhlédnutého nástupce ředitele své společnosti je Ludvík pozván, aby žil v rezidenci majitele a tím poznává i jeho ženu, do které se zamiluje (a jeho city jsou opětovány). V zápětí je však poslán do Mexika, aby zorganizoval těžbu drahých kovů. Této výzvy se po určitém váhání chopí a na americkém kontinentu jej zastihne začátek první světové války. To prodlouží jeho původně zamýšlený dvouletý pobyt v zámoří na dlouhých devět let. Po válce se Ludvík vrací do poválečného Německa, s touhou ještě jednou se setkat s milovanou osobou. Události však naberou jiný spád, než Ludvík původně zamýšlel a on sám dochází k poznání, že nelze navázat na to, po čem toužil a co si vysnil.

Svatba v Lyonu
Tragický příběh na pozadí události Francouzské buržoazní revoluce, konkrétně neúspěšného povstání Lyonu. To bylo novou republikou poraženo a zasaženo těžkou represí v podobě masových poprav lyonských obyvatel a ničení města. V nastalé situaci se odehrává příběh zasnoubeného páru, kdy je nastávající ženich zatčen a odsouzen k smrti. Jeho snoubenka se ze zoufalství a ztráty naděje nechá také zatknout. Souhrou náhod se večer před popravou setkává se svým snoubencem a jsou v žaláři oddáni knězem, dalším z mnoha odsouzených. Příběh o síle lidského přesvědčení a odhodlání, o naději překonat i nejtěžší věci v životě.

Seznámení s jedním řemeslem
Kulisou této novely je Paříž a pozorovatel, movitý pán z lepší společnosti, který si při zvědavém pozorování městského dění začne všímat počínání chudého kapesního zloděje. Fascinován a přitahován jeho chováním a "řemeslem" jej poté několik hodin následuje po městě. Tato pozorovatelova chvilková fascinace člověkem z odlišné společenské vrstvy končí po vzájemném setkání, kdy se zloděj pokusí pozorovatele okrást, nečekaně stejně tak jako nečekaně začala.

2 22.07.2023

(SPOILER) Böllova druhá povídka a první, která vzbudila významný ohlas kritiky. Protiválečně zaměřené dílo.

Hlavní hrdina, Andreas, je po svém zranění na západní frontě odvelen na východní frontu. Nastupuje do vojenského vlaku v blíže neurčeném západoněmeckém městě. Vlak jej má odvést na pozice jeho jednotky kdesi v Haliči za Lvovem. Cestou se hlavní hrdina seznamuje s dvojicí spolucestujících - poddůstojníkem (označovaným jako neholenec) a blonďákem, se kterými sdílí cestu i následný společný pobyt ve Lvově. Zde se seznamuje s prostitutkou Olinou, do které se zamiluje, a která naplánuje jejich společný pokus o útěk a život v ústraní...

Hlavním motivem povídky, prostupující celým dějem, je určitá fixní idea hlavního hrdiny - pevné přesvědčení, že jede na haličskou frontu zemřít. Tato záležitost lze v druhém plánu chápat i jako touha po úniku z ubíjející a ničivé válečné situace, jako únik z hroutící se nacistické armádní mašinerie, která postavy povídky neúprosně semílá ve svém soukolí. Hlavní hrdina, jakožto i postavy neholence a blonďáka, jsou pasivní, rezignovaní a apatičtí vůči jakékoliv další budoucnosti - řečeno s autorem: jsou ubohé, šedivé, hladové, svedené a podvedené děti a jejich kolébkou jsou vlaky, vlaky dovolenců z fronty. Závan naděje a protiklad těmto postojům představuje mladá prostitutka Olina, její touha uniknout před válkou, s poznáním, že ve válce na obou stranách umírají nevinní.

1 07.07.2023

(SPOILER) Triptych povídek, napsaných spolu s bratrem Pavlem Fischlem - o okolnostech vzniku "dluhu" a jeho splácení, ať už v hmotné nebo duchovní či morální rovině.

V první povídce se jedná o příběh autorova otce, který sloužil jako důstojník v rakouské armádě za první světové války a po válce založil slibně se rozbíhající zasilatelskou živnost. Vše fungovalo velmi dobře, až do momentu, kdy otec zjišťuje, že jej jeho obchodní partner podvádí a vyvádí peníze z firmy ve svůj prospěch. Otec je donucen živností uzavřít a po celý zbytek svého života splácí své dluhy. Po jeho smrti tuto povinnost převezme na svá bedra jeho syn. Do toho všeho přichází druhá světová válka a holocaust, ve kterém zahynou všichni otcovi věřitelé. Dluh tedy zůstává nesplacen.

Tématem druhé povídky je závazek či morální povinnost Pavla Fischla vůči jeho spoluvězni z koncentračního tábora, mlynáři, který jej požádá o splacení svého dluhu. Autor přežije a po válce se jako etablovaný a poměrně zámožný chemik snaží vypátrat mlynářova věřitele. V rámci svého pátrání však zjistí, že věřitel zemřel i se svojí rodinou za tragických okolností za války prozrazen sousedem, že ukrýval židovskou rodinu.

