Dita Saxová

Román o tragickém osudu židovské dívky, která přežila koncentrační tábor, ale nedokázala se vyrovnat se svým postavením v poválečném světě. Autor líčí návrat citlivé mladé dívky z koncentračního tábora, kde zahynula její rodina a kde byla svědkem neuvěřitelného utrpení. Chce si vynahradit ztracená léta, dohonit studium, navá... celý text

Román o tragickém osudu židovské dívky, která přežila koncentrační tábor, ale nedokázala se vyrovnat se svým postavením v poválečném světě.
Autor líčí návrat citlivé mladé dívky z koncentračního tábora, kde zahynula její rodina a kde byla svědkem neuvěřitelného utrpení. Chce si vynahradit ztracená léta, dohonit studium, navázat přátelství a uvěřit, že život má i své krásné stránky. Nedokáže se však po přestálých zkušenostech vžít do normálního života a uvěřit ve vlastní budoucnost. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/79_/792/dita-saxova-XLA-792.jpg 4.1142
Originální název:

Dita saxová (1962)

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Přidat komentář
KikiZ
22. března

Chápu že ne každému se to čte lehce a určitě mám pochopení pro negativní hodnocení, ale já tu knihu miluju, milovala jsem a milovat vždycky budu. I když mne Dita lezla místy trochu na nervy. A stejně jsem měla vždycky nejradši požitkáře Andyho Leboviče. Prostě ho chápu. Byla jsem před časem velmi nemocná a když je Vám pak lépe, ty dny, kdy Vás nic nebolí a můžete si prostě dřepnout v kavárně a dát si tam ten nejlepší a nejdražší dort a říct si...kašlu na prachy, zítra tu nemusím být,...nebo jít do galerie a dívat se na krásu, na krásné obrazy, opravdu to cítit a vnímat celým srdcem. Nebo jet na výlet na nějaký zámek nebo do přírody. Vnímat věci opravdu a srdcem.

PeťkaW.
21. března

Ač si pana Lustiga velmi vážím jako člověka i jako spisovatele, nepřišla jsem tomuhle dílu na chuť. Uznávám jeho hodnotu, ale mě si nezískala. Děj mi přišel zdlouhavý, nezáživný, každou další stránkou jsem se prokousávala hůř a hůř... Krom konce, který byl o něco poutavější. V knize je pár pasáží, které mají spád a jsou zajímavé, ale utápí se v šedém zbytku.
Pro mladší čtenáře musí být jen těžko stravitelná. Většina knih se zaměřuje na jednu, popřípadě pár filozofických myšlenek. Tady jich je na každé straně několik, což na jednu stranu oceňuju, protože člověk dostane opravdu spoustu námětů k přemýšlení, ale na stranu druhou ho z toho pak bolí hlava a nestačí všechno to kvantum plně pobrat a ocenit. Musím ale uznat, že některým z těchto myšlenek se podařilo mě totálně rozebrat...

Mandrejka
10.07.2016

Knihu jsem chtěla číst k maturitě, ale nedočetla. Nudná, zamotaná kniha, děj se táhne, je nezáživný.. Je pravda, že sama bych po této knize nikdy nesáhla, chtěla jsem ji číst vyloženě k maturitě, ale protě to nešlo. Možná ji někdo jiný ocení, ale já to nedokážu, Dita Saxová není můj šálek kávy, bohužel...

Monique201
22.11.2015

Možná jsem si měla přečíst původní, nerozšířenou verzi. Nevadí mi složitější jazyk a dlouhé stránky o myšlenkách, ale dialogy v citátech a rčeních se mi začaly velmi rychle zajídat. Nevnímala jsem souvislosti. Proto jsem zvolila taktiku prostě číst, nechat to na sebe působit a co mě nezajímá, nechat plavat. A tak se mi stávalo, že mě místy kniha nadchla a začetla jsem se a Ditu jsem, co se vztahů zejména k D.E. týče, chápala. Chápu, proč nemohla vést normální život. Zajímavý příběh, bohužel pro mě rozplizlý a s žádným spádem.

Cleo De Nile
23.09.2015

Přiznávám se, že (možná zatím, možná ne) nejsem schopna tuhle knihu tak úplně docenit a pochopit hlavní hrdinku. Některé myšlenky tam byly zajímavé, ale jinak mě to moc neoslovilo. Tyhle poválečné knihy mě celkově moc nebaví, ale povinná četba je povinná četba :))

jaja1989
23.02.2015

trochu nudny pribeh o tom, ze prezila koncentrak, ale nebyla schopna prezit ve svete po nem trochu nefer o proti tem co neprezili

Luxiee Axony
26.01.2014

wow.. Arnošta Lustiga mám velmi ráda jako spisovatele a především jako člověka. Přestože už není mezi námi, vážím si ho nesmírně. Odhodlala jsem se k přečtení Dity a přiznám se, že jsem několikrát chtěla knihu položit a otevřít ji až za pár let (což budu muset udělat stejně). Je to podle mého velmi náročná kniha. Na spoustu věcí přijdete až časem, když o tom budete přemýšlet. Na nějaké věci třeba nepřijdete vůbec. Rozhodně ale myslím, že není spisovatele, jako byl pan Lustig, protože jeho knihy jsou impozantní a budu je číst, dokud nepochopím. :)

Atuin
27.11.2013

Je to ve své podstatě nelehká kniha, protože je to kniha neveselá, peroucí se s vámi o cosi ve vás co chcete nějak změnit a vypudit, ovšem pohltila mě na jediný dlouhý večer - možná kdyby Lustig hrdince nedal do ruky toho Krysaře bylo by to snažší- mě to jako celek drásalo a tím zároveň ztrhlo. Kniha si nese klima Lustigovo knih, celý velký náčrt a koncept jeho dokonalé výřečnosti na toto téma, neupozorňuje zvlášť na to a na ono, takže nemá předěly pod kterými by se akumulovala vsvětlení,příběh vysvětlení nepotřebuje, nelze si zaklapnout s pocitem a všechno dobře dopadlo, protože nic dobře nedopadlo. Vždy v člověku zůstane nějaké to podloží kam se nahrne vše zažité a přežité a sdílí to s ním život. Lustig tahle podloží znal a odhalil je aniž by na ně zvlášť upozorňoval.

Li@
27.10.2013

Tak tohle nešlo...

Kula
21.11.2012

Možná je věk 17 let na docenění této knihy málo, ale moje vzpomínky na Ditu Saxovou, kterou jsem četla na gymnáziu, jsou strašné. A myslím, že se k ní nebudu schopna vrátit ani ve zralém věku.

Gahanka
29.04.2012

naprosto nádherná kniha. Nečetla se mi příliš dobře, ale hlavní hrdinka mě omámila...

pajunček
07.02.2012

„Život není to, co chceme, ale to, co máme“

Je to dost těžké čtení, více než 400 stran je v podstatě mozaika vzpomínek, myšlenek a pocitů hlavní hrdinky. Román nemá klasický příběh, ale o to víc z něho vystupují prožité hrůzy a následná beznaděj a nemožnost žít „normální“ život. Lidé, kteří se vrátili z koncentračních táborů jsou svět sám pro sebe, ostatní jim nemohou rozumět a oni si nerozumí s nimi, i když se někteří snaží zakrývat to veselím a snahou dohnat vše ztracené a užít si, co to dá.
Styl psaní je pro Lustiga typický, z knihy však dýchá smutek a beznaděj…