V třetí povídce se jedná o vypravěčův morální dluh nalézt a vydat básně mladého talentovaného básníka, se kterým se setkal v Terezíně a Osvětimi. Básník v Osvětimi umírá. Po válce se podaří, s pomocí partnerky, nalézt spisovatele, který o nalezeném díle píše román, před jeho dokončením však umírá. Dílo je doplněno vzpomínkami vypravěče na mladého básníka a po smrti spisovatele vydáno. Zdá se, že spisovatel si vzal na svá bedra část tíhy onoho morálního dluhu vůči básníkovi

Leitmotivem všech tří povídek je, řečeno s autory, jakási "obecná zadluženost" vůči těm, kteří nepřežili holocaust - "dluh za to, že my jsme přežili a oni ne".

1 03.07.2023

(SPOILER) Fischl byl mistr vypravěčského řemesla i pointy. Prostě skvělé a zajímavé čtení.

Plastické vykreslení mikrokosmu pražského Josefova na přelomu 19. a 20. století, zabydleného různými typy postav a postaviček, které se snoubí s tajemnem i židovskou spiritualitou. To vše napsáno krásnou poetikou, s ústředním motivem kriminální zápletky.

Na pozadí asanace pražského židovského ghetta se odehrává příběh záhadných žhářských útoků na vetešnictví a různé další obchůdky. Z těchto je křivě obviněn i odsouzen Egon Holub, tovaryš v tiskárně pana Brandejse. Po nějaké době, několika dalších požárech a dvou vraždách vyjde najevo, že je Egon nevinný a pátrání po pachateli pokračuje dále, až k nečekanému rozuzlení...

Toto je už mé několikáté literární setkání s Viktorem Fischlem a opět dopadlo z mého pohledu na výbornou. Mám trochu dojem, že je autorovo dílo v dnešní době ve stínu Kafky, případně je jeho kvalita ne úplně doceněná.

2 22.06.2023

(SPOILER) Soubor povídek s hlavním motivem postav, ocitajících se v situacích, kdy se jejich doposavadní (často přehledný a spořádaný, až nalinkovaný) život velmi radikálně proměňuje a nabývá zcela odlišných podob. Dalším společným prvkem povídek je hledání vlastní identity a víry, tváří v tvář všem osobním slabostem a pochybení. Hrdinové povídek jsou konfrontováni s něčím novým, neznámým a dosud nepoznaným (a navýsost přitažlivým) pročež opouští svoji doposavadní zajištěnou existenci - hledají tedy svoji možnou duchovní spásu. Děj povídek se odehrává v autorově rodném Haliči a v Paříži, kde Roth prožil závěr svého krátkého a pohnutého života.

Leviatan
Příběh vesnického židovského obchodníka s korály Nissena Piczenika. Jeho obchodní úspěch a oblíbenost v širokém okolí jsou ovšem v kontrastu s postupně rostoucí vnitřní nespokojeností (nešťastné manželství a především touha poznat a porozumět světu moří a oceánů jako místa, která jsou místem původu korálů a také domovem Leviatana, bájné starozákonní mořské nestvůry). Vlivem několika situací (setkání s námořníkem, který pochází ze sousedství, návštěva Oděsy a jejího přístavu, nástup obchodní konkurence - obchodníka s umělými korály) a sílící touhy po životní změně, doprovázenou krachem obchodu a odlivu všech zákazníků a následném úmrtí manželky, se Nissen rozhoduje navždy opustit svoji rodnou vesnici a vystěhovat se do Kanady. Parník, kterým se plaví, se však potápí a Nissen umírá situace je vykreslena jako návrat k něčemu, co bylo hlavnímu hrdinovy zdánlivě vzdálené, ale přece tak blízké a přirozené - návrat k sobě samému a své duchovní podstatě. Povídka je parafrází na starozákonní legendu o Leviatanovi, strážci všech moří.

Falešné závaží
Státní cejchovní úředník Eibenschütz, rodák z Mikulova, je po dvaceti letech vojenské služby přeložen do Haliče k ruské hranici kontrolovat obchod. Svojí služební nesmlouvavostí si brzy v kraji pašeráků a nepoctivých obchodníků udělá řadu nepřátel. Postupem času se ovšem vlivem několika zásadních událostí (nevěra manželky, zatčení a odsouzení místního mocného zločince Jadlovkera a úřední správa jeho hostince a především milostné vzplanutí k milence Jadlovkera, cikánce Eufemii) stává z Eibenschütze postupně alkoholik, který ztrácí chuť žít. Navíc propukne v kraji epidemie cholery, na kterou umírá i manželka hlavního hrdiny a její dítě. Vlivem nesrovnalostí počas epidemie se Jadlovker dostává na svobodu a s pomocí svého kumpána Kapturaka osnuje vraždu Eibenschütze. Po jejím vykonání upadá mezi lidmi velmi neoblíbený úředník Eibenschütz rychle v zapomění.

Fallmerayer
Přednosta c.k. Jižní dráhy Fallmerayer se v předvečer první světové války při řešení železniční nehody seznámí s ruskou šlechtičnou, do které se zamiluje. V touze po ženě se přihlásí jako dobrovolník do války a ocitne se po určitých peripetiích na Ukrajině. Zde se, koncem války, opět shodou náhod setkává s hraběnkou Walevskou a stane se jejím milencem. Podaří se jim únik přes Istanbul do západní Evropy, kde začínají nový život a zplodí dítě. Obratem v tomto novém začátku je ovšem návrat manžela hraběnky, kterému se podařilo uniknout bolševické revoluci. V ten okamžik Fallmerayer svoji milenku opouští.

Legenda o svatém pijanovi
Poslední Rothova povídka, napsaná krátce před jeho předčasnou smrtí. Slezský rodák Andreas se po době, kdy se živil jako horník v Quebecu a po odpykání trestu za vraždu, ocitá jako žebrák a alkoholik v Paříži. Jednoho dne se setká s člověkem, který mu daruje dvě stě franků s tím, že je má vrátit, až bude mít na splátku, do kostela panny Marie batignolleské. Následuje šňůra podivuhodných setkání (s ženou, kvůli které se ocitl ve vězení, s bývalým spolužákem - známým fotbalistou, kamarádem z dolů) a další zázraky v podobě nabytí dalších peněz. Slib splatit půjčených dvě stě franků však zůstává (i přes několik neúspěšných pokusů) nenaplněn. Při posledním pokusu dostát svému slibu Andreas umírá.

31.05.2023

(SPOILER) Soubor čtyř povídek z protektorátního období. Na rozdíl od dalších souborů je zde zajímavá skutečnost, že žádná z hlavních postav povídek není židovského původu. Tři ze čtyř povídek se odehrávají za doby Květnové revoluce v Praze roku 1945.

Leitmotiv všech povídek sbírky je hrdinství v mezní situaci, hrdinství civilního a neokázalého. Popis vnitřního vývoje situace a zrání postav, které vedou k danému jednání. Náznak nejistoty budoucnosti. Přednost dostává popis vývoje děje a vnitřního rozpoložení postav nad jejich popisem, ten je spíše základní či náznakový. Osud postav je pak jakoby pouhou malou součástí většího celku děje, který se odehrává všude okolo (např. osud lidí schovaných ve sklepě v době Pražského povstání).

Dívka s jizvou:
Příběh Jitky Thelénové, jejíž rodiče byli popraveni za podporu odboje po atentátu na Heydricha a jež se ocitá v pražském ústavu pro německou převýchovu. Dospívání hlavní hrdinky (ve velmi striktních podmínkách ústavu) se mísí s její rostoucí touhou po odplatě za smrt svých rodičů. Pod záminkou koketerie se sblíží s jistým německým poddůstojníkem, který se poté stává terčem oné plánované odplaty Povídka byla vydána posléze i v přepracované verzi v souboru Neslušné sny.

První před branami:
Sirotek, kterého vychovává jeho babička, se ocitá v předvečer Pražského květnového povstávní v nemocnici, která je ovšem zabrána pouze pro německé vojáky. Všimne si jej důstojník SS a doporučí jej německé doktorce. Při té příležitosti se chlapec dostává do styku s posádkou SS, která je v obranném postavení blízko jeho bydliště. Přes varování a zákazy své babičky se chlapec (touha po prožití dobrodružství a zapojení se do rodícího se povstání) začne s vojáky sbližovat a jednomu z nich se pokusí ukrást pistoli. Je při činu přistižen a spolu s babičkou oběšen. Jednání babičky je proloženo citací biblických žalmů a jednání velitele vojska je demaskováno jako licoměrné domáhání se božího práva a etiky.

Modrý den:
Německá zaměstnankyně pražského pracovního úřadu Inge (a prostitutka pro německé důstojníky) se při propuknutí povstání setkává s německým vojenským soudcem pražského vojenského soudu (a fanatickým nacistou), který u ní v bytě hledá úkryt před odchodem do ilegality. Tváří v tvář neodvratnému konci a kapitulaci nacistického Německa je fanatický nacista odhodlaný udělat vše pro svůj únik, bez schopnosti jakékoliv sebekritické sebereflexe a Inge (která nikdy nebyla fanatickou přívženkou nacismu) tím ovlivní. Pod vlivem této indoktrinace Inge vyvěšuje uprostřed povstání z okna svého bytu vlajku s hákovým křížem a v zápětí umírá i se soudcem po útoku povstalců. Povídka vyšla později v rozšířené a přepracované verzi samostatně.

Hodiny jako větrný mlýn:
Mikropříběh náhodného setkání devíti lidí, kteří se ve sklepení židovské radnice v Maiselově ulici v Praze ukrývají před náletem za pražského povstání. Jejich předešlý osud je naznačený pouze útržkovitě. Skupina je objevena třemi mladými vojáky wehrmachtu, kteří, fanaticky indoktrinovaní nacistickou ideologií, hledají v touze k odplatě přeživší Židy. Skupině se podaří z tohoto nebezpečí vyváznout, ovšem dům se v zápětí dostane pod palbu německého děla Nejednoznačný konec, kdy se čtenář nedozví, jestli skupina přežila.

19.05.2023

Autorova prvotina a jedno ze zásadních děl expresionistické moderní literatury 20. století. Popis osobnostního vnitřního zrání mladého hlavního hrdiny v kulisách vojenského výchovného ústavu za dob rakouského mocnářství. Není rozhodně bez zajímavosti, že tento ústav se nachází v Hranicích na Moravě, kde i sám autor v mládí studoval.

Jedním z hlavních motivů je sebeuvědomování si vlastní osobnosti (svého vlastního já) hlavním hrdinou, tříbené popisem jeho vnitřního myšlenkového pnutí a zmatků při prožívání žité reality. Popis těchto dějů je ve svém výrazu úsporný. Výrazný aspekt je i nejednoznačnost postojů hlavní postavy k prožívaným situacím např. při konfrontací s krutostí a zvráceností mezilidských vztahů ve svém nejbližším okolí. Zrání pocitů i tříbení postojů vůči takovým situacím je doprovázená určitou ambivalentností vůči nim a postupným vývojem Törlessova jednání. Toto okoušení reality prostřednictvím vlastního myšlenkového zrání, to vše skrze konfrontaci s nejistotou, způsobuje rozdílnost mezi reálným konáním (zážitky) a jejich myšlenkovou reflexí. Výše popisované zrání osobnosti tedy souvisí se zpracováváním vlastních pocitů a myšlenek v jejich konfrontaci s prožitou realitou. Na konci takového procesu přichází poznání a formování vlastních postojů.

Důležitým rysem díla je mimo výše uvedené i rozrůznění hranic v myšlení a konání hlavního hrdiny, v přecházení mezi různými stavy a polohami v nich. Nejednoznačnost myšlenek a činů je prostředkem dozrávání osobnosti hlavního hrdiny a jeho následných postojů k prožitým skutečnostem, popsaných expresivní formou.

3 08.05.2023

(SPOILER) Román popisující závěrečné okamžiky 2. Světové války a různé příslušníky nacistické mašinerie v dané situaci. Na prostoru devíti kapitol čtenář sleduje vývoj charakterů a jednání vojáků tváří v tvář nevyhnutelné porážce, všeobecnému chaosu a v neposlední řadě i svým deziluzím. Absurdní zbytečnost prodlužování angažmá Němců v prohrané válce, rozpoutané kdysi Hitlerem a jeho posluhovači z čirého šílenstí a pohrdání rozumem, je zachycena v nyní již neudržitelné fázi, vyžadující zbytečných obětí a způsobující další zločiny proti lidskosti. Jednotlivé postavy si v ní poté volí své vlastní osobní přístupy (bestialita do poslední chvíle, rezignovanost, nekomplikovaný útěk do amerického zajetí atd.). Ve všech devíti kapitolách je určitým tmelícím prvkem postava vojáka (a bývalého malíře) Feinhalse spíše antihrdiny, který povětšinou jen pasivně pozoruje okolní zmar a rozvrat.

Autor zachycuje válku a události v ní v její absurdnosti (např.: v jedné kapitole je obnoven zničený most jedné zapadlé slovenské vesnici jen proto, aby byl v zápětí zničen při ústupu). Tyto absurdnosti mají tragické vyústění. Bestialita některých aktérů (např. obersturmführera Filskeita jako symbolu zaslepeného přisluhovače nacistické mašinerie), je stavěna do kontrastu humanitě a lidskosti některých postav (např. Židovka Ilona).

V závěrečné kapitole umírá hlavní postava Feinhals na prahu svého rodného domu, zasažen sutinami z ostřelování německého dělostřelectva v posledních dnech války. Na jeho mrtvé tělo padá i bílý prapor, který byl na domě vyvěšen jeho rodiči. Jednou z možných interpretací je opět absurdnost této tragédie, vyplývající z pasivity hlavního hrdiny jako její nechtěné součásti a odsouzení této pasivity (scéna s padajícím bílým praporem).

09.04.2023

(SPOILER) Příběh bráhmanského syna Siddhárthy, jež v mládí spolu se svým společníkem Góvindou opouští domov a nastupuje na náročnou životní pouť, která jej vede od mládí do stáří, přes mnoho životních situací, dějů a cest. Podobenství duchovní cesty člověka, hledání smyslu vlastního života. Siddhártrův život je v popisu podobný skutečnému životu Buddhy. Příběh je výrazně ovlivněn východními náboženskými směry (především buddhismus a hinduismus).

Formální rozvržení novely rámcově respektuje buddhistickou sútru o roztočení kola nauky - jeho osnova je rozdělena do kapitol podle čtyř ušlechtilých pravd a osmidílné stezky, přepracováno však autorem a doplněna jeho vlastními myšlenkami, především z hlediska osobní svobody, pacifismu a hledání vlastní lidské integrity. Vkladem autora je skrze duchovní východiska nacházet osobní životní cestu hlavní postavy příběhu a její vlastní existenční východiska, oproštěná od přílišného schematismu jednotlivých duchovních nauk. Ty jsou inspirací a ovlivňují, ovšem nediktují hlavní postavě "jedinou danou" cestu k dosažení osobního naplnění. To je v díle vykreslování jako východisko individuality každého jedince a originální cesty jeho vlastním životem jeho hledáním vlastní svébytné existence.

Hlavní motiv díla je dle mého hledání východisek z morální krize člověka, konfrontovaného svými činy, důsledky svého konání a myšlení. Snaha o čistotu takového konání, hledání cesty k splynutí s přírodními zákonitostmi, usilování o to, stát se jejich nedělitelnou součástí.

2 03.04.2023

(SPOILER) Tragický příběh mladé tanečnice Kateřiny Horovitzové, která je vybrána jako schovanka bohatým americkým zajatcem v koncentračním táboře - podobenství lidské naděje a kuráže bojovat o lidskost a důstojnost za jakýchkoliv podmínek.

Hlavní hrdinka ztělesňuje touhu po životě a důstojnost i tváří v tvář apatii, iluzi a rezignaci svých hostitelů, jejich zbabělství a zoufalství pod vlivem absurdního vydírání ze strany důstojníka SS. Odvaha hlavní hrdinky vycítit nebezpečí a vymezit se vůči dehonestaci a útlaku. Vystavění příběhu balancující na hranici únosnosti či absurdnosti (způsob jednání esesáka Brenskeho). Protiklad přirozenosti a instinktu života (Kateřina) vůči odevzdanosti a umělé spekulativnosti společníků, reprezentovaných panem Cohenem, kteří jakoby pozbyli lidských přirozených instinktů a propadají iluzornosti.

Leitmotiv důstojnosti jako jedné z klíčových hodnot lidství. Až téměř groteskní ironie v podání esesáka Brenskeho, který sugestivně působí na skupinu zajatců a pomocí své brilantní rétoriky, absurdních lží a manipulace je postupně ožebračuje a zbavuje zbytků lidské důstojnosti. Nadčasové poselství o zlu a jeho služebnících a těch, kteří jej umožňují, byť v jakkoliv mezní situaci, na straně jedné a těch, kteří se instinktivně zlu brání na straně druhé. Odsouzení pasivity a rezignace těch, kteří tímto způsobem ono zlo umožňují jako onoho pomyslného "odsouzence, který si ještě sám nasadí provaz na krk, protože i pod oprátkou je ochoten věřit, když mu to někdo vhodně namluví, že síra a oheň je cukr a smetana."

Závěrečná strhující scéna je vzepětím hrdosti v mezním okamžiku a v gestu lidství Kateřiny vůči všeobjímajícímu zmaru a rezignovanosti i hrubému násilí - výsostně lidské gesto proti zlu a absurdnosti iluze naděje. Zdánlivě marný vzdor hlavní hrdinky je tedy jistou univerzální snahou o nalezení ctnosti v záplavě zla.

Jedním z klíčových motivů novely je pojmenovávání a odhalování zla (byť i v "civilizované" či banální podobě v podání distingovaného vystupování Brenskeho) a jasné vymezování se vůči němu ve jménu důstojnosti, i za cenu nejvyšší.

9 29.03.2023

(SPOILER) Příběh dívky Dity Saxové, která strávila dobu svého dospívání v koncentračním táboře a jako jedna z mála ze své rodiny a komunity přežila. Autobiografická postava - autor se s předobrazem k ní setkal v rámci působení v židovské obci v Praze.

Děj příběhu se zaměřuje i na vykreslování vedlejších postav - přeživších šoa, s jinými přístupy k životu po válce (většinou o snaze zapomenout na mezní prožitky a vybudovat si nový život). Dita je oproti nim myšlenkově zatížena vzpomínkami na prožité hrůzy (ztráta rodiny v období šoa) a není schopna v podmínkách po válce znovu začít plnohodnotně žít. Prožité mezní situace ji přímo paralyzují. Ponořenost do niterních myšlenek, strnulost v minulosti vlivem mezních prožitků, kterým se hlavní hrdinka nemůže vyhnout a které jsou u ní všudypřítomné - ze kterých není v konečném důsledku úniku. Nemožnost přemýšlet o budoucnosti a plánovat ji kvůli nutnosti žít okamžikem v ghettu a posléze v Osvětimi.

Naturalistický popis hrůz zažitých v koncentračních táborech a odlidštění jejich vězňů. Nemožnost otevření se druhému a otevřené projevení citů - ztroskotání vztahu k několika mužům. Děj je protkán niternými pocity a myšlenkami, často také sebeobviňováním ohledně vlastní nedokonalosti, pocit méněcennosti a vnitřní pochybnosti.

Tragický konec - dívka končí svůj život sebevraždou - motiv úniku před nejistou budoucností a určitého osobního vykoupení z bezvýchodné situace.
Akcentování osamělosti, odcizení a vykořeněnosti ze života hlavní hrdinky. Vykreslení vnitřního rozporu "lidí, kteří se vrátili z války příliš mladí, než aby mohli být ponecháni sami sobě, a příliš vyspělí, než by někomu dovolili, aby se o ně staral".

Základní autorovou myšlenkou díla je motto, že "Život není to, co chceme, ale to, co máme."

2 24.03.2023

(SPOILER) Soubor devíti povídek, zaměřený převážně na židovské dětské hrdiny konfrontované s mezním prožitkem šoa. Oslava nezdolnosti lidské důstojnosti, kontinuity života, ztělesňované mladými lidmi. Snaha o zachování lidské tváře v beznadějných situacích - jak píš autor zachytit záblesky "démantů čistých srdcí v temnu noci všeobecné beznaděje". Symbolika démantů jako symbolu lidství a naděje. Oslava činů jako východiska vítězství lidskosti nad lhostejností a brutalitou absurdní nacistické mašinerie, naděje nad rezignovaností. Formování etických hodnot hrdinů povídek skrze mezní zkoušky, kterým jsou vystaveni. Vědomí, že člověk svojí reakcí a činem nemusí vždy zvítězit nad situací, ve které se ocitl.

Sousto:
Příběh malého chlapce Ervína z prostředí lodžského ghetta. Ervínovi zemřel otec, nejspíše hlady, matka a sestra Miriam jsou vyhladovělé a nemocné a všichni spolu živoří v rozpadlém bytě v ghettu. V mezní situaci chlapec svleče otci kalhoty a chce je vyměnit prostřednictví kamaráda Čikyho za nějaké jídlo. Podaří se mu tak získat trochu chleba. Sestra trpí avitaminózou a Ervín poprosí Čikyho, aby opatřil citron. To je snad možné za zlatou náhradu, kterou má Ervínův mrtvý otec v ústech... Povídka o svědomí a snaze přežít tváří v tvář bezmoci, nemoci i hladovění, v prostředí všeobecné rezignace na lidství.

Druhé kolo:
Autobiografická povídka. Snaha o získání chleba hladovějícími chlapci z proviantního vagonu a neobyčejné gesto statečnosti tváří v tvář hrozby smrti, kdy se jeden z nich postaví před hlaveň strážcovy zbraně. Následuje překvapivá reakce vojáka. Povídka je protkána niterními osobními myšlenkami chlapců.

Bílý:
Židovský chlapec se ve snaze o obveselení nemocné dívky odhodlá ukrást bílého králíka, kterého chová v ghettu starý žid pro SS komandanta. Jakmile se to však stane a chlapec chce králíka dívce ukázat, je dívka již pryč, pravděpodobně podlehla svému onemocnění. Situace bezvýchodnosti.

Starci a smrt:
Povídka o starých lidech, živořících na pokraji smrti v terezínském ghettu ke konci války. Vnitřní monology a myšlenky na předešlý život. Kontrast smrti (popisované jako "ona chvíle" či "chvíle") a všeobecné naděje v brzké osvobození, která je patrná mezi obyvateli ghetta.

Začátek a konec:
Příběh židovských chlapců v pracovním táboře v Německu, konfrontovaných s náletem na blízký muniční sklad. Jeden z chlapců se dobrovolně přihlásí na odklízení trosek a mrtvých po náletu a přemýšlí nad osudem a životem zabitých německých vojáků i nad jejich lidstvím.

Michael a druhý s dýkou:
Autobiografická povídka. Židovský chlapec Michael zachrání chlapce z Hitlerjugend, který se zřítil z rozvalin továrny. Mravní přesah, projevená statečnost a vůle proti tyranii i za cenu možného trestu (vraždy). Vnitřní výčitky, kdy se Michael předtím nezachoval dobře ke staršímu vězni, kterého posléze dozorce zavraždil. Touha po morální pevnosti a vůli nepoddat se odlidštění a nelidskému zacházení.

Poslední den ohňů:
Příběh chlapce s přezdívkou Kuřátko a jeho děda Emila z období povstání ve varšavském ghettu. Kuřátko se zapojuje do odbojové činnosti a snaží se přežít v rozvalinách ghetta se svým dědem. Emil je slepý a vede s chlapcem dialog o osudu jejich rodiny, který je protkaný niterními myšlenkami obou postav. Kuřátko, který není zatížen, oproti starci, minulostí, s dědou polemizuje a zpochybňuje jeho postoje a interpretaci minulostí. Jeho snahou je bojovat a přežít v přítomnosti. Tragický konec - chlapec umírá v boji, v den konečného zlomení odporu obránců ghetta.

Chlapec u okna:
Chlapec Vincent se po roztržce se svým otcem zapojí na konci války do pražského povstání. Podaří se mu ukořistit pistoli od vojáka wehrmachtu a připojuje se do bitvy na barikádách. Posléze se zúčastní noční akce, kdy ve snaze získat nějaké jídlo zemře jeden z chlapců, se kterými se setká. Vincent se poté sblíží s židovskou dívkou, kterou skrývají v nemocnici. Odbojová činnost chlapce je také snahou odčinit zbabělost jeho otce a setřást ze sebe pocit viny za ni.

Černý lev:
Tři kluci, Drobeček, Kudrnáč a Černý lev, kteří utekli z transportu do koncentračního tábora, se v květnu 1945 připojí k příslušníkům revolučních gard při pronásledování Němců, kteří ještě zůstali v Praze. Chlapci touží po spravedlivé odplatě. Pocit spravedlivé pomsty je vystřídán uspokojením, kdy při domovní prohlídce v bytě německého vojáka chlapci najdou jídlo. Autobiografická povídka o touze po spravedlivé pomstě a odplatě, ovšem bez svévolného a neospravedlněného násilí.

2 13.03.2023

(SPOILER) Soubor sedmi povídek z prostředí terezínského ghetta o lidech žijících pod neustálou hrozbou smrti. Leitmotivy povídek jsou hledání odvahy k činu, třeba i zoufalému. Touha po blízkosti a citech jako protikladu k osamocenosti v mezních situacích, pociťované morální zábrany a svědomí, sebeklam, absurdnost existence v době nelidskosti, hledání naděje i tváří v tvář smrt. Tenká hranice mezi etickými hranicemi člověka a živočišností - přežitím bezohledně a za každou cenu. Významné autobiografické rysy. Náznakovost a používání skrytých významů. Mísení času prožívaného postavami povídek (subjektivního) a vnější reality (objektivní čas). Řetězení situací a mísení časových rovin.

Návrat:
Hlavní postavou je čtyřicetiletý Hynek Tausig, skrývající se před transportem z Prahy do Terezína pod falešnou totožností. Během zoufalého úniku ze skrýše dochází vlivem duševní katarze k odvržení života v úkrytu a k dobrovolnému nástupu do transportu. Tváří v tvář hrůzným prožitkům v ghettu (ponižování, fyzické násilí, atmosféra rezignace a očekávání smrti) se však Hynek odhodlává k útěku...

Růžová ulice:
Střetnutí prosté židovské ženy se zástupcem velitele v terezínském ghettu s tragickou dohrou pro ženu. Snaha hlavní postavy o důstojnost i tváří v tvář utrpení a smrti. Děj se zaměřuje na myšlenky a představy obou aktérů onoho střetnutí v kontextu dalších událostí. Kontrast snahy o důstojnost židovské ženy, usilující o zachování lidství i v mezní situaci blížící se smrti, s cynickou bezohledností, násilnictvím, chamtivostí a intrikami příslušníka SS. Náznak naděje, ztělesněný v postavě a konání německého vojenského řidiče.

Děti:
Přátelství dvou chlapců v terezínském ghettu. Snaha o přežití, nalézt naději i v nelidských podmínkách a navzdory všem okolnostem. Konfrontace se smrtí (odvoz těla staré ženy z domu pro přestárlé) a se svědomím (ona žena by mohla být ta, po které chlapci kdysi pro zábavu házeli kousky tvrdého chleba). Konfrontace myšlenek na lepší život s jeho konečností. Pomíjivost a proměnlivost naděje "lesklé jako oblouk dlažby, po níž klouže od rána do večera den, než utone ve tmě."

Morální výchova:
Hlavní postava, chlapec Karlíček, se snaží stát jedním z party na pokoji 16 v terezínském ghettu. Je konfrontován se smrtí jednoho z chlapců z party a snaží se vyhýbat nucené práci. Touha stát se jedním z party jej přivádí k naplánování krádeže chleba a margarínu, při kterém zraní ženu s dítětem. Následně se u Karlíčka a pár dalších hochů z party probouzí svědomí, jiní naopak čin bagatelizují nebo chtějí co nejdříve na vše zapomenout. Svědomí a "cena" za získání jídla je v kontrastu s touhou být jedním z party a udělat pro to i nemorální věci.

Štěpán a Anna:
Setkání dvou mladých lidí v terezínském ghettu a jejich platonické milostné vzplanutí. Touha uniknout tíživé realitě a sny o společné budoucnosti. Touha nebýt sám a cítit opravdovou lásku. Dívka Anna je však poslána brzy transportem do vyhlazovacího tábora na východ...

Modravé plameny:
Parta mladých výrostků v terezínském ghettu, plných mladosti a sexuální touhy, tváří v tvář hrozby transportů na východ do vyhlazovacích táborů. Kontrast s postavou člena Rady starších, Marmulstauba, který se snaží uchovat své místo v ghettu za cenu jakéhokoliv kompromisu a servilnosti vůči komandantovi tábora a SS. V závěrečné scéně umírá jeden z výrostků, kovář Mahler, v zoufalé snaze se bránit útoku německých vojáků. V nastalé represi ze strany SS je vypraven transport do vyhlazovacího tábora, ve kterém končí jak Marmulstaub tak i zbylí z party chlapců.

Naděje:
Starý manželský pár Šimon a Chana. Noc v baráku starších v ghettu a čekání na jídlo, které ten den služba nepřinesla - symbol hladovění. Daná situace je prokládána Šimonovými myšlenkami ohledně lidského údělu a existence člověka. Snaha neztratit naději jako jednu z mála posledních věcí, držících člověka naživu.

(SPOILER) Původně povídka z povídkového souboru Démanty noci, vydaného v roce 1958. Přepracovaná a doplněná v novelu v roce 1991.
Drama dvou chlapců (Many a Dany) uprchlých z židovského transportu při náletu. Strastiplná cesta z jižního Německa do Prahy přes pusté lesy. Popis putování proložen retrospektivními "střihy", mezními zážitky chlapců z koncentračního tábora - psychologické sondy do vědomí chlapců tváří v tvář vypjatým životním situacím, s autorovými autobiografickými prvky. Many je sužován vzpomínkami na prožité hrůzy, Dany se obrací do budoucnosti, se silnou vůlí po životě a svobodě, se snahou vše špatné vytěsnit a "pohřbít".

Popis nacistické mašinerie a mentality, ztělesněné postavou primitivního esesáckého dozorce v koncentračním táboře. Popis nacismu jako degenerované pseudoideologie, demaskované sadismem a loupeživostí. Skupinová mentalita židů v koncentráku je popisovaná jako myšlenková mapa mezi komunisty (Kohenova parta), podřizující svůj život pro ideály revoluce na straně jedné a nábožensky ortodoxními židy (židé z Podkarpatské Rusi), hledající sílu a útěchu ve víře v boha. Významná pro děj je postava "světáka" Franka Bondyho - člověka, co "umí" žít v přítomné chvíli, snažícího se z ní vytěžit maximum pro sebe - jako symbolu nejednoznačnosti. Časté je střídání perspektiv postav.

Klíčová scéna je, když Many vstupuje do selského stavení, aby opatřil potravu, a setkává se s venkovskou ženou a dítětem - konfrontován jak s ní, tak se svými morálními postoji.

Leitmotivem díle je dle mého pojetí podstaty člověka a hodnoty lidství: "Člověk není jen souhrn zkušeností, ale co a čím se ukáže v rozhodující chvíli". Naděje v lidskou toleranci a nepředpojatost vůči lidem, prověřená mezními životními zkušenostmi. Závěr je nejednoznačný a otevřený pro oba výklady: smrt chlapců nebo jejich možný únik.

1 16.02.2023

(SPOILER) Ve své době odbornou kritikou ne úplně dobře posuzovaný soubor povídek.

Ďábelská jízda na koloběžce:
Chlapec, vyrůstající v neutěšeném prostředí - otec utápějící se v alkoholu a sebelítosti o nenaplněném osudu. Východiskem jsou chlapcovy úniky do snů a přátelství s dívkou Evou. Nakonec Eva opouští s rodiči zemi, bez rozloučení a chlapec si uvědomuje, že v dospělosti bude determinovaný chováním svého otce a neunikne jeho osudu.

V půl páté ráno:
Epizoda z manželského života Augustina, penzionovaného truhláře, jež se dostane k projednání na uliční výbor. Komplikovaný vztah s manželkou, ovlivněný odbojovou činností a totálním nasazením Augustina, jeho odcizením od rodiny a útěkem z Německa na konci války. Vnitřní nedefinované rozpory a myšlenkové pnutí hlavního hrdiny.

Můj známý Vili Feld:
Povídka, která se dočkala pozdějšího rozšíření a rozpracování. Z mého pohledu nejlepší část tohoto povídkového souboru. Vili Feld jako symbol nejednoznačnosti - přeživší šoa, který přislíbil pomoc emigrantovi v nouzi, slovo nesplnil a výsledkem jsou výčitky svědomí, které jej pronásledují při rekapitulaci svého života jako "černá díra". Popis duševní mapy dvou lidí, kteří se splu střetli v Římě v roce 1950 a poté se již nikdy nesetkají. Leitmotivem je deziluze a pocit promarněného žití. Otázky smyslu existence.

Dívka u oleandrového keře:
Sentimentálně ztvárněný vztah českého montéra (a komunisty), který se kdysi v Praze setkal s židovskou ženou a po válce se za ní vydal do Izraele, kam se ona po válce vystěhovala. Hledání svého "místa" v životě a jeho "čistoty". Dilema návratu do Prahy (rozpor partnerů) jako touha po naplnění životní cesty.

Záře půlnočního slunce:
Vzpomínky hlavní postavy na pochody smrti a mezní situace s nimi související. Snaha přežít a žít i nadále plnohodnotný život, vybudování nové existence po válce.

1 16.02.2023

(SPOILER) Rozsahově nevelká novela, ovšem svým významem a myšlenkovým přesahem velké dílo. Volná součást autorovy tetralogie, spolu s Člověkem bez osudu, Fiaskem a Kaddiš za nenarozené dítě. Ústřední motiv je "vyrovnávání se" s údělem židovství a s mezním prožitkem Šoa, s "Osvětimí, která je v životě přeživších stále přítomná". Situace, často popisovány zdánlivě jednoduše a samozřejmě, mají významnou působivost, působí tíživě a často bezvýchodně. V tomto pohledu je to mimo jiné i dílo existencionalistické. Poměrně komplikovaná vypravěčská struktura, střídající formy.

Základní dějová linka - rukopis románového díla od spisovatele B. - "obžaloba života" a redaktor Keserű, který je odhodlaný i proti autorově vůli (vnímající vysokou kvalitu díla) román vydat. Zásadní je i dopad života a díla B. na B.-ovu bývalou ženu i milenku.

Silný aspekt osobní role člověka v situaci volby životních rozhodnutí - uvědomování si vlastního já, tváří v tvář neschopnosti (či nemožnosti) překonat vliv minulosti.

Nelehké čtení, mnohovýznamnost, která ale pozorného čtenáře odmění velikou vnitřní myšlenkovou bohatostí a přesahem. Ne nadarmo obdržel autor Nobelovu cenu za literaturu.

1 28.01.2